Štítky článku: •  

Robinhoodismus

V jedné diskusi se můj oponent — utilitaristický kolektivista, snažící se o „obecné blaho“ — vyjádřil v tom smyslu, že je dobré lidem násilím (zákonem) sebrat 30 Kč a dát je bezdomovci/potřebnému. Protože ten (chudý) bezdomovec z nich přeci bude mít vyšší užitek, než (bohatí) vy. Tak jsem mu napsal oponenturu, založenou — jak je mým dobrým zvykem — na základních principech, protože ty jsou — na rozdíl od konkrétních implementací — univerzální a tudíž důležitější; tu jsem pak dnes trochu rozvedl a vzniklo toto.

…aneb o kontraproduktivnosti násilné solidarity

rude-pravo-tridni-boj.jpg (46,482 kiB)
Závist je jen špatně utajená nenávist

Už v základní rovině je takový přístup nepřípustný, protože vychází z neověřeného předpokladu, že pracující je bohatší, než bezdomovec. Můj známý zná bezdomovce-žebráka, který si přes léto jezdí na dovolenou do Itálie — na dva týdny. Jiní mí známí, pracující v obchodech či jen s rodinou a nijak výjimečně placeným zaměstnáním si dovolenou dovolit nemohou — vzhledem k neustále rostoucím nákladům na bydlení, poplatky, dopravu i jídlo vychází hodně pracujících „jen tak-tak“ a propast mezi cenami a platy se přitom stále zvětšuje. A přesto předpokládáte, že je bezdomovec nutně chudší, než pracující, že peníze pracujícího potřebuje „více“ a chcete napravovat „sociální křivdy“? Jaká to arogance!

Ale budiž, vyjděme z premisy, že pracující skutečně bohatší jsou a těch 30 Kč nepotřebují, zatímco bezdomovec ano. Bezdomovci, stejně jako pracující, nejsou doménou posledního století — byli tu vždy, jak je svět dlouhý. Žebráci jsou dokumentováni už ze starého Izraele z doby před 2500 lety — a tehdy nebyl žádný „sociální stát“, zabývající se „robinhoodismem“ (loupením „bohatým“ a přerozdělováním „chudým“). A přesto žebráci nevymřeli.

Jak to? Odpověď zní „altruismus“. Pokud máte něco peněz nazbyt a vidíte skutečně potřebného, cítíte — pakliže jste normální člověk — soucit. A mnoho lidí se v takové situaci sebere a oněch modelových 30 Kč dá modelovému žebráku dobrovolně — aby mu pomohli. Koneckonců, i dnešní humanitární sbírky na Japonsko, Haiti, „Člověka v tísni“, „Pomozte dětem“ a stovky dalších jsou živoucím důkazem takového chování.

Slyším vás říkat: „ale to, kolik peněz dají lidé na tyto sbírky je důkazem toho, že by dobrovolně dali moc málo a tedy to z nich musí dostat stát.“

Omyl — je to přesně naopak. Jsou jako ta vdova z Bible, která dává ze svého nedostatku — protože předtím, než přispěli „málem“ na humanitární sbírky již přispěli nejméně čtvrtinou všech svých příjmů. Jednu „humanitární sbírku“ už z nich totiž vytáhl stát — násilím.

Násilím? Ano. Protože daně jsou násilí — jen je zkuste neplatit! To už není to solidarita, nýbrž násilná loupež, které se navíc dopouští ten, který by měl před loupením naopak chránit — „stát“.

To má závažné důsledky, jež jsou negativní jak pro bezdomovce, tak pro pracujícího:

  1. Pracující pravděpodobně přestane dávat jakékoli dary. Stát na dobročinnost vybírá, tak ať se také stará. Dobročinnost je nyní redundantní.
  2. Pracující se bude snažit se z daní vyvléci. Na bezdomovce se tedy vybere jen 20 korun.
  3. Stát má svoje režijní náklady (platy přerozdělovačů, počítače, byrokracie, malé domů…), které jsou výrazně vyšší, než v komerční sféře. Bezdomovec tak ve výsledku dostane jen 10 korun.

