Štítky článku: •  

JÁ, tužka

Jsem grafitová tužka — běžná tužka známá všem, kteří umí číst a psát. Psaní je mým povoláním i hobby; je mi zkrátka vším.

pencil.png (32,722 kiB)

Můžete se divit, proč bych měla psát svůj rodokmen právě JÁ. Tak především proto, že můj příběh je zajímavý. A dále, jsem zázrak — větší než strom, západ slunce nebo třeba paprsek světla. Je však smutné, že ti co mě používají, mě berou na lehkou váhu, jako kdybych byla něčím samozřejmým a obyčejným. Tento odměřený postoj mě degraduje na úroveň běžné věci. Nicméně to je jeden z těžkých omylů, ve kterém lidstvo bez ohrožení nemůže příliš dlouho setrvat. Jak to viděl G. K. Chesterton: „Svět nikdy nezahyne na nedostatek divů, ale na nedostatek údivu.“

JÁ, tužka, ačkoliv Vám mohu připadat jednoduchá, si zasloužím Váš obdiv a úctu. A to se teď pokusím dokázat. Opravdu, pokud mě dokážete pochopit Vy, pokud si Vy dokážete uvědomit tu zázračnost, kterou symbolizuji, můžete pomoci zachránit svobodu, kterou lidstvo postupně ztrácí. A JÁ to dokážu lépe než automobil, letadlo nebo myčka nádobí právě proto, že jsem na první pohled tak jednoduchá.

Jednoduchá? Tvrdím, že nikdo na této zemi neví, jak mě bez cizí pomoci vyrobit. Zní to fantasticky, že? Zejména pokud je známo, že takových jako JÁ se ve Spojených státech každoročně vyrobí přibližně jeden a půl miliardy kusů. Vezměte si mě do ruky a prohlédněte si mě. Co vidíte? Moc toho není — nějaké dřevo, lak, vytištěná značka, grafitová tuha, kousek kovu a guma.

Nespočetně mnoho předků

Právě tak jako Vy nedokážete vystopovat Váš rodokmen příliš daleko, je i pro mě nemožné vyjmenovat a představit Vám všechny mé předky. Ale chtěla bych je zmínit v dostatečném množství, abych na Vás zapůsobila bohatstvím a komplexností mého zázemí.

Můj rodokmen začíná opravdu skutečným kmenem stromu — a to kmenem z cedru, pravidelné struktury, rostoucím v severní Kalifornii a Oregonu. Nyní se zamyslete nad všemi pilami, nákladními auty, provazy a nesčetnými jinými zařízeními, které se používají na svážení a odvoz cedrových kmenů k železničním tratím. Přemýšlejte o všech lidech a nesčetných schopnostech, které se podílely na jejich zhotovení: těžba železné rudy, výroba oceli a její zušlechtění do podoby pil, seker a motorů; pěstování lnu a jeho postupné zpracování do podoby mohutných a pevných lan; dřevorubecké tábory s postelemi a společnými jídelnami, kuchyněmi a vším vypěstovaným jídlem.

Vždyť k výrobě hrnku kávy, ze kterého pijí dřevorubci, přiložili své ruce nesčetné tisíce lidí! Trámy z kmenů jsou přepraveny do továrny v kalifornském San Leandre. Umíte si představit všechny ty, kteří zhotovili auta a vlaky, železniční inženýry a ty, co vedle železnic nainstalovali komunikační vedení nezbytné pro jejich provoz? Všichni tito patří k mým předkům.

Podívejme se nyní do samotné továrny v San Leandre. Cedrové trámy jsou zde rozřezány na malé destičky v délce tužky o tloušťce čtvrtiny palce. Ty jsou dále sušeny v peci a zabarvovány — a to ze stejného důvodu, proč si ženy malují rtěnkou rty. Lidé mají rádi, když vypadám hezky, a nejsem pouze bílá jako stěna.

