Štítky článku: •  

Vychytralé výkřiky politiků

ROZHOVOR Podle předsedy České pirátské strany Ivana Bartoše je nutné, aby koronavirovou epidemii začali konečně řešit odborníci. Navíc chce, aby vláda nesla důsledky za svá chybná rozhodnutí, které způsobila ta mrcha, ten nepředvídatelný koroavirus.

Podle profesora Jaroslava Šestáka z Fyzikálního ústavu Akademie věd to jsou právě vychytralé výkřiky politiků, a ne požadovaných odborníků, kteří dopředu vědí, že nevědí, kudy půjde vývoj, jak a čím reagovat. Podobně vidí i předsedu ODS Petra Fialu, který volá po rozvolnění, aby ve chvíli, kdy se křivka nákazy zase obrátí, spustil pokřik, že vláda selhala.


V rozhovoru pro časopis Téma jste se vyjádřil ve smyslu, že nemusíte nic, ale můžete všechno. Nemusíte si tedy ani brát žádné servítky a naopak zcela otevřeně můžete říct, co si myslíte o výroku Ústavního soudu o volbách, který ovlivní jejich výsledek a tím i naše životy pro další roky.

Jde o obvyklou hru na pravdu či spravedlnost. Nejsem politik a jako badatel se střetávám s faktem, že nějaká vědecká pravda — spíš teorie — ztratí platnost vůči jiné nově nastoupivší, obvykle se ale nenavrátí. Naopak v politice se opravdické soudy názorově přelévají z jedné strany na druhou. Někde jsem četl, že politika je obdobná prostituci, má také nejstarší historii, je stejně promiskuitní a neuznává etiku.

Proto pravda práva by měla být snad ještě konzervativnější, než co říká věda, a navíc politicky i lidsky naprosto inertní a neměnná. Soud nepochybně nesmí konat jako nějaká třetí parlamentní komora a jeho členové se musí vyvarovat nutkání korigovat svá předchozí rozhodnutí, byť by nebyla zcela pravdivá, stejně jako svá dřívější smýšlení.

Dalším problémem je zdlouhavost. Připomeňme si, že znovuzrozená česká justice pokládala komunistické paragrafy jaksi za „uctíváníhodné“ a necivilizovaným chováním komunistických papalášů se tak nějak nezabývala. Na rozdíl třeba od Němců, kteří odsoudili odpovědné funkcionáře byť za vraždy na „železné oponě“. Poslali je do vězení a nepotřebovali k tomu žádné zvláštní paragrafy, jen zdravý úsudek, že se chovali krutě a necivilizovaně.

Česká justice komunistické barbarství v podstatě nechala v klidu plynout, až spravedlnosti nadobro uplavala a oběti komunistické zvůle tak zůstaly nepotrestány.

Ta věta o nutkání korigovat svá předchozí rozhodnutí sedne na předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského jako ulitá. Lze zákon z jeho dílny coby ministra spravedlnosti Zemanovy vlády od něj brát jako přešlap, který se v naprosto odlišné funkci rozhodl napravit?

Je dobré si uvědomit, že pět vlád se utvořilo podle takto odsouhlaseného konceptu bez větší kritiky a že dokonce v lednu 2001 shledal Ústavní soud navýšení procent pro koalice za ústavně důvěryhodné. Matně si vybavuji, že v mém domovském Libereckém kraji dosáhli zelení kdysi 10 procent, ale bez mandátu. A trvalo celých dva a půl roku než se od — s dneškem identického — zmocněnce dozvěděli, že nárok na mandát opravdu nemají.

Nyní znovu po dvou a půl letech váhání jsme slyšeli názorový opak předchozích odůvodnění, a to uprostřed pandemie otřásající důvěrou občanů v náš politický systém, tedy právě v okamžiku, kdy potřebujeme, aby Parlament řešil zdraví občanů — a ne aby se začal přednostně zajímat o rozdělování svých křesel. Namísto jistoty už kdysi zdůvodnitelné politické soutěže, i když možná ne zcela pravdomluvné, se mění dosavadní přepočet hlasů na mandáty, ale nikoli rozvržení volebních obvodů, čímž se ponechává nejistota přerozdělování, a to jen několik málo měsíců před volbami.

Možná je to lepší než následné řešení odvolacích procesů proti výsledku voleb ponechaných v původním režimu, ale přináší to nebezpečí, které známe z neblahé minulosti, že konečné přerozdělování mandátů se dostane do rukou politických sekretariátů. Nechme se překvapit.

