Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Vzpomínáček — 7. září — Milena Dvorská a Marta Vančurová

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 7. září. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: „Alžběta I., bitva u Borodina, poslední česká královská korunovace, zákon o zrušení poddanství a robotních břemen, Ferenc Futurista, Karolína Světlá, rozpuštění parlamentu, Lída Baarová, Buddy Holly, poslední vakovlk, Milena Dvorská, Marta Vančurová, 7. září 1968, Petr Kalandra, Michael Jackson koncertoval na Letenské pláni v Praze…“ Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

vzpominacek-7-9.jpg (18,893 kiB)
Vzpomínáček 7. 9.

1533 — Narodila se Alžběta I., královna Anglie a Irska († 24. března 1603)

1812 — Napoleon I. Bonaparte získal v bitvě u Borodina přístupovou cestu k Moskvě.

1836 — Ve Svatovítské katedrále v Praze se konala korunovace nového císaře Ferdinanda V. (I.) na českého krále, doprovázená plesy, divadelními představeními, ohňostrojem a dalšími atrakcemi; byla to poslední česká královská korunovace. O tři dny později byla korunována i Marie Anna Savojská na českou královnu (také poslední).

1848 — Plénum ústavodárného říšského sněmu schválilo konečný text zákona o zrušení poddanství a robotních břemen; císařem byl podepsán 9. září. Dovršil likvidaci středověkého feudálního systému.

1891 — Narodil se Ferenc Futurista, český herec († 19. června 1947)

1899 — Zemřela Karolína Světlá, česká spisovatelka (* 24. únor 1830)

1900 — Oznámeno rozpuštění parlamentu a vypsání nových voleb; ještě předtím ministerský předseda Koerber vypracoval pro panovníka tzv. pamětní spis, v němž navrhoval řadu závažných změn (v souhrnu se někdy označují jako pokus o „státní převrat“). Nejzajímavější byl však návrh nové volební reformy: zřízení tří kurií (1. nejvýše zdaněných; 2. kurie inteligence; 3. všeobecná). Své „velkorysé“ návrhy však neprosadil.

1914 — Narodila se Lída Baarová, česká herečka († 28. říjen 2000)

1936 — Narodil se Buddy Holly, americký zpěvák († 3. února 1959)

buddy-holly.jpg (29,745 kiB)
Buddy Holly

Charles Hardin Holley, známější spíše pod pseudonymem Buddy Holly byl americký kytarista, zpěvák, autor písní, jeden z průkopníků rock’n’rollu. Změna příjmení z „Holley” na „Holly” vznikla náhodou. Měl totiž podepsat připravenou smlouvu s hudebním vydavatelstvím, ale jeho jméno bylo zkomoleno na „Holly”. Pod tímto pseudonymem později budoval svojí profesionální kariéru.

Ačkoliv jeho kariéra trvala pouze rok a půl, kritik Bruce Eder se o něm vyjádřil jako o: „nejvlivnějším umělci ranného rock’n’rollu”. Jeho hudební inovace byly přebírány mnoha jeho současníky. Patřili mezi ně třeba i The Beatles a Rolling Stones. Hollyho hudební nápady tak hluboko zakořenily v populární hudbě. V žebříčku 100 nejlepších interpretů všech dob amerického hudebního časopisu Rolling Stone se Buddy Holly umístil na 13. místě.

Buddy Holly se zabil při leteckém neštěstí 3. února 1959. Na palubě s ním seděli ještě tehdejší rock’n’rollové hvězdy Ritchie Valens a Jiles Perry Richardson (The Big Bopper). Tento den je známý jako „The Day the Music Died” (den, kdy zemřela hudba) — podle písně Don McLeana American Pie.

V zoologické zahradě v tasmánském Hobartu uhynul poslední známý exemplář vakovlka

Vakovlk byl kvůli pověrám považován za nebezpečného a krvelačného živočicha. Byl masově vybíjen, také proto, že měl někdy za kořist domácí zvířata. Po jeho vyhynutí se však zjistilo, že zabil jen 2 lidi, navíc v sebeobraně. Poslední známý jedinec vakovlka uhynul 7. září 1936 v hobartské zoo. Od té doby bylo shromážděno více než 4000 zpráv o údajném pozorování vakovlků ve volné přírodě. Žádné z těchto pozorování však nebylo dostatečně hodnověrné a nepřineslo žádný hmatatelný důkaz o dalším přežívání vakovlků. Za vyhynulý druh byl vakovlk prohlášen v roce 1986.

