Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Švédská cesta od bídy ke kapitalismu a pak k socialismu (1/4)

Již dříve jsem napsal kritický seriál (zde a zde), který reagoval na slova našich socialistů, že touží v České republice zavést socialismus švédského typu. Oponoval jsem jim (na základě zkušeností Čecha, který do Švédska před 45 lety emigroval) tím, že současné Švédsko (a ani další severské státy) neslynou už dnes tolika úžasnými výhodami, jak se tuzemští socialisté snaží lidem namluvit, že už je to jen odlesk bývalé slávy.

Předmluva

sweden-flag-destroyed.jpg (8,341 kiB)
Švédské království

Zároveň jsem upozorňoval, že všechny so­ci­a­lis­tic­ké recepty začaly být ve Švédsku aplikovány až poté, co se díky liberálnímu ka­pi­ta­lis­mu, laissez-faire, vypracovlo ze země chu­dob­né a zaostalé mezi nejbohatší státy světa. A že pokoušet se aplikovat socialismus na naši zemi, která je zhuntována socialismem sovětského typu, bez nut­né kapitoly funkčního kapitalismu není ani žá­dou­cí, ani možné. Nehledě k tomu, že to, co je zde dvacet pět let vydáváno za kapitalismus, ničím takovým není. Je to jen pokračování socialismu jinými metodami, s mírnou tolerancí k soukromému podnikání.

Protože toho vlastně o historii země „Tre Kronor“ víme pramálo, připravil jsem delší seriálek o tom, jak se tato severská země z bídy vymanila, aby jí pak švédští sociální inženýři ordinovali své recepty na řízení společnosti tak dlouho, až celé bohatství své země zničili. A v dnešní době lze ještě dodat, že právě socialistická doktrína multikulturalismu Švédsko (a nejen jej), pohřbívá do­ko­na­le. PeTaX

Seriál se opírá o dokument vydaný panem Johanem Norbergem na portálu libertarianism.org.

Jak laissez-faire udělalo Švédsko bohatým

Švédsko se často ukazuje jako příklad toho, že socialismus může fungovat lépe, než tržní hospodářství. Právě pan Norberg nám ukazuje a dokazuje pravý opak. V úvodu píše:

„Svého času mě začaly zajímat teorie ekonomického rozvoje, k čemuž mě přivedlo studium jedné z nízkopříjmových zemí, která bývala chudší než Kongo, měla poloviční střední délku života a kojeneckou úmrtnost trojnásobně vyšší než průměrná rozvojová země.

Ta země je mojí zemí — Švédsko před necelými 150 lety.

V té době bylo Švédsko neuvěřitelně chudé a hladové. Během špatné úrody moji předkové ze severního Švédska, z provincie Ångermanland, pro nedostatek mouky přidávali do chleba kůru ze stromů. Život v městech nebyl o nic jednodušší. Přelidnění, chybějící zdravotní péče, špatná hygiena a hromadění odpadu si denně připisovalo své oběti. Ještě do 20. století musela obyčejná švédská pracující rodina žít s pěti dětmi v jednom pokoji s kuchyní, ve kterých se zároveň spalo i jedlo. Mnoho lidí bydlelo společně s jinými rodinami. Statistiky bydlení ze Stockholmu ukazují, že v roce 1900 mohlo žít v budově sestávající z 200 jednopokojových bytů až 1400 lidí. Není proto překvapením, že se v takových podmínkách šířilo množství chorob. Lidé měli mnoho dětí nejen pro chybějící antikoncepci, ale i pro riziko, že se jen málo potomků dožije vyššího věku.

I Vilhelm Moberg, náš největší spisovatel, ve svém díle Historie Švédů (A History of the Swedish People) píše: „Ze všech podivuhodných dobrodružství Švédů, není ani jedno tak pozoruhodné, jako toto: všechny jsme je přežili.“

Avšak během jednoho století se všechno změnilo. Švédové měli rychlejší ekonomický a sociální rozvoj než kdy zažili, a který byl jedním z nejrychlejších, jaký kdy svět viděl. Mezi lety 1850 a 1950 průměrný příjem Švéda narostl osminásobně, přičemž populace se zdvojnásobila. Úmrtnost kojenců klesla z 15 % na 2 % a průměrný věk dožití narostl o neuvěřitelných 28 let. Z chudého rolnického národa se stala jedna z nejbohatších zemí světa.