Parlament, jak říkáte, by měl řešit zdraví občanů. Jak z tohoto pohledu vnímáte opakované poslanecké tahanice o prodloužení nouzového stavu?

Nemám rád zbohatlíky, nekomunikativní, sebestředné a váhavé střelce, ale stejně tak nesnáším politiku „antibabiš“ za každou cenu a k tomu nic navíc. Vzpomeňme, že nejhlasitější „antibabiš“ hřímal v Poslanecké sněmovně, že nouzový stav potřebujeme, aby o chvilku později nepodpořil jeho další prodloužení.

Z takového typu schizofrenní debaty vyplývá, že ho potřebujeme i nepotřebujeme, v analogii oblečen i neoblečen, protože v rukou vlády Andreje Babiše se stal nástrojem šíření politického zla, nahodilých zdravotnických rozhodnutí, finančního přerozdělování zakázek a tak dále. Proto potřebuje dle svých odpůrců dostat premiér Babiš tzv. na zadek, čili výchovnou lekci. Ne, že by ji nepotřeboval za řadu svých pochybení, ale možná doplněnou i nějakou omluvou, protože nemá stejně jako nikdo jiný žádnou předchozí zkušenost s takovouto mizérií.

Bohužel, koronavirus nemá svého mluvčího, který by dopředu ohlašoval co má „za lubem“, a tak za tuto nezodpovědnou politickou hru pozice-opozice zaplatí jen obyčejní lidé. Že se jednou k žádosti o prodloužení nouzového stavu nepřidali komunisté, je pochopitelné, protože za někdejších čtyřicet let své nadvlády ukázali, že jim o lidi nejde, a pár mrtvých navíc tak už nehraje roli. Že se k nim přidá celá opozice, překvapuje, protože nouzový stav je jediná forma krizového řízení nasazením izolace, která odpovídá dnešní kritické situaci.

Argumenty opozice, že vláda si počíná chaoticky a že nepředkládá plány, jak nouzového stavu využije pro návrat k normálnímu životu, tedy neberete?

To, že se vláda chová chaoticky, ještě není důvod pro odmítnutí nouzového stavu, protože jakákoli jiná varianta by mohla být ještě horší. Opozice se tak svými obstrukcemi možná podepsala na našem zdraví. Ale co hůře, ani nenavrhla žádné řešení, nepředložila nějaký výchozí rozvrh s výjimkou pandemického zákona, protože kritizovat, nenést odpovědnost a nevědět co skutkově dělat, je snadné.

Takže nemilý dojem, že horší než česká vládní koalice by při řešení pandemie covidu mohla být už jen česká opozice, se při jednání ve Sněmovně do značné míry prokázal. Navíc v předchozím kole se Sněmovna ukázala být jaksi nadbytečnou, stačilo by si ponechat a zaplatit jen pár hejtmanů, i když je to proti pořádkům, ale podle zdravého rozumu, a ten se musí potrestat, nejlépe pomocí soudu. Naopak zkusme odhadnout, kolik trestních oznámení by asi dorazilo od pozůstalých v případě neprodloužení…

Zdá se, že se vedle covidu začal šířit ještě další virus, a to na bázi mentální pomatenosti, který povyšuje politické cíle nad zdraví. Můžeme tak říct, že právě opozice přijala svoji politickou odpovědnost za situaci v Česku, když řízení státu ponechala v rukách „šílené“ vládní koalice — snad ani Orwell ve svém „newspeaku“ by to lépe nevymyslel!

Jste dost kritický v hodnocení opozice. Copak vás lídři jejích stran nezaujali mnoha navrhovanými opatřeními?

Adept na premiéra, profesor Petr Fiala z ODS, útočí na naše občanské city a volá: „Nechte rodinám se setkati, v duchu hesla nakaž souseda a sám pak můžeš do hospody.“ Pokud on a další spasitelé rodinných vztahů prosadí své vize, někdy po půlce dubna se doposud klesající křivka nákazy zase obrátí, což bude opět dobrý důvod k pokřiku, že vláda selhala.

Je to až trapně jednoduché si uvědomit, že jde o silně nakažlivou nemoc, která se přenáší především kontaktně a čím méně styků, tím se šíří pomaleji. To ani neumíme započítat dosud neupřesněné faktory, jako jsou vysoké koncentrace alergenů, které mohou zapříčinit zvýšené riziko nákazy, neboť velké množství pylu může počet infekcí v závislosti na dalších okolnostech zvýšit až o třetinu. Stejně mohou fungovat i polétavé prachové částice, a tak se nošení roušek ukazuje jako nevyhnutelné.

