Štítky článku: •  

Vzpomínáček — 16. září — Peter Falk a Petr Čepek

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 16. září. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: „Sňatek Jana Jindřicha a Markéty Korutanské, tažení do Čech, Rukopis královédvorský, projekt administrativní reformy, Vladimír Holan, General Motors, provolání k národům Rakousko-Uherska, Národní strana práce, B. B. King, Karel Gut, Peter Falk, D 34, Pavel Bobek, vláda rozpustila SdP, Petr Čepek, 16. září 1968 a 1969, raketoplán Atlantis, Martin Štěpánek…“ Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

vzpominacek-16-9.jpg (20,322 kiB)
Vzpomínáček 16. 9.

1330 — Sňatek osmiletého Jana Jindřicha a dvanáctileté Markéty Korutanské v Tridentu. Jindřich Korutanský (otec Markéty) se vzdal českého královského titulu.

Byla dohodnuta smlouva, podle níž, pokud by Jindřich Korutanský zemřel bez mužských dědiců, měly Korutany a Tyroly připadnout Lucemburkům.

1620 — Spojená armáda císaře (8. září u dolnorakouského Oberndorfu) pod Buquoyovým velením a katolické Ligy pod velením Maxmiliána Bavorského a jeho generála Tillyho zahájila tažení do Čech;

20. září překročila hranice u Nových Hradů a 22. září zamířila k Budějovicím. Stavovské vojsko Kristiána z Anhaltu a generála Thurna spěšně ustupovalo z jižní Moravy do Čech; jeho morálka a bojeschopnost klesala.

1817 — Ve věžní komoře děkanského kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem „nalezl“ básník a filolog V. Hanka domnělý zlomek rozsáhlé sbírky staročeských básní (nazvaný podle místa nálezu Rukopis královédvorský); na dvanácti pergamenových listech a dvou úzkých proužcích bylo zapsáno 6 epických básní, v nichž se líčily historické příběhy z nejstaršího období českých dějin, 2 skladby lyricko-epické a 6 lyrických básní. Rukopis byl kladen do let 1290–1310 (případně do doby ještě starší), v roce 1819 byl vydán tiskem a vzbudil obrovský ohlas v české společnosti (J. Dobrovský vyslovil pochybnosti); postupně byl přeložen do řady evropských jazyků.

1884 — Němečtí liberálové v čele s E. Herbstem přešli k útoku na Stremayrova nařízení v českém sněmu. Vyzvali vládu, aby předložila sněmu projekt administrativní reformy, kterou by byly v Čechách vytvořeny národnostně jednotné správní a soudní okresy. Po zamítnutí tohoto návrhu v českém sněmu předložil 5. prosince 1885 E. Plener nový rozšířený návrh, v němž se již přímo hovořilo o „uzavřeném území německém v Čechách“, pro které se požadovalo mj. zrušení platnosti Stremayrových jazykových nařízení. Také tentokrát návrh neprošel.

1905 — Narodil se Vladimír Holan, český básník († 31. března 1980)

1908 — Byla založena společnost General Motors.

1914 — Vrchní velitelství ruské armády vydalo po ofenzivě svých vojsk na rakouské frontě (obsazen Lvov, obklíčen Przemyśl) provolání k národům Rakousko-Uherska (mj. i v češtině), v němž se slibovala spravedlnost a právo potlačovaným národům.

1920 — Na newyorské Wall Street před budovou J. P. Morgana explodovala nálož ukrytá ve voze taženém koňmi. Při explozi zahynulo 35 osob, stovky dalších byly zraněny. Odpovědnost za útok se připisovala bolševikům nebo anarchistům, ale pachatele se nepodařilo usvědčit.

1925 — Nová politická strana — Národní strana práce (v čele s J. Stránským a K. Englišem), která vznikla odštěpením opozičního (zejména moravského) křídla od národní demokracie, uveřejnila své Programové prohlášení, jehož spoluautorem byl i J. Herben. V parlamentních volbách (1925 i 1929) nebyla však strana příliš úspěšná a v únoru 1930 zanikla.

