Štítky článku: •  

Jak se mlsalo v legendárním automatu Koruna?

V automatu Koruna na rohu Václavského náměstí se za dob předrevolučních dveře netrhly. Potkávali se tu dělníci, studenti, umělci i papaláši a všem chutnalo. Jaké dobroty se tu prodávaly?

automat-koruna.jpg (55,699 kiB)
Automat Koruna (cca 1980)

Já, autorka článku, si coby malé děvče vzpomínám hlavně na jahodový koktejl, bez kterého se neobešla žádná neděle s procházkou do centra Prahy. Stál 1 korunu a 40 haléřů a prostě jsme ho milovali víc než dnešní „šejk od mekáče“.

Na stojáka, za pár kaček

V Koruně se jedlo vše na stojáka a byly tu pořádné fronty. Ale také to byl svým způsobem zážitek, v socialistické éře prázdných výloh a nemotivovaných restaurací přímo nevídaný. V Koruně se vařilo, jedlo a to vše za pár korun nebo jen haléřů. Najíst se tu mohli i lidé, kteří si o tuzexových dobrotách nebo párcích z Esa mohli nechat jen zdát. (Mimochodem, ony přeceňované esové párky nikdy nemohly soupeřit s velejemnými párky z automatu Koruna.)

Krupicová polévka tu stála 40 haléřů stejně jako černé pivo nebo řez domácího perníku — ten byl za padesátník.

Z položky „knedlíky s omáčkou“ by možná dnešní bio výživáři dostali rovnou infarkt, ale za socialismu se hledělo na plné žaludky pracujících více než na původ potravin a sacharidy se opravdu moc neřešily. Právě plný talíř houskových knedlíků jen s omáčkou představoval pro hladové studenty a unavené dělníky porci horké energie, jakkoli plné bílé mouky a jíšky. Najedli se za 2 Kčs a to stálo za to.

4996674-automat_koruna_1981_82_0012_fotor.jpg
Čerstvost byla zaručena obrovským objemem vyrobených jídel (1981)

Sejdeme se v Koruně

Na jídelním lístku byla teplá jídla jako prejt s bramborami a se zelím, koprová omáčka, rajská, sekaná, grilovaná kuřata nebo horké bramboráky. Ze sladkých jídel táhly hlavně palačinky a vynikající buchtičky se šodó. Párky, chlebíčky, majonézové saláty byly v Koruně samozřejmostí. Neustálý nával hladových krků zajišťoval vysokou záruku čerstvosti jídla, pořád se dělalo nové, nic nestálo na pultech dlouho.

Díky kvalitě, chuti, čerstvosti a cenám se v Koruně mohli setkat skoro „u jednoho stolu“ kádrováci, členové StB, disidenti, studenti, umělci, maminky s dětmi, důchodci, různí papaláši i nejvyšší politická elita KSČ. Na párky sem totiž chodil svého času i prezident Antonín Zápotocký.

Koruna byla netypická i díky otevírací době, kdy měla ve všední dny od 7 do 22 a otevřeno bylo i v sobotu a v neděli, což jinak bylo nevídané. „Sejdeme se v Koruně“, bylo skoro stejně jasné jako „sejdeme se u koně“.

4996679-19_fotor_collage.jpg
Do Koruny chodili mladí i staří, disidenti i estébáci

Korunu chtěli v Londýně

Nutno říci, že Koruna nebyla žádný „komunistický“ podnik. Na svém místě stála už od dob prvorepublikových, otevřena byla v roce 1931 a její interiéry navrhl architekt Ladislav Machoň, který byl ve svém návrhu natolik progresivní a světový, že o podobný podnik projevili zájem v Londýně. Machoně tam pozvali ke spolupráci, aby jim Korunu postavil také, a to rovnou na Oxford Street.

