Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Vzpomínáček — 11. září — Felix Dzeržinskij, Nikita Chruščov a 11/9

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 11. září. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: „Jeroným Pražský se zřekl Viklefova i Husova učení, bitva u Zenty, Felix Dzeržinskij, Ota Šik, neúspěšný atentát na Mussoliniho, German Titov, započata stavba Pentagonu, Vlak svobody, II. vatikánský koncil, 11. září 1968 a 1969, Nikita Chruščov, Puč v Chile, otevření železné opony, teroristické útoky v USA…“ Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

vzpominacek-11-9.jpg (20,267 kiB)
Vzpomínáček 11. 9.

Události:

1415 — Pod nátlakem kostnického koncilu se Jeroným Pražský zřekl Viklefova i Husova učení.

1416 — Pražská univerzita oficiálně osvědčila pravověrnost učení i bezúhonnost soukromého života Jana Husa a Jeronýma Pražského.

1656 — Druhorozený syn císaře Ferdinanda III. Leopold I. byl v Praze korunován českým králem.

1697 — V bitvě u Zenty (pod vedením prince Evžena Savojského) došlo k porážce tureckého vojska rakouským.

Turci ztratili na 30 tisíc mužů. Habsburské vojsko se dalo na pochod na turecké území. Turci byli nuceni zahájit mírová jednání.

1741 — Ve Frankfurtu nad Mohanem uzavřena (pod protektorátem Francie) smlouva mezi Saskem a Bavorskem o rozdělení dědictví Marie Terezie; Karlu Albrechtovi měly připadnout celé Čechy i s královskou korunou a ze zemí rakouských Horní Rakousy, Tyroly a země „venkovské“ (ve Švábsku), kdežto kurfiřtovi saskému se mělo dostat Moravy, povýšené na samostatné království, a části Horního Slezska. Marii Terezii měly zůstat Uhry a zbytek zemí rakouských (alpských). K této smlouvě přistoupilo 1. listopadu t. r. Prusko, které si mj. vyhradilo Kladsko. Česká koruna tak měla být rozdělena ve tři, v budoucnosti na sobě zcela nezávislé části.

1877 — Narodil se Felix Edmundovič Dzeržinskij, sovětský politik polskeho původu († 20. července 1926)

felix-edmundovic-dzerzinskij.jpg (45,743 kiB)
Felix Edmundovič Dzeržinskij

Felix Edmundovič Dzeržinskij (rusky Феликс Эдмундович Дзержинский), rodným jménem Felix Dzierzinski (11. září 1877 ve Vil­ni­u­su — 20. července 1926 v Moskvě) ruský revolucionář a sovětský politik polského původu.

Byl zakladatel a velitel obávané ruské Čeky, faktické předchůdkyně pozdějšího GPU a pozdější NKVD a posléze KGB.

Jednalo se o blízkého spolupracovníka Vladimíra Iljiče Lenina, s nímž se osobně znal od roku 1906, kdy se poprvé setkali na sjezdu Ruské sociálně demokratické strany ve Stockholmu.

Je všeobecně považován za jednoho ze strůjců mnoha masových vražd a bolševických represálií během Ruské občanské války v letech 1917 až 1922, během nichž zahynulo několik set tisíc lidí.

1914 — Na společné schůzi českých krajanských spolků v Petrohradě vznikla Rada Čechů na Rusi (její delegace byla 17. září přijata carem Mikulášem II.). Od února 1915 nesla název Svaz českých spolků na Rusi se sídlem v Moskvě. Po přistoupení slovenských krajanů byl Svaz v červnu 1915 přejmenován na Svaz česko-slovenských spolků na Rusi. Představoval vrcholný orgán krajanského odboje na Rusi za I. světové války; předsedou byl B. Čermák, jednatelem J. Klecanda a tiskovým orgánem od června 1915 týdeník Čechoslovák, vycházející v Petrohradě (redaktorem byl B. Pavlů). Již koncem roku 1914 vydával v Kyjevě V. Švihovský časopis Čechoslovan, v jehož redakci také krátce pracoval prozaik a satirický žurnalista Jaroslav Hašek, autor světově proslulého protimilitaristického románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.

1919 — Narodil se Ota Šik, československý reformní ekonom († 22. srpna 2004)

1926 — Neúspěšný atentát na Benita Mussoliniho.