Největším pochybením asi bylo neuzavření příhraničních montoven obhospodařovaných námezdními dělníky.

Heslo „chraňme ohrožené, ostatní nechme žít“, po jehož aplikování někteří politici volají, by vhodným řešením nebylo?

Heslo je to moc pěkné, ale zatím nikdo nevymyslel, jak ty ohrožené izolovat, tím spíš, že dnes začínají umírat i mladší generace čtyřicátníků a padesátníků.

Není to tak dlouho, co profesor Fiala oznamoval, že odborníci říkají, že roušky nejsou potřeba, když se loni v létě slavil na pražském Karlově mostě konec pandemie.

Podle šéfa pirátů Ivana Bartoše je nutné, aby koronavirovou epidemii začali konečně řešit odborníci. Nevím, jak by na toto zvolání reagovali třeba hasiči při požárech a povodních, stejně jako zdravotníci při epidemiích. Jistě by na místě amerického prezidenta Kennedyho tehdy zvolal, dobudeme Měsíc, ale dejme to do rukou odborníků, čímž by se ale zesměšnil. Navíc chce, aby vláda nesla důsledky za svá chybná rozhodnutí, které způsobila ta mrcha, ten nepředvídatelný koronavirus.

To jsou právě vychytralé výkřiky politiků, a ne požadovaných odborníků, kteří dopředu vědí, že nevědí, kudy půjde vývoj, jak a čím reagovat. Je to vlastně šachová partie, u které nejsou definovaná šachové pole ani hrací figurky.

Stejně tak je hodně pravdy ve výroku doktora Miroslava Macka, že pandemie neskončí dříve, dokud už na ní nebude možné dál vydělávat — finančně i politicky.

Mohli jsme se při této pandemii v něčem poučit z minulosti, kdy lidstvo decimovaly morové a jiné rány?

Mohli — a dokonce i z přítomnosti, třeba na příkladu řešení vysoce patogenní ptačí chřipky (HPAIV). Zasažené chovy se prostě vyhubí, což v širším kontextu zní strašidelně!

Ale z historie víme, že třeba o malomocenství píše už Bible. Lepru znali ve starověké Číně, Indii a Egyptě, přenášela se dotykem působícím záněty kůže, které šířily do okolí zápach z hnisajících ran. Nemocný jedinec musel žít mimo lidskou společnost a dokonce jeho povinností bylo dávat kolemjdoucím výstrahu zvonečkem či řehtačkou, aby se k němu nepřibližovali.

Další středověkou infekcí byl mor, přenášený blechami od krys a potkanů, při kterém zemřely další stamiliony lidí. Státy a města se proti infekci bránily izolací lidí, kteří přicházeli z nakažených oblastí. Zpočátku byli všichni nakažení vyhoštěni z města, třeba na vyčleněný ostrov s vidinou brzké smrti. Později se ale přijal systém karantény, který třeba v Benátkách trval 40 dní, a ti, co do nich připluli, museli zůstat na svých lodích.

Povinností každého občana bylo hlásit onemocnění dohlížitelům a domy, ve kterých se nákaza objevila, byly zapečetěny.

Dopadala ta opatření podobně restriktivně jako dnes i na lidi nenakažené?

Byly zakázány veškeré trhy a posvícení především v pivnicích a kořalnách, lázně, školy, vinné šenky, krámky, pekařství musely být uzavřeny, jak ukazuje dobová publikace „Stručný morový řád“ od Jana Hertodta z roku 1680. Ošetřovatelé nosili papírové zobáky, něco na způsob dnešních roušek.

Také se objevila první zneužití formou biologické války, kdy byli nakažení vhazováni přes hradby do tehdy ještě neinfikovaných měst.

Podle církve byla černá smrt božím trestem za hříchy lidstva, která mohla být zapříčiněna nejen konjunkcí planet, ale i jako následek zemětřesení. Skutečný strůjce — bacil — byl objeven až na přelomu 20 století.

Pojďme do časů už ne tak vzdálených. Zvládá lidstvo za posledních sto let pandemie čím dál lépe?

Novodobou pohromou byly tzv. španělské chřipky z let 1918 až 1920 s kmenem H1N1, které si vyžádaly až 40 milionů obětí; přičemž epidemie obešla v několika vlnách celý svět. Asijská chřipka z let 1957 až 1958 s kmenem H2N2, kterou zaplatily životem až 2 miliony lidí, se objevila ve střední Číně, proběhla Hongkongem a s přispěním letecké dopravy se rychle rozšířila do celého světa. Nejvyšší nemocnost byla ve věkových skupinách mladých dospělých lidí, kteří rychle ztráceli imunitu vůči viru.

