Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Vzpomínáček — 13. září — Radoslav Brzobohatý a Felix Holzmann

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 13. září. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: „Jan Lucemburský získal lénem hrabství lucemburské, vojsko Jana Jiřího zaútočilo na Chotěbuz v Lužici, zavedení rozumné toleranční soustavy, zákaz vystavování a půjčování necenzurovaných tiskovin, The Star-Spangled Banner, Otokar Březina, Miroslav Holub, Radoslav Brzobohatý, 13. září 1968, zákon umožňující existenci pouze organizacím sdruženým v Národní frontě, přechodná opatření k upevnění veřejného pořádku, sonda Ulysses minula jižní pól Slunce, Tupac Shakur (2PAC), Jaroslav Drobný, Felix Holzmann…“ Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

vzpominacek-13-9.jpg (19,911 kiB)
Vzpomínáček 13. 9.

1310 — Jan Lucemburský získal od svého otce lénem hrabství lucemburské a krátce nato byl jmenován říšským generálním vikářem, tj. zástupcem Jindřicha VII. ve vládě v Říši.

1620 — Vojsko saského kurfiřta Jana Jiřího zaútočilo na Chotěbuz v Lužici.

Počátkem listopadu dolnolužičtí stavové kapitulovali, Hornolužičané ještě odolávali. Okupace Dolní Lužice dokončena koncem listopadu t. r.

1745 — Volba manžela Marie Terezie Františka Štěpána Lotrinského římskoněmeckým císařem.

Pruský král Friedrich volbu neuznal a pokračoval v boji. Marie Terezie obdržela titul císařovny (jen jako manželka císaře), který však mnoho neužívala. 4. října t. r. se konala ve Frankfurtu nad Mohanem slavnostní korunovace.

1781 — Josef II. rozhodl o zavedení „rozumné toleranční soustavy“, kterou se povolovala soukromá bohoslužba a udělování občanských práv luteránům, kalvinistům, pravoslavným a Židům; bylo jim umožněno „nabývati statků, měšťanství a práv řemeslnických, dosahovati úřadů a akademických gradů“.

1798 — Dvorský dekret zakazoval vystavování a půjčování necenzurovaných tiskovin v kavárnách a ve veřejných místnostech.

1814 — Francis Scott Key napsal The Star-Spangled Banner, národní hymnu USA.

1868 — Narodil se Otokar Březina, český básník († 25. března 1929)

1923 — Narodil se Miroslav Holub, český básník († 14. července 1998)

1932 — Narodil se Radoslav Brzobohatý, český herec [† 12. září 2012 pozn. red.]

radoslav-brzobohaty.jpg (47,383 kiB)
Radoslav Brzobohatý

Na gymnáziu ve Valašském Meziříčí a na „učňáku“ v Krnově hrál v kapelách, v obou městech vystupoval s ochotnickým kroužkem.

Od r. 1950 studoval v Praze na DAMU herectví, po absolutoriu nastoupil r. 1955 do MD v Kolíně.

Odtud odešel za režisérem Lubošem Poživilem do Mostu — zde množství rolí vážného (Macbeth, Janošík) i komického typu (Kosťa Galuškin ze hry V. Katajeva Ztřeštěná neděle).

Následovala Olomouc, Příbram, Praha — Divadlo S. K. Neumanna v Libni.

Zde výtečná spolupráce s režisérem Václavem Lohniským.

Z hlavních rolí např. Krysař v Burianově a Dykově Krysařovi (režie Evžen Němec, 1966).

V Divadle na Vinohradech v angažmá od roku 1967-1999.

Koncem šedesátých let hlavní role — např. Oldřich v Hrubínově hře Oldřich a Božena (1968, r. Jaroslav Dudek), Ambrož ve hře Františka Pavlíčka podle K. Čapka Život a dílo skladatele Foltýna (r. F. Pavlíček, 1969), Faust v Goethově dramatu (r. Luboš Pistorius, 1970).

V té době důležité role televizní — F. L. Věk, stejnojmenný seriál podle Jiráskova románu (r. František Filip, 1970) a filmové — František ve filmu Všichni dobří rodáci (r. Vojtěch Jasný, 1968), Ludvík v tehdy zakázaném Procházkově a Kachyňově filmu Ucho. Měl to štěstí, že pro něho psali role nejlepší autoři své doby. Tak tomu bylo např. v Hubačově Královi krysovi (r. Jiří Dalík, 1974), kde hrál Marlowa.