Jahodový koktejl a láska

V meziválečných dobách i době budování socialistického ráje byla Koruna útočištěm a jistotou hladových obyvatel Prahy, kterých se tu za den otočilo až neuvěřitelných 18 tisíc. Který fast food to dnes může říci? Koruna byla prostě něco výjimečného a když chtěl mladík vzít dívku na rande, pozval ji právě sem na už zmiňovaný ikonický jahodový koktejl. Jen bůh ví, kolik manželství a dítek má jahodový koktejl z těch časů na svědomí.

Prošlá ruská vejce

Vznikla tu také česká lahůdkářská klasika zvaná „ruské vejce“. Prostě vajíčko na salátu, zalité šílenou dávkou majonézy, případně ozdobené rybičkou. S Ruskem to sice nemá noc společného, spíš s kvalitou tehdejšího skladování potravin. Když se totiž jednou začala kazit zavážka vajec, rybiček a řepy, místní kuchař to pohotově zpracoval do zmíněné podoby ruského vejce. Začal s úspěchem prodávat už poněkud prošlé suroviny. Název „ruské vejce“ byl zvolen z čistě praktických důvodů, aby se nová lahůdka nezasekla na zbytečné byrokracii a šla hned na pulty. Na RUSKÉ vejce si totiž tehdy nikdo netroufl nic namítat! [1]

ruske-vejce.jpg (60,854 kiB)
Ruské vejce dnes už vypadá trochu jinak

Autorka pův. článku: Kamila Ulčová fresh.iprima.cz



 Trocha historie [PeTaX]

koruna.jpg (128,869 kiB)
Původní snímky sortimentu z Automatu Koruna

Zaniklý Automat Koruna

V roce 1887 si německý inženýr Max Sielaff nechal v Berlíně patentovat „Selbstthätiger Verkaufsapparat“ (samoobslužný prodejní automat). V roce 1896 představila společnost „Deutsche Automaten Gesellschaft“ společně s majitelem továrny na čokoládu Ludwigem Stollwerckem a vynálezci Maxem Sielaffem a Theodorem Bergmannem na Berlínské živnostenské výstavě (Berliner Gewerbeausstellung) automatickou restauraci (Automatrestaurant). Hned nato byly v Berlíně (1896) a dalších velkých německých městech otevřeny první secesní a Art deco automatické restaurace, které nesly názvy «Residenz-Automat», «Imperial-Automat» nebo «Palast-Automat», které po vhození mincí nabízely tekutiny, párky, polévky, obložené chlebíčky a zákusky. V roce 1898 se jich nacházelo na území Německa již 50 a postupně se rozšiřovaly po celé Evropě a zámoří. V roce 1925 otevřeli první «Colosseum-Automat» ve Vídni.

V roce 1931 byl otevřen první «Koruna-Automat» v pražském paláci Koruna. V meziválečném Československu si tak mohli občané také po vhození mince natočit z mosazného kohoutku limonádu a z automatického okénka ochutnat obložený chlebíček, oblíbené byly také vepřenky nebo jahodový koktejl. Část automatu před rokem 1978 ustoupila vstupům metra, definitivně byl uzavřen v roce 1992.


[1] Pozn red. SvS: Tak to je hodně nepodařený propagandistický kec redaktorky, která patrně v Koruně nikdy nebyla. I podle její fotografie soudím, že když se Koruna v roce 1992 definitivně zavřela, sotva chodila na Základní školu. Spíš si ještě hrála s kačerem. Jen tak na okraj: žádné rybičky a natožpak řepa se nikdy do toho Ruského vejce nedávaly!!!

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 398 × | Prestiž Q1: 9,17

+14 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 16 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Napsat nový komentář
Jiří

Rybičky se do ruského vejce dávaly, původně to asi měla být nèjaká sardelka, ale obvykle to byl ždibek sardinky. Červená řepa tak v počtu dvou malých kostiček a asi ne všude. Obojí bylo spíš tak nějak pro ozdobu. Má vzpomínka na Korunu - velký hnusný bufet plný podivných existencí a somráků.

