Štítky článku: •  

Evropané si namlouvají pohádky

Následující článek je dokonalým příkladem toho, jak se evropská elita, ale i lidé s odsudkem se dívající na Židy jako takové, mýlí při hodnocení reality. Evropská elita zahleděná do své politické korektnosti, nebo sluníčkářství, není schopna se postavit nebezpečí islámu čelem, protože islám nehodnotí takový jaký je, ale jakým ho chtějí vidět oni sami. Lidé nenávidící Židy zas považují každého, kdo stojí na druhé straně za hodného pomoci. Ale i to špatný postoj, který podle hesla „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ vytváří falešné vazby a hodnocení skutečného nebezpečí.

(Zkrácený přepis přednášky „Blízký východ — znovuobnovení stability nebo pokračující chaos?“ z 13. února 2014)

dan-schueftan.jpg (18,488 kiB)
Dan Schueftan

Dobrý den, těší mě, že mohu vystoupit v Praze a právě na půdě vysoké školy CEVRO Institut. Chtěl bych mluvit o Blízkém východě a Izraeli spíše obecně, ale rád bych začal tak trochu z izraelské perspektivy, a proto začnu vtipem.

Andělé přijdou k Všemohoucímu a říkají: „Slíbil jsi Židům tolik. Tvrdíš, že je miluješ, že sis je vybral jako svůj lid. Jak k tomu přijdou ostatní lidé, že Izraelce máš tak rád? Není v tom rovnováha.“ Bůh jim odpoví: „Počkejte, až uvidíte, jaké jsem jim zařídil sousedy.“

Myslím, že toto je docela dobrý úvod k tomu, jak mluvit o dnešním Blízkém východě, a to nejen z pohledu Izraele. Blízký východ je územím beznadějných kolabujících států (Failing states). Zajímavé je, že sami Arabové to začínají vnímat a začínají tento fakt přijímat jako realitu. Nemluvíme teď o krizi, která přišla s vlnou revolucí a zase odezní, stejné problémy mají i neuvěřitelně bohaté státy. Mluvíme o dlouhodobě přítomných negativních jevech.

Zaprvé, arabské státy se dezintegrují. Nikdy to nebyly typické národní státy, jaké známe z Evropy. Jedinou výjimkou je Egypt, a to navíc poloviční výjimkou. Na Blízkém východě nejsou žádné národní státy. Jsou to kmenová společenství založená na právu staršího, s rozvětvenými rodinami — tedy se strukturami, které nijak nepřispívají k vytvoření jednotného státu. Nikdy nebylo nic takového jako jednotná Sýrie, Libanon nebo Irák. Jsou to země, které nejsou schopny se vyrovnat s problémy 21. století. Dokonce si myslím, že nebyly příliš úspěšné ve 20. století a někdo by řekl, že ani v 19. století. Jsou to země, které se stále hůře a hůře vyrovnávají s okolní realitou.

Dan Schueftan je izraelský akademik, bez­peč­nost­ní expert a ředitel Centra pro stu­di­um národní bezpečnosti Haifské univerzity.

D. Schueftan působil nejen jako poradce izraelských vlád (Yitzhak Rabin, Ariel Sharon), ale byl také poradcem na mi­ni­ster­stvu obrany, ministerstvu zahraničních věcí a v Izraelské národní bezpečnostní radě. Od 70. let působil jako poradce členů Kongresu Spojených států amerických či ministrů, zákonodárců, politických lídrů, vyšších důstojníků a zpravodajských služeb v Ev­ro­pě.

Dr. Schueftan pravidelně přednáší nejen na univerzitách a výzkumných institucích v Ev­ro­pě, Asii a ve Spojených státech (např. Georgetown Univerzitě ve Washingtonu), ale také často komentuje aktuální bez­peč­nost­ní dění pro hlavní média v Izraeli, Evropě, Spojených státech amerických a v arabském světě.

Problémy arabských států nemůžeme svést ani na kolonialismus. Arabové rádi tvrdí, že se mají špatně, protože desítky let trpěli pod nadvládou kolonialistů. Podívejte se na Indii! Tam měli mnohem horší koloniální nadvládu po stovky let, a přesto uspěli. Když se podíváte na post-koloniální země, vidíte, že buď jde o státy, které se snaží uspět, nebo to jsou státy, které se vymlouvají. Arabské země patří do té druhé kategorie. Mají skvělé výmluvy, proč se jim nedaří. Jejich problém je totiž hlubší. Jde v něm o kulturu a sami Arabové to vědí a mluví o tom. Chcete-li žít v dnešním moderním světě, musíte přemýšlet pluralisticky. Když řeknete o Arabech něco nelichotivého, okamžitě vyskočí příznivci Edwarda Saida a obviní vás, že jste rasista a orientalista a diskuse končí.