Narodil se B. B. King, americký bluesový kytarista

1927 — Narodil se Karel Gut, český hokejista a funkcionář

Narodil se Peter Falk, americký herec († 23. června 2011)

peter-falk.jpg (34,309 kiB)
Peter Falk

Zkušenosti před filmovou kamerou získával od poloviny 50. let, kdy hostoval v několika TV seriálech a zanedlouho přišel na řadu film. Za ztvárnění rolí zabijáka Abe Relese v krimi VRAŽDA, s.r.o. (1960) a tělesného strážce Joye Boye v satirické komedii PLNÁ KAPSA ZÁZRAKŮ (1961) byl nominován na Oscara.

Byť hrál úspěšně také na divadle a měl za sebou několik zajímavých filmových projektů, teprve role v úspěšném televizním seriálu z něj udělala hvězdu.

„COLUMBO“ — Poprvé se Peter Falk coby poručík Columbo objevil na obrazovkách v roce 1968, ale regulérní seriál se začal vysílat až o tři roky později a vydržel sedm sezón.

Columbovým poznávacím znamením se stal vedle zmačkaného baloňáku, laciných doutníků, rozpadajícího se kabrioletu Peugeot 403, také i jakoby nepřítomný pohled, který má ale dost prozaickou příčinu. Peter má totiž jen jedno oko — o pravé přišel už ve třech letech kvůli rakovině. Konec 80. let přinesl i znovuzrození poručíka Columba a v letech 1989 až 1993 vznikly čtyři další série. Od té doby bylo natočeno ještě dalších osm celovečerních columbovských speciálů. Peter se na seriálu podílel také jako producent (24 dílů), režisér (2 díly) a scénárista (1 díl). Za herecký výkon v tomto seriálu získal v letech 1972, 1975, 1976 a 1990 ceny Emmy.

Z dalších významných filmových rolí se sluší připomenout spolupráce s nezávislým režisérem Johnem Cassavetesem na psychologických dramatech MANŽELÉ (1970) a ŽENA POD VLIVEM (1974), které spolufinancoval. Dále se blýsknul v původně televizním filmu GRIFFIN A PHOENIXOVÁ (1976), který se pro velký úspěch dostal i na plátna kin. Ve filmech VRAŽDA NA VEČEŘI (1976) a DETEKTIV ZE SAN FRANCISKA (1978) hrál podobně jako ve své nejznámější roli detektivy, jimž při vyšetřování stačí důvtip, rozvaha a černý notýsek. A vidět jsme ho také mohli ve filmech německého režiséra Wima Wenderse NEBE NAD BERLÍNEM (1987) a TAK DALEKO, TAK BLÍZKO! (1993). V roce 2005 zahrál hlavní role ve dvou komediích CHECKING OUT a THE THING ABOUT MY FOLKS, které však u nás ještě nebyly uvedeny. [zdroj]

1933 — Divadlo D 34 zahájilo činnost.

1937 — Narodil se Pavel Bobek, český zpěvák

1938 — Československá vláda rozpustila SdP a na K. Henleina a K. H. Franka vydala zatykač.

1940 — Narodil se Petr Čepek, český herec († 20. září 1994)

petr-cepek.jpg (30,212 kiB)
Petr Čepek

Zamlklý tajuplný herec s temným pohledem bude navždy patřit do historie českého divadla a filmu.

Petr Čepek se narodil v září 1940, v rodině manželů Karla a Milušky Čepkových.

Oba jeho rodiče pocházeli z obce Hrabůvka v Beskydech. Maminka měla hudební vzdělání, otec miloval divadlo.

O dva roky později do rodiny přibyl druhý syn — Karel. Když byly Petrovi asi tři roky, jeho otec umírá. Při operaci jej zastihla osudná plicní embolie.

Děti i s maminkou se stěhují k babičce do Hrabůvky. Petr zde vypomáhal v okolních statcích a všemožně se snažil zastoupit otce. Po smrti babičky a dědečka se rodina přestěhovala do Ostravy — Poruby. Matka získala místo ředitelky hudební školy. Slušně placeným místem tak zaopatřila rodinu.

