Štítky článku: •  

Vzpomínáček — 14. září — Jan Masaryk a Tomáš Garrigue Masaryk

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 14. září. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: „Břetislav II. českým knížetem, Dante Alighieri, příměří na Špitálském poli, Alexander von Humboldt, vídeňský kongres, I. P. Pavlov, J. F. Cooper, Jan Masaryk, Moravské listy, ustavení Národní republikánské strany rolnické, demise Tusarovy vlády, Ivan Klíma, T. G. Masaryk, Baltická operace, sjezd ČSL, odhalení protistátní skupiny na Slovensku, zrušeno ministerstvo národní (státní) bezpečnosti, Luna 2 ztroskotala na Měsíci, 14. září 1968, Grace Kelly, Amy Winehouse, Patrick Swayze…“ Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

vzpominacek-14-9.jpg (20,252 kiB)
Vzpomínáček 14. 9.

1092 — Vratislavův nejstarší syn Břetislav II. (1092–1100) se stal novým českým knížetem.

1310 — Markrabě Fridrich Míšeňský obsadil nakrátko Prahu ve prospěch Jindřicha Korutanského.

1321 — Zemřel Dante Alighieri, italský renesanční spisovatel (* květen 1265)

1424 — Na Špitálském poli u Prahy (když se konšelé vzdali J. Žižkovi na milost a nemilost za přímluvy kněze Jana Rokycany) bylo uzavřeno příměří.

Současně zde bylo rozhodnuto o velkém společném tažení husitů na Moravu pod Žižkovým velením proti Albrechtu II. Habsburskému.

Pokud byste Špitálské pole hledali, tak vězte, že je to na území dnešního Karlína. J

1769 — Narodil se Alexander von Humboldt, německý přírodovědec a cestovatel, spoluzakladatel geografie jako vědy († 6. května 1859)

1814 — Za účasti řady evropských panovníků (mj. císaře rakouského, ruského cara, pruského krále) a diplomatů se konal vídeňský kongres k projednání celkového uspořádání Evropy po skončení napoleonských válek. Kongres trval až do 9. června 1815. Kongres se pokusil také stanovit obecné zásady pro udržení míru v Evropě a pro zachování monarchisticko-aristokratických forem vlády, ohrožených myšlenkami Francouzské revoluce. Závěrečné dokumenty, podepsané 8. a 9. června 1815, představovaly kompromisní řešení vzniklých sporů (mezi Ruskem a Pruskem na jedné a Rakouskem a Anglií na druhé straně — otázka polská a saská). Rakousko získalo Tyroly a Vorarlbersko, Salcbursko, Innskou čtvrť a polovinu Hausrucké čtvrti v Horních Rakousích, západní polovinu Korutan, Lombardii, Benátsko, Gorici a Gradišku, Kraňsko, Istrii, Dalmácii a východní část Haliče. Pod předsednictvím Rakouska se vytvořil 8. června 1815 tzv. Německý spolek, skládající se ze 41 státečků a měst. Českých zemí se vídeňský kongres dotkl jen tím, že byly pojaty do tohoto Německého spolku.

1849 — Narodil se Ivan Petrovič Pavlov, ruský fyziolog, psycholog a lékař, nositel Nobelovy ceny († 27. února 1936)

1851 — Zemřel James Fenimore Cooper, americký spisovatel dobrodružných a historických románů (* 15. září 1789)

1886 — Narodil se Jan Masaryk, český diplomat († 10. března 1948)

jan-masaryk.jpg (60,456 kiB)
Jan Masaryk, Dr.h.c.

LL.D. Jan Masaryk, Dr.h.c., také Jan Garrigue Masaryk, (14. září 1886 Praha — 10. března 1948 Praha) byl syn prvního československého prezidenta T. G. Masaryka a jeden z nejvýznačnějších československých diplomatů první poloviny 20. století.

Byl mimo jiné velvyslancem v Londýně (1925–1938), ministrem zahraničí Benešovy exilové vlády a nakonec taktéž ministrem zahraničí ve vládě Klementa Gottwalda. V únoru 1948 odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry.

Navenek vystupoval konstruktivně, pronesl i několik provládních prohlášení. V soukromí ale rezignoval a přemýšlel nad odchodem do dalšího exilu.

10. března byl nalezen mrtev pod oknem svého bytu. Jeho smrt je dodnes záhadou.

Existují celkem tři teorie: podle jedné šlo o vraždu (Masaryk byl z okna prostě vyhozen), podle druhé o sebevraždu (Masaryk z okna sám vyskočil) a podle třetí verze se Masaryk pokoušel po římse utéci ze svého bytu (kde se v tu chvíli prokazatelně pohybovali vetřelci) a z této římsy spadl.