Spousta lidí za hranicemi si myslí, že jde o triumf švédské Sociálnědemokratické strany, které se nějak podařilo najít střední cestu v oblasti daňové, výdajové a regulační politiky, což způsobilo rovnoměrnější distribuci bohatství, bez negativního dopadu na produkční kapacity. A tak se malé Švédsko s 9 miliony obyvatel na severu Evropy, stalo světovým zdrojem inspirace pro ty, kteří věří v Národní plánování rozvoje a státem distribuované bohatství.

Něco však na této interpretaci nesedí. V roce 1950, kdy bylo Švédsko známé po celém světě svým úspěšným příběhem, byly daně v této zemi níže a veřejný sektor menší než jinde v Evropě nebo ve Spojených státech. A to až do doby, než švédští politici začali zvyšovat daně a rozdávat dotace ve velkém, což bylo možné jen díky bohatství, které dříve vytvořily firmy se svými pracovníky. Největší sociálně-ekonomický úspěch Švédska se totiž odehrál v době, kdy mělo Švédsko svobodnou „laissez-faire“ ekonomiku, a nárůst bohatství předcházel zrodu sociálního státu.

Toto je příběh o tom, jak se to stalo. Příběh, který by si měly nastudovat země, které se chtějí dostat tam, kde se dnes nachází Švédsko. Protože pokud chtějí dosáhnout tohoto cíle, musí kopírovat činy starého Švédska, a ne toho nového — už bohatého Švédska.

Otec Švédského liberalismu

V roce 1763 si mladý kněz z Österbottenu ve Finsku (tehdejší součást Švédska) jménem Anders Chydenius, sedl za psací stůl, aby napsal jednu esej do soutěže. Otázka, na kterou se snažil odpovědět, byla toho času nejdůležitější: „Proč tak mnoho lidí opouští Švédsko?“ Emigrace narůstala a jevila se jako velký problém. Obecně se tvrdilo, že Švédové jsou líní a chamtiví, a místo toho, aby uchopili odpovědnost do vlastních rukou a tvrdě pracovali, se raději nechali zlákat sliby lehčího života za hranicemi.

Chydeniusova odpověď byla však opačná. Napsal, že na emigraci není nic špatného. Problémem je autoritářský a zkorumpovaný systém, který lidem neumožňuje zůstat ve Švédsku a žít dobrý život. Při popisování úřednické šikany, regulací a daní, Chydenius kritizoval vládu z pohledu důkladného „laissez-faire“ přístupu. Poukazoval na privilegia, licenční požadavky a podnikatelská omezení, která chránila malou skupinu líných aristokratů a tvrdě pracující lidi připravovala o lepší život. Vysoké daně konfiskovaly všechno, co se jim podařilo vytvořit, zkorumpovaná justice jim neumožnila vyhrát nad mocnými, a stěžovat si nemohli, neboť tisk byl silně regulován. „Domovina bez svobody a hodnot je jen slovem bez hlubšího významu,“ poznamenal.

Chydenius byl moderní kněz, plný osvícenských idejí. Rozšiřoval povědomí o vědě a lékařství, a sedlákům pomáhal zvyšovat úrodu pomocí moderních metod. Také byl seznámen s myšlenkami francouzských fyziokratů. Ale největší vliv na formování Chydeniusových politických a ekonomických názorů měla přímá zkušenost s lidským utrpením. Ostatní si mysleli, že chudí lidé jsou líní a beznadějní, přinejlepším, že jsou objekty vlastní lítosti. Chydenius obrátil tuto perspektivu o 180 stupňů: Chudí lidé jsou inteligentní a pilní — díky čemuž dokážou v takovém krutém geografickém a ekonomickém prostředí přežít. Problém však byl, že museli většinu své energie a dřiny použít k překonání regulací, daní a korupce. Chydenius proto vytrvale kritizoval zejména legislativu, která chudé nutila pracovat pro aristokraty a velké zeměpány, bez možnosti změny zaměstnavatele a vyjednávání o mzdách.