1938 — Narodila se Milena Dvorská, česká herečka († 22. prosinec 2009)

milena-dvorska.jpg (73,834 kiB)
Milena Dvorská

Milena Dvorská se narodila 7. září 1938 v Prostějově do rodiny švadleny a úředníka ve sladovně. Už od dětství se zajímala o divadlo a vystupovala u ochotníků. Přesto se měla stát zdravotní sestrou a začala studovat na zdravotnické škole.

Při pohostinském vystoupení v Prostějově si ji všiml Jan Werich, který si na ni vzpomněl, když režisér Bořivoj Zeman hledal herečku pro postavu princezny Marušky do nově připravované pohádky BYL JEDNOU JEDEN KRÁL… (1954).

Úspěch filmu ji dovedl až na DAMU (1956 — 1960), kterou vystudovala u profesora Radovana Lukavského. Ihned se stala členkou Divadla E. F. Buriana (1960 — 1991), kromě let 1970 — 1972, kdy spolupracovala s Krejčovým Divadlem za branou. Po zrušení Divadla E. F. Buriana se na půl roku stala zaměstnankyní dopisového oddělení kanceláře prezidenta republiky Václava Havla (1991).

Poté se vrátila do obnoveného Divadla za branou II. (1991 až 1995) a po jeho opětovném zrušení odešla do předčasné penze. V dalším období hostovala v Divadle na Fidlovačce a v Divadelní společnosti Háta.

Jako charakterní komediální herečka s jemnou atraktivní tváří, s výraznýma velkýma očima a širokými rty se představila v divadelních inscenacích „Anna Christie“ (Anna Christie), „Žebrácká opera“ (Polly), „Špinavé ruce“ (Jessika), „Platón“ (Sofie), „Jegor Bulyčov“ (Glafira), „R. U. R.“ (Gloryová), „Sen noci svatojánské“ (Titanie), „Moře“ (Luisa Rafiová), „Tři sestry“ (Irina), „Racek“ (Arkadina), „Večer tříkrálový“ (Olivie), „Klíče na neděli“ (Luisa), „Šumař na střeše“ apod.

Svoji filmovou kariérou začala rozvíjet během studií na DAMU a poté i během svého angažmá v Divadle E. F. Buriana jako skromná a milá Věra Matoušková v Zemanově komedii ANDĚL NA HORÁCH (1955), dcera Vlasta v ZÁMKU PRO BARBORKU (1962) Stanislava Strnada, brigádnice Alena v Hubáčkově ZAČÍT ZNOVA (1963), mladá hraběnka Valerie Valdštejnová v POSLEDNÍ RŮŽI OD CASANOVY (1966) Václava Kršky, hospodská Zuzana v PRAŽSKÝCH NOCÍCH (1968), vedoucí pošty Kaplanová ve Fričově NEJLEPŠÍ ŽENSKÉ MÉHO ŽIVOTA (1968), manželka v KAPITÁNU KORDOVI (1970) Josefa Pinkavy, zavražděná Matoušová v Sequensově VRAŽDĚ V HOTELU EXCELSIOR (1971), Ida Ferrierová ve filmu Karla Kachyni TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE (1971), skladnice Outratová v Lipského komedii „MAREČKU, PODEJTE MI PERO!“ (1976), zlá čarodějnice v Kachyňově MALÉ MOŘSKÉ VÍLE (1976), královna Eliška ve Vorlíčkově pohádce JAK SE BUDÍ PRINCEZNY (1977), arcivévodkyně ve Smoljakově JÁRA CIMRMAN LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (1983) i Pávková v Menzelově VESNIČKO MÁ, STŘEDISKOVÁ (1985).

Od 90. let filmových rolí postupně ubývalo. Byla disidentkou Milenou v dramatu režisérky Pavláskové CORPUS DELICTI (1991), matkou v thrilleru HOLČIČKY NA ŽIVOT A NA SMRT (1995) Jaroslava Brabce a ve Vorlově KAMENNÉM MOSTĚ (1996) — nominace na České lva (1996) za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, matkou Honzy (Miroslav Šimůnek) v pohádkách Z PEKLA ŠTĚSTÍ 1 a 2 (1998, 2000), Zdeňka Trošky, vesnickou prodavačkou v Macharáčkově filmu PANIC JE NANIC (2005), tajemnou ženou v MAHARALU — TAJEMSTVÍ TALISMANU (2006) Pavla Jandourka a nakonec starou kuchařkou v Janákově komedii AŤ ŽIJÍ RYTÍŘI! (2009).