Ve výsledku tak:

  1. legitimizujete loupež
  2. zabíjíte solidaritu
  3. škodíte bezdomovcům/potřebným
  4. škodíte pracujícím/sponzorům
  5. motivujete lidi k porušování zákona
  6. ničíte důvěru ve spravedlnost

Opět ony nešťastné a nedomyšlené sekundární důsledky, že?

But it gets worse.[1]

Jakmile s tím „stát“ jednou začne, začnou si oni bezdomovci/potřební myslet, že je oněch x korun jejich PRÁVO.

Nikoli dar dobrotivých lidí — kterým jakákoli mezilidská pomoc je –, ale právo.

A začnou se ho domáhat — i skrze pohrůžky násilím.

„Stát“, jelikož je tak neefektivní, musí 3× zvýšit daně, aby zajistil oněch 30 korun pro každého bezdomovce. Jenže zafunguje Lafferova křivka a výnosy z daní poklesnou — lidé ztrácejí motivaci pracovat (nebo jsou zruinováni; tak jako tak se přesunují z kategorie „bohatých pracujících“ do kategorie „chudých potřebných“) nebo — aby si zachránili životní standard nebo vůbec život — utíkají (zahraničí, šedá ekonomika).

Ztrácí se tedy počet plátců, zato se zvyšuje počet příjemců.

„Stát“ se tedy ocitá v nekonečné smyčce zvyšování daní, na jejímž konci daňové zatížení limituje ke 100 %, zatímco počet odběratelů státní pomoci limituje ke 100 % populace. „Stát“ tedy všem sebere všechny příjmy — a někomu jinému je přidělí.

„Každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb“ — kde to jen bylo? Aha, komunismus!

Třicetikorunový, násilím vynucený poplatek bezdomovci je tedy — stejně jako násilná „sociální soudržnost“ — obhajobou komunismu. To vás nenapadlo, že? Ale je to tak.

Rozdíl mezi násilným přerozdělením 1 % platu a 100 % platu totiž spočívá jen v míře, nikoli v principu. A jakmile je princip jednou narušen (Rubikon překročen) a vy povolíte legální loupež, ona míra se neustále posouvá. Protože loupení je vždy snazší, než práce.

Takto zašel Řím. A my jdeme vytrvale v jeho šlépějích.

Upír má dvě dcery: „Dej! Dej!“

Podporovatelé státního „robinhoodismu“ jen vytrvale volají „víc, víc“ a ignorují realitu. Ale měli by se zamyslet nad jejími důsledky — protože životy oněch poplatníků se týkají i jich.

Takže, milí zastánci násilného přerozdělování — zatím vás plátci daní, rekrutující se z řad „střední třídy“, sponzorují. Zatím na to „mají“ a uskrovňují se u sebe — abyste vy dostali své dávky, nejezdí na dovolenou, jí levné potraviny z Lidlu nebo se dopravují do práce v 10 let staré Škodovce (či podobně drahém BMW).

Jenže co budete dělat, až to neutáhnou? Až se kombinované daňové zatížení, ceny potravin, energií a bydlení zvýší natolik, že na to prostě nebudou mít? Zapomeňte na mentalitu, že vy jste chudí a všichni ostatní bohatí.

  • Někteří si půjčí. A zbankrotují či půjdou za mříže. Od těch sociální pomoc nedostanete.
  • Jiní, aby zachránili rodinu, se přesunou do šedé ekonomiky a pokusí se z daní vyvléci. Od těch už také nic nedostanete.
  • Ti šťastnější, kteří umí cizí jazyk, mohou i s rodinou utéci jinam, kde přežijí pohodlněji. Z těch už vůbec nic nedostanete.
  • A ti, kteří nezvolí jednu z těchto cest, rozšíří vaše řady příjemců sociální pomoci— namísto plátců.

Krást „bohatým“ vás nevytrhne

Ve své socialistické naivitě si myslíte, že to tedy „zatáhne“ „Stát“, „bohatí“ či „velké podniky“. To je smrtící omyl. „Stát“ žádné peníze nemá — má jen ty peníze, které předtím někomu sebral nebo si je půjčil.

