Štítky článku: •  

Hysterie znamená rezignaci na zdravý rozum

Rozhovor Haló novin s bezpečnostním odborníkem a publicistou Janem Schneiderem.

Na základě toho, co média chrlí, věříte, že dva ruští agenti — ti samí, co údajně zaútočili na Skripalovy, vyhodili do povětří sklad zbraní ve Vrběticích?

Věříte — to je to klíčové slovo. Celá ta hysterie znamená rezignaci na zdravý rozum. Tato chatrná konspirační teorie, jak nám ji předložila vláda, těžko někoho přesvědčí, té lze jen věřit. A i to jen s velkým sebezapřením.

Nadto je snad už jasné, že ti dva inkriminovaní ruští agenti GRU, co byli Putinem vyznamenáni za záchranu ukrajinského prezidenta Janukovyče za jeho převoz do Ruska, tvoří profesionální »rescue team« (záchranný tým).

Skripal se chtěl vrátit do Ruska, jeho synchronní pobyt v Čechách spolu s těmi dvěma »záchranáři« byl možná příležitostí k jejich schůzce. Pak by inspekční návštěva těch dvou Rusů ve Vrběticích (kam se nahlásili, ale nepřijeli) mohla sloužit jako deklarovaný účel jejich příjezdu k nám, aby zakryla schůzku se Skripalem.

Nikdo totiž nepředložil důkaz o tom, že by měli jakýkoliv vztah k výbuchu muničáku. Moc jsem byl zvědavý na odtajněné kamerové záznamy, které snad nějakým zázrakem přežily explozi muničního skladu, protože jiné kamerové záběry by je z ničeho usvědčit nemohly. Ale nic odtajněno nebude, protože by se v tom lidé asi moc šťourali. Jak správně říkáte, věřit je třeba!

Jako argument se uvádí prý jejich mail z Tadžikistánu, kterým tito dva údajně žádali o vstup do skladu. A tomuhle máme věřit? Tj., kdokoli ze zahraničí napíše mail, že chce jít do skladu zbraní, pošle kopii pasu a bude mu to umožněno?

Ano, logiku máte přesnou. Z tohoto lze vyvodit, že každý, kdo se ohlásil, že chce provést nějaký pracovní úkon pro prodejce nebo kupce zboží, uloženého v muničáku, je podezřelý, že nějak souvisí s jeho explozí — a to neomezeně do minulosti, protože nástražné výbušné zařízení lze iniciovat v podstatě s libovolným časovým odstupem.

Firma Imex Group tvrdí, že nikdo cizí do skladu nevstoupil. Současně se profláklo, že sklad nebyl vůbec pořádně uzavřen. Není to celé na vodě?

Právník zmíněné firmy opakovaně prohlásil, že ti dva, co se nahlásili, v doprovodu pracovníků té firmy do objektu nevstoupili. Mohli do areálu vstoupit v doprovodu někoho jiného, z jiné firmy, ale to by se pak zase neměli jak dostat do skladu zmíněné firmy. Totiž v areálu mělo sklad více firem. Pokud jde o zabezpečení ostrahy celého objektu, hovoří se o mnoha nedostatcích. Má to snad naznačovat, že ti dva Rusové se tam nejdřív oficiálně nahlásili a pak tam lezli v noci dírou v plotě?

Jak velké byly zásoby ve Vrběticích? Na sítích jsem četla, že to nebylo tak velké množství, aby byl zájem tyto zbraně takto razantně, tedy výbuchem likvidovat.

To je relativní. Vzhledem k velkým potřebám válčišť na Ukrajině a v Sýrii je zbraní asi vždy málo. To znamená, že kdyby ta exploze měla být ruským signálem všem dodavatelům zbraní, aby toho nechali, byla by to opravdu velmi zfušovaná akce GRU, protože masivní přísun zbraní do těchto konfliktních oblastí (samozřejmě, že v rozporu se zákonem!) výbuch muničáku v jakési zapadlé vísce skutečně neovlivnil. To by musely bouchnout sklady podobných obchodníků se zbraněmi ve stejný čas na mnoha místech ve světě, aby se to dalo vykládat jako varování.

Ovšem na to, aby to udělalo pořádnou ránu, tam bylo zbraní dost.

Nicméně, ve vaší otázce je skryta ještě jedna narážka. Kolik tam bylo přesně těch zbraní? To je otázka, která by především mohla zajímat pojišťovny, pokud ovšem obchodníci se zbraněmi své kšefty pojišťují.