Nezapomenutelný je jeho Martin Eden v televizní inscenaci Londonova románu. Poslední dobou spolupracuje s různými divadly — v MD v Mladé Boleslavi vytvořil Eddiho v Millerově Pohledu z Mostu (r. Ladislav Vymětal, 1998) a v HD Karlín senátora Troubela v broadwayském muzikálu Klec bláznů (r. Rupert Dubský, 1998), ministra Mášu v českém muzikálu Anděl s ďáblem v těle (r. Václav Matějka, 1998), titulní roli v muzikálu (Řek) Zorba (r. Petr Novotný, 1999).

1936 — Ministr zahraničí K. Krofta se na zasedání Stálé rady Malé dohody pokusil prosadit návrh jednotného malodohodového paktu. Tento jeho vstřícný krok (podobně jako i další diplomatická aktivita) však nepřinesly žádný výsledek.

1968 — Přijat zákon umožňující existenci a činnost jen těm politickým stranám a organizacím, které jsou sdruženy v Národní frontě. Současně byl přijat zákon o některých přechodných opatřeních k upevnění veřejného pořádku; národní výbory se jím zmocňovaly zakázat nebo rozpustit veřejné shromáždění, jež by mohlo „narušit důležité politické zájmy státu nebo by bylo zaměřeno proti socialistickému řádu“. Zákony znamenaly HLUBOKÝ ZÁSAH DO ÚSTAVNÍCH A OBČANSKÝCH PRÁV.

Národní shromáždění požádalo ministerstvo zahraničních věcí a čs. velvyslance v Polsku, aby podali protestní nótu proti nepravdivým tvrzením deníku Trybuna Ludu, že se zahraniční výbor Národního shromáždění postavil za požadavek neutrality země. Tentýž polský deník uveřejnil rovněž 13. 9. komentář J. Ruszcyce „Před těžkou zkouškou“ k čs. vývoji po lednu 1968. Vedení KSČ se vytýká, že se nedovedlo s revizionisty a reakcionáři energeticky vypořádat. Jde zejména o Č. Císaře, O. Šika, F. Kriegla a J. Pelikána.

Č. Císař se sešel s V. V. Kuzněcovem a sovětským velvyslancem S. V. Červoněnkem. Po několika větách „uznání“ za postupující konsolidaci poměrů v zemi přešel V. V. Kuzněcov ke kritice negativních jevů: dopis ÚV KSČ stranickým organizacím charakterizuje politickou situaci nepřesně, dává možnost odpůrcům normalizace ho zneužít. Rudé právo, Práce a Mladá fronta publikují „věci“, které neslouží k uklidnění, objevila se i některá antikomunistická prohlášení zahraničních politiků, na několika čs. školách byly zachyceny letáky, které nazývají bratrský vstup spojeneckých vojsk „agresí“ a srovnávají jej s „fašistickou okupací“, atd.

Lidové shromáždění Albánské lidové republiky schválilo vypovězení Varšavské smlouvy a vystoupení Albánie z tohoto paktu. Premiér M. Šehu v důvodové zprávě uvedl, že agrese pěti zemí Varšavské smlouvy proti Československu „definitivně přeměnila Varšavskou smlouvu v zotročující nástroj, v agresívní pakt v rukou sovětské revizionistické kliky, aby mohla provádět šovinistickou a velmocenskou politiku“.

1981 — Při návštěvě stranické a vládní delegace v Etiopii byla uzavřena Smlouva o přátelství a spolupráci mezi ČSSR a socialistickou Etiopií. O den později došlo k podpisu obdobné smlouvy s Jemenskou lidovou demokratickou republikou.

1994 — Sonda Ulysses minula jižní pól Slunce.

1996 — Zemřel Tupac Shakur, americký rapper 2PAC (* 16. června 1971)

2001 — Zemřel Jaroslav Drobný, československý tenista a lední hokejista (* 12. října 1921)

2002 — Zemřel Felix Holzmann, český komik (* 8. července 1921)

felix-holzmann.jpg (78,479 kiB)
Felix Holzmann

Felix Holzmann (8. července 1921, Teplice — 13. září 2002, Chemnitz [Saská Kamenice], Německo) byl český komik. Ve svých scénkách vystupoval s kulatými brejličkami a ve slaměném klobouku, tzv. tralaláčku. Scénky měly charakter dialogu. Vytvořil typ natvrdlého chlapíka, kterému všechno dochází nezvykle dlouho, se zvláštním tázavým zpěvavým protahováním koncovek. Jeho dialogy jsou precizně vystavěné; humor těží především z nečekaného (často nepatřičně doslovného) uchopení významu slov a slovních spojení.

