Štítky článku: •  

O tyranii většiny (4/4)

Tyranie většiny bývá považována za jednu ze zásadních hrozeb demokratického uspořádání státu. Cílem cyklu je zhodnotit riziko tyranie většiny v podmínkách soudobého systému reprezentativní demokracie a navrhnout mechanismy, jejichž prostřednictvím lze toto riziko minimalizovat. Náplní dnešní části bude rozbor třetí, psychické tyranie, která se jeví jako nejnebezpečnější, plus závěr cyklu.

Psychická tyranie většiny[1], aneb vliv konformity na společnost

kontrola-mysleni.jpg (18,397 kiB)
Kontrola myšlení

Posledním typem tyranie většiny, který Alexis de Tocqueville popisuje je psychická tyranie většiny, neboli také tyranie veřejného mínění. Jak již napovídá název, tento typ tyranie většiny působí pouze na psychické rovině, což však není omezením a slabostí tohoto typu tyranie většiny, nýbrž jeho nejsilnější stránkou, neboť působí-li jen na psychické rovině, je velmi těžké najít mechanismy, jimiž jej lze limitovat.

Nejprve se však opět pokusím tento typ tyranie většiny charakterizovat a vyzkoumat jak a proč vzniká. Stejně jako u předchozích částí i nyní předpokládejme, že se pohybujeme v kontextu demokratické společnosti, jejímiž zásadními atributy jsou, jak jsem již uváděl výše, rovnost práv a rovnost podílu na veřejné moci založené na myšlence, že názor každého člověka má stejnou hodnotu a stejné právo být respektován.

Odtud lze vyvodit, že kritérium správnosti a síly určitého názoru v demokratické společnosti bude v zásadě kvantitativní. Jinými slovy silnější a správnější bude ten, názor, který je zastáván většinou. Právě tento názor se stane veřejným míněním a bude mít největší vliv na společenské směřování ve všech oblastech lidského života. Zde se tudíž již nebavíme pouze o sféře veřejné, kde je možné za pomoci výše uvedených mechanismů a institutů zajistit menšinám alespoň možnost se kvalifikovaně vyjádřit k tématu. Psychická tyranie většiny disponuje působností i nad soukromou sférou a tedy soukromými názory každého člena společnosti.

Většinový názor tedy definuje, který názor je normální a který nikoliv, čímž vlastně obchází veškeré mechanismy, jež se snaží omezit systémovou tyranii většiny tak, že působí na samotného voliče ještě předtím, než skrze volby vyjádří svůj názor a tedy ještě předtím, než se může z voleb vzešlá menšina zapojit pod ochranou zmíněných mechanismů do demokratické diskuse.

Veřejné mínění tedy určí konformní chování a konformní názory a strach menšin z toho, že budou odstaveny a odříznuty na okraji společnosti a vystaveny formálním i neformálním sankcím[2] jim zabrání vyslovit svůj skutečný názor ještě předtím, než se tento názor dostane pod ochranu systémových mechanismů. Mimo strach zde hraje roli i určitá autocenzura.

Pokud se můj osobní názor příliš liší od veřejného mínění, začínám o něm přirozeně pochybovat a pod společenským tlakem od něj postupně stále více upouštím. Jinými slovy, neustále si pokládám otázku, jak si mohu myslet, že pravdu mám já, když převážná většina,[3] ta obrovská masa lidí, z nichž se skládá veřejné mínění, tvrdí něco úplně jiného. Takto tedy mohou a priori zanikat některé názory ještě předtím než byly vysloveny.

Celý tento systém vlády veřejného mínění je však spojen s jedním obrovským rizikem, kterého si všiml právě Alexis de Tocqueville. Slovy docenta Kysely vyřčenými na ústavněprávním semináři v Liberci je to strach z upadnutí do universální šedi. Ten se skládá hned ze dvou na sobě vzájemně závislých částí. První obava varuje před likvidací alternativních názorů, které jsou jedním z nejsilnějších motorů společenského vývoje. Nebýt pluralismu názorů, demokratická společnost by neměla o čem diskutovat, z čeho vytvářet kompromisy a tedy, jak se posouvat dál.[4] Toť vysvětlení slova universální.

