Štítky článku: •  

Vzpomínáček — 5. září — Freddie Mercury a Jiřina Štěpničková

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 5. září. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: „Arcibiskupský stolec v Praze znovu obsazen, porážka švédské armády u Nördlingenu, Josef Václav Frič, Antonín Benjamin Svojsík, Českomoravský spolek selský pro Moravu, první bitva na Marně, čtvrtý plán na řešení sudetoněmecké otázky, Raquel Welch, Freddie Mercury, Pavel Nový, otevřený dopis Güntera Grasse Antonínu Novotnému, 5. září 1968 a 1969, Mnichovský masakr, Voyager 1, vojenské cvičení Štít 84, Jiřina Štěpničková, společné zasedání o státoprávní smlouvě, Matka Tereza…“ Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

vzpominacek-5-9.jpg (19,924 kiB)
Vzpomínáček 5. 9.

1561 — Arcibiskupský stolec v Praze byl po devadesáti letech (od smrti Jana Rokycany roku 1471) znovu obsazen Antonínem Brusem z Mohelnice; k oficiálnímu obnovení pražského arcibiskupství došlo zlatou bulou Ferdinanda I. z 26. září 1562.

1634 — Porážka švédské armády u Nördlingenu (předtím se vzdala švédská posádka v Řezně).

Švédové byli zatlačeni do dolního Pomohaní, císařské vojsko opanovalo jižní Německo; bylo to poslední vítězství, jehož společně dosáhla vojska španělská a vojska rakouských Habsburků.

Bezprostředním důsledkem bitvy bylo vytvoření tajné ligy v Ebersdorfu (31. října 1634); ta měla navázat úzkou spolupráci mezi Španělskem, Rakouskem a katolickými říšskými knížaty (tedy v podstatě šlo o program staré Ligy, která se rozpadla počátkem 30. let).

1829 — Narodil se Josef Václav Frič, český spisovatel, novinář a politik († 14. říjen 1890)

1876 — Narodil se Antonín Benjamin Svojsík, zakladatel českého skautingu († 17. září 1938)

1883 — Na Moravě byl založen Českomoravský spolek selský pro Moravu; od 1. dubna 1884 vydával tiskový orgán Selské listy. Rozpuštěn byl 1. února 1890, nahrazen 14. září t. r. Ústřední jednotou rolnickou pro Moravu v Olomouci a 4. září 1892 politickou organizací Selská jednota pro Moravu.

1914 — První světová válka: začala první bitva na Marně, v níž francouzská armáda odrazila Němce, pronikající k Paříži.

1938 — Československá vláda přijala tzv. čtvrtý plán na řešení sudetoněmecké otázky (ten představoval v podstatě akceptování Henleinových autonomistických požadavků). Plán předal henleinovcům M. Hodža 7. září, ti však o něm jednat nechtěli, i když měli dostat do rukou celé pohraničí.

1939 — USA a Japonsko vyhlásily neutralitu v evropské válce.

1940 — Narodila se Raquel Welch, americká herečka.

1946 — Narodil se Freddie Mercury, britský zpěvák, člen skupiny Queen († 24. listopadu 1991)

freddie-mercury.jpg (57,984 kiB)
Freddie Mercury

Narodil se jako Farrokh Bulsara ve Stone Town na východoafrickém ostrově Zanzibar.

Jeho rodiče Bomi a Jer byli Peršané z indického státu Gudžarát; otec Bomi působil na Zanzibaru v britské koloniální správě jako soudní úředník. V pěti letech začal Farrokh navštěvovat zanzibarskou misijní školu.

Roku 1955 byl poslán do Bombaje, kde žil v internátní škole St. Peter's v Panchgani. Opustil tak svého otce, mladší sestru Kashmiru a hlavně svou matku, se kterou měl velmi silný vztah. V St. Peter's se mu dostalo klasické anglické výchovy.

Začal chodit na hodiny klavíru, které pozitivně ovlivní jeho budoucí kariéru. Dokonce se svými kamarády zakládá svou první hudební skupinu — The Hectics, kde hraje na klavír.

A právě zde získává přezdívku, pod kterou ho bude znát celý svět — Freddie. Jelikož se líbila jemu i rodičům, jeho skutečné jméno upadá v zapomnění.