Chydenius zkoumal konkrétní případy útlaku, rozšiřoval víru ve svobodu jednotlivce do nových oblastí, a zobecnil své myšlenky do konzistentního systému libertariánských idejí. Požadoval minimální stát, který zajistí „bezpečnost pro naše životy a majetky“, jehož jediným úkolem bude prevence „agrese ze zahraničí a útlaku zevnitř“. Kromě těchto případů by se stát neměl nijak angažovat. Velikost státního aparátu a daňového břemene měla být výrazně zredukována. Trhy a obchodování by měly být plně svobodné. Odmítal dotace i pro takové sektory ekonomiky, které sám favorizoval, jako zemědělství a rybolov. Podle Chydeniuse se ​​měla i samotná vláda řídit sedmým přikázáním „nepokradeš!“. Zemědělci by měli nabýt majetkové právo využívat své vlastní půdy a také nejchudší rolníci by měli získat kontrolu nad svou prací a jejími plody. Země měla otevřít své hranice a povolit svobodný pohyb mezi Švédskem a Finskem. Lidé by měli mít možnost svobodně diskutovat o různých problémech a vytvářet si vlastní názory. Chydenius dokonce prosazoval liberální přístup státu v oblasti náboženství — stejná práva všem vyznáním. „Jsem exkluzivním zastáncem malého, ale požehnaného slova: svoboda,“ uzavřel.

Drama v parlamentu

Z Chydeniuse neudělaly klíčovou postavu švédské politické historie jen jeho teorie, ale i aktivismus… Popularitu mu přinesla obrana práva na volný obchod pro lokální farmáře a kněží z jeho regionu ho následně zvolili do parlamentu. V roce 1765–66 podnikl cestu do Stockholmu, kde vepsal trvanlivou značku do dějin své země. Stalo se to během krátkého období, ve kterém mělo Švédsko slabého monarchu a silný parlament. V roce 1765 protiruská politická strana Httarna („Klobouky“) prohrála souboj se stranou Mössorna („Čepice“), která prosazovala mírové řešení a redukci vládních výdajů, ale neměla jednotnou ideologickou základnu. Chydenius však přinesl změnu. (Radikální blok merkantilistů přezdíval své parlamentní oponenty posměšně „Noční čepice“, a sebe začali přezdívat „Klobouky“. Tyto přezdívky jim i zůstaly.)

Díky politickému talentu a pár velmi dobře formulovaným pamfletům, které publikoval, dokud byl v parlamentu, se Chydenius stal lídrem nearistokratického křídla strany čepic. To vedlo k úspěšným parlamentním hlasováním za liberalizaci obchodu, omezení dotací a snížení daní. Co bylo však nejdůležitější, Chydenius zajistil podporu pro hlasování o zákonu o svobodném tisku a o ukončení cenzury ve Švédsku. V důsledku těchto změn se začala zveřejňovat vládní rozhodnutí a dokumenty. V roce 1766 se jednalo o světový unikát a Švédsko si získalo reputaci země, ve které je možná svobodná diskuse.

Jeden pamflet, který Chydenius publikoval, byl důležitější než ostatní. „Národní užitek“ (Den nationnale winsten) byl strohý, ale mocný argument pro podporu svobodné ekonomiky. Chydenius vysvětlil, jak se volný trh díky motivaci ziskem dokáže sám regulovat a popsal cenový mechanismus jako nástroj, který všechno kontroluje a stimuluje lidi k produkci takových produktů, které sami nejvíce potřebují:

Každý jednotlivec se spontánně snaží najít své místo a řemeslo, jímž nejvíce navýší „národní užitek“, pokud mu v tom nebrání legislativa.

Každý člověk hledá svůj užitek. Tento princip je tak přirozený a nevyhnutelný, že všechny světové komunity vznikly na tomto principu. Pokud by neplatil princip trestů a odměn, lidstvo by brzy zdegenerovalo. Práce, která přináší nejvíce užitku, je vždy nejlépe zaplacena, a to co je nejlépe zaplaceno, je i nejvíce vyhledávané.

Toto chápání národního užitku možná vypadá komplikovaně v aplikaci na naše nové podniky, ale ve své podstatě je pozoruhodně snadné.

Poskytuje svobodu poctivému podnikání, avšak ne na úkor druhých. Ochraňuje nejchudší podniky, podporuje pracovitost a volný obchod.

Měří každému stejným metrem, přičemž užitek je mírou, která ukazuje, kdo má dostat přednost.

