Štítky článku: •  

Švédská cesta od bídy ke kapitalismu a pak k socialismu (4/4)

Čtvrtý a poslední díl o cestě od kapitalismu ke kapitalismu (socialistickou zkratkou přes úpadek). Poté, co liberálové umožnili Švédsku zbavit se bídy a vyšvihnout se mezi nejbohatší státy světa, vlády se zmocnili sladkými sliby socialisté. Socialistické Švédsko začalo rozdávat z cizího, tak, jak už to vždy všichni socialisté dělají, až dosáhli hospodářského propadu. Poté si na krátko na liberalismus vzpomněli, aby se hned potom k němu opět obrátili zády a v budování (multikulturního) socialismu pokračovali o to usilovněji. Komu není Rady, tomu není Vzájemné Hospodářské Pomoci.

Co udělali sociální demokraté

svedsko-kolaz.jpg (11,902 kiB)
Švédsko — koláž

Nejsilnějším novým uskupením se však stali socialisté, ale je zajímavé, že toto uskupení bylo postaveno na platformě volného trhu. Sociálně-demokratická strana byla založena v roce 1889 a jedno z jejích hesel bylo „Stop nenasytným clům!“. Strana vytýkala, že elita prostřednictvím vlády ničí sociální rovnost tím, že pomáhá firmám a farmářům a dělnická vrstva by se neměla spokojit pouze s čekáním na plody ekonomického růstu. Dělníci by také měli od vlády požadovat výhody.

Různé zájmy různých skupin v konečném důsledku udržely liberální systém při životě. Konzervativci a sociální liberálové bojovali za soukromé vlastnictví a fiskální disciplínu a spolupodíleli se na záchraně Švédska před socialismem.

Když sociální demokraté v roce 1932 získali moc, velmi rychle se vzdali svých plánů na zestátnění soukromých podniků. Jejich vedení se domnívalo, že růst produktivity byl klíčový pro financování programů reforem a sami byli udiveni schopnostmi liberální ekonomiky. Byli také silně ovlivněni generací nezávislých liberálních ekonomů jako Gustaf Cassel a Eli Heckscher, kteří uznávali Anderse Chydeniuse. Je docela zajímavé, že několik prominentních sociálních demokratů, se řadilo mezi nejkonzistentnější ekonomické liberály a zastánce volného trhu v celém Švédsku.

Švédsko se na rozdíl od jiných zemí stále nechtělo vzdát volného obchodu, který byl důležitý pro malou ekonomiku závislou od importu a exportu zároveň. Sociální demokraté ani odbory se nesnažili zabránit přirozenému odchodu starých odvětví jako zemědělství, přeprava a oděvnictví, pokud to mělo znamenat vytvoření nových pracovních míst jinde.

Spokojili se s prosazováním opatrnější politiky, zachovali volný trh, který tvořil bohatství, nechali volný průběh procesu kreativní destrukce, a až následně (re)distribuovali (rostoucí) bohatství. Věděli, že pokud se z nich stane strana třídního boje, moc ve Švédsku ztratí. Namísto toho vytvořili systém sociálního zabezpečení s důchody, nemocenskými dávkami, mateřskou dovolenou a dávkami v nezaměstnanosti, jejichž největšími příjemci byli lidé s vyššími příjmy. Výška většiny dávek totiž závisela na výši příspěvků placených do systému, takže bohatá střední vrstva měla zájem tento systém zachovat.

Byly přijaty regulace, které nahrávaly velkým firmám — například se zavedla pravidla pro pracovní trh a výjimky z těchto pravidel si mohly firmy uplatnit pouze tehdy, pokud s nimi souhlasily i odbory, což se také často dělo, pokud se jednalo o největší firmy zaměřené na export.

Díky kolektivním vyjednáváním došlo k vyrovnávání mezd mezi velkými moderními exportními firmami a menšími méně produktivními firmami, což přesunulo relativně břemeno více na malé firmy. Zvyšování daní se orientovalo zejména na spotřebu (regresivní zdanění), což minimalizovalo negativní vliv na produkci.