Roku 1963 Freddie školu z neznámých důvodů opouští, vrací se domů a dokončuje vzdělání v klášterní škole St. Joseph's. Po revoluci na Zanzibaru se rodina v r. 1964 přestěhovala do Británie.

Ve škole se mu po usazení v Británii nevedlo — zhoršil se ve všech předmětech kromě jednoho: umění. To vedlo k rozhodnutí přihlásit se na uměleckou školu. Stala se jí londýnská Ealling College of Art. Zde se Freddie, tehdy devatenáctiletý, seznámil s mnoha pozdějšími osobnostmi uměleckého světa jako třeba s Petem Townshendem z The Who.

V roce 1969 se Mercury seznámil s kytaristou Brianem Mayem a s adeptem zubního lékařství, bubeníkem Rogerem Taylorem. Tihle dva, ještě s Timem Staffelem, založili v roce 1970 kapelu Smile. Po slibně rozjetém začátku však kapela začala trošku krachovat a Freddie jim navrhl, jestli by u nich v kapele nemohl účinkovat a oni souhlasili. Jedinému Timu Staffelovi se to moc nezamlouvalo a nakonec kapelu opustil.

Roger a Brian navrhovali jako název kapely Grand Dance, ale Mercury si prosadil, že se kapela bude jmenovat Queen. I přes malé protesty nakonec souhlasili. Potřebovali ještě jednoho člena, kterým se stal po dlouhém hledání baskytarista John Deacon. Jejich první album Queen nemělo zdaleka úspěch v měřítku s ostatními tehdejšími kapelami, pro novou kapelu však to byl velmi slibný začátek, když se album Queen umístilo na 24. místě.

Druhé LP, které vyšlo v březnu 1974, bylo úspěšnější — stalo se 5. nejprodávanějším albem v Británii a další album (Sheer Heart Attack — listopad 1974) bylo dokonce druhé. 21. listopadu 1975 vyšlo LP A Night at the Opera se skladbou Bohemian Rhapsody, ve které sbory byly nahrány postupným navršením 180 hlasů, použitá kytara potom působila dojmem orchestrálního doprovodu. O 10 dnů později se singl Bohemian Rhapsody, jejž složil Freddie Mercury, dostal na 1. místo britské hitparády, kterou vedl celých 9 týdnů. (Podruhé po Mercuryho smrti v r. 1991, výtěžek z prodeje byl věnován na výzkum léčení nemoci AIDS). Bohemian Rhapsody je dodnes velmi živou skladbou o čemž svědčí prvenství v mnoha anketách.

Na počátku 80. let si extravagantní Freddie přestal lakovat nehty na černo, oblékat se do saténu, a nechal si narůst knírek, ale extravagantní oblečení střídal dál. 30. června 1980 vyšlo LP The Game, které se stalo nejprodávanějším albem v USA. 13. července 1985 se konalo dvacetiminutové vystoupení Queen na londýnském koncertě Live Aid, který přenášelo 12 družic pro 1,6 miliard TV diváků na celém světě. Na koncertě vystoupili i Paul McCartney, Eric Clapton, David Bowie, Madonna, U2, The Who, Sting a další hvězdy tehdejšího hudebního nebe. 1984 vyšla na singlu první sólová nahrávka Freddieho Mercuryho Love Kills a o rok později i první sólové debutové album Mr. Bad Guy. 1987 vyšel singl se španělskou operní zpěvačkou Montserrat Caballé Barcelona a 1988 pak i společné stejnojmenné album duetů, přinášející spojení rocku a opery.

Kolem roku 1989 se začalo veřejně spekulovat o Mercuryho špatném zdravotním stavu. Fyzicky i psychicky unavený Freddie ještě natočil se skupinou album Innuendo (únor 1991) — 1. v Británii a 30. v USA.

23. listopadu 1991 Freddie oznámil, že trpí AIDS a 24. listopadu 1991 kolem 19:00 umírá na zápal plic. V tento den shodou okolností zemřel také bubeník skupiny Kiss, Eric Carr. Znovu vyšel singl Bohemian Rhapsody jako hold zemřelému příteli a dostal se na první příčku britské hitparády.