Na rozdíl od té pavlačové historky o státním terorismu, kterou k zlosti novinářů naprosto profesionálně rozmetal nejvyšší státní zástupce, mimo jiné i proto, že k tomu činu není žádný motiv, byla škála vyšetřovacích hypotéz mnohem širší. Od konkurenčního boje, až po pojistný podvod.

Souběh s finalizací pozvánek k dostavbě Jaderné elektrárny Dukovany, současně finalizující jednání o dodávce vakcíny Sputnik V, a dokonce i zostření situace na rusko-ukrajinské hranici — každý si logicky klade otázku, jestli to není podivná shoda náhod. Vláda se v pondělí usnesla, že Rosatom nebude k dostavbě JEDU přizván. Co vy na to?

Jistě bylo na počátku naznačené přání, aby přítulní zpravodajci pomohli vyřešit tu konkurenci Rosatomu. Dopadlo to podobně jako s tou hysterií kolem Huawei, kdy to ti naši odporní snaživci taky přehnali, téměř až do obchodní války. Tady se nabízí ještě jeden skrytý motiv, a to jsou nezřízené ambice (doufejme, že věčného) plukovníka Koudelky, ředitele BIS. Chtěl by být generálem a chtěl by být vládou jmenován na druhé funkční období, kdy by možná po Rusku chtěl ještě úspěšně vyřešit čínský problém.

Nezískává si tímto humbukem, který vláda zajistila, Babiš a koalice ANO-ČSSD, která ztratila toleranci komunistů, podporu od pravicové opozice ODS, STAN, TOP 09, Pirátů a KDU, a tedy dožije do voleb? Babiš je vydíratelný a jsou i takové názory, že tímto dostal šanci se své nálepky zbavit, když pokryje zpravodajskou hru USA.

Když bych byl cynický, řekl bych, že toto je jediná vtipná stránka této kauzy. Babiš je do voleb nesestřelitelný, protože každý, kdo by chtěl tuto »gruntovně proamerickou« vládu zbořit, by se nutně musel onálepkovat jako ruský troll, agent, putinovec, kremlofil a vlastně už i vrahoun. Nevím, jestli to Babiš tak zamýšlel, ale vytrhl opozici z rukou americkou vlajku a postavil se s ní do čela protiruského tažení.

Přepadení vysílačky v Gliwicích, tedy falešné vytvoření záminky pro přepadení Polska nacistickým Německem, dále tonkinský incident nebo údajné zbraně hromadného ničení v Iráku pro obhájení americké invaze. Nebojíte se, že podobný příběh se i nyní konstruuje? Co je v sázce? Válka?

Ano, vypadá to, že tu určité zfanatizované kruhy chtěly vyrobit casus belli (z lat., incident, událost postačující jako důvod k vyhlášení války — pozn. aut.) pro tažení na Rusko. Nemají ale na to, evropské státy navíc dávají od těch našich hujerů ruce pryč. Melou hubou, ale skutek utek. Tedy zatím. Zůstaneme v tom právem sami. Kdoví, zda Babiš zná tu scénku, když před agresí do Iráku 2003 Colin Powell mával s tou zkumavkou na Radě bezpečnosti. Powell byl ale takový formát, že ve svých pamětech později napsal, že to byl nejhanebnější den jeho života. Moc jsem zvědav na Hamáčkovy a Babišovy paměti. Generál Andor Šándor má na tuto situaci přiléhavé přirovnání, že takhle to dopadá, když si malí kluci hrají s velkými kartami.

Nesouvisí vše s nástupem nového prezidenta USA? BIS je ve vleku CIA, když ředitel Bisky dostal od CIA metál, to je přece známo.

Myslím, že nijak zvlášť. Ta americká tendence destabilizovat zájmové státy tu je nepřetržitě, a ve válce nejsme díky tomu, jak řekl obdivně generál Hynek Blaško, že Putin má pevné nervy. A já dodám, že íránští ajatoláhové taky, protože se zdrželi silné reakce po zavraždění Sulejmáního. Trump opravdu nebyl žádný mírotvorce, ty žvásty o jím zřízeném míru na Blízkém východě jsou nesmyslné. Izraelský premiér Jicchak Rabin totiž kdysi prorocky prohlásil, že mír se dělá s nepřítelem. Tedy nikoliv s tím, s kým máte docela normální vztahy, jako se to stalo teď.