Zbavuje vládu tisíců nelehkých starostí, od tvorby legislativy a dohledu, přičemž spojuje soukromý a národní zájem. Škodlivý druh sobectví, které se snaží obcházet pravidla, je kontrolován tržní soutěží — vzájemnou konkurencí.

Umožňuje Švédům využívat to největší a nejcennější právo, které Všemohoucí poskytl člověku — právo jednotlivce jednat tak, jak sám uzná za vhodné.

Vytrhává polštář pohodlí z náručí těch, kteří mohou díky svým privilegiím bezpečně prospat dvě třetiny svého neproduktivního života. Chytráci bez poctivé práce vymizí a prosperovat budou pilní lidé.

Redukuje přehnaná množství soudních sporů. Množství nařízení, jejich výkladů, výjimek a aplikací, která omezují obchod tím, či oním způsobem, budou najednou nepotřebná a zrušení těchto nařízení nikomu neuškodí.

Chydenius na těchto jednoduchých pozorováních účinků cenového mechanismu a samoregulace volného trhu vybudoval svůj světonázor ekonomického liberalismu. Popsal neviditelnou ruku trhu ještě 11 let před publikováním „Bohatství národů“ a byl právem nazýván „Severským Adamem Smithem“. Eli Heckscher, jeden z nejslavnějších švédských ekonomů 20. století tvrdil, že pokud by bylo dílo tehdy přeloženo do rozšířenějšího jazyka, dokázalo by získat značnou mezinárodní pozornost.

Chydeniusova zásadovost se nelíbila aristokratům v jeho vlastní straně a strana ho dokonce vyloučila z parlamentu za jeho otevřenou kritiku jejich monetární politiky. Ale Chydeniusův vliv stále rostl, částečně i proto, že monetární politika vedla ke krizím, přesně jak varoval. Několik velmi významných osobností z oblasti kultury blízkých králi Gustafu III. bylo značně ovlivněno Chydeniusovými myšlenkami. Zmínit je třeba jména jako Nils ven Rosenstein — zastánce osvícenství, který vedl Švédsku akademii; Johan Henrik Kellgren, který svými hrami a básněmi atakoval náboženský mysticismus a konzervatismus a ve svých ekonomických esejích vysvětloval, proč by měl být trh liberalizován. Von Rosenstein a Kellgren dokonce založili spolek, jehož byly jedinými členy, přičemž jeho úkolem bylo zesměšňovat okultní a pověrčivé organizace Švédska konce 18. století. Spolek měl název „Pro sensu communis“ (Za zdravý rozum) a 29. srpna slavil jako svátek — výročí narození Johna Locka. Z jejich pohledu byli lidé racionální bytosti, které potřebují samy přemýšlet, aby pochopily svět a uměly se rozhodnout jak žít. Proto chtěli zrušit mechanismy donucování, které lidi nutí jednat proti vlastním preferencím.

Samotný král podepsal zákon o svobodě náboženství, navržený Chydeniusem, což dalo židům právo usadit se ve Švédsku. Farmářům také poskytl více kontroly nad jejich půdou a liberalizoval obchod v zemědělství. Král ale také ukončil éru silného parlamentu a zcentralizoval moc ve svých rukou. Když byl v roce 1792 zavražděn podivnou aristokratickou konspirací, která bojovala za svá privilegia a byla inspirována i Francouzskou revolucí, jeho syn, Gustaf IV. Adolf, využil svou moc na cenzuru politické diskuse a pozastavil fungování parlamentu. Nicméně liberální myšlenky přežily.

Georg Adlersparre, důstojník, který nazval svou víru ve svobodu jednotlivce a v majetková práva „liberální“ ještě začátkem roku 1804, začal publikovat kontroverzní osvícenský časopis nazvaný „Čtení na různá témata“. A o různá témata rozhodně šlo. Básně a filozofické studie byly publikovány hned vedle článků o potřebě liberalizace lihovinového průmyslu a prvního švédského překladu Bohatství národů od Adama Smithe. Adlersparre vkládal pod překlad poznámky o tom, jak se mohou Smithovy myšlenky implementovat ve Švédsku.


  1. díl
  2. díl
  3. díl
  4. díl

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 248 × | Prestiž Q1: 6,77

+5 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Švédská cesta od bídy ke kapitalismu a pak k socialismu (1/4)

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top