Pokud by v těchto zemích měla přijít změna, je nutná kulturní revoluce. Většinová společnost ale není ochotna ji podstoupit. Existují výjimky. Lidé, kteří byli na Tahrir a někteří aktivisté. Sám takové znám, ale je jich málo. Proto ta nutná změna nepřijde. To však neznamená, že Blízký východ se nemění. Ano, mění se, ale mění se k horšímu. Nejvýraznější změnou v arabském světě za posledních padesát let je vzestup radikálního islamismu. Předpoklad, že změna vždy přináší to lepší, je jen vzpomínkou na naše očekávání z 19. století, kdy jsme věřili, že nové znamená automaticky lepší. V této souvislosti si vždy vzpomenu na jedno přísloví. Sedím sám v tmavém pokoji, jsem v depresi a slyším hlas z temnoty, který mi říká: „Hlavu vzhůru! Mohlo by to být horší!“ Tak jsem dal hlavu vzhůru — a bylo to horší. Právě teď v Egyptě sledujeme změnu směrem k úbytku pluralismu. Můj odhad je, že v budoucnu neuvidíme nic moc lepšího.

Podívejme se na celý region znovu z izraelské perspektivy. Některé z arabských zemí jsou nejhoršími nepřáteli Izraele. Jejich situace je tak špatná, že i já jako Izraelec jsem znepokojen, protože i pro Izrael je to nebezpečné. Je jasné proč. Když v Sýrii vládne barbarská Assadova diktatura, je to děsivé. To, co se tam děje nyní, je ještě horší. A budoucnost zřejmě nebude lepší.

Nejsměšnější je to, jak to interpretují v USA, v Evropě a překvapivě také někteří lidé v Izraeli. Mají pocit, že se něco mění k lepšímu. Ale to jsou jen povrchní domněnky. Dovolte mi to vysvětlit. Celá řada lidí se domnívá, že Sýrie bude díky Assadovi „lepší“. Je to přece oční lékař, žil v Londýně, má pěknou ženu, mluví anglicky a používá internet. Je moderní a otevřený, stejně jako internet. Moje odpověď je: pedofilie. Dejte osobě, která je nemocná na pedofilii, přístup k internetu. Co bude hledat? Bude rychle hledat Voltaira a Rousseaua, aby se z nich poučil, a pak okamžitě změní politický systém ve své zemi? Ne, vzhledem k tomu, že je pedofil, bude hledat, však víte co. Pokud jste diktátor, co děláte s internetem? Špehovat své lidi. Co děláte s internetem, pokud jste terorista? Najdete si instrukce, jak udělat bombu. Internet je dnes jedním z nejdůležitějších zdrojů informací pro teroristy. Každý používá internet tak, jak mu to radí jeho kultura. Použijete internet na to, abyste podpořili kulturní vzorce, které již máte zažité, ať už jste diktátor, nebo společnost, která se ke svým ženám chová jako dobytku.

Představa, že něco, co fungovalo u nás, bude fungovat i jinde jen proto, že jsme všichni lidé, neplatí. Lidé jsou rozdílní. Existují mezi námi kulturní rozdíly. Saddám Husajn a matka Tereza nejsou titíž lidé. Když se díváte na Blízký východ, vidíte pouze trochu z matky Terezy a docela hodně ze Saddáma Husajna. Pokoušet se přenést demokracii do arabského světa, je stejné jako pokoušet se přenést trpělivost do Izraele. Zkuste to v Izraeli, naučte je trpělivosti. Uvidíte, jestli to bude fungovat. Nemyslím si. Proto na Blízkém východě nefunguje pomoc zvenčí tím stupidním způsobem, jakým jsme se o to pokusili v Iráku. Nemůžeme pomoct ani tou ještě hloupější cestou, která byla použita v Libyi. Tím myslím vybombardovat diktaturu a myslet si, že tím uděláme demokracii. Doufám velmi upřímně, že Jordánsko a Maroko přežije. Mimochodem, tím myslím bez nějakého amerického receptu na demokracii.