V Ostravě se Petr seznámil s divadlem, které mu učarovalo. Jeho teta nadšeně hrála v ochotnickém divadle. Petr jako třináctiletý poprvé vystoupil ve hře Zlatovláska. Po absolvování ostravského gymnázia se cesty obou bratrů rozcházejí. Zatímco Karel jde na hudební konzervatoř, Petr je přijat na pražskou DAMU (i když u maturity propadá z ruštiny). Studuje společně s Ladislavem Mrkvičkou, Josefem Abrhámem, Jiřím Krampolem nebo Janou Drbohlavovou. Jejich ročník vedl Miloš Nedbal.

V roce 1962 probíhal studentský majáles a studenti DAMU prováděli na ulici různé vylomeniny. Samozřejmě nechyběla ani všudypřítomná StB. Avšak jen Ladislav Mrkvička byl zatčen, uprostřed závěrečných diplomových prací. Celá škola musela podepsat, že Mrkvička je rušivý element, podvraceč a musí být uvězněn. Studenti se báli a podepsali. Ale jeden nepodepsal — Petr Čepek. I když věděl, že dává všanc svoji profesní budoucnost, vrozený smysl pro spravedlnost a morálku mu nedovolily přidat svůj podpis k ostatním. Mrkvička ani Čepek pak diplom nezískali.

Po škole odchází Čepek ve skupině herců vedených Janem Kačerem do Ostravy do Divadla Petra Bezruče. Hned první role se stává úspěšnou — Andreas ve hře Milenci z kiosku. Tady začíná chodit se svou první ženou — baletní tanečnicí Janou. Manželství se však rozpadlo — pár nemohl mít děti. Mezitím v Praze v ulici Ve Smečkách vzniká nové divadlo. Jeho základem se má stát ostravská skupinka herců v čele s Janem Kačerem — Petr nesmí chybět! Zrodil se Činoherní klub. Čepek nebyl ambiciózním hercem. Ve hrách nechtěl být tím prvním a posledním na jevišti. Pracoval na svých postavách důkladně a pečlivě. Slavné jsou jeho role — Obsluhoval jsem anglického krále; Smyčka; Ten, který dostává políčky; John Gabriel Borkman. Nebyl to však jen vážný charakterní herec. Kolegové říkají, že nikdy nezkazil žádnou legraci a mnohdy byl i strůjcem mnoha kanadských žertíků. Činoherní klub se stal Čepkovou prací, ale též domovem. Tato svobodná a tvůrčí atmosféra vydržela jen tři roky — pak přišla sovětská okupace.

Bylo jen otázkou času, kdy si nesmírně nadaného herce všimne i film. Maličkou roličku mu nabídl Miloš Makovec ve filmu DVA Z ONOHO SVĚTA (1962). Hlavní roli mu poskytl až film HOTEL PRO CIZINCE (1966) Antonína Máši, kde ztvárnil básníka Petra Hudce. Spolupráci s Mášou měl Čepek rád. Podle jeho slov ho jiní režiséři zaškatulkovali do rolí násilníků, opilců a zvrhlíků. Přelomové bylo i setkání s Františkem Vláčilem. V jeho filmech ÚDOLÍ VČEL (1967) a ADELHEID (1969) vytvořil Čepek jedny ze svých nejlepších rolí. Roku 1971 mu Juraj Herz nabízí roli syfilitika Pavla Maliny v PETROLEJOVÝCH LAMPÁCH. Petr podrobně nastudoval chování lidí touto chorobou postižených. Další skvělé výkony podal v dílech jako MORGIANA (účetní Glenar), TŘI VETERÁNI (Bimbác), SVĚDEK UMÍRAJÍCÍHO ČASU (Jesenius), VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ (žárlivec Turek), BABIČKA (černý myslivec), JÁRA CIMRMAN LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (arcivévoda Ferdinand D’Este). Odmítl jako jeden z mála roli v normalizačním seriálu o majoru Zemanovi. Tu pak hrál Petr Štěpánek. Čepkovi však byla na dlouho znemožněna práce na Barrandově. Naštěstí, bratislavské studio ČST se ho obsazovat nebálo.