Dle názoru současných soudních znalců, kteří měli k dispozici původní dokumenty z vyšetřování, vše nasvědčuje tomu, že byl Jan Masaryk zavražděn. To je v souladu s přesvědčením velké části veřejnosti i mnohých historiků, že Masaryk byl zavražděn komunisty, aby jim nepůsobil problémy v nově se ustavující vládě.

V této souvislosti jsou známy Masarykovy výhrady k zahraniční politice, která by Československo více přiblížila k Sovětskému svazu. Rovněž některé další indicie a svědectví vypovídají o tom, že za Masarykovu smrt byla zodpovědná NKVD. S velkou jistotou se to však již pravděpodobně nikdy nedozvíme, určité světlo do této záležitosti by snad mohlo vnést otevření archivů sovětských tajných služeb.

1889 — Významný představitel mladočeské politiky na Moravě A. Stránský začal vydávat opoziční Moravské listy (od roku 1893 se nazývaly Lidové noviny).

1919 — V Bratislavě došlo k ustavení Národní republikánské strany rolnické; členskou základnu tvořila Slovenská rolnická jednota (její 1. sjezd se sešel 13. dubna t. r.) a Slovenská domovina. Tato slovenská agrární strana se 11. ledna 1920 sjednotila se Slovenskou národní stranou do Slovenské národní a rolnické strany.

1920 — V důsledku vnitrostranické krize v sociální demokracii (strana se rozštěpila na levici a pravici) podala Tusarova vláda demisi.

1931 — Narodil se Ivan Klíma, český spisovatel

1937 — Ve věku 87 let zemřel na zámku v Lánech první prezident ČSR T. G. Masaryk, jenž svým rozsáhlým vzděláním filozofickým, historickým i sociologickým, znalostí cizích zemí i jazyků, významnou činností vědeckou i pedagogickou, dlouholetou politickou zkušeností a i vysokou osobní morálkou založil v české politické kultuře příklad státníka, který se stal pro jeho nástupce značně nedostižným vzorem.

tomas-garrigue-masaryk.jpg (80,483 kiB)
Tomáš Garrigue Masaryk

Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně. Jeho otec pracoval jako kočí na císařských statcích, matka byla kuchařka.

Masaryk se učil kovářem, ale později nastoupil na gymnázium a po maturitě (1872) nastoupil do Vídeňské univerzity na filosofickou fakultu (ukončil ji 1876).

Po ukončení univerzity odjel Masaryk na cesty (Itálie, Německo). V Německu strávil na univerzitě v Lipsku jeden rok. Zde v červnu 1877 poprvé spatřil svoji budoucí manželku Charlottu Garrigue, dceru bohatého amerického podnikatele z New Yorku.

Masaryk po návratu do Vídně chtěl co nejrychleji získat docenturu a tím se finančně zajistit. Dostal však zprávu o Charlottině zranění. Masaryk se okamžitě vydal na cestu do Ameriky, kde se pak 15. 3. 1878 oženil. Novomanželé se brzy vrátili do Vídně a Masaryk v září 1878 habilitoval. Ve své práci se zabýval problémem sebevraždy a vzbudil s ní velký ohlas.

V květnu 1879 se Masarykovi narodila první dcera Alice, o rok později syn Herbert a roku 1886 syn Jan. Finanční situace jej donutila hledat lépe placené místo. To Masaryk našel na Pražské univerzitě a proto se přestěhoval 1882 do Prahy s celou rodinou. V lednu 1897 je Masarykovi udělena řádná profesura, do té doby přednáší s mimořádným jmenováním.

Roku 1883 založil Masaryk časopis „Athenaeum“ a na jeho stránkách na sebe Masaryk poprvé významněji upozornil. Časopis zpochybnil pravost údajně starobylých českých literárních památek — Rukopisů zelenohorského a královédvorského, které byly považovány za kulturní a politické sebevědomí starých Čechů. Tak vyvstal střet, který postupně přerostl v celonárodní aféru, kde proti vědeckým argumentům stál vlastenecký cit a národní politika.

V roce 1885 Masaryk publikoval své hlavní filosofické dílo „Základové konkrétné logiky: Třídění a soustava věd“.

V roce 1887 jel Masaryk do Ruska, kde diskutoval s Tolstým; znova navštívil Tolstého v letech 1889 a 1910; odmítl jeho učení o neodporování zlu.

Masaryk se postupně stal uznávanou českou autoritou a roku 1891 byl zvolen za mladočeskou stranu do parlamentu ve Vídni. 1903 ale dobrovolně odstoupil. Mimo jiné nesouhlasil s příliš tvrdým až radikálním prosazováním českých zástupců a vnitrostranickými půtkami.