Jako populární herečka hrála mj. i ve filmech studentů FAMU (NOČNÍ NÁVŠTĚVA, ZN.: „3 + 1, PRAHA“), slovenských filmech (třeba JEDEN DEŇ PRE STARÚ PANIU, TIE MALÉ VÝLETY, CITOVÁ VÝCHOVA JEDNEJ DAŠE) a zahraničních projektech.

Často hrála v různých televizních inscenacích i filmech (LIBUŠE, ZVÍKOVSKÝ RARÁŠEK, KOUZELNÝ DŮM, MINISTERSTVO STRACHU, POSLEDNÍ OPONA, ZAČÍT ZNOVU, NEJVYŠŠÍ OBĚT, REKVIEM ZA KOUZELNOU FLÉTNU, PLÁŠŤ MARIE TEREZIE, CUKR, ALEXANDR DUMAS STARŠÍ, POSEL či UČITELKY S PRAXÍ) a seriálech (např. TŘI CHLAPI V CHALUPĚ, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, ZKOUŠKY Z DOSPĚLOSTI, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, RODÁCI, CHLAPCI A CHLAPI, DETEKTIV MARTIN TOMSA, O ZTRACENÉ LÁSCE, ULICE, LETIŠTĚ).

Pravidelně se věnovala rozhlasu („Člověk hledá radost“, „Noc Jakuba Arbesa“, „Dědictví“, „Posel“, nebo „Apartmá s terasou“) a dabingu (VINNETOU, DĚVČÁTKO A KLOKAN, KDOPAK TO MLUVÍ, DOKTORKA QUINNOVÁ či AVIGNONSKÉ PROROCTVÍ). Měla manžela Josefa Krause a dceru Lucii a syna Jakuba. V posledních letech herečka trpěla osudem své dcery. S Luborem Nečasem napsala vzpomínky „Vyprávění o životě“ (2006). Milena Dvorská zemřela náhle 22. prosince 2009 ve svém pražském bytě ve věku jednasedmdesáti let. [zdroj]

1948 — Narodila se Marta Vančurová, česká herečka

marta-vancurova.jpg (25,784 kiB)
Marta Vančurová

Marta Vančurová se narodila 7. září 1948 v Praze na Lhotce. V té době byla Lhotka ještě opravdovým okrajem velkoměsta a Marta zde získala celoživotní vztah k přírodě. Její cesta k divadlu vedla přes Dětský rozhlasový sbor Bohumila Kulínského, kam od 10 let pravidelně docházela na zpěv. Režisér Josef Henke si jednou vybral tři jeho členky včetně Marty, aby mu zazpívaly v rozhlasové pohádce. Křehká Marta ho zaujala a pozval ji na natáčení rozhlasové hry Ingmara Bergmanna Malba na dřevě, kde se poprvé setkala s profesionálními herci.

Po maturitě ze sboru odešla, pracovala v hydrometeorologickém ústavu a pomýšlela na studium fyziky. V životě ji vždycky lákala vyhlídka něčeho nového a tak si podala přihlášku na DAMU, na zkoušky se připravovala sama. A ono to vyšlo, na podzim roku 1968 začala studovat DAMU. Jejími spolužáky byly mj. Kateřina Macháčková, Tomáš Töpfer, Jiří Lábus, Eva Trejtnarová ad. V prvním ročníku je ještě vyučoval Rudolf Hrušínský.

V roce 1972 úspěšně ukončila DAMU a následně získala angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (dnes Švandovo divadlo). Už na škole ale často recitovala ve Viole (Alenka v říši divů). V Realistickém divadle strávila svá nejlepší herecká léta. Zde zažila doby nejintenzivnější divadelní práce, uzavřela zde pevná profesní přátelství a vyspěla ve zkušenou a sebejistou herečku. Zde odehrála např. Soňu ve Zločinu a trestu, Ninu v Rackovi, Ondinu, Annu Kareninu, Desdemonu, Rosauru ad. Začátkem 90. let odtud odešla prakticky ze dne na den a Jiřina Jirásková jí okamžitě nabídla angažmá v Divadle na Vinohradech, kde hraje dodnes. Můžete ji vidět např. v roli Zerbiny ve hře bratří Čapků Lásky hra osudná.