Hongkongská chřipka z let 1968 až 1969 s kmenem H3N2 a zhruba milionem obětí byla nejmírnější pandemií ve 20. století. Poprvé byla identifikována v Hongkongu, během následujících let se rozšířila do světa, kde postihla nejčastěji starší lidi s počtem obětí do milionu. Prasečí chřipka či mexická nového typu H1N1 se poprvé objevila v dubnu 2009 v Mexiku, poté se rozšířila do světa. U nás byly zaznamenány jen jednotlivé případy.

Když bychom porovnali španělskou chřipku, na níž tenkrát zemřelo kolem 3 procent tehdejší celosvětové populace, tak to by se při dnešních cca 7 miliardách lidí rovnalo zhruba 220 miliónům mrtvých. Ve skutečnosti ke dnešku zemřelo na covid-19 celosvětově cca 2,8 miliónu lidí, tedy pouze 0,04 procenta dnešní celosvětové populace, takže snad jsme se přece jenom trochu poučili.

Hlavně můžeme využít vakcín, díky nimž jsme se vypořádali s chřipkou. Bylo to někdejší očkování proti tomu nynějšímu výrazně odlišné?

Princip jakéhosi archaického očkován byl zcela jednoduchý. Třeba u neštovic odebral lékař hnis postiženému a následně ho zaškrábal do kůže zdravému jedinci. I když mnoho takto infikovaných vykazovalo mírný průběh nemoci, problém byl v tom, že tito lidé se stali nositeli neštovic a nechtěně dále přenášeli nákazu. Nejprve se tento prazpůsob léčby praktikoval v Africe a v Asii, teprve v 18. století se dostal do Evropy a do Severní Ameriky.

Analogicky se vakcíny začaly nejprve připravovat z oslabených virů, což někdy trvalo i desítky let nezbytných pro provedení řady testů a zkoušek.

Dnešní vakcíny jsou nového, tzv. genového typu (RNA nebo vektorové), které lze realizovat i jen za několik měsíců, ale nikdy nikdo nedokáže odhadnout, jaké budou mít (ne)žádoucí účinky v budoucnosti.

Vakcíny, jejichž masívní nasazení má svět vrátit do normálních kolejí, mohou v budoucnu překvapit?

To, co dnes máme k dispozici, je obtížné sumarizovat. Jsou to tzv. inaktivované (usmrcené) nebo oslabené (částečně živé) virové vakcíny, používající třeba formu viru SARS-CoV-2, což nezpůsobuje onemocnění, ale přesto generuje imunitní odpověď. Například známé očkovací látky proti příušnicím, zarděnkám nebo spalničkám.

Nevýhodou živých vakcín je zdlouhavý vývoj a možnost, že se původci choroby mohou znovu zaktivovat. Mezi takové covidové výrobce patří například společnosti Sinopharm, Sinovac či Bharat Biotech International.

Virové vektorové vakcíny na bázi bílkovin používají oslabený nepatogenní virus jako nosič, případně jeho neškodné proteinové fragmenty napodobujících SARS-CoV-2. V případě covidu-19 tomu slouží adenovirus, který je upraven a slouží jako vektor potřebné genetické informace. Když se dostane do buněk, nastaví produkci proteinu koronaviru a jako odpověď pak začne tělo generovat bezpečnou imunitní reakci.

Jak finančně nákladná je taková výroba?

Výroba je relativně levná, ale vyžaduje metody tzv. rekombinantního genetického inženýrství a je výtvorem společností Novavax nebo Biopharmaceutical.

Další alternativou jsou lidské adenovirové vektory použité například u vyvíjené vakcíny CanSino Biologics s adenovirovým sérotypem Ad5, které ale mohou vykazovat nižší imunitní odezvu u starších ročníků. Tento typ s Ad5 byl třeba využit při práci na vakcíně proti HIV. Janssen Pharmaceutica používá vzácnější podtyp adenoviru Ad26, který je v Evropě a v USA méně obvyklý.

Diskutovaná ruská vakcína Sputnik V obsahuje obě složky (Ad26 i Ad5) a zdá se, že větší účinnost má už u první dávky.

Ještě další alternativou je opičí adenovirus, který používá pro vývoj vakcíny společnost AstraZeneca. Je vidět že vývoj probíhá v nejrůznějších, většinou utajovaných směrech, a to ještě toto moje hledisko je pouze pohled laika.