0 | 4
PeTaX

No, nemohu si pomoci, ale já v Ruském vejci nikdy olejovku neměl.

A pokud jde o ty sanktusáky: netvrdím, že nebyli, ale to nebyl zásadní problém. Rozhodně jich nebyla Koruna „plná“. A „hnusný buffet“? Kdyby to bylo tak strašné, jistě by se tam neotočilo takové množství lidí. Pochopitelně, žádný Alcron to nebyl. Ten byl o kousek výše.

8 | 0
Olda Knížek

S tím původem Ruského vejce je to pravděpodobně jen takový post-sametový blábol. Ta receptura totiž je dávno známá a jmenovala se Henri vejce. A receptura na Ruské vejce je podobná. (Liší se např. typem salátu, či tím, že Henri vejce obsahuje kousek olejovky, kdežto Ruské nikoliv.) Někdy později se tomu všemu začalo říkat univerzálně Ruské vejce, ale spíše jen z důvodu toho, že francouzštinu ovládalo stále méně lidí a málokdo tušil, že se to má číst „ánry vejce“.

Klasická receptura pro Henri vejce (studený předkrm) se skládá: z natvrdo uvařeného vejce přelitého majonézovým přelivem, servírovaného spolu se šunkou, francouzským salátem, olejovkou, okurkou a paprikou.

3 | 0
PájaZítra

Název „ruské vejce“ nemá žádné velké opodstatnění. Snad jen ta majonéza, tu Rusové rádi přidávají do všeho, tedy i k vejci. Ve sbírce klasických ruských receptů však takový recept nenajdete. Nejblíže k němu mají „jajca pod majonězom“, což jsou vajíčka natvrdo rozkrojená na dvě poloviny a politá majonézou, pokapaná hořčicí, osolená a opepřená. Mimochodem: ruské vejce se u nás neobjevilo až v padesátých letech, jak hloupě vysvětlují mnozí amatéři. Bylo například na jídelním lístku restaurace Evropa už na začátku třicátých let!

gourmet Vladimír Poštulka

0 | 0
PeTaX

Z historie paláce Koruna:

1931 - Otevřen Automat Koruna
Jedním z nejznámějších momentů moderní historie Paláce Koruna byla výstavba a provoz AUTOMATU KORUNA jako prvního pražského samoobslužného přístroje. Sotva by se našel někdo, kdo by tento proslulý automat alespoň jednou nenavštívil. AUTOMAT se řadil do série obchodů s rychlým občerstvením a mléčných barů.

Zázemí Automatu Koruna v osmdesátých a devadesátých letech minulého století už bylo docela slušně vybaveno. Bylo to nezbytné, neboť obsloužit denně tisíce lidí nebylo zřejmě jednoduché. Z tohoto důvodu i pojmenování rychlého občerstvení AUTOMAT mělo své opodstatnění. I pulty, na kterých se jedlo a pilo, musely něco vydržet. Na vrcholu své slávy, počátkem devadesátých let, krátce před svým zrušením měl Automat Koruna 790 m² prodejní plochy a 240 zaměstnanců. Denně se tu občerstvilo 10 000 lidí a prodalo se na 5000 chlebíčků ve třinácti druzích, 400 kg lahůdkových salátů v pěti druzích, 4000 kusů zákusků a 7000 kusů pekárenských výrobků. K dispozici bylo 23 druhů hlavních jídel, teplé i studené uzeniny, grilovaná kuřata atd.

Který z dnešních „fast foodů“ takovouto návštěvnost a obrat má???