1935 — Narodil se German Stepanovič Titov, sovětský kosmonaut († 20. září 2000)

1941 — Blízko amerického Washingtonu začala stavba Pentagonu.

1951 — „Vlak svobody“ na trase z Prahy do Aše projel se 110 cestujícími ostře střeženou hranici do americké okupační zóny v Bavorsku.

1964 — Delegace československých římskokatolických duchovních se účastnila třetího zasedání II. vatikánského koncilu v Římě. Jednání probíhala do 24. listopadu.

1968 — Prezident republiky se zúčastnil aktivu stranických funkcionářů podniku Škoda v Plzni.

A. Dubček přijal delegaci představitelů dětských a mládežnických organizací, vedenou předsedou ÚV ČSM Z. Vokrouhlickým. Tentýž den řídil poradu vedoucích stranických tajemníků.

J. Smrkovský přijal V. V. Kuzněcova, prvního náměstka ministra zahraničí SSSR A. Gromyka. Ten zůstal v republice až do konce roku, aby sledoval, jak se plní úkoly moskevského protokolu a jak se vyvíjí proces normalizace v naší zemi. Během svého pobytu si vysloužil přezdívku „Reichprotektor“, používanou v období nacistické okupace v letech 1939–45.

Sovětské jednotky uvolnily budovy Svazu čs. novinářů (v tom i redakci časopisu Reportér), Svazu čs. spisovatelů, zatímco prostory Svazu čs. výtvarníků zůstaly ještě obsazeny.

Moskevská Pravda uveřejnila článek S. Kovalova nazvaný „o klidné a bouřlivé kontrarevoluci“. Podle něj se v ČSSR objevil nový historický jev: tzv. „klidná“ nebo „tichá“ kontrarevoluce. Autor dále oživil Stalinovy doktríny o třídním boji, vedoucí úloze KSSS a SSSR, atd.

Jugoslávská vláda předala vládě SSSR odpověď na její prohlášení z 30. 8. o postojích Jugoslávie k intervenci pěti zemí v Československu.

1969 — Na předsednictvu Sněmovny národů informoval o situaci v tisku, rozhlasu a televizi ministr — předseda federálního výboru pro tisk Jaroslav Havelka. Ocenil psaní zejména stranického tisku, pozitivně hodnotil i vývoj v Čs. rozhlasu a o televizní publicistice se vyjádřil, že „zůstává nadále největším problémem“. Dále uvedl, že závažné okolnosti si vynutily přijmout některá zásadní rozhodnutí týkající se Svazu českých novinářů a jeho pražské organizace. „Na rozdíl od slovenského svazu působilo v českém svazu silné pravicové křídlo“.

Předseda Pionýrské organizace Oldřich Kryštofek rezignoval na svou funkci.

Ředitelem Ústavu pro dějiny východní Evropy Čs. akademie věd se stal Václav Král.

Vedoucím tiskového oddělení ministerstva zahraničních věcí se stal Arnošt Silan.

Londýnský list Times uveřejnil dopis K. Wintra, který v srpnu emigroval z ČSSR do Velké Británie (viz 6. 6.); polemizoval s příznivým hodnocením Husákova vedení od lorda Bethella, otištěném v tomtéž listu 9. 9.

E. Goldstücker požádal o roční prodloužení svého pobytu na Sussex University.

1971 — Zemřel Nikita Sergejevič Chruščov, sovětský politik (* 17. dubna 1894)

nikita-sergejevic-chruscov.jpg (33,647 kiB)
Nikita Sergejevič Chruščov

Nikita Sergejevič Chruščov (rusky: Никита Сергеевич Хрущёв, 17. dub­na 1894 — 11. zá­ří 1971) byl sovětský politik a vůdce, který v letech 1953 až 1964 zastával funkci prvního tajemníka ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚV KSSS) a v letech 1958 až 1964 post předsedy rady ministrů (premiéra) Sovětského svazu.

Chruščovova vláda přinesla částečnou destalinizaci Sovětského svazu, podporu počátků sovětského kosmického programu a řadu relativně liberálních reforem v oblasti domácí politiky. Nikita Chruščov byl svými spolupracovníky odstaven od moci v roce 1964, kdy jej nahradil Leonid Brežněv.

Narodil se v ruské vesnici Kalinovka v Kurské gubernii. V mládí pracoval jako kovodělník a během Ruské občanské války působil jako politický komisař (politruk).

