Štítky článku: •  

Lodě prince Philipa (1/2)

Minulý týden přinesl po celém světě tisíce článků o zesnulém princi Philipovi, manželovi anglické královny Alžběty II., a další tisíce budou nepochybně následovat po dnešním pohřbu.

Ačkoli je v každém zmíněna námořní kariéra prince, čtenář se z nich jen výjimečně dozví, na jakých lodích princ Philip sloužil, a už vůbec ne to, že po ukončení námořní kariéry na lodě nezanevřel a provázely ho až do vysokého stáří. Následující článek, pocta zesnulému námořníkovi a jachtaři, pak tento nedostatek napravuje.

WAG8ac5a6_PF01.jpg
Poručík Mountbatten na Maltě, 1949

Když po roce 1936 přišel patnáctiletý pohledný mladík Philip Mountbatten do Anglie, byl jeho jediným majetkem titul řeckého prince. Našel však podporu u svého strýce Louise Mountbattena, námořního důstojníka, specialisty na bezdrátovou telegrafii, od roku 1934 velitele torpédoborce HMS Daring a po roce 1936 námořního pobočníka nového krále Jiřího VI. Strýc Louis pak otevřel Philipovi cestu do námořní akademie v Dartmouthu, poté, co v roce 1939 dokončil studia na soukromé střední škole ve skotském Gordonstounu (později tam studoval jeho syn princ Charles, ale též třeba Jason, syn filmové hvězdy Seana Conneryho). V roce 1939 navštívila Dartmouth královská rodina a Louis Mountbatten se postaral, aby královské dcery doprovázel novopečený kadet Philip Mountbatten. Třináctiletá princezna Alžběta se do něj na první pohled zamilovala a ani osmnáctiletému kadetovi nebyla lhostejná.

V roce 1940 dostal kadet Mountbatten umístěnku na bitevní loď HMS Ramillies, jeden z pěti superdreadnoughtů třídy „Revenge“, zařazený do služby v roce 1917. Loď o výtlaku 28 000 tun měla délku 190 m, parní turbíny o výkonu 40 000 HP jí udělovaly maximální rychlost 21,5 uzlu a hlavní výzbroj sestávala z osmi děl ráže 381 mm ve čtyřech dvojhlavňových věžích. Za druhé světové války už rychlost pod 22 uzlů nestačila, aby mohla být HMS Ramillies zařazena do operačního svazu, takže v roce 1940 sloužila jako doprovod konvojů přepravujících přes Indický oceán jednotky Australského expedičního sboru. Byla to rutinní jednotvárná služba, takže kadet Mountbatten měl dost času na psaní dopisů princezně Alžbětě.

WAG8ac5a7_PF02.jpg
Bitevní loď HMS Ramillies
WAG8ac5a8_PF03.jpg
Bitevní loď HMS Valiant

Během italského pokusu o invazi do Řecka v říjnu 1940 byla HMS Ramillies přeložena do Středomoří, ale kadet Mountbatten již na ní nesloužil, neboť ho převeleli na HMS Valiant, na jednu z pěti rychlých bitevních lodí třídy „Queen Elizabeth“. Spustili ji na vodu v roce 1916, stihla bitvu u Skagerraku, v letech 1937–1939 prošla rozsáhlou modernizací včetně pohonného ústrojí a dostala velkou hranolovitou můstkovou nástavbu. Výtlak vzrostl na 33 260 tun při délce 196 m, nové stroje o výkonu 80 000 HP jí udělovaly maximální rychlost 23,5 uzlu a hlavní výzbroj sestávala z osmi děl ráže 381 mm ve čtyřech dvojhlavňových věžích. Podstatné bylo, že její výzbroj čerstvě zahrnovala půlmetrový radar Type 285.

V roce 1941 byl Philip Mountbatten ve věku necelých 21 let jmenován poručíkem a na HMS Valiant velel obsluze světlometů. Na palubě této lodě se pak novopečený poručík zúčastnil ve dnech 27. — 29. března 1941 bitvy u Matapanu. Britský admirál A. B. Cunningham, jehož čelný britský historik Andrew Lambert řadí mezi deset nejlepších britských námořních velitelů všech dob, využil právě nabytou schopnost zpravodajské služby číst italské námořní depeše v kódu Enigma a nastražil italskému admirálu Iachinovi léčku, v níž byl vnadidlem britský konvoj. Úvodem k hlavní bitvě byl střet italských a britských křižníků dopoledne 28. března, aniž by některá strana skórovala. Následovaly útoky palubních letounů Fairey Albacore z britské letadlové lodě HMS Formidable na italskou bitevní loď Vittorio Veneto. Za cenu vlastního života se jedné britské osádce podařilo zasáhnout.Torpédo vyrvalo díru do zádě, jíž vniklo do trupu italské bitevní lodě 4 100 tun vody, a admirál Iachino nařídil ústup do Tarentu.