Zastavím se nyní na chvíli u Evropy. Pokud existuje nějaká věc, která je zcela odtržená od reality, je to přístup a postoje vzdělaných elit v Evropě k Blízkému východu. Evropský pohled je totiž politicky korektní, tedy úplně odtržený od reality. Když položím Evropanovi analytickou otázku týkající se vývoje na Blízkém východě, obvykle mi začne vyprávět, co si myslí, že se stane. Nebo ještě hůře, čemu by rád věřil. To možná zajímá jeho matku, ale ne mě. Já žádám analytický výstup opřený o znalosti o Blízkém východě. A Evropané místo toho mluví o tom, co mají Arabové hluboko v srdci a čemu by rádi věřili. Celá diskuse se tak stane teologickou. Protože otázka pak už nezní: „Co si myslíte, že se za určitých okolností stane?“ Ale „Co věříte, že se stane?“ Nebo „Co chcete věřit, že se stane?“. Problém je, že Evropané sami sobě vyprávějí pohádku.

Bývaly časy, kdy Evropané nevěděli, co dělají, ale Američané to věděli. Myslím tím období Henryho Kissingera. On měl velmi úspěšnou politiku a velmi dobře rozuměl tomu, co se děje na Blízkém východě. Ale teď je tu americký prezident, který je Evropan. A Evropa si tedy nemůže dovolit být dále Evropou. Evropa se může chovat jako Evropa jen potud, pokud je Amerika Amerikou. Jinými slovy, pokud existuje někdo, kdo Evropany nebere příliš vážně a dělá přesný opak toho, co navrhují, pak je Evropa v bezpečí. Pokud by někdo během studené války poslouchal Evropu, Stalin by zabral Paříž. Kdyby někdo poslouchal evropské elity, nerozpadl by se Sovětský svaz, ale západní demokracie. Evropané jsou totiž velmi konzistentní v tom, že se pokaždé mýlí.

Například když přijdou k Izraelcům a řeknou, buďte jako my. My, Evropané, jsme také bývali barbaři, ale teď už nechceme. Místo toho, abychom s našimi sousedy bojovali, stanou se součástí našeho regionu. Proč se vy nestanete součástí Blízkého východu? Jen pro příklad, představte si, jaké úžasné by pro Izrael bylo, kdyby se stal součástí Blízkého východu. Byli bychom stejně pluralitní jako Sýrie, stejně demokratičtí jako Irák, měli bychom stejně kvalitní vědu jako Jemen a byli bychom stejně tolerantní vůči ženským právům jako Saúdská Arábie. Nebyl by to ráj na zemi? Problém je v tom, že lidé předpokládají, že Arabové se změní a budou jako Izraelci. Jenže Arabové každý den stovkami tisíců příkladů dokazují, že to tak nebude.

Naši lidé věří, že každý chceme mít lepší život. Otázkou je, co znamená mít lepší život? Lepší život pro lidi z Gazy znamená zabíjet Židy. To je pro ně lepší život. Takže si můžeme vyprávět pohádky o tomto regionu, o Egyptě, Sýrii, Iráku. Ale bohužel, pokaždé když přijde na lámání chleba, Arabové vždy udělají přesný opak toho, než co čekáte.

Jaký bude Blízký východ v nejbližší budoucnosti? Nejbližší budoucnost závisí na politické kultuře. Já mohu říci, že lidem, kterým se dnes v arabském světě dostává vzdělání, je předkládána jen jedna vize světa. A tou vizí je odmítnutí plurality. Odmítnutí jakéhokoli ze souboru hodnot, které přispěly k úspěchu západních zemí, ale také zemí v Asii i Africe. Pokud se má tato politická kultura změnit, bude to trvat generace.

Řeknu teď něco velmi krátce o izraelských vyhlídkách. Na jedné straně, každý zodpovědný Izraelec musí vědět, že v dohledné budoucnosti budeme žít v prostředí násilí, nestability a nepřátelství. To je dáno. I kdybychom byli dobří, což díky bohu nejsme, takové by bylo naše prostředí a takové je. Kdybych to řekl ještě jinak, podívejte se, jak se Arabové chovají k sobě navzájem. Jaká je asi šance, že se k nám budou chovat dobře, když vidíte, jak se chovají ke svým bratrům, kteří mluví stejným jazykem, mají stejnou víru i stejné politické ambice. Odpověď je, že byste museli být blázen, abyste věřili, že se to v blízké budoucnosti změní. Druhá věc — pokud jste zavření v tomto regionu, co můžete dělat, abyste přežili? Musíte být velmi, velmi tvrdí a zároveň velmi, velmi citliví. Podlejší než toulavý pes, pokud je to nutné. Protože pokud někdo v tomto regionu nechce zničit ostatní, zemře. Na druhé straně, při tom, jak sami sebe bráníte proti barbarským nepřátelům, nesmíte se dostat na jejich úroveň.