27. listopadu 1991 — pohřeb jen pro nejbližší přátele v krematoriu West London.

20. dubna 1992 — stadion ve Wembley — ceremoniál pro uctění památky FM pro více než miliardu TV diváků.

1995 — poslední studiové LP čtveřice Made in Heaven s několika vokálními záznamy, natočenými před Freddieho smrtí a předělávkami některých již dříve vydaných skladeb.

V nepůvodní sestavě pak Queen se zpěvákem Paulem Rodgersem vyrazili na turné v roce 2005, ovšem už bez Freddieho a bez Johna Deacona. [zdroj]

1948 — Narodil se Pavel Nový, český herec

1967 — Německý spisovatel Günter Grass v reakci na tzv. Manifest čs. spisovatelů posílá otevřený dopis (otištěný v týdeníku Die Zeit) Antonínu Novotnému, v němž ho vyzývá, aby umožnil v Československu svobodu myšlení a odvolal cenzuru.

1968 — A. Dubček svolal aktiv pracovníků ÚV KSČ a jeho institucí, v týž den také řídil celostátní poradu vedoucích krajských funkcionářů Lidových milicí.

Ministerstvo vnitra neschválilo stanovy klubů K 231 a KAN.

V Rudém právu otiskuje O. Švestka prohlášení, že se nepodílel na přípravě invaze.

Středočeský krajský deník Svoboda otiskl prohlášení J. Pillera, který uvádí, že se nikdy „nedopustil na lidu naší země jakékoli zrady, ani zrady na naší komunistické straně.“

Moskevská Pravda otiskla dopis tří starých komunistů z Ostravy, kteří uvítali vstup sovětské armády do Československa.

Ministr obrany USA Clark M. Clifford v Národním tiskovém klubu ve Washingtonu uvedl, že vojenská intervence v Československu jasně ukázala, že další přítomnost americké armády v Evropě je stále životně důležitá.

1969 — Plenární zasedání ústředního výboru mladých rozhodlo o přejmenování organizace na Leninský svaz mladých.

Z funkce předsedy rady organizace pro děti a mládež a Svazu studentů byl odvolán předseda Zb. Vokrouhlický.

V Ostravě byl rozpuštěn krajský výbor Svazu českých novinářů. Stalo se tak na zasedání tohoto orgánu, kde členové tzv. „zdravého jádra“ vystoupili s kritikou dosavadní práce krajského výboru.

Rudé právo otisklo informaci o změně vedení souboru činohry Národního divadla v Praze — byl uvolněn V. Vejražka a nahrazen kolektivním vedením J. Dohnal, R. Hrušínský, M. Růžek a Č. Řanda.

Byli zatčeni L. Pachman a V. Škutina, V. Havlovi byl odebrán cestovní pas.

1972 — Mnichovský masakr (též Olympijský masakr) — únos a následné zavraždění 11 izraelských sportovců v průběhu mnichovské olympiády. Únos provedla 5. září 1972 palestinská skupina Černé září, o níž se soudí, že vznikla pod záštitou Fatahu. Únosci z Černého září dali této akci krycí název „Irkit a Biram“ podle dvou vesnic v severní Galileji srovnaných Izraelem se zemí.

V olympijské vesnici na OH v Mnichově zastřelili palestinští teroristé izraelského vzpěrače a jeho trenéra. Dalších 9 sportovců zajali a žádali propuštění 200 palestiských politických vězňů. To jim bylo německým kancléřem přislíbeno. Následné přestřelce na letišti podlehli všichni zajatci, 4 teroristé a 1 policista. Izrael poté odvolal z olympijských her všechny své sportovce.

1977 — NASA vypustila vesmírnou sondu Voyager 1, v současnosti nejvzdálenější člověkem vytvořený objekt ve Vesmíru.

1984 — Na území Československa proběhlo vojenské cvičení sedmi armád Varšavské smlouvy s názvem „Štít 84“. Probíhalo do 14. září.