Okolo roku 1900 vypukly v Čechách vášnivé protižidovské nálady, které vyvrcholily soudním procesem s židovským mladíkem Leopoldem Hilsnerem. Ten byl obžalován z vraždy dvou křesťanských dívek a byly proti němu vznášeny často vymyšlené a ničím nepodložené obvinění připomínající spíše čarodějnické procesy z dob inkvizice. Masaryk prosadil, že případ Hilsnera nebyl posuzován rasisticky, ale že proběhl formou nezávislého soudu.

V roce 1907 se Masaryk stal opět poslancem vídeňského parlamentu, a to za realistickou stranu, k mandátu mu pomohli také sociální demokraté. Poslancem pak byl Masaryk až do počátku první světové války, celkem dvě volební období. V této době Masaryk podnikl svoji třetí cestu do Spojených států amerických.

V letech 1909 — 11 po anexi Bosny-Hercegoviny ostře kritizoval zahraniční politiku Rakousko-Uherska, zvláště jeho alianci s Německem

Po vypuknutí první světové války byl Masaryk již známou českou osobností, ale neměl zatím valný politický vliv. Rozhodl se přidat na stranu spojenců a 1914 odjel z Rakouska-Uherska. V Paříži založil spolu s Benešem a Štefánikem Československou národní radu. Mezitím se v Rusku a Francii formovaly československé vojenské jednotky. V Rusku byla československá legie v konfliktu s bolševiky, kteří sabotovali její cestu do Francie; českoslovenští vojáci kontrolovali celou železniční magistrálu mezi Uralem a Vladivostokem a podle instrukce Spojenců prodlužovali svou vojenskou přítomnost na Sibiři. Tím si vysloužili Češi velké uznání, které českým představitelům usnadňovalo další jednání.

Masaryk jednal s vládami Anglie, Ruska a Spojených států a podařilo se mu prosadit poválečné roztržení Rakouska-Uherska a vznik samostatného státu Čechů a Slováků. 14. října 1918 se Masaryk stal předsedou prozatímní československé vlády, o 4 dny později ve Washingtonské deklaraci vyhlásil samostatnost československého národa a 14. listopadu Tomáše Garrigua Masaryka v jeho nepřítomnosti zvolilo Revoluční Národní shromáždění prezidentem nové republiky.

Dne 21. prosince 1918 se Masaryk vrátil triumfálně do Prahy. Jel přes republiku vlakem a dělal časté zastávky, na kterých ho lidé nadšeně vítali. Na Hradě přednesl své první poselství k Národnímu shromáždění. Zahájil je slavným citátem z Kšaftu Komenského, že „vláda věci Tvých k Tobě zase se obrátí, ó lide český“.

Nový československý stát to ale neměl lehké. Zahrnoval území Čech, Slovenska a Podkarpatské Rusi, mluvilo se v něm ale také polsky, maďarsky a hlavně německy. Zdaleka ne všichni občané si vlastní stát plně přáli.

V roce 1920, 27. května, byl Tomáš Garrigue Masaryk zvolen prezidentem podle nové československé ústavy — do funkce prezidenta byl pak zvolen ještě dvakrát, v roce 1927 (27. května) a v roce 1934 (24. května).

Po nástupu Hitlera k moci Masaryk ještě v roce 1934 přijal prezidentskou kandidaturu — komunisté tehdy kandidovali Klementa Gottwalda — ale již v příštím roce v prosinci na svůj úřad abdikoval. Novým prezidentem byl zvolen Edvard Beneš.

Masaryk zemřel 14. září 1937 na zámku v Lánech. Jeho pohřeb dne 21. září se stal velkou manifestací zármutku.

1944 — Sovětská vojska zahájila útok na Pobaltí — Baltickou operaci.

1946 — U příležitosti 50. výročí založení Československé strany lidové se konal v Přerově její slavnostní sjezd.

1947 — Ministerstvo vnitra vydalo první zprávu o odhalení „protistátní skupiny“ na Slovensku; do vazby se dostalo 380 osob, mezi nimi i osobní tajemníci téměř všech vedoucích činitelů Demokratické strany a také dva její generální tajemníci (J. Kempný a M. Bugár). Vykonstruovaný policejní případ ze strany zpravodajských a bezpečnostních útvarů měl zdiskreditovat a odstranit vedoucí postavení Demokratické strany na Slovensku a dosáhnout změny stranicko-politické struktury ve prospěch slovenských komunistů. Výsledkem dramatických dnů byla rekonstrukce sboru pověřenců (předsedou zůstal G. Husák), kterou schválila vláda 18. listopadu t. r. Záměr se komunistům zdařil jen částečně.