Partnery v jeho vystoupeních mu byli František Budín (v civilu zaměstnanec ČSD), Lubomír Lipský, Viktor Maurer, Milan Neděla, Miloslav Šimek, Jan Borovička, Jiří Bruder, ale i Karel Gott nebo Iva Janžurová.

Od konce 60. let žil a působil také v Německu, kde se seznámil se svou druhou ženou — zpěvačkou a konferenciérkou Bärbel.

Těsně před svou smrtí obdržel platinovou desku Supraphonu.

Svátky:

Svátek mají Lubor, Jan (Zlatoústý).

V občanském kalendáři má dnes svátek Lubor. Toto staročeské jméno je odvozeno ze základního slovanského tvaru lub, z něhož hláskovou změnou vzniklo „libý“, což je také význam tohoto jména.

Jedním z jeho významných nositelů byl Lubor Niederle (1865–1944). Tento vynikající český archeolog, antropolog, etnograf a profesor na Univerzitě Karlově v Praze se stal v roce 1919 prvním ředitelem Státního archeologického ústavu v Praze. Napsal vynikající dílo Slovanské starožitnosti, což je vlastně poslední kompendium slovanské problematiky vytvořené jediným badatelem. Úctyhodná práce.

V církevním kalendáři je dnes připomínán slavný světec, patriarcha a církevní učitel Jan Zlatoústý. Jan (Ióannés) přišel na svět roku 354 v Antiochii (je možné, že tomu tak bylo v roce 344). V roce 372 byl pokřtěn a začíná žít jako mnich a poustevník. Po nějakém čase však vážně onemocní a ocitá se na pokraji smrti. Když se poněkud zotavuje, vrací se opět mezi lidi a nastupuje místo jáhna u biskupa Melecia v Antiochii (381); o pět let později přijímá kněžské svěcení.

Velice brzy se šíří zvěst o novém kazateli, který všechny uchvacuje svým zápalem i obsahem svých promluv. Díky tomu získává Jan v průběhu příštího desetiletí příjmení Chrýsostomos čili Zlatoústý. Ještě dnes mají Janova kázání pro mnohé teology i historické badatele velký význam. Mimořádné řečnické schopnosti a jeho vášnivé hlásání slova Božího položily základ k jeho pozdějšímu jmenování církevním učitelem, které oznámil papež Pius V. v roce 1568.

V roce 398 je Jan jmenován nástupcem zesnulého patriarchy v Konstantinopoli. Daří se mu zde stejně dobře jako v předchozím působišti, jenomže se dostává příliš blízko k císařskému dvoru a jako spravedlivému člověku mu začíná vadit styl života nejvyšších špiček země. Stále častěji se vyslovuje proti nádheře císařského dvora a záhy se dostává do sporu se samotnou císařovnou Eudoxií. Čtenář této knihy už asi tuší, jak mohl tento nerovný konflikt dopadnout. Do Kalchédónu je roku 403 svolána „cejchovací synoda“, na níž je Jan sesazen a vyobcován. Tři roky vězní biskupa v Kukusu v Arménii, pak jej zdravotně již těžce postiženého posílají na dalekou cestu do nového místa.

Byl to ďábelský a cynický plán. Jak asi jeho strůjci zamýšleli, Jan Zlatoústý cestou těžce onemocněl a 14. září 407 zemřel. Jeho poslední slova na smrtelné posteli prý zněla: „Bůh buď veleben za všechno.“ Jan byl zprvu pochován v apoštolském kostele v Konstantinopoli, kolem roku 1200 se však jeho ostatky dostaly do Říma. Jeho velkým přáním bylo, aby byl jednou pochován v blízkosti apoštola Petra. Přání se mu splnilo, našel svůj poslední odpočinek v chórové kapli chrámu sv. Petra v Římě. Papež Pius X. povýšil Jana Zlatoústého dne 8. července 1908 na patrona křesťanských kazatelů.

K nejstarším vyobrazením Jana Zlatoústého patří freska v kostele P. Marie Starší v Římě (kolem roku 705). V pasovské a innsbrucké diecézi vzpomínají na Jana Zlatoústého 11. září.

Shaana

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 760 × | Prestiž Q1: 5,30

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Vzpomínáček — 13. září — Radoslav Brzobohatý a Felix Holzmann

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top