S pomocí Lazara Kaganoviče postupně stoupal v sovětské hierarchii. Podporoval Stalinovy čistky a schválil tisíce zatčení. V roce 1939 jej Stalin poslal vládnout na Ukrajinu, kde Chruščov pokračoval v čistkách. Během druhé světové války (v SSSR známé jako Velká vlastenecká válka) byl Chruščov opět politrukem a působil jako prostředník mezi Stalinem a jeho generály. Byl přítomen krvavé obraně Stalingradu, na což byl po celý život hrdý. Po válce se vrátil na Ukrajinu, aby se později vrátil do Moskvy jako jeden ze Stalinových blízkých poradců.

Chruščov se zapojil do boje o moc, který vypukl po Stalinově smrti v roce 1953 a ještě téhož roku se stal jeho nástupcem. I přes svou někdejší blízkou spolupráci se Stalinem pronesl 25. února 1956 na XX. sjezdu KSSS na uzavřeném jednání projev Kult osobnosti a jeho důsledky, v němž poodhalil a odsoudil diktátorské praktiky svého předchůdce. Chruščovova domácí politika, jejímž cílem bylo zlepšení životů obyčejných občanů, byla často neefektivní, a to zejména v oblasti zemědělství. Doufaje v případné spolehnutí se na raketovou obranu, nařídil velké snížení rozpočtu konvenčních sil. Navzdory těmto škrtům je Chruščovova vláda považována za jedno z nejnapjatějších období Studené války, které vyvrcholilo Karibskou krizí.

Po svém odstavení od moci byl penzionován a žil na venkovské dače poblíž Moskvy. Zemřel v roce 1971 na srdeční selhání.

1973 — Puč v Chile podporovaný CIA a vedený Augusto Pinochetem svrhnul prezidenta Salvadora Allende, který spáchal sebevraždu. Pinochet zůstal u moci téměř 17 let.

1989 — Otevřela se železná opona mezi socialistickým Maďarskem a Rakouskem. Přes otevřenou hranici odešlo tisíce východních Němců na západ.

2001 — Teroristické útoky v USA: Podle pozdějších výsledků vyšetřující komise byla nad územím Spojených států amerických unesena 4 dopravní letadla společnosti American Airlines, z nichž dvě narazila do budov Světového obchodního střediska v New Yorku, jedno letadlo do budovy Pentagonu a jedno se zřítilo v Pensylvánii poblíž obce Shanksville. Útoky si vyžádaly asi 3000 mrtvých.

dvojcata-who.jpg (43,314 kiB)
Dvojčata WTO

Útoky byly sérií koordinovaných teroristických útoků, které se uskutečnily 11. září 2001 ve Spojených státech amerických.

Podle oficiálního vyšetřování 19 mužů spojených s militantní islámskou organizací Al-Kájda uneslo 4 letadla letící na komerčních linkách společnosti American Airlines a United Airlines.

Dvě z nich (American Airlines č. 11, United Airlines č. 175) narazila do věží Světového obchodního centra v New Yorku, zabila všechny na palubě a další lidi uvnitř budov.

Obě zasažené budovy se do dvou hodin zhroutily, zničily blízké budovy a další poškodily. Třetí letadlo (American Airlines č. 77) narazilo do Pentagonu, sídla Ministerstva obrany Spojených států amerických v hlavním městě USA, Washingtonu, D. C. Čtvrté letadlo (United Airlines č. 93) se zřítilo v neobývané oblasti v Pensylvánii po souboji mezi teroristy a pasažéry o ovládnutí letadla. Letadlo letělo na Washington, D. C. a spekuluje se, že mělo za cíl zasáhnout Bílý dům anebo americký Kapitol.

Při útocích celkem zemřelo 2993 lidí včetně únosců. Většina z obětí byli civilisté, pocházející celkem z 90 zemí.

V reakci na útoky vyhlásily Spojené státy Válku s terorismem, provedli invazi do Afghánistánu a svrhli hnutí Taliban, které poskytovalo zázemí teroristům z al-Kájdy. Na domácí půdě pak schválily USA PATRIOT Act. Mnoho dalších zemí také posílilo anti-teroristicku legislativu a pravomoci svých bezpečnostních složek.

Některé americké burzy zůstaly po útoku uzavřeny celý týden a po svém znovuotevření vykázaly ohromné ztráty zejména v pojišťovnictví a letecké dopravě. Zničení kancelářských prostor způsobilo škodu v řádech miliard dolarů.