Všechno tedy začalo opatrně. V roce 1950 bylo Švédsko jednou z nejbohatších zemí na světě. Celkové daňové zatížení stále představovalo pouze 19 % HDP — méně než v USA a jiných evropských zemích. Do roku 1965 toto zatížení nepřesáhlo 30 % HDP. Švédsko bylo otevřenou ekonomikou s malou vládou, což přineslo úžasné výsledky, a to i s pomocí historie, protože země se vyhnula oběma světovým válkám.

Ekonom Johan Myhrman ve své knize „Historie ekonomických politik ve Švédsku“ tvrdí, že navzdory bujení státního aparátu, tyto politiky pokračovaly:

V tomto období (1950–70) mělo Švédsko liberální obchodní politiku, konkrétně nízká cla a shovívavý přístup k podnikání, a to například v oblasti daňové politiky, která povolovala velmi štědré odčitatelné položky pro investice.

odznak-svedsko.png (30,820 kiB)
Sverige

Ano, Švédsko má dnes jinou reputaci. Ale změna přišla až později. V 70. letech, kdy byla státní kasa plná peněz od velkých firem a hlavy plné nápadů inspirovaných západním světem, který se posouval doleva, začali sociální demokraté rozšiřovat sociální programy a regulovat trh práce. Veřejné výdaje se mezi lety 1960 a 1980 zdvojnásobily, když vzrostly z 31 % na 60 % HDP, což provázelo i zvyšování daní.

Sociální demokraté chvíli mohli cestovat po světě a mluvit o tom, jak se jim podařilo mít i silný stát i vysoké příjmy zároveň — ale jen chvíli, neboť toto byl zároveň moment, kdy se celý model začal rozpadat.

Průměrné tempo růstu se snížilo o polovinu na 2 % v 70. letech, pokleslo i v 80. letech, a to jsme ještě před velkou krizí v 90. letech. Měna musela být devalvována 5krát (celkem o 45 %), aby si průmysl zachoval konkurenceschopnost. V roce 1990, rok před vážnou ekonomickou krizí ve Švédsku, se počet pracovních míst v soukromém sektoru propadl na úroveň roku 1950, avšak veřejný sektor se ve stejném období rozšířil o více než 1 milion zaměstnanců.

Zatímco vědomostní ekonomika a ekonomika služeb vyžadovala zejména investice do lidského kapitálu, vysoké daně z příjmu odrazovaly lidi investovat do svého vzdělání a dovedností. Štědré sociální dávky pro lidi bez práce nahlodávaly pracovní etiku a země, která má jednu z nejzdravějších populací na světě, se zařadila mezi země, v nichž jsou lidé „nemocní“ nejčastěji.

Spojenectví mezi silným státem, velkým byznysem a odbory udělalo Švédsko méně flexibilní. Ve významných průmyslových odvětvích se nadále investovalo, ale jen tam, kde se nevyžadovalo mnoho inovací. Po této změně se systém dostal do potíží, přičemž nedostatek malých a středních podniků znamenal vážný problém. Podniky, které již existovaly, nerostly, i vinou vyšších rizik a nákladům regulací, které bránily propouštění pracovníků.

Nejvýznamnější švédské firmy jsou stále ty, které vznikly během laissez-faire období před první světovou válkou. V roce 2000, jen jedna z 50 největších firem vznikla po roce 1970, zatímco služby, jako vzdělávání a zdravotní péče, které se mohly stát tahounem soukromého sektoru, byly monopolizovány a financovány vládou.

Zatímco v USA mezi lety 1975 a 2000, narostl příjem na hlavu o 72 % a v západní Evropě o 64 %, švédský příjem vzrostl pouze o 43 %. V roce 1970 bylo Švédsko čtvrtou nejbohatší zemí OECD v kategorii příjem na hlavu. Do roku 2000 spadlo Švédsko na 14. místo.

Sociálně-demokratický ministr financí Bosse Ringholm to v roce 2002 vysvětloval takto: Pokud by mělo Švédsko stejné tempo růstu jako průměr OECD od roku 1970, naše bohatství by výrazně vzrostlo, přičemž by šlo o ekvivalent nárůstu příjmů domácnosti o 20 000 SEK [2 700 USD, 65 380 CZK] měsíčně.