S nadsázkou můžeme říci, že předem nakupovat vakcíny je obdobné jako kupovat zajíce v pytli a přitom ani nevědět, kolik zajíců bude potřeba.

Jak hodnotit ten ne zcela obvyklý bleskový vývoj vakcín proti covidu v různých firmách ve světě?

Na rozdíl od roku 1918 se podařilo vyrobit efektivní vakcíny proti covidu-19 do jednoho roku. Firmy si za slib budoucích levnějších a přednostních dodávek vakcín nechaly od Evropské unie zafinancovat jejich vývoj, což se zdařilo, ale sjednané dohody se nedodržují a zboží se zdárně prodává tomu, kdo víc zaplatí. Je to důsledkem neschopnosti vedení EU, které snad už definitivně prokázalo, že svěřit řízení nadstátu politikům vykopnutým pro neschopnost z členských států do vedení EU je téměř sebevražedné počínání.

Druhý dopad považuji z hlediska našich životů za ještě osudovější. Globální korupce v důsledku pandemie zasáhla téměř všechny vlády členských států a smrt vlastních občanů kvůli nedostatku vakcín či zákazu některých levných léků znamená pro tyto politiky menší zlo než ztráta zisku velkých farmaceutických firem.

Připomeňme si, že historicky má český vývoj vakcín jednu z nejdelších evropských tradic a odpor vzniknuvší proti jejich znovu-výrobě má nejspíše hlavní důvody v tom, že by mohla být laciná a hlavně naše, takže by nikdo nedostal provizi. Česká republika patřila mezi velmoci, ve kterých se vakcíny vyráběly po mnoho desetiletí. Už na počátku 60. let bylo tehdejší Československo vyhodnoceno jako první země na světě, kde došlo k eliminaci dětské přenosné obrny.

Tradice je hezká věc, ale může být jen jedním z předpokladů úspěchu vlastního vývoje. Kdo by se ho měl ujmout?

Česká republika se vždy vyznačovala vysokou proočkovaností obyvatelstva, v čemž byla soběstačná, a tak napomáhala dosažení velmi nízkého výskytu spalniček, příušnic, zarděnek, stejně tak tetanu, záškrtu a posléze dávivého kašle.

Bohužel, nešťastná privatizace v první polovině 90. let minulého století změnila původní státní instituci Ústav sér a očkovacích látek na komerční subjekt pod názvem Sevac. Ten ještě majoritně vlastnil stát, ale následně v likvidaci přešel v roce 1997 na Sevapharmu a byl prodán za 50 milionů korun fotbalovému podnikateli, který převedl výrobu sér na Slovensko a pozemky obratem prodal za 350 milionů korun.

Dobře by mohl posloužit i osamocený areál firmy Praha Vaccines, za který obklopený polem a lesem zaplatili Američané v přepočtu čtyři miliardy korun. Původně český podnik koupil tehdy Novavax od indických majitelů firmy Serum Institute of India vlastněným Dr. Cyrusem S. Poonawallou, kteří areál vlastnili od roku 2017 a ještě loni plánovali rozsáhlé investice do rozšíření výroby vakcíny proti dětské obrně.

Dnes by se stěžejní role výroby mohl ujmout Státní zdravotní ústav spolu s Ústavem hematologie a krevní transfuze a s Institutem klinické a experimentální medicíny, kteří údajně začali na vakcíně spolupracovat.

Jste optimistou ohledně dalšího vývoje nákazy u nás i toho, že české zdravotnictví v této zkoušce obstojí?

Ano, jsem optimistou. Máme vynikající zdravotnictví, o čemž jsem se přesvědčil, když jsem před pár dny strávil v nemocnici dva týdny s prudkým bakteriovým zánětem ledviny. Perfektní organizace, dodržování hygieny, přátelští doktoři i sestry a vynikající servis, za což posílám dodatečné díky internímu oddělení Nemocnice Na Homolce.

Věřím, že máme úctyhodnou historii a zdatné zdravotnické odborníky — jenom nesmíme připustit, aby zde politici prováděli své politické „rejdy“, které potřebují pro zajištění své politické kariéry.

Pravděpodobně se nevyhneme další vlně nákazy, ale ta již bude tlumena vakcinacemi, pokud nedojde k přelomovým mutacím či variantám viru. Hlavně musíme dodržovat nejen hygienu, ale i etiku a slušnost v mezilidských vztazích, což v politice chybí. Zdraví za to stojí!

Ptal se Jiří Hroník. PL, 4.4.2021

Prof. Jaroslav Šesták PListy.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 141 × | Prestiž Q1: 1,53

+1 plus Známkuj článek minus –4

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top