Destičky jsou povoskovány a znovu sušené v peci. Kolik dovedností bylo asi potřebných pro zhotovení barev a sušiček, na zajištění tepla, světla a energie, řemenů, motorů a všech ostatních věcí, které jsou pro závod nevyhnutelné? Metaři v továrně mezi mými předky? Ano, a jsou mezi nimi i lidé, kteří betonem zalévali hráz na vodní elektrárně firmy Pacific Gas & Electric, která dnes zásobuje továrnu energií! A nepřehlédněte ani zdejší a vzdálené předky, kteří se podíleli na přepravě šedesáti vozů plných těchto destiček po celé zemi.

V továrně na výrobu tužek — tato má hodnotu čtyři miliony dolarů v podobě budov a zařízení, na pořízení jejichž kapitál naakumulovali moji spořiví rodiče — je do každé destičky strojem vyryto osm drážek, po něm jiný stroj vloží do každé další destičky tuhu, natře lepidlo a navrch umístí další destičku — říká se tomu sendvič z tuhy. Z tohoto sendviče je pak vyřeže spolu se mnou mých dalších sedm sester.

Moje tuha — není jen tuhou — je směsí více látek. Grafit se těží na Ceylonu. Uvažujte nad horníky a nad těmi, kteří jim vyrábějí výrobní nástroje, a nad výrobci papírových pytlů, ve kterých se grafit přepravuje, nad jinými, již zhotovují provazy na svazování těchto pytlů, nad těmi, kteří je nakládají na paluby lodí a dalšími, co zhotovili lodě. Dokonce i strážci majáků podél cesty asistovali při mém vzniku — a dispečeři v přístavu také.

Grafit se mísí s mississippským jílem, při jehož rafinaci se používá hydroxid amonný. Pak se přidávají zvlhčovadla jako sulfonovaný tuk, což je zvířecí tuk chemicky sloučený s kyselinou sírovou. Po zpracování ve více zařízeních je směs, která vypadá jako nekonečný had — podobně jako z mlýnku na klobásy — řezána na požadovanou velikost, sušena a během několika hodin žíhána při teplotě 1000 stupňů Celsia. Pro zlepšení pevnosti a hladkosti je tuha ošetřována horkou směsí sestávající z mexického svíčkového vosku, parafínu a hydrogenizovaných přírodních tuků.

Na mé cedrové tělo je nanášených šest vrstev laku. Znáte všechny příměsi laku? Kdo z Vás by řekl, že na jejich výrobě se účastní i pěstitelé bobů a lidé rafinující ricinový olej? A přece! Dokonce i procesy, díky kterým lak nabývá překrásnou žlutou barvu, vyžadují schopností většího množství lidí, než je možné vyjmenovat!

Prohlédněte si mou značku. Je to film vytvořený aplikováním horka na uhlíkovou čerň smíchanou s pryskyřicemi. Jak se získává pryskyřice a kde se produkuje uhlíková čerň?

Můj kousek kovu — obroučka na pryž — je z mosazi. Pomyslete na všechny ty lidi, kteří těží zinek a měď jakož i na ty, kteří mají schopnosti z těchto surovin zhotovit malé lesklé kousky mosazi.

Černé kruhy na mojí obroučce jsou z černého niklu. Co je to černý nikl a jak se připevní na mou korunku? Vysvětlení celého příběhu o tom, proč uprostřed mé kovové korunky není žádný černý nikl, by zabralo několik stran.

Pak je tu moje královská koruna, která je nedůstojně nazývána „guma“, část, kterou člověk používá na smazání chyb, které pomocí mě udělal. Za samotné gumování je zodpovědná speciální látka, která se vyrábí chemicky, reakcí řepkového oleje z Holandské Východní Indie s chloridem sirným. Kaučuk, navzdory běžně rozšířené představě, je jen pojivem. Pak je tu ještě množství vulkanizátorů a urychlovacích látek. Pemza pochází z Itálie a barvivo dodávající „gumě“ její barvu je sulfid kadmia.

Nikdo neví

Troufá si někdo zpochybnit mé dřívější tvrzení, že nikdo na zemi neví, jak mě vyrobit? Skutečně, na mém vzniku se podílely miliony lidských bytostí, z nichž nikdo nevěděl víc, než jen o několika málo svých spolupracovnících.