K hlavnímu střetu došlo v noci z 28. na 29. březen 1941. To již ležel nehybně na hladině po zásahu torpédem italský těžký křižník Pola a admirál Iachino mu vyslal na pomoc těžké křižníky Zara a Fiume v doprovodu torpédoborců. Ve 20:15 dostal britský křižník HMS Orion na radar nehybnou Polu a krátce po 22. hodině zachytily italskou záchrannou eskadru i radary britských hlavních sil, bitevní lodě HMS Warspite, Valiant a Barham. Přiblížily se k Italům na 3 500 m, osvětlily nepřítele světlomety, a ze vzdálenosti, z níž se nedá minout, svými těžkými patnáctipalcovými děly italské křižníky během tří minut rozstřílely. K britskému úspěchu nepochybně přispěl se svou světlometnou četou i poručík Mountbatten. Ve 23:30 šel ke dnu křižník Fiume, Zaru dorazil torpédem britský torpédoborec HMS Jervis v 02:40. Mezitím se na Pole vylodil britský abordážní tým a demontoval z křižníku ceněné protiletadlové automatické kanony Breda. Poté poslaly Pulu ke dnu torpédy britské torpédoborce Jervis a Nubian. Kromě tří těžkých křižníků ztratili Italové ještě dva torpédoborce.

Bitva u Matapanu s předchozím útokem torpédonosných letadel na Tarent oslabila italské loďstvo natolik, že ztratilo kontrolu nad východním Středomořím, včetně Egejského moře. Hitler, který již naplánoval invazi do SSSR, si uvědomil, že jižní křídlo německých invazních jednotek visí ve vzduchu. Rozhodl se zajistit Balkán vlastními silami a obsadit Krétu, aby zabránil Britům v přístupu do Egejského moře. Kromě pozemních jednotek nasadili Němci ve Středomoří X. letecký sbor Luftwaffe, vycvičený k útokům na lodní cíle. Lodě Středomořské floty admirála Cunninghama se na obraně Kréty podílely a utrpěly leteckými údery těžké ztráty. Královské námořnictvo zde přišlo o 12 bojových lodí a 7 pomocných, dalších 22 bylo poškozených. Také bitevní loď HMS Valiant utržila dva zásahy leteckými pumami, ale pancéřování ji uchránilo před vážnějším poškozením. U Kréty bojoval poručík Mountbatten na stejném bojišti jako strýc Louis, který velel torpédoborci HMS Kelly moderní třídy „K“. Neměl takové štěstí jako jeho synovec, torpédoborec potopily střemhlavé Stuky a budoucí vrchní velitel spojeneckých sil v jihovýchodní Asii, 1. hrabě z Barmy a poslední indický vicekrál musel šlapat vodu jako poslední plavčík. Podle svědků nepřestal přeživši členy posádky povzbuzovat, dokud nebyli zachráněni. (Příběh torpédoborce Kelly posloužil v roce 1942 k natočení britského vlasteneckého filmu „In Which We Serve“, v němž postavu kapitána s rysy Louise Mountbattena ztvárnil Noël Coward.)

Dne 19. prosince 1941 HMS Valiant vážně poškodila mina, kterou na dno přístavu v Alexandrii dopravili italští žabí muži na „lidských torpédech“ Maiale. Poručík Mountbatten byl zřejmě přeložen na jinou loď a vynořuje se až v roce 1943, kdy sloužil jako první důstojník na torpédoborci HMS Wallace staré třídy „V“ a „W“. Loď nastoupila službu v roce 1919, měla výtlak 1600 tun při délce 100 m, parní turbíny s jednostupňovou redukcí o výkonu 40 000 HP jí udělovaly maximální rychlost 36,5 uzlu, výzbroj původně sestávala z pěti univerzálních děl ráže 120 mm a šesti torpédometů ráže 533 mm. V roce 1936 byla konvertována na eskortní torpédoborec, dostala moderní protiletadlové a protiponorkové zbraně a nový řídící systém palby na vršku nové ocelové můstkové nástavby.

WAG8ac5a8_PF04.jpg
Torpédoborec HMS Wallace
WAG8ac5a9_PF05.jpg
Torpédoborec HMS Whelp

V červnu 1943 byla HMS Wallace odvelena od konvojové služby, aby se zúčastnila operace Husky, což byl krycí název anglo-amerického vylodění na Sicílii. Doprovázela útočný konvoj KMF 18, přepravují 1. kanadskou divizi z Alžíru na vyloďovací pláž „Bark West“ nedaleko Pachina. Jejím úkolem pak bylo během vylodění 10. července 1943 poskytovat Kanaďanům protileteckou obranu. V noci z 10. na 11. červenec se torpédoborec sám stal cílem leteckého bombardování a první důstojník Mountbatten navrhl kapitánovi, aby spustili na vodu záchranný vor s dýmovnicemi a světlicemi jako klamný cíl. Trik se povedl a torpédoborec noc přežil. Tuto historku zveřejnil v roce 2003 námořní veterán Hargreaves, sloužící na HMS Wallace jako yeoman (signalista). „Princ Philip nám té noci zachránil život,“ uzavřel své vyprávění.

pokračování

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 140 × | Prestiž Q1: 5,46

+6 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 1 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Napsat nový komentář
Borsuk

To byla doba, kdy patřit k elitě něco znamenalo. Nestačilo obléknout si rudý svetr a šmelit.

1 | 0

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top