Při natáčení Morgiany se seznámil s herečkou Helenou. Po krátké známosti se vzali a zanedlouho se jim narodila dcera Petra. Rozvedli se, když byly Petře čtyři roky. Sama jeho dcera říká, že jí na otci vadilo, že byl cholerik. Měl výbuchy vzteku i kvůli maličkostem, ale nemstil se nebo neubližoval. V roce 1980 se seznámil se svou pozdější ženou — letuškou Ivanou. Konečně nalezl spřízněnou duši a usadil se. S Ivanou měl jednu dceru — Kristýnu. V téže době dojížděl do Činoherního klubu v Ústí nad Labem — snažil se být co nejdál od centra kulturních cenzorů v Praze. Když se blížila normalizace, manželé Čepkovi podepsali prohlášení Několik vět. Čepek byl v době revoluce u všeho — na balkoně Melantrichu, při zrodu Občanského fóra, hovořil k lidem. Po pádu totality se vrátil zpátky k divadlu. Začal vyučovat na DAMU. Byl velice oblíbený a vyučoval stejně jako hrál — naplno!

Na jaře 1993 se začaly projevovat bolesti. Na scéně Činoherního klubu stanul naposledy 10. října téhož roku. Po operaci následovala diagnóza — rakovina. Je příznačné, že jeho poslední rolí se stává Faust ve Švankmajerově LEKCI FAUST. Faust je totiž podle herců postava, s níž by si nikdo neměl zahrávat a pokud možno se jí vyhnout. Čepek na fámy nevěřil a jal se jí řádně nastudovat…

Postsynchrony v létě roku 1994 už Čepek dělal v ukrutných bolestech. Uchýlil se dožít na svou chalupu v Horní Kalné. Jeho nemoc již byla v posledním stádiu. 20. září 1994, pár dní po svých 54. narozeninách, Petr Čepek umírá. Za Fausta pak získává Českého lva in memoriam. [zdroj]

1968 — Přední čs. ekonomové uveřejnili v Rudém právu prohlášení, které obsahuje principy ekonomické reformy jako odpověď na útoky sovětské agentury TASS proti O. Šikovi.

V budově Čs. televize v Praze byl uspořádán aktiv televizních pracovníků, na němž promluvil Z. Mlynář. Uvedl mj., že je nutné nemilosrdně odříznout různé druhy extrémů, přičemž k procesům, jaké byly v 50. letech, se strana a vláda vracet nebudou. Naopak rehabilitace budou pokračovat, ale nebudou o tom žádné reportáže v televizi, s veřejným míněním je nutno zacházet odpovědně, rozjitřené emoce nelze ovládat ani politikou, ani publicistikou… Cesta odboje není správná, je tu vojenská síla SSSR, bude trvat strašně dlouho, než se z toho vzpamatujeme… USA neudělají za této situace nic, nedělejme si iluze… Odepsat publicistiku však nesmíme, je to obtížné, hledat zejména pozitivní témata, zamýšlet se nad odpovědností vůči společnosti, obezřetně, rozvážně, ale to neznamená „podělanost“, naše politika musí být pragmatická, taková, aby jí lidé rozuměli a podporovali ji, ne, aby po nás lidi plivali. Dávejte slovo odpovědným pracovníkům, kteří zastupují stát. My politici se musíme ozývat, jinak ztratíme důvěru… Dokud můžeme, dávejme lidem důvěru. Kdo jednou ztratí víru, nemůže dávat víru druhým…

Francouzský deník L´Humanité uvedl k uveřejnění článek J. Duclose o mírové zahraniční politice SSSR v moskevské Pravdě 12. 9.; tento článek byl původně určen pro časopis Otázky míru a socialismu a byl napsán již v červenci, tedy dávno před srpnovými událostmi v Československu.

1969 — Ministr školství ČSR J. Hrbek vydal příkaz všem rektorům univerzit a všem děkanům fakult, aby s okamžitou platností zastavili vydávání všech studentských časopisů a zrušili finanční a jiné podpory pro vydávání periodik studentských spolků a klubů.