Epilog

Nebyly to socialistické politiky, které přivedly Švédsko mezi nejbohatší země světa. Švédsko bohatlo v období, kdy mělo jednu z nejotevřenějších a nejsvobodnějších ekonomik světa, daně mělo nižší než v USA, a ve většině západních zemí. Sociální demokraté většinu těchto pro-tržních politik neměnili až do 70. let 20. století, kdy přišli k závěru, že kvalitní švédské ekonomické základy — jako nevídané bohatství, silná pracovní etika, vzdělaná pracovní síla, prvotřídní exportní průmysl a relativně fungující byrokracie — jsou tak spolehlivé, že si na nich vláda může dovolit postavit štědrý sociální stát pomocí vyšších daní a vyšších výdajů.

Jenže nemohla. Tedy ne zdarma. Sociální stát začal totiž nahlodávat základy, které držely celý model pohromadě. A ze čtvrté nejbohatší země se během tří dekád stala až 14. nejbohatší země.

sweden-eye.jpg (9,501 kiB)
Čestné modré nordické oči

Poměry v této malé nordické zemi se od té doby trochu zlepšily. V 90. letech se ve Švédsku prosadily další důležité reformy, v reakci na pomalé tempo růstu a těžkou krizi v bankovním sektoru. Sociální demokraté a středo-pravé strany se zasadili o snížení mezních daňových sazeb; došlo k deregulaci v sektoru financí, energetiky, telekomunikací a médií; centrální banka získala nezávislost; důchodový systém byl částečně reformován osobními penzijními účty[1]; soukromý kapitál se dostal do sektoru zdravotní péče a péče o starší; a zavedl se také systém poukázek na vzdělávání. Za posledních několik let švédská vláda výrazně snížila daně z 52 % na 44 % HDP a zrušila daně darovací, dědické, daně z bohatství a bydlení.

Švédsko znovu oživilo své exporty, vytvořilo nová pracovní místa v soukromém sektoru a zažilo lepší ekonomický rozvoj, než jiné kouty Evropy. Švédsko zvládá zápas s finanční krizí mnohem lépe než většina jiných zemí a veřejný dluh je na úrovni 30 % HDP. Ale to je již jiný příběh — i když ne zcela, neboť současná švédská liberalizace a její obhájci byli často inspirováni historií švédského individualismu, reformami před 150 lety a nevídanou prosperitou, která byla toho důsledkem.

Socha Larse Johana Hierty byla vztyčena v centru Stockholmu a sociálně-demokratický mluvčí parlamentu prohlásil Anderse Chydeniuse za jednoho z největších průkopníků švédského parlamentarismu. V kanceláři (už bývalého, pozn. překladatele) ministra financí Anderse Borga visí na zdi portrét Gripenstedta a Chydeniuse, kteří jsou podle slov Borga otcové švédské prosperity.

Pokud bude Švédsko pokračovat v liberalizaci, posune se „zpět do budoucnosti“. Tato budoucnost a tento odkaz je švédskou lekcí pro celý svět. Anders Chydenius před skoro 250 lety ve své vítězné eseji, která odstartovala švédský liberalismus, napsal: „To, co se dnes zatracuje, budoucí pokolení zvednou, a to, co se dnes nazývá troufalostí, bude uznávané ve jménu pravdy.“

Jenže české socialistické tažení má holý zadek a jeho proponenti nejsou schopni elementárních ekonomických úvah. Když žvaní o švédském modelu, nemluví o švédském liberalismu, ale o švédském socialismu. Znají jen socialistickou ideologii.


[1] Autor už neuvádí, že osobní penzijní účty byly hned, jak začaly mít nějaké výnosy, opět zestátněny.