Jak je konečně vidět všude okolo nás, na dluh není možné žít do nekonečna. Jednou se věřitelé prostě naštvou a přestanou půjčovat — nebo vás vysají úroky z úroků z úroků z nikdy nesplácených dluhů.

A brát peníze bohatým a firmám? Stejné principy jako u rodin platí i pro firmy. V okamžiku, kdy jim náklady na daně přesáhnou náklady na přestěhování se, prostě se seberou a utečou za lepším. Proč jezdit přes les, ve kterém vám loupežníci ukradnou 30 % zboží, když cestou přes vedlejší les vám ukradnou jen 10 % zboží? To byste přeci museli být masochisté.

Ale i pokud „bohatí“ a „firmy“ — tedy ti, které „potřební“, volající po loupeži nenávidí — neutečou, stejně si oni „loupeživí potřební“ podřezávají svou vlastní větev.

Totiž — bohatí a firmy mají nějaké rezervy, takže hned nerozšíří jejich řady. Ale když jsou donuceni platit více, musí šetřit.

Co to znamená? Boháč si nekoupí ten Superb, který chtěl — či onu vilu, kterou mu „potřební“ tak závidí.

Jenže v důsledku toho přijde o místo 40 „potřebných“, kteří již nejsou potřeba ke smontování Superbu (jejž si nikdo nekoupil) a postavení vily (na niž nikdo neměl).

A firmy? Seberte jim více peněz na ziscích — a aby si udržely profit, zdraží své produkty či služby. Vy jim něco uloupíte na daních, ony vám zvýší ceny potravin, nábytku či bydlení.

Chápete to už konečně? Šikanou „bohatých“ škodíte sami sobě!

I v otázce „robinhoodismu“ tedy platí ono staré „tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“. Tady ovšem ve variantě tak dlouho se zvyšují daně, až nezbudou žádní plátci.

Takže — pokud je vaším cílem všechny své sponzory — občany, bohaté i firmy — vyhnat za lepším či zruinovat, jen proti nim dále vyvolávejte nenávist a volejte „dej, dej“. Ale vezměte na vědomí, že si tím sami podepisujete ortel. A až vám plátci utečou, vymřou či rozšíří řady „chléb a hry“ závislých na (krachujícím, socialistickém, k diktatuře směřujícím) „Státu“, bude pozdě bycha honit.

Až vás zase budou odborářští bossové se zlatými Rolexkami na ruce ponoukat, vzpomeňte si na tato slova: vyvolávání a podpora třídní nenávisti je luxus, který si nemohou dovolit zejména ti chudší. PeTaX.


[1] Ale je to ještě horší!

Webová definice: Solidarita znamená dobrovolnou společenskou soudržnost, ochotu ke vzájemné pomoci a podpoře v rámci nějaké skupiny. Člověk je solidární s nějakou skupinou, pokud ji podporuje a její úspěchy i neúspěchy pociťuje jako vlastní. Wiki

Poznámka: A když už jste v tom přemýšlení, podumejte, co bude znamenat:

  • Neburešem protežované a pohrůžkami vynucované EET, které vám sice na chvíli zchladí žáhu, ale zdraží vám všechno zboží a zničí vám pracovní místa.
  • Kolik vy, „dej, dej“ také platíte Ánofertu na jeho stamiliardové dotace, které si vykoupil jednou koblihou.
  • Co bude pro vás znamenat zvýšení minimální mzdy na 43 % mzdy průměrné, jak s nadšením avizoval premiér, pan Vajíčko, v zákrytu se sadistickou ministryní Marxovou-Leninovou a odborářským podvodníkem Čtvrtulou v zádech.
  • Nebo zvýšení počtu státních zaměstnanců o dalších 12 300 v příštím roce, které budete ze svých mezd také platit, a oni vás budou z tepla kanceláří buzerovat.

Že máte šanci se mezi ty vyvolené také dostat? Ale jděte! Ta O Karkulce je také dobrá! PeTaX

Pravil 13. 4. 2011 Cover72 na cover72.net

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 047 × | Prestiž Q1: 10,97

+16 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top