Nyní snad řeknete, že zveličuji, pokud někde k mému vzniku přiřazuji i sběrače kávových zrn z Brazílie; že je to extrémní přístup? JÁ si ale stojím za svými tvrzeními. Mezi všemi těmito miliony není ani jeden člověk, zahrnujíce prezidenta společnosti vyrábějící tužky, který nepřispívá jen drobným, zanedbatelným kouskem know-how. Z hlediska know-how jediným rozdílem mezi horníkem, který získává grafit na Ceylonu a dřevorubcem z Oregonu, je typ jejich know-how. Stejně jako horník, je k mému zhotovení potřebný i dřevorubec, kromě chemika v továrně na tužky nutně potřebuji i dělníka na ropném poli (parafín je totiž vedlejší produkt zpracování ropy).

Dostáváme se tedy k fascinující skutečnosti: Ani dělník na ropném poli, ani chemik, ani horník, který těží grafit nebo jíl, ani kdokoliv vyrábějící lodě, vlaky nebo nákladní auta, ani ten, kdo obsluhuje stroj vroubkující můj kousek kovu, ani prezident společnosti, nevykonávají samostatnou úlohu proto, že by mě chtěli. Každý z nich po mně touží možná méně než dítě z první třídy. V tomto nepřeberném množství najdeme opravdu i několik takových, kteří žádnou tužku nikdy neviděli a ani by nevěděli, jak ji používat. Jejich motivací je něco jiného než . Pravděpodobně je motivuje následující: Každý z milionů zúčastněných vidí, že tímto způsobem může vyměňovat svůj nepatrný know-how za zboží a služby, které potřebuje nebo chce. Mezi nimi se mohu vyskytovat, ale i nemusím.

Žádná ovládající mysl

Je tu ještě něco více fascinující skutečnost: nepřítomnost ovládající mysli, někoho diktujícího nebo násilně řídícího tato nesčetná konání, která mě přivedla na svět. Po takové osobě nelze najít ani stopy. Namísto toho nacházíme při práci neviditelnou ruku trhu. To je ten zázrak, který jsem předtím zmiňovala.

Říká se, že „jen Bůh dokáže vytvořit strom.“ Proč s tím souhlasíme? Ne náhodou proto, že si uvědomujeme, že sami žádný strom vytvořit nedokážeme? Umíme ve skutečnosti popsat strom? Kromě povrchního popisu ne. Můžeme například říci, že určité molekulární uspořádání se nám zdá jako strom. Ale kde mezi lidmi najdeme mysl schopnou byť jen nastínit, natož řídit stálé molekulární změny, které probíhají v období života stromu? Taková snaha je naprosto nepředstavitelná!

JÁ, tužka, jsem složitou kombinací zázraků: strom, zinek, měď, grafit, a tak dále. Ale k těmto zázrakům, projevujícím se v přírodě, musíme připočítat ještě jeden jedinečný: seskupení tvůrčích lidských sil — milionů nepatrných znalostí lidí reagujících a spojujících se zcela přirozeně a spontánně, reagujících na lidské potřeby a touhy. A to vše za nepřítomnosti jakékoli lidské řídící autority! Pokud strom dokáže stvořit pouze Bůh, trvám na tom, že i mě by dokázal samostatně vytvořit jen Bůh. Člověk není schopen řídit tyto miliony myslí s cílem mého stvoření, stejně jako nedokáže poskládat a řídit molekuly, aby vytvořil strom.

Výše je uvedeno vysvětlení toho, co jsem měla na mysli, když jsem napsala „pokud si Vy dokážete uvědomit tu zázračnost, kterou symbolizuji, můžete pomoci zachránit svobodu, kterou lidstvo tak nešťastně ztrácí.“ Protože pokud si člověk uvědomuje, že tyto znalosti se podle lidských potřeb a požadavků přirozeně a automaticky spojují do tvůrčích a produktivních výstupů — to vše za nepřítomnosti státní nebo jiné násilné formy, či ovládající mysli — pak tento člověk vlastní zcela základní součást svobody: víru ve svobodné lidi. Svoboda je bez této víry nemožná.