3 | 0
Spring

Koruna...to je naše mládí. Hned uvnitř vpravo vchod od Václaváku dělali moc dobré jahodové koktejy (1,70 Kčs) a co třeba smaženky za 1,80Kč? Byla to rychlovka a na nic si to nehrálo. Tak to bylo a už nikdy nebude. Prostě kus nostalgie.... pamětníci pamatují 5P s telefonky, Tabarin na tanec sklíčkách, Cariocu s jejími "lepými děvami" (tam kamarád chytnul broučky...)
Vše má svůj čas. Ale např. Alfa nefunguje víc jak 20 let a nic...ať už kino, nebo diskotéka. Nerozumím majitelům jak se chovají ke svým majetkům.

0 | 0
PeTaX

I v Paláci Koruna bylo kino!
1930 - Bylo ozvučeno kino Paláce Koruna
Málo známý pohled do sálu dnes již neexistujícího biografu KORUNA v kubistickém stylu od Ladislava Machoně. Palác Koruna už krátce po svém vzniku nebyl jen administrativním a obchodním centrem, ale také centrem kulturním.

K otevření kina došlo 23.října 1914 a mělo 470 sedadel. V roce 1930 bylo kino Koruna vybaveno zvukovou aparaturou. Po válce se kino přejmenovalo na ČAS – KORUNA. Provoz kina Koruna skončil v padesátých letech minulého století.

(Jestli mě paměť neklame, tak někdy koncem šedesátých let bylo Kino Čas znovu otevřeno někde výše na Václavském náměstí. Mělo nonstop provoz; jeden film se promítal pořád kolem dokola. Člověk si zaplatil a šel dovnitř v kterékoliv části filmu. Dokoukal do konce, pak si dal začátek toho filmu, a když seznal, že už to viděl celé, šel pryč. Uvaděčka jen občas udělala namátkovou kontrolu, zda tam nesedíte půl dne.)

2 | 0
Pavel

Kino Čas bylo v pasáži Rokoko. V sedmdesátých letech se jmenovalo Hvězda a nonstop program byl asi do 17. hod., potom následovalo běžné odpolední a večerní představení.

1 | 0
Tomáš Fiala

Mě ta autorčina adorace socialistických blivajzů ze socialistických pasurovin docela rozesmívá. Navíc si v barvách a širokoúhle, dolby surround 3D představuju, jak dneska někdo chodí na krajíc chleba s rozňahňaným osmaženým vajíčkem s kouskama cibule a vyklopí za to (v přepočtu) cca 20 kaček. Nedávno jsem na smaženku narazil. Rozhodně byla dobře udělaná, ale dneska už prostě ne. Jsme úplně jinde. To už radši dvě kaiserky s 10 dekama dobrého salámu/sýra. Zaplať všichni bohové za ten pokrok. Byť nepražák, párkrát jsem tam, byl a ... nic moc. To i v kdejakém občerstvení v jinak nechutných Sudetech mi bylo příjemněji. Minimálně tam nebylo tak nehorázně natřískáno a nebylo tak o strach odložit si jídlo na stolek a odskočit si pro limo/pivo. Třeba Vřídlo v Teplicích nebo Bufet naproti nádraží v Děčíně (tam taky prodávali knedlíky s omáčkou). Nabídka v Koruně byla překvapivě stejná, jako kdekoli jinde.

1 | 1
PeTaX

Nečtu tam žádnou adoraci. Naopak, autorka si hraje na kritičku a ví o tom naprosté houno!

0 | 0
Spring

:-) nejste náhodou z podkrkonoší? Tam se takto krásně libozvučně houno nazývá.

0 | 0
Hynek

Když jsem byl s rodiči v Praze, tak jsme tam také byli. I když častěji jsme chodívali do provozovny naproti Bílé labuti vedle bývalé Legiobanky. Název si teď nevzpomenu. Dnes je to U Rozvařilů právě v té Bílé labuti. U nás na městě bylo něco podobného akorát se to jmenovalo Sputnik. Také to bývalo dost plné. I když to už bylo ke konci 80. let poněkud omšelé a objevovali se tam občas dojížďáci. Ještě byl u nás velmi populární Mléčný bar a Rybena. Na druhou stranu se té popularitě ani nedivím, obecně bývalo restaurací, hospod a bister o dost méně než dnes.