Jak teď budou vypadat rusko-české vztahy, když je prakticky rozprášena česká ambasáda? Když Hamáček vyjádřil aspoň lítost nad zhoršením těchto vztahů, dostal vyhubováno od někdejšího ministra zahraničí Zaorálka. V pondělí pak Hamáček řekl, že vztahy »nastavíme od začátku, tj. je pošleme domů všechny«.

Ministr Zaorálek měl ve své kariéře mnoho zajímavých momentů, proto mě u něj více než u kohokoliv jiného mrzí tyto evidentní zkraty či výpadky, nebo snad úlety? Vysvětluji si to zfanatizovanou stádovou psychikou, panující ve vládním kabinetu. Jak se říká, můžete mezi ně vypustit mozkovou mrtvici, ale ona si ani neškrtne, nemá kde. Hamáček se už taky snaží polepšit a naladit ten správně nesmiřitelně rozhořčený tón — a přitom žvaněj všichni o něčem, o čem evidentně vůbec nic nevědí. To jim ale nevadí v předhánění se v přehánění — nějakou pseudo informační tříšť nazývají nezpochybnitelnými důkazy, což je znak fanatismu, protože právě pochybnosti jsou základem vší moudrosti (filosofie).

Z řeči jim vypadávají slova, že jde o podezření, a mluví o tom, že se to opravdu stalo, jako by u toho sami byli, a vyvozují z toho důsledky. Napadá mě jedno přirovnání. Když UEFA potrestala našeho fotbalistu v kauze, kdy bylo podezření, že se dopustil rasistického výroku, vypuklo celonárodní pozdvižení. Nic mu nebylo prokázáno, a on byl potrestán! Ale nyní se naše republika dopouští téhož vůči Rusku. Američané to dělají už dlouho. Rusko z něčeho osočí, nic se nešetří, a hned ho trestají. To je znak velkého barbarství! Civilizace, hodné toho jména, se vyznačují tím, že spor dvou řeší někdo třetí, tedy soud. Nikoliv ten silnější, jak jsme toho svědky v současné době. A někteří bezmozci tomu ještě tleskají.

Svěřil jste se mi, že jste podobné konstrukce a atmosféru již jednou zažíval. Sledujete tedy své životní déja vu?

Ano, co se týče možností prezentovat názory, které nejsou v linii takzvaně normalizující se společnosti, sleduji stálé zužování prostoru a stále agresivnější prosazování vedoucí úlohy České televize. Připomíná mi to začátek sedmdesátých let. Škodolibě se těším ze svých nových přátel, kteří jsou na tom nyní podobně, ačkoliv jsme tehdy stáli na poměrně rozdílných pozicích. Poučné je to pro mě, ale myslím si, že i pro ně. No, snad ty společně nabyté zkušenosti budou k něčemu dobré.

Mnoho našich čtenářů mi píše, že se opravdu bojí o klid a mír v Evropě, protože tato kauza se může přetavit horkými hlavami v horký konflikt. Co mají dělat? Jak a kde mají dát najevo své obavy?

Myslím, že by se měli s těmito starostmi svěřovat svým politickým reprezentantům, a to jak po stranické linii, tak i po územní příslušnosti. Pravidelně, trpělivě, konkrétně, slušně. Nepolevovat. To je základní rovina, bez níž nemá cenu dělat hned nějaké demonstrace a velká gesta. Je to ta drobná práce, jak říkal TGM. Místo planého kafrání sednout a psát. A nejen co se mi nelíbí, ale napsat též, jak by se mi to líbilo. Vžít se do role poslance či senátora. Člověk pak zjistí, že to mnohdy není tak jednoduché, což je velmi dobrá zkušenost. Jedině tak demokracie vyzrává, když se člověk učí žít s těmi neskutečně protivnými, odpornými, hloupými, poživačnými, sobeckými, nadutými a někdy fakt ulítlými spoluobčany. Jedinou odměnou a útěchou je, že si člověk uvědomí, že přesně toto si ti spoluobčané můžou zase myslet o něm. A když se s tím srovná, může postoupit o krůček dál. Protože ze všeho nejhorší je někoho vylučovat ze společnosti, z diskuse, ostrakizovat z nějaké předpojatosti. A to se zrovna děje teď.

Ptala se Monika HOŘENÍ

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 258 × | Prestiž Q1: 11,41

+22 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top