  • 7:58 Let United Airlines č. 175 se na letišti v Bostonu řadí do fronty letadel a čeká na povolení ke startu.
  • 7:59 Let American Airlines č. 11 startuje z Bostonu do Los Angeles (na palubě 81 pasažérů, 2 piloti, 9členná posádka; typ stroje — Boeing 767).
  • 8:10 Let American Airlines č. 77 startuje z Washingtonu, D. C. do Los Angeles (na palubě 58 pasažérů, 2 piloti, 4členná posádka; typ stroje — Boeing 757).
  • 8:13 Boeing 767 na letu 11 se odchyluje z kurzu o 20° a přestává komunikovat s leteckou kontrolou (první náznak nestandardního chování; o 7 minut později navíc vypíná identifikační signál).
  • 8:14 Let United Airlines č. 175 dostává povolení ke startu a vzlétá z Bostonu směr Los Angeles (na palubě 56 pasažérů, 2 piloti, 7členná posádka; typ stroje — Boeing 767).
  • 8:20 Let American Airlines č. 77 startuje z Washingtonu, D. C. do Los Angeles (na palubě 58 pasažérů, 2 piloti, 4členná posádka; typ stroje — Boeing 757).
  • 8:42 Poslední radiokomunikace letu č. 175 se zemí. V té době Let United Airlines č. 93 konečně startuje z Newarku do San Franciska (na palubě 38 pasažérů, 2 piloti, 5členná posádka; typ stroje — Boeing 757). Má 42 minut zpoždění díky pomalému provozu na letištní dráze.
  • 8:46 Boeing 767 na letu 11 naráží v rychlosti 790 km/h do severní věže WTC. Budova je zasažena mezi 94. a 98. patrem (kabina letadla zasáhla 96. patro). Dochází k okamžitému vznícení paliva a uvěznění všech lidí v patrech nad místem nárazu letadla.
  • 8:51 Poslední radiokomunikace letu č. 77 se zemí.
  • 9:02 Boeing 767 na letu 175 naráží v rychlosti 950 km/h (maximální cestovní rychlost v 35 000 stopách je 913 km/h, při zemi je nižší) do jižní věže WTC mezi 78. a 84. patrem (kabina letadla zasáhla 80. patro). Náraz letadla v televizi v přímém přenosu vidí miliony lidí po celém světě. (Federální úřad USA pro letectvo s okamžitou platností uzavírá všechna letiště v New Yorku).
  • 9:21 Všechny tunely a mosty v New Yorku jsou uzavřeny.
  • 9:25 Federální úřad USA pro letectvo uzavírá americký vzdušný prostor a přikazuje všem vnitrostátním linkám okamžitě přistát.
  • 9:27 Poslední radiokomunikace letu č. 93 se zemí.
  • 9:29 Prezident George W. Bush poprvé po útoku promlouvá k národu, oznamuje, že se vrací do Washingtonu a že došlo k obrovské národní tragédii. První potvrzené zprávy naznačují minimálně 6 obětí a alespoň 1000 zraněných.
  • 9:37 Boeing 757 na letu č. 77 naráží do budovy Pentagonu. Je zabito všech 64 lidí na palubě a dalších 125 v budově.
  • 9:45 Bílý dům a Kongres jsou evakuovány.
  • 9:49 Všechna letiště v USA jsou uzavřena.
  • 9:58 Operátor záchranného telefonního systému je informován pasažérem letu č. 93 o unesení letadla.
  • 9:59 Jižní věž WTC se 56 minut po zasažení letadlem hroutí. Tragédii sledují miliony lidí po celém světě v přímém televizním přenosu. Dolní Manhattan je zahalen obrovským oblakem prachu.
  • 10:03 Boeing 757 na letu č. 93 se zřítil do polí v Pensylvánii, 120 km jižně od Pittsburghu poté, co se pasažéři na palubě proti teroristům vzbouřili a pokusili se získat nad letadlem kontrolu. Evakuace sídla OSN a centrály NATO v Bruselu a uzavření všech hraničních přechodů USA s Mexikem.
ground-zero-2.jpg (81,866 kiB)
Ground Zero
  • 10:10 Hroutí se část Pentagonu.
  • 10:25 Objevuje se informace, že před Ministerstvem zahraničních věcí USA explodovala nálož (žádný zraněný).
  • 10:28 Severní věž WTC se hroutí. Spolu s věží je zničen i přilehlý hotel Marriot.
  • 14:00 Ukončení všech finančních operací na akciových trzích v USA.
  • 14:21 Armáda USA rozmísťuje v okolí New Yorku a Washingtonu, D. C. raketový pro­ti­le­tec­ký systém.
  • 14:40 První tisková konference po katastrofě vedená starostou New Yorku Rudolphem Giulianim.
  • 16:25 Hlavní akciové trhy v USA potvrzují zastavení obchodovaní i na následující den.
  • 17:25 Sedmačtyřicetiposchoďová budova č. 7 Světového obchodního střediska se sesunula k zemi; na čtyřech místech budovy probíhaly menší izolované požáry; ostatní budovy centra jsou zničeny troskami z pádu Dvojčat — celé obchodní středisko je tedy zničeno; místo bývalého WTC později přijme název Ground Zero).
  • 20:30 Prezident USA George W. Bush přednáší v televizi svůj projev k národu.