0 | 0
Miloš

Do Koruny jsem během studentských let zavítal docela často. Bylo to laciné, rychlé a člověk věděl, co má čekat, tj. nedělal si nějaké iluze. Vzpomínám na to celkem v dobrém. Patřilo to ke koloritu Prahy mého mládí, s tím nic nenaděláte.

Mám kolegu, který tou dobou chodil s jednou dívčinou (pak si ji vzal a jsou spolu dodnes) a když šli do kina (a že jich tam tehdy v okolí bylo!), tak před tím zašli na něco do žaludku. To fungovalo do doby, než si dotyčná někde přečetla v rámci své profese zprávu (neveřejnou) o hygienické situaci v Automatu Koruna. No, mezi námi, ona madame působí trochu afektovaně i dnes.

Sanktusáky Koruna pochopitelně přitahovala. Když si člověk přinesl jídlo, položil si ho na stolek a než si donesl pivo, tak už kolem kroužily různé pochybné existence. Když si na to občas vzpomenu, vybaví se mi, co jsem o pár let později četl v Dikobrazu. To byl takový humoristický nebo spíš satirický časopis (dikobraz má ostny), kde jeden čas byla rubrika "Ze soudních síní a předsíní". Tam někdo dodával zajímavé výroky, co padly u soudu. Jeden s oblibou cituji: "Podle odloženého příboru jsem považoval gulášek za volný, ale dvě dobře mířené facky mě přesvědčily o opaku".

5 | 0
celim

Tak těch různých automatů. kde se člověk rychle a levně nasytil, bylo více. Koruna, na druhé straně byla Družba( vedle Tatranu), v pasáži Rokoka další, Černý pivovar na Karláku. K rychlému občerstvení bylo ještě množství stánků s klobásou po obou stranách Václaváku. Rychle se také člověk najedl v různých mléčných barech. Já občas chodil do toho na Karláki na rohu s ulicí Odborů. Něco takového mi nyní v Praze chybí. Vzpomínám na NY, kde byla na 42. ulici takový šikovný podnik , kde jsem si za 3.2USD za libru koupil do krabičky co jsm si tam dal: brambory, rýži atd + maso (to bylo v suterénu a nad tím byla místnost, kde jsem si to mohl sníst, pokud jsem si to neodnesl. To mi v Praze chybělo a dosud chybí.

1 | 0
Borsuk

Do Koruny jsem chodil dost často. Ten koktejl stál skutečně 1,40 Kčs ale byl slazený cukerínem a jahody v něm taky moc nebyly,4 knedlíky s máčkou cca za 2,60 až 3,00 Kčs. A chodili tam skuteční exoti, fotky mohu klidně poslat. Vzduch tam byl k nedýchání. Proč jsem tam lezl? Protože nic moc lepšího nebylo. Vedle už zmiňovaných podniků ještě existovalo řeznictví, kousek nad křižovatkou s Jindřišskou ulicí, kde byla v suterenu jídelna , v takovém klenutém sklepení, vše obloženo mozaikou. Říkalo se tomu Tunýlek. Tam si člověk mohl dát něco od masa i ve čtvrtek. Čtvrtky byly totiž jeden čas tzv. bezmasé a v restauracích a bufetech byla jen jídla bezmasá. Skoro v každé čtvrti v Praze a i v jiných městech ale byly tzv.mléčné bufety, kde se dalo najíst poměrně slušně. Když ale přepočtu ceny na dnešní relace, tak to žádná hitparáda nebyla.

1 | 0
PeTaX

Ten koktejl se nepřipravoval z jahod celých (kusové ovoce), ale z jahodové zmrzliny. Ale skutečně jahodové (i s pecičkami).
Jídelen bylo jen na Václaváku asi 6. Plus restaurace.
A tou Korunou prošlo denně kolem 10.000 lidí.

1 | 0

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top