Rudé právo otisklo článek J. Smrčiny „Diktatura pražských intelektuálů“, kritizující činnost městského výboru KSČ po lednu 1968.

1996 — Odstartoval raketoplán Atlantis v rámci mise STS-79, jejímž cílem bylo setkání s ruskou orbitální stanicí Mir.

2010 — Zemřel Martin Štěpánek, český herec, režisér a politik (* 11. ledna 1947)

Svátky:

Svátek má Ludmila.

Dnes se shodují občanský i církevní kalendář na tom, že má svátek Ludmila. Toto staré slovanské jméno znamená „lidu milá“. Dá se říci, že nejznámější nositelka tohoto jména skutečně byla oblíbena snad u celého národa a po její smrti úcta k ní ještě více vzrostla.

O jejím životě se dozvídáme především z našich nejstarších literárních památek — latinských a staroslověnských legend. Bohužel, tyto prameny si v mnohém odporují, a tak není snadné říci, odkud pocházela. Někdo tvrdí, že byla dcerou knížete Pšovanů Slavibora, a jiní, že byla původu srbského. Jisté je, že byla manželkou prvního historicky doloženého přemyslovského knížete Bořivoje I., s nímž přijala kolem roku 883 na Velké Moravě křest.

U Ludmily tehdy rozhodně nešlo o nějaké formální gesto, ale o zásadní a hluboký zlom v celém jejím dosavadním životě, který nakonec vyústil v mučednickou smrt. Po smrti jejího manžela Bořivoje nastoupil na trůn starší syn Spytihněv, a když i on se odebral na věčnost, usedl na pražský stolec druhý syn Vratislav I. Také on však brzy zemřel, a tak se za nezletilého syna Václava ujala vlády v zemi jeho matka Drahomíra. Aby odstranila nebezpečí, že se bude muset dělit o moc se svou tchýní Ludmilou, pod jejímž vlivem Václav vyrůstal, nechala ji bez skrupulí na Tetíně zardousit. Dne 15. září přijeli na tetínské hradiště dva přední Drahomířini velmožové Tunna a Gomon a v noci na 16. září vraždu provedli. Způsob vraždy byl zřejmě záměrně vybrán tak, aby nebyla prolita krev a Ludmila se nemohla stát mučednicí. Když se ujal kníže Václav skutečné vlády v zemi, nechal pietně přenést ostatky své babičky do Prahy a s velkou úctou je pohřbil.

Ludmila byla nejprve blahoslavena, později prohlášena za svatou a stala se patronkou celé země. Její kult se spolu popularitou sv. Václava stal jedním z mocenských sloupů mladé přemyslovské dynastie. O šíření kultu sv. Ludmily se velkou měrou zasloužili především Mlada Přemyslovna a Boleslav II., kteří u nás založili vůbec první klášter a uvedli do něj benediktinky. Písemně je však úcta k Ludmile doložena až od konce 11. století. Problém byl totiž v tom, že byla „jenom ženou“.

Ještě v roce 1100 pochyboval pražský biskup Heřman o Ludmilině svatosti a požadoval důkazy. Těch se mu skutečně dostalo: mezi jejími ostatky se totiž zachovala i část závoje, jímž byla uškrcena, a tehdejší abatyše Windelmuth svolila, aby relikvie podstoupila zkoušku ohněm. Závoj neshořel, a biskup musel Ludmilu vzít na milost. Od té doby úcta ke svaté Ludmile neustále rostla a její svatost byla definitivně uznána v letech 1143–44, kdy dlel v Praze papežský legát Quido kardinál di Catello. Za Karla IV. vyrostl nad jejím hrobem náhrobek vysoké umělecké hodnoty. Když byl její hrob v roce 1981 otevřen, byl v něm skutečně již zmíněný závoj nalezen. Pozůstatky svaté Ludmily nám daly také představu o tom, jak skutečně vypadala. Byla to robustní žena, jejíž výška dosáhla až 168 cm a měla mírný předkus. Je zajímavé, že pozdější busta kněžny (relikviář) tuto skutečnost respektuje.

Shaana

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 926 × | Prestiž Q1: 5,40

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top