Svátky:

Svátek mají Denisa/Diviška, Emil, Anna (Zelíková) a Josef (Müller).

V občanském kalendáři dnes nacházíme francouzské jméno Denisa. Jeho počátky sahají až do starého Řecka, kde znali Dionýsa, slavného boha vína. Denisa má tedy mnoho společného s vínem. Lze ji přeložit i jako „božské dítě“. Čeština si Denisu poněkud upravila, čímž vzniklo rozkošné jméno Diviška.

V církevním kalendáři má dnes svátek Emil. Toto dnes velmi rozšířené a světově oblíbené jméno nosil slavný římský rod Aemiliů. Základem je latinské přídavné jméno Aemilianus, jehož význam bychom přeložili jako „soutěžící“ nebo „soupeřící“. Emil si tedy rád hraje a není lehké jej hned tak porazit.

Dnešní patron Emil byl Římanem a více jsme si o něm pověděli 28. května.

V kalendáři je dnes také vzpomínka na Annu Zelíkovou a Josefa Müllera. Anna Zelíková se narodila 19. července 1924 v Napajedlích. Od dětství navštěvovala školní zařízení v ústavu Ludmila, který vedly sestry sv. Kříže. Není tedy divu, že Anna zatoužila stát se jednou z nich. Za svůj vzor si vybrala sv. Terezii z Lisieux. Vedla bohatý duchovní život a snažila se bojovat proti zlu. Na Zelený čtvrtek 14. dubna roku 1938 se dověděla o zabíjení nenarozených dětí (potraty) a v hlubokém otřesu se při modlitbách nabídla Bohu jako smírná oběť za tyto hříchy.

Následujícího dne, na Velký pátek, tuto svou nabídku ještě jednou opakovala v chrámu. Toužila vstoupit do řádu karmelitek v Praze, ale pro nastupující nemoc to už nebylo v jejích silách. Byla tedy přijata do III. řádu a obdržela řeholní jméno Marie. Svou životní pouť plnou bolesti a utrpení zakončila 11. září 1941 ve svém rodišti.

Josef Müller se narodil 19. srpna roku 1894 v Salmünsteru (Hesensko, Německo) a jeho osud nám připomíná doby u nás nedávno minulé. Byl farářem v Gross-Düngenu v hildesheimském biskupství. Brzy po nástupu nacistů k moci byl však zatčen. Nebyl v odboji, při svých kázáních proti fašismu nijak nevystupoval. „Pouze“ vyprávěl politický vtip, který si jeho posluchač nenechal pro sebe, jak se v totalitních systémech sluší, ale naopak pěkně zatepla vše oznámil tajné polici. Následovalo okamžité zatčení a kruté výslechy. Otázka byla jen jedna: „Kdo vtip řekl předtím panu faráři?“ Josef Müller však jméno nikdy neprozradil, a tak jej 11. září roku 1944 v Braniborsku popravili. Kdybychom něco podobného ještě před několika lety sami neprožívali, nebudeme tomuto příběhu ani věřit. Ovšem každý totalitní režim má svá pravidla a nedá si je nikým vzít. (A všechny totality jsou stejné.)

Shaana

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 927 × | Prestiž Q1: 5,40

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Vzpomínáček — 11. září — Felix Dzeržinskij, Nikita Chruščov a 11/9

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top