1953 — Zrušeno ministerstvo národní (státní) bezpečnosti a policie byla opět podřízena ministru vnitra, jímž se stal R. Barák (vystřídal V. Noska).

1959 — Sovětská sonda Luna 2 ztroskotala na Měsíci a stala se tak první lidským objektem, který doletěl na Měsíc.

1968 — V Čs. rozhlasu a Čs. televizi promluvil A. Dubček.

Týž den hovořil v rozhlasu a televizi Z. Mlynář o moskevském protokolu a normalizaci poměrů v zemi. Uvedl doslova: „Všichni spoluodpovídáme za další vývoj naší politiky.“

O. Černík přijal V. V. Kuzněcova.

Ministr zahraničních věcí J. Hájek podal demisi.

Sovětští vojáci obsadili redakci severomoravského deníku Nová svoboda v Ostravě, zastavili jeho vydávání a šéfredaktora listu Ivana Kubíčka odvezli obrněným transportérem na svou dočasnou posádku v Trenčíně. Zde mu tři sovětští generálové vyhrožovali zastřelením, nezanechá-li okamžitě veškeré politické a publicistické činnosti. Redakce byla uvolněna až po 24 hodinách.

1982 — Zemřela Grace Kelly, americká herečka a monacká kněžna (* 12. listopadu 1929)

1983 — Narodila se Amy Winehouse, britská zpěvačka († 23. července 2011)

2009 — Zemřel Patrick Swayze, americký herec a tanečník (* 18. srpna 1952)

Svátky:

Svátek mají Radka, Albert; Povýšení sv. Kříže.

V občanském kalendáři bychom dnes nalezli Radku. Zřejmě jde o osamostatněnou podobu jmen Radoslava a Radmila a jazykovědci se domnívají, že jméno lze vysvětlit jako „radostná“ nebo „radující se“.

V církevním kalendáři je dnes památka Povýšení svatého Kříže. Jedná se o kříž, na kterém byl ukřižován Kristus. Podle legendy jej prý na hoře Kalvárii nalezla sv. Helena, matka císaře Konstantina Velikého. Protože však na Kalvárii stály kříže tři, vzal je jeruzalémský biskup Makarius mezi nemocné, očekávaje znamení shůry. Jedna žena se dotkla kříže pravého a zázračně se uzdravila. Faktem je, že mnohé věrohodné zprávy ze 4. a 5. století se shodují v tom, že pravý Kristův kříž byl skutečně nalezen. Větší část relikvie dala již císařovna Helena obložit stříbrem a odkázala ji k opatrování biskupu jeruzalémskému. Větší či menší částečky se pak rozšiřovaly takřka po celém tehdy známém světě.

Na místě, kde byl Ježíš Kristus pochován, zbudoval císař Konstantin Veliký nádhernou baziliku, v níž byl vztyčen křesťanský kříž. Právě na památku posvěcení tohoto chrámu byla zavedena slavnost Povýšení svatého Kříže. Je zajímavé, že se tento svátek slaví déle než svátek Nalezení svatého Kříže. Ten byl zaveden teprve v 8. století, kdežto slavnost Povýšení Kříže mají v řecké církvi již od 4. století. Kromě toho byly zavedeny i jiné svátky na oslavu Kristova kříže, v pravoslavné církvi jej jich přitom více než v západní. Nejpřednější uctění Kříže se koná samozřejmě na Velký pátek.

Existuje také řada vynikajících uměleckých děl. V holandském Courtray je slavný obraz van Dyckův Povýšení Kříže a stejně tak bychom tento motiv nalezli i v Antverpách v překrásné katedrále, která je zasvěcena P. Marii. Nejkrásnější ozdobou celého chrámu jsou tři Rubensovy obrazy Snětí z kříže, Povýšení kříže a Nanebevzetí Panny Marie.

V kalendáři bychom dnes také nalezli Alberta Jeruzalémského, který se narodil kolem roku 1150 v Gualtieri (Itálie). Karmelitáni jej uctívají jako zákonodárce řádu, protože právě on určil v letech 1206–14 životní pravidla pro poustevníky u Elijášova pramenu na hoře Karmelu. Byla to velmi přísná askeze, která kladla veliký důraz na ducha nového řádu. Než přišel Albrecht do Jeruzaléma (1206), kde měl převzít úřad zdejšího latinského patriarchy, byl přes dvacet let biskupem ve Vercelli a již tehdy se proslavil velikou moudrostí a rozvahou. V dubnu 1214 pozval papež Inocenc III. Alberta Jeruzalémského na čtvrtý lateránský koncil do Říma, avšak než se mohl patriarcha vydat na cestu, byl dne 14. září 1214 v Anconě při procesí zavražděn.

Shaana

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 925 × | Prestiž Q1: 5,39

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top