Druhá obava se pak zaměřuje na fakt, že universální názor veřejného mínění nebude z objektivního hlediska nikdy ten nejlepší možný, ale bude pouze průměrný či spíše podprůměrný. Jelikož je společnost složena z lidí s podprůměrnými, průměrnými i nadprůměrnými rozumovými schopnostmi, jako jsou kritické myšlení, vzdělání, a zejména odolnost vůči reklamě, populismu a dalším produktům mediálního světa,[5] bude finální všeobecně přijímaný názor, který se stane veřejným míněním, ten, který bude pochopen a akceptován většinou. Tato většina však nikdy nebude složena z těch nejlepších, nýbrž pouze průměrných a tudíž i manipulovatelných. Toť vysvětlení slova šeď.

Zbývá poslední otázka a to, jestli vůbec a popřípadě jak můžeme psychické tyranii většiny zabránit? Jelikož se rozvíjí na psychické úrovni, i metody její eliminace mohou být pouze na této úrovni. Právně lze zakotvit pluralitu názorů, svobodu myšlení i projevu, ovšem nic z toho nebude stačit ve chvíli, kdy bude existovat nevraživost veřejného mínění vůči čemukoliv cizorodému a zároveň strach jednotlivců vyřknout svůj alternativní netradiční názor.

Z tohoto důvodu je klíčová zejména výchova a osvěta na obou úrovních.[6] Je potřeba učit společnost, že tolerance vůči jiným názorům je nutná a správná, neboť právě pluralita názorů vede k rozvoji a zároveň je potřeba učit jednotlivce, že musí překonat svůj strach a projevovat své názory i přes nesouhlas většiny, neboť ať už on či další, které osloví, mohou v demokratické společnosti z dlouhodobého hlediska lecčeho docílit a změnit tak celé veřejné mínění.

Přesto však právě psychickou tyranii většiny považuji za nejnebezpečnější z vyjmenovaných typů, neboť vychází z lidské přirozenosti být konformní, a tudíž je boj proti ní nejtěžší.

Závěry

Abych celý příspěvek shrnul, jsem toho názoru, že tyranie většiny není zcela vyčpělá hrozba, nýbrž stále ještě může v demokratických společnostech napáchat zásadní škody. Její největší nebezpečí plyne dle mého názoru z jejího psychického typu, proti němuž neexistuje jiná obrana, než vytvoření co nejtolerantnější a nejvyspělejší občanské demokratické společnosti skrze výchovu a osvětu.

Po rozboru celého fenoménu se tedy vracím na začátek k citátu T. G. Masaryka, který právě u tématu tyranie většiny vcelku výstižně charakterizuje příčinu rizika tyranie většiny a také elementární způsob její nápravy. „Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Jaký pán takový krám.“ [7]


Poznámky pod čarou

[1] Tocqueville de A.: Demokracie v Americe, 3. vydání, Leda, Praha 2012, s. 249 — 255; 731 — 733.

[2] Mucha, I.: Sociologie pro právníky. Sociologie a právo v multimediálním věku., Aleš Čeněk, Plzeň 2011, s. 145 — 147.

[3] Jako důkaz tvrzení, že převážná většina společnosti je konformní využiji jak teorii anomie Roberta K. Mertona, tak i teorii etiketizační, jež je založena na předpokladu, že držitel moci (v demokracii tedy majorita) definuje konformitu: viz Mucha, I.: Sociologie pro právníky. Sociologie a právo v multimediálním věku., Aleš Čeněk, Plzeň 2011, s. 152 — 154.

[4] Cabada L., Kubát M. a kolektiv: Úvod do studia politické vědy., Eurolex Bohemia, Praha 2002, s. 117 — 124.

[5] Mucha, I.: Sociologie pro právníky. Sociologie a právo v multimediálním věku., Aleš Čeněk, Plzeň 2011, s. 207 — 253.

[6] Mucha, I.: Sociologie pro právníky. Sociologie a právo v multimediálním věku., Aleš Čeněk, Plzeň 2011, s. 156.

[7] Čapek K.: Hovory s T. G. M., Fragment, Praha 2009, s. 259.

Díly

  1. Díl
  2. Díl
  3. Díl
  4. Díl

Autorem cyklu je pan Filip Horák, 16. 9. 2014 na serveru kZamyšlení.cz (konec)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 085 × | Prestiž Q1: 5,46

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top