V praxi to znamená, že musíte být tvrdí vůči svým nepřátelům, ale velmi citliví uvnitř svého státu. Pokud se podíváte na současný politický systém v Izraeli, uvidíte, že je momentálně ve stavu, který hraničí s anarchií. A mně to vůbec nevadí. Je to tak bezpečnější. Umožňuje totiž propojit velmi široké a různorodé spektrum lidí. A to včetně lidí, o kterých víte, že se mýlí, a že jejich omyly ohrožují Izrael. Musíte zahrnout všechny, abyste udrželi silnou společnost. Bez silné společnosti nelze v tomto regionu přežít.

Důvodem, proč jsem zároveň pesimistou i optimistou, je fakt, že se dívám na věc ze dvou různých perspektiv. Pokud uvažuji o celém Blízkém východě, jsem velmi pesimistický. Ale pokud přemýšlím nad schopností Izraele vypořádat se obtížemi, které máme, jsem velmi optimistický. Bylo by hezké mít na Blízkém východě mír? Ano. Jaké jsou šance? Nulové. Budu dnes podruhé citovat svou babičku, která byla skvělý stratég. Často říkávala, že je lepší být bohatý, mladý a zdravý, než nemocný, chudý a starý. To je podle mého hluboká strategická úvaha. Pokud bychom k tomu všemu mohli dostat i mír — výborně. Měli bychom pro to podstoupit velké oběti? Ano. Chce to izraelská veřejnost bez ohledu na to, kdo vládne? Ano. Chtěl bych, aby se to stalo? Ano. Stane se to? Ne. Můžete si být jisti, že pokud na Blízkém východě něco nenastane, pak je to řešení. Jediná věc na světě, která má řešení, je tajenka v křížovce. Co však můžete udělat, je změnit situaci od nesnesitelné ke snesitelné. Pokud máte dobrý právní řád, vzdělávací sytém, fungující soudnictví, snížíte kriminalitu na přípustnou úroveň. Pokud vám funguje sociální systém, snížíte chudobu na snesitelnou úroveň. Nehledejte řešení. S potěšením mohu konstatovat, že většina lidí v Izraeli rezignovala na hledání řešení a nevěří v mír. Proč? Je to totiž mnohem lepší, protože je to realističtější. Tím pádem můžete dělat i závažnější rozhodnutí. Mír je založen na nedůvěře. Pokud někomu začnete na Blízkém východě věřit, jste ztraceni. Vydrželi jsme to už 140 let a vydržíme to i dalších 140 let. A pokud přijde mír — skvělé!

Abych to shrnul a znovu trochu zapojil izraelský prvek, řeknu vám znovu vtip. Není zase tak vtipný, ale je dobrý.

Je o tom, že Všemocný je znechucený lidskou rasou, takže rozhodne, že udělá povodeň. Ale tentokrát pořádnou — žádný Noe, žádná archa, holubice ani olivová ratolest. Pouze povodeň. Pak přistoupí k nejvyšším představitelům tří velkých monoteistických náboženství a řekne jim: „Běžte za svými lidmi a řekněte jim, že za dva týdny je konec.“ Křesťan přijde a řekne: „Zhřešili jsme. Za dva týdny bude po všem. Modleme se, dělejme ty poslední dva týdny dobro, možná se dostaneme za nebeskou bránu.“ Muslim přijde ke svým lidem a řekne: „Byli jsme celou dobu skvělí, pojďme být skvělí ještě dva týdny a všechno bude dobré.“ Žid přijde ke svým lidem a řekne: „Hej, máme dva týdny na to, abychom se naučili žít pod vodou.“

To je zcela odlišný přístup. A pokud chcete porozumět Izraeli, musíte ho znát.

Děkuji.