1985 — Zemřela Jiřina Štěpničková, česká herečka (* 3. dubna 1912)

jirina-stepnickova.jpg (32,190 kiB)
Jiřina Štěpničková

Jiřina Štěpničková se narodila 3. dubna 1912 v Praze do měšťanské rodiny mistra ve vozovně. Už od dětství projevovala velký zájem o sport, návštěvu biografů a divadlo. Na měšťance ji učil pozdější režisér Jindřich Honzl, u něhož hrála pod matčiným jménem Jiřina Papežová v avantgardních představeních v Osvobozeném divadle (1928 — 1930).

Tajně odešla na hudební oddělení pražské Státní konzervatoře, ale byla přijata na dramatický obor, který absolvovala roku 1930. Díky svému talentu byla ještě jako konzervatoristka přijata do činohry pražského Národního divadla (1930 — 1936). Z Národního divadla odešla do konkurenčního Divadla na Vinohradech (1936 — 1951). V druhé polovině 40. let pobývala také krátce v Londýně.

Velký nedostatek příležitostí a pracovní nejistota ji v roce 1951 donutily s malým synem k emigraci, při kterém ale byla chycena. Celá akce byla provokací StB a herečka byla pro výstrahu odsouzena k patnáctiletému vězení. Není bez zajímavosti, že při soudním procesu pro ni žádali její někdejší kolegové trest smrti.

Po deseti letech byla propuštěna a v roce 1969 soudně i společensky rehabilitována. Po návratu z vězení se vrátila i na jevištní prkna v kladenském Městském divadle (1961 — 1962) a v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1962 — 1985), kde hrála do své smrti.

Jiřina Štěpničková byla zpočátku herečkou lyrických a temperamentních dívek, z nichž se vyvinuly cílevědomé mladé ženy v náročných tragických a lyricko-komediálních hrách. Po delší nedobrovolné přestávce se přehrála do postav starých charakterních žen. Léta vězení neměli na její herectví větší vliv a v 60. a 70. letech zažívala vskutku herecký comeback. Všechny své role vytvářela s propracovanými gesty, citovým fondem a niternými pohnutky. Předvedla se např. v inscenacích „Strakonický dudák“, „Stavitel Solness“, „Lucerna“, „Král Ubu“, „Panna Orleánská“, „Maryša“, „Rodinný portér z roku 1956“, „Pygmalión“, „Marjánka, matka pluku“, „Morálka paní Dulské“, „Zkrocení zlé ženy“ nebo „Jak se vám líbí“.

K filmu se poprvé dostala díky úlohám Anči v Longenově komedii MILÁČEK PLUKU (1931) a Emilky v Innemannově komedii MUŽI V OFFSIDU (1931). Následně chvíli na film zanevřela a odmítla filmovat pod záminkou špatného zraku. Nadabovala pouze Hedy Kieslerovou v EXTÁSI (1932).

Poté se k filmu opět vrátila a zahrála si často vesnické hrdinky (TATRANSKÁ ROMANCE, MARYŠA, KŘÍŽ U POTOKA, LIDÉ POD HORAMI, BOŽÍ MLÝNY, MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA či DĚVČICA Z BESKYD) a dále: Irena (HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN), Emma Voborská (JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ), Frantina (PÁTER VOJTĚCH), Zuzka Peštová (VELBLOUD UCHEM JEHLY), služka Anežka (VČERA NEDĚLE BYLA), Klára (MOŘSKÁ PANNA), šílená Viktorka (BABIČKA), Marjánka (JAN CIMBURA), Klára Hlavsová (BARBORA HLAVSOVÁ), sestra Marie (TANEČNICE), Karla (SOBOTA), Anna Waltrová (ŠŤASTNOU CESTU), katovka Rozina (POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ) i redaktorka Valča (LÉTO).

Po nucené přestávce na sebe upozornila ve snímcích TRANSPORT Z RÁJE (vězeňkyně Feinerová), LIDÉ Z MARINGOTEK (akrobatka Žanda), SKŘIVÁNCI NA NITI (matka), KLADIVO NA ČARODĚJNICE (upálená porodní bába Dorota Groerová), PĚNIČKA A PARAPLÍČKO (bytná), HVĚZDA (herečka Slávka Hradilová), VŠICHNI PROTI VŠEM (Rakovcová), KONEČNÁ STANICE (Sametka) a naposledy dramatu Otakara Vávry KOMEDIANT (1984), kde sehrála starou herečku kočující společnosti Barboru. I když v tomto období vytvářela role na vysoké úrovni, na bývalou hvězdnou kariéru se ji už navázat nepodařilo.