Ve filmu začala účinkovat ještě jako studentka, její první a hned hlavní rolí byla Zdena v experimentální hříčce Jiřího Suchého NEVĚSTA (1970). Pozornost kritiky a diváků na sebe upoutala až ve snímku Jaroslava Balíka MILENCI V ROCE JEDNA (1973), v němž zahrála typicky úspornými prostředky složitou osobu uzavřené Heleny, která byla poznamenaná různými zážitky z války. Spolu s Viktorem Preissem vytvořili milostnou dvojici, jejíž příběh má svou sílu i po letech. Za svůj herecký výkon získala v roce 1973 cenu za ženský herecký výkon na MFF v Karlových Varech. Diváci si ji zamilovali ve veselohře JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE! (1974), kde ztvárnila partnerku Luďka Soboty Blanku. Životní roli vytvořila v Herzově dramatu DEN PRO MOU LÁSKU (1976), kde ztvárnila postavu fotografky Marie, která se musí vyrovnat s tragickou smrtí malé dcerky (Sylva Kamenická) a znovu nalézt vztah k manželovi (Vlastimil Harapes). S V. Harapesem se přátelí dodnes a dokonce spolu nastudovali zájezdové představení o Sarah Bernhardové Poslední léto. Hned v následujícím roce dostala mimořádnou příležitost ve Vláčilově dramatu STÍNY HORKÉHO LÉTA (1977), jehož příběh je situován do roku 1947. Zde ztělesnila prostou ženu Terezu Baranovou z Beskydských hor, jejíž rodina se nachází v mezní situaci. V malé roli se objevila v dalším Vláčilově dramatu STÍNY KAPRADINY (1984) a o rok později pod vedením Karla Kachyni láskyplně ztvárnila hezkou postavu maminky Hermíny v přepisu povídky Oty Pavla SMRT KRÁSNÝCH SRNCŮ (1986). V 90. letech jí film nepřinesl mnoho příležitostí. V roce 2004 se objevila znovu vedle Vlastimila Harapese v kriminálce BOLERO, kde ztvárnili rodiče Barbory Seidlové.

Na začátku její kariéry ji velice proslavila hlavní a zároveň její první televizní role v jednom z našich nejranějších televizních seriálů vůbec — v čtyřdílné JANĚ EYEROVÉ (1972) režisérky Věry Jordánové. Zde se objevila po boku tehdejší hvězdy Jana Kačera. Dalším seriálem kde hrála, byla INŽENÝRSKÁ ODYSEA (1979) a velmi pěkně ztvárnila Annu Cirklovou v seriálu SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE (1985). Během své kariéry hrála v mnoha televizních filmech, inscenacích a pohádkách. Obzvláště v 90. letech, např. v pohádkách PRAVDA A LEŽ (1992) a POUTNÍCÍ (1995) nebo v dramatech EX OFFO (1998) či RÁNĚ Z MILOSTI (2005). Ivanu Hodnou ztvárnila v oblíbeném seriálu NÁVES (2005). V roce 2008 se zúčastnila natáčení nového snímku Roberta Sedláčka MUŽI V ŘÍJI.

Marta Vančurová se nikdy nezúčastňuje castingů a přesto si nikdy nemohla stěžovat na nezájem režisérů. Ráda také vzpomíná na spolupráci s rozhlasem, protože i tam jde o detail, v hlase je slyšet všechno. Kolem roku 2000 se na několik let stáhla do ústraní. Překonala rozvod s manželem, kameramanem Janem Malířem a vyléčila se z těžkého onkologického onemocnění. Její největší motivací k uzdravení byl její syn. Velice jí pomohla přítomnost a vstřícnost její kamarádky a tiše ji podporovali samozřejmě i kolegové z divadla. Podle svých slov je nenáročná a vždycky si najde něco, čím se zabaví a co ji potěší. Divadlo je pro ni jakousi terapií a herectví ji pořád baví. Ve volném čase často a ráda vyráží do přírody na procházky nebo na chalupu. [zdroj]

1968 — Prezident republiky L. Svoboda pozval několik manželských párů do zámku v Lánech; pozvání přijali Dubčekovi, Černíkovi, Smrkovští, Císařovi a hostitelé Svobodovi.

Začaly vycházet všechny deníky (Mladá fronta o den později) a také většina týdeníků.

Deník NDR Neues Deutschland přinesl dvě závažná obvinění ČSSR: člen politbyra ÚV SED Kurt Hager uvedl, že bonnská vláda usilovala spolu s vnitřními kontrarevolučními silami vytvořit v ČSSR centrum, z něhož by bylo podkopáno společenství socialistických států; předseda východoněmeckých odborů a rovněž člen politbyra ÚV SED Harry Tisch řekl, že kontrarevoluce se v ČSSR podílela na moci, měla ve vládě několik ministrů a ovládala masové komunikační prostředky.