Dan Schueftan

Zdroj: http://www.cevroinstitut.cz/upload/ck/files/PCTR/Publikace/Schueftan_prednaska_2014.pdf

Je to váš konec

Reflex také přinesl zásadní rozhovor s Danem Schueftanem k dnešní situaci v Evropě a vlastně v celém západním světě. Jako by za nás vyjadřoval to, co ve skrytu duše cítíme, ale tlakem okolí si to odmítáme připustit. Ta horší zpráva je, že má — asi — pravdu.

Schueftan prolamuje tabu, kvůli nimž by si v mnoha evropských státech vysloužil trestní oznámení. Tak například:

„Nechci vás urazit, ale Obama je Evropan. A to je to nejhorší, co můžete o americkém prezidentovi říci.”

nebo

„Politická korektnost je nepřítelem svobodné společnosti.”

nebo

„Tolerance by měla skončit tam, kde někdo pod záminkou tolerance chce zničit samotný princip tolerance.”

O Americe a globálním pořádku

Je načase zvyknout si na myšlenku, že ne každý problém má okamžité řešení. Některé živelní pohromy nelze uřídit, lze je pouze přežít. Bolístka musí nejprve vyhnít. Mám za to, že v nadcházející době problémů nebude ubývat, spíše naopak.

Pro Evropany byla Amerika jakýmsi pomyslným odpovědným tátou, který je chránil před jejich vlastními hloupými nápady. Avšak osm let Obamovy bezradnosti plus osm let George Bushe mladšího, jenž měl sice smysl pro odpovědnost, ale také vršil chyby, udělaly svět nebezpečným místem pro žití. Bill Clinton sledoval vlastní zájmy, navíc měl špatný vkus, a to už dělá dohromady 24 let, během nichž američtí prezidenti neplnili svou povinnost

O Evropě

Evropa páchá sebevraždu nezávisle na počtech imigrantů. Sebevražedná je její demografická politika. Evropané nemají rádi své děti, jinak by nemohli mít porodnost na úrovni 1,3 dítěte na rodinu. Za 30 let totiž jejich děti budou pracovat převážně na to, aby uživili důchodce, jichž bude 65 ze 100.

Druhou známkou probíhající sebevraždy je rezignace na evropské hodnoty. Evropané již nejsou hrdí na vlastní duchovní dědictví. Místo hrdosti na hodnoty, zvyklosti, úsilí, jež jim zajistily ve všech smyslech bohatý život, rozhodli se pro „multikulti“ mentalitu, která již nerozlišuje kulturní a sociální vymoženosti podle dosažené úrovně.

Není to jednoduché, říct jasně a nahlas, že kultura, jež uznává, že ženy jsou rovnocenné lidské bytosti, je nadřazena kultuře, která se k ženám chová jak k dobytku. A že ta druhá kultura není pouze jiná, nýbrž je podřadná vůči té první. Je těžké to říci, protože to je politicky nekorektní.

O politické korektnosti

Politická korektnost posiluje svými dopady krajní levici a populistickou pravici, pokládám ji za největší nebezpečí pro svobodu jednotlivce. Fašizace společnosti je falešnou odpovědí na pokušení politické korektnosti. To je to, o co jde: klasické liberální hodnoty Západu je třeba ubránit před patologií politické korektnosti.

O přistěhovalcích

Arabští běženci, kteří se domáhají vstupu do Evropy, nechtějí být jedněmi z vás, nechtějí sdílet vaši kulturu, chtějí vaši kulturu změnit do té míry, že Evropa už nebude Evropou. Ti, kdo dnes přicházejí na evropský kontinent, nemají pocit sounáležitosti se zdejším kulturním dědictvím ani ho mít nechtějí. Přinášejí s sebou kulturu, jež se s ním nutně dostane do konfliktu.

Oni neutíkají před bídou, jak se mylně domnívají mnozí Evropané. Alžírsko, Libye, Irák nejsou žádné chudé země. Mohly by být nebo už byly značně bohaté z prodeje ropy, která jen tak tryská z půdy. Proč tedy většina z těchto států patří k tzv. propadlým? Proč je život tam zničen až na dřeň — pouze a jedině proto, že tam vládne arabská společenská kultura. A nyní přicházejí do Evropy a přinášejí s sebou tutéž kulturu, jež zničila jejich vlast.

Naše čacká Policie už varovala, že takováto slova bude pokládat za nezákonná a bude je stíhat.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 4 721 × | Prestiž Q1: 14,74

+29 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top