Jiřina Štěpničková taktéž čile spolupracovala s rozhlasem, dabingem a televizí (inscenace DOMOV, OBŽALOVANÁ, TŘI NA LAVIČCE, NEBOŽTÍCI NA BÁLE, POVÍDKY MALOSTRANSKÉ atd. a seriály SŇATKY Z ROZUMU, F. L. VĚK, MATKA, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, SANITKA, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE apod.).

Za herecké výkony ve filmech MARYŠA a MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA získala Cenu Filmového poradního sboru (1935) a Národní cenu (1940). V 60. letech byla také oceněna titulem Zasloužilé umělkyně (1968). Se svým bývalým mužem, malířem Janem Samcem (1917 — 1988) měla syna, také herce, Jiřího Štěpničku (* 1947). Jejímu pohnutému životu bylo věnováno několik knížek a dokumentů. Jiřina Štěpničková zemřela na vážnou chorobu 5. září 1985 v Praze ve věku 72 let. [zdroj]

1991 — V Bratislavě proběhlo společné zasedání předsednictev ČNR a SNR o státoprávní smlouvě; obě reprezentace se vyslovily pro společný stát (s podporou vystoupily 14. září známé osobnosti slovenské kultury a veřejného života a 20. září vznikla v Praze Výzva k občanům s návrhem na uspořádání referenda).

1997 — Zemřela Matka Tereza, albánská misionářka a nositelka Nobelovy ceny míru (* 26. srpna 1910)

Svátky:

Svátek mají Boris, Viktorin, Vítězslav.

Jméno Boris, které dnes nacházíme v občanském kalendáři, je zřejmě slovanského původu. Pravděpodobně se jedná o zkráceného Borimíra, kterého překládají badatelé jako „toho, který bojuje s celým světem za mír“, také může „podněcovat svět“. Jiná varianta vychází z toho, že základem bylo jméno Borislav čili „ten, kdo se proslavil bojem“.

Patronem dnešního dne je Boris Bulharský (ve světovém kalendáři měl svátek už 7. května). Stal se vůbec prvním křesťanským panovníkem starých Bulharů. Narodil se někdy v 9. století a vládl asi od roku 853 až do roku 890. Křest přijal od neznámého byzantského misionáře a od té doby se neúnavně věnoval pokřesťanštění celé země. Pokusil se navázat kontakty s Římem, ale papež Mikuláš I. mu pro jeho zemi žádaný patriarchát neschválil.

Stejně se zachoval i jeho nástupce Hadrián II., Boris se tedy přiklonil k Byzanci. Spor se záhy vyhrotil a mezi Římem a Konstantinopolí (dnešní Istanbul, Turecko) začaly poletovat hrozby vzájemné klatby. Ignác, patriarcha konstantinopolský, se však rozhodl k činu a poslal Borisovi arcibiskupa a deset biskupů. Byli to žáci misionářů Cyrila a Metoděje a koncem Borisovy vlády se jim v Bulharsku podařilo zavést slovanskou liturgii. Kníže Boris mohl být se svým dílem spokojen. V roce 890 se vzdal trůnu a odešel do kláštera, kde se stal obyčejným mnichem. V klášteře také 7. května roku 907 zemřel. V Bulharsku jej uctívají jako národního světce a jeho svátek slaví 2. května.

V církevním kalendáři má dnes svátek Viktorin a jeho česká podoba Vítězslav. Základem jména, jak už víme z dřívějších příležitostí, je latinské slovo victor („vítěz“) a Viktorin, Viktorián či Viktorína znamenají doslova „vítězův“. Viktor má v občanském kalendáři svátek 28. července.

Patronem tohoto jména je papež Viktor I., který se narodil ve 2. století v římské provincii v Africe. Právě 28. července jsme si památku tohoto papeže připomněli i my.

Shaana

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 165 × | Prestiž Q1: 5,05

+1 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top