Pokud má jednou vláda monopol na tvůrčí činnost, jakou jsou například poštovní služby, většina jednotlivců bude přesvědčena, že pošta nemůže být efektivně doručována svobodnými lidmi. Příčina je jednoduchá: Každý uzná, že sám nedokáže vykonávat všechny činnosti spojené s doručováním pošty. A navíc také ví, že samostatně by to nemohl dělat ani nikdo jiný. Tyto předpoklady jsou správné. Žádný jednotlivec nemá větší schopnost doručovat poštu na národní úrovni … stejně jako nemá schopnost vyrobit jednoduchou tužku. Bez víry ve svobodné lidi si jednotlivci nevědí rady a přicházejí k mylnému závěru, že poštu může doručovat pouze státní „ovládající mysl“ — v neznalosti, že miliony nepatrných znalostí by se přirozeně a zázračně zformovaly a spolupracovaly na uspokojení této potřeby.

Hojnost svědectví

Pokud bych JÁ, tužka, byla i jen jedinou věcí schopnou nabídnout svědectví o tom, co mohou dokázat muži a ženy, pokud se o to pokusí svobodně, pak by ti se slabou vírou měli mít dostatečný příklad. Nicméně podobná svědectví jsou hojná; jsou všude kolem nás, stačí se jen podívat. Například doručení poštovní zásilky je ve srovnání s výrobou automobilu, kalkulačky, mlýna nebo desítek tisíc jiných věcí neobyčejně jednoduché. Doručování pošty? Proč v oblasti, kde byli lidé ponecháni svobodní, posílají lidský hlas kolem celého světa za méně než jednu sekundu; přímo do domácnosti libovolného člověka, obrazově zprostředkovávají události zachycené v pohybu; přepraví 150 pasažérů ze Seattlu do Baltimoru za méně než čtyři hodiny; z Texasu dopraví zemní plyn do kteréhokoliv sporáku nebo do výtopen v New Yorku za neuvěřitelně nízkou cenu a bez dotace; každé čtyři libry ropy z Perského zálivu dopraví na naše východní pobřeží — přes půl světa — za méně peněz, než si vláda naúčtuje za doručení jediného listu na druhou stranu ulice? Ponaučení, které Vám chci zprostředkovat, je následující: Nechte všechny tvůrčí síly volné. Snažte se, aby utváření společnosti probíhalo podle tohoto principu. Z právního systému odstraňte všechny zbytečné překážky, aby tyto tvůrčí síly zůstaly nebrzděné. Dovolte tyto kreativní schopnosti volně působit. Věřte, že svobodní muži a svobodné ženy budou reagovat na neviditelnou ruku trhu. Tato víra bude potvrzena. JÁ, tužka, ačkoliv jsem na první pohled jednoduchá, nabízím zázrak mého stvoření jako svědectví, že toto je praktická víra, praktická a skutečná jako slunce, déšť, cedrový strom nebo zem.


Leonard E. Read (1898 — 1983) v roce 1946 založil Foundation for Economic Education a byl jí prezidentem až do své smrti. „JÁ, tužka,“ je jeho nejznámější esejí. Poprvé byla publikována v roce 1958 v prosincovém čísle časopisu The Freeman (měsíčník pro svobodnou společnost vydávaný FEE — pozn. překl.).

Přesto, že během uplynulých čtyřiceti let došlo ke změně použitých výrobních postupů a označení míst, principy zůstaly nezměněny. JÁ, tužka je úžasným článkem, ve kterém se Readovi podařilo objasnit nejdůležitější a lidskou myslí snad nejhůře pochopitelný princip ekonomie: že lidskou spolupráci a tvorbu hodnot, zboží a služeb dokáže efektivně koordinovat pouze „neviditelná ruka“ tržního mechanismu, tisíce a miliony vzájemných interakcí jednotlivců, z nichž přitom každý sleduje pouze svůj vlastní, osobní zájem. Snažit se pochopit a řídit tento mechanismus převyšuje schopnosti kterékoliv lidské mysli či počítače, což je hlavním důvodem toho, že jakékoli vládní zásahy do tržního mechanismu selhávají a v konečném důsledku způsobují škodu, a nikoli užitek.

Překlad z angličtiny: Martin Chren, do češtiny PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 595 × | Prestiž Q1: 6,02

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top