  1. díl
  2. díl
  3. díl
  4. díl
Zdroje:
  1. Vilhelm Moberg, Min svenska historia, 1971, p. 72. 
  2. For the whole background, see my history of Swedish liberalism, Den svenska liberalismens historia, Timbro, 1998.
  3. A collection of his most important essays have recently been published as Anders Chydenius, Anticipating the Wealth of Nations(ed. Maren Jonasson & Pertti Hyttinen. Routledge, 2011).
  4. Anders Chydenius: The National Gain, London: Ernest Benn Limited 1931. Translator unknown. http://www.chydenius.net/historia/teokset/ekansallinenasp
  5. Mauricio Rojas, “Sweden After the Swedish Model,” Timbro, 2005, p. 17.
  6. Anders Johnson: Entreprenörerna : Sveriges väg till välstånd. Stockholm: Svenskt Näringsliv, 2002.
  7. Gudmar Hasselberg: Rudolf Wall – Dagens Nyheters skapare. Stockholm: Bonniers, 1945, p. 232. 
  8. Svenbjörn Kilandet: Den nya staten och den gamla. Stockholm: Almqvist & Wiksell International, 1991, p. 205
  9. Johan Myhrman, Hur Sverige blev rikt. SNS, 1994, p. 160.

Johan Norberg je autorem na volné noze, napsal několik knih o volném trhu, včetně oceněné In Defense of Global Capitalism, která byla přeložena do 25 jazyků. Jeho poslední knihou je Financial Fiasco. Na svém kontě má několik televizních dokumentárních filmů, včetně „Globalizace je dobrá“, „Předávkování“ a „Svobodný nebo rovný?“ Je Senior Fellow na Cato institutu.

Johan Norberg, 8. 10. 2014, originál zveřejněn na libertarianism.org 25. 10. 2013. Pro INESS přeložil Ondrej Turis, do češtiny PeTaX.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 355 × | Prestiž Q1: 7,20

+6 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 1 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
Palme

Poslední část je výběrem faktů, která mají dehonestovat socialisty a sociální demokraty jako celek. Výše zdanění a ekonomický růst nejsou tím nejdůležitějším ukazatelem. Pokud vzrostly veřejné výdaje, neznamená to, že by šlo o negativní jev. Pokud jsou cíleně směřovány tj. do školství, vzdělávání, vhodných investic atd. To bychom se museli podívat kam tyto výdaje sociální demokraté posílali. Pokud se tempo růstu snížilo v 70. letech na 2 %, tak jde o relativně slušný růst. Kolik vyspělých států za posledních 20 let trvale rostlo tímto způsobem? Pokud poklesl v roce 1990 počet prac. míst v soukr. sektoru na úroveň r. 1950, musím vědět kolik bylo takových míst v roce 1950... Pokud bylo vytvořeno 1 milion prac. míst ve veřejném sektoru - tak má prostě 1 milion lidí obživu. Lepší ukazatel by byl vývoj nezaměstnanosti jako celku? Kolik bylo nezaměstnaných např. za vlády Olofa Palmeho? Kolik před ním a kolik po něm? Jaké bylo zdravotnictví? Bylo dostupné širokým vrstvám populace? A co vzdělání? Jaká byla úroveň mezd, spotřeba obyvatel, životní úroveň obyvatel Švédska? Jaká byla sociální mobilita atp.... Pokles Švédska mezi zeměmi OCED za 40 let přeci není pouze vinou sociálních demokratů. Ve Švédsku se vyměnilo několik vlád. Jaká byla třeba otázka bezdomovectví? Nedávno jsem byl ve Švédsku a připadá mi zvláštní, že Švédům nevadí, že na mnoha místech ve velkých městech je tolik žebráků (mám zkušenosti z Uppsaly a Stockholmu). Jde většinou o lidi černé pleti, očividně migranty. Ti ale v 80. letech asi v těchto městech nežebrali. To asi nebude důsledek sociálních vlád (viz Palme)??? Prostě text je zajímavý a v mnoha ohledech přínosný, ale údaje jsou vybrány účelově, selektivně. Jednoduše mi je celkem jedno zda ekonomika poroste 2 % nebo 10 %. Jde mi o to, abych měl práci, takový plat, abych se postaral o rodinu a abych slušně žil. Obávám se, že bez sociálního státu nebude dostupné zdravotnictví, školství a budou vzrůstat sociální nepokoje. Tím nechci říci, že s. s. řeší vše.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top