Čs. aerolinie sdělily, že od 9. září obnoví provoz na všech vnitrostátních i mezinárodních linkách.

Z rozkazu ministra vnitra navazuje Hlavní správa StB spojení se zástupci sovětské kontrarozvědky při vojenském velení sovětské armády v ČSSR.

1970 — Sekretariát ÚV KSČ jednal na své schůzi o problematice posrpnové emigrace a dále o výsledcích pohovorů ve Federálním výboru pro technický a investiční rozvoj, v Úřadu pro patenty a vynálezy a v Úřadu pro normalizaci a měření.

Na území ČSSR začalo desetidenní spojenecké štábní cvičení, které řídil čs. ministr národní obrany M. Dzúr.

1995 — Zemřel Petr Kalandra, bluesový zpěvák a kytarista (* 10. března 1950)

1996 — Americký zpěvák Michael Jackson koncertoval na Letenské pláni v Praze, přišlo 130 000 diváků

Svátky:

Svátek mají Regina/Regína a Melichar (Grodecký).

Dnes má v našem občanském kalendáři svátek Regina nebo také Regína. Toto světově rozšířené jméno je latinského původu a neznamená nic menšího než „královna“.

Patronkou dnešního dne je mučednice Regina, která se narodila někdy ve 3. století v Alise-Ste-Reine (Francie). O jejím životě toho víme pramálo, dochovaly se pouze legendy. Podle nich byla věrnou a neohroženou křesťankou a za svou víru položila i život. V jejím rodišti jí prý setnul hlavu kat. Jedna pověst dokonce tvrdí, že byla zavražděna, usmrtit ji prý nechal její vlastní otec. Mělo se tak stát kolem roku 300.

Příběh nešťastné Reginy odjakživa lidi dojímal, a tak není divu, že již kolem roku 620 se z jejího rodiště začal její kult šířit do okolního světa. Regině byly záhy přičítány mnohé zázraky a k jejímu hrobu začaly proudit davy věřících. V roce 854 byly její ostatky přeneseny do Flavigny-sur-Ozerain, kde záhy vzniklo opatství, z něhož bychom ještě dnes mohli nalézt karolinské krypty a budovy.

Melichar, kterého si dnes připomíná církevní kalendář, bylo i jméno jednoho ze Tří králů z Východu, který se přišel do Betléma poklonit malému Ježíškovi. Jedná se o jméno hebrejské a původně znělo Melchior s významem „král světla“, případně „můj král je světlo“.

Dnešní Melichar se jmenoval Grodecký a narodil se patrně v roce 1584 v Těšíně. Papež Pius X. jej v roce 1905 blahořečil spolu se dvěma jeho přáteli Markem Štěpánem Križinou a Štěpánem Pongrácem; všichni vešli do dějin jako „košičtí mučedníci“. Studovali na jezuitské koleji ve Štýrském Hradci, Pongrác s Grodeckým vstoupili do jezuitského řádu. Po vysvěcení na kněze přišli všichni do Košic. Při obléhání města, jež bylo převážně protestantské, žádal dobyvatel, sedmihradský vévoda Gabriel Bethlen, aby byli všichni tři katoličtí kněží vydáni do jeho zajetí. Za odměnu slíbili vojáci, že nebudou město plenit.

Zpočátku s nimi zacházeli jejich věznitelé slušně, ale chtěli po nich, aby přestoupili na protestantskou víru. Oni však od své víry odstoupit odmítli, a tak je začali jejich věznitelé mučit, až je přivedli ke smrti. Když prý uviděl košický mistr popravčí jejich zohavená a mrtvá těla, prohlásil: „Tak trýznit a zmrzačit bych já nikoho nedokázal, třebaže jsem kat.“ Všichni tři mládenci byli popraveni 7. září roku 1619, na prahu strašlivé třicetileté války. V noci byla pak jejich těla pochována do země a následujícího roku přenesena do hrobky v kostele v Šebastově u Prešova. Odtud putovaly jejich ostatky do Trnavy (1625), až našly odpočinek v tamějším jezuitském kostele. První pokus o beatifikaci podnikl ostřihomský arcibiskup Pažmány, ale jak již bylo řečeno, povolil jejich veřejnou úctu až papež Pius X. v roce 1905.

Shaana

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 066 × | Prestiž Q1: 5,45

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Vzpomínáček — 7. září — Milena Dvorská a Marta Vančurová

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top