Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

12 faktů nápomocných v diskusi o imigrantech

Můj redakční kolega dr. Grzegorz Lindenberg z portálu euroislam.pl napsal článek pro polskou Gazeta Wyborcza. To, že polská podoba SME + DennikN, ten článek zveřejnila, je důkazem, že něco se mění a nejde už dál popírat fakta. I když na Slovensku SME a DennikN nadále pracuje ve smyslu leninského: „Když fakta odporují teorii, je to špatné pro fakta“, lze doufat, že čtenáři si nakonec vynutí seriózní přístup obou zmíněných slovenských médií k tématu islámu a imigrace. • Mariusz Malinowski

not-frontex.jpeg (10,577 kiB)
EU neřeší vůbec nic

Je třeba jim znechutit příchod do Evropy a pomáhat jim tam, odkud přicházejí.

Měl jsem to štěstí, že jsem studoval sociologii na Varšavské univerzitě, kde jsem byl naučen, že potopě ideologických žvástů je třeba postavit hráz empiricky ověřenými údaji. Proto mám názor, že při ideologické diskusi na téma uprchlíků přicházejících do Evropy, je dobré podívat se na údaje a ne podporovat svůj názor fotkami, empatií a nadějí, že nějak to dopadne.

Doporučuji seznámit se s 12 tvrzeními, o jejichž pravdivosti nelze pochybovat, protože se zakládají na údajích od Frontexu, Eurostatu a pár jiných důvěryhodných instituci, (na přání pošlu internetové odkazy).

Nabízím diskusi, nikoliv však na odpovídání vedlejší otázky „jak rozdělovat uprchlíky, ale na základní otázku: „Jak smysluplně pomáhat uprchlíkům z Blízkého Východu?“

  1. Evropští politici nebyli překvapeni zvýšeným množstvím imigrantů, jen ten problém ignorovali.
    24. března Frontex oznámil, že v lednu a únoru (politici ty údaje určitě měli dříve), na nejdůležitějších silnicích nehorázně narostl počet imigrantů v porovnání s rokem 2014:
    1. středomořská cesta (Libye — Itálie) o 42 %;
    2. východní cesta (Turecko — Řecko) o 102 %;
    3. západobalkánská cesta o 990 %; (ANO!)
    4. Východní cesta přes Řecko — nárůst o 102 %. Celkově v I. čtvrtletí nárůst žadatelů o azyl narostl o 86 % (Eurostat), ve srovnání s I. čtvrtletím 2014. A protože v roce 2014 počet žadatelů o azyl byl o 45 % větší než v předešlém roce 2013, bylo možné předpokládat, že počet žadatelů o azyl se zdvojnásobí a dosáhne číslo 1,2 miliónu. Každý evropský politik, který tvrdí, že je z toho vývoje překvapen buď bezostyšně lže, nebo neumí číst reporty (nebo by vůbec neměl být politikem — pozn. MM)…
  2. Většina přicházejících do Evropy NEJSOU uprchlíci, ale ekonomičtí migranti.
    Do roku 2013 státy EU zamítly dvě třetiny žádostí o azyl. I v minulém roce většina (55 %) žádostí o azyl byla zamítnuta. Možná v tomto roce to bude jiné, ale údaje z I. čtvrtletí nasvědčují, že bychom o tom mohli pochybovat. Největší skupinou, která v I. čtvrtletí, žádala o azyl v EU, byli obyvatelé Balkánu, Kosova, Albánie, Srbska; celkově 30 %, v Německu tvořili 58 % žadatelů o azyl…
  3. Uprchlíci ze Sýrie NEJSOU většinou mezi uprchlíky.
    V I. čtvrtletí imigranti ze Sýrie (nebo lidé, kteří udávají, že jsou ze Sýrie) tvořili 16 % žadatelů o azyl, takže mezi těmi, jejichž žádosti budou úspěšné, tvoří přibližně jednu třetinu.
    zločinecké skupiny vydělávají velké peníze na falešných syrských pasech“ — řekl šéf Frontexu. K syrským uprchlíkům včetně syrských Kurdů, kteří tvoří speciální skupinu, o které hovoří bod 8…
  4. Uprchlíci (s určitými výjimkami) přijíždějící do Evropy, i ti ze Sýrie, kteří NEJSOU v současnosti v ohrožení, protože nepřicházejí bezprostředně z oblasti, kde se bojuje.
    Uprchlíci přicházejí z táborů a bytů v sousedních státech, zejména z Turecka. Životní podmínky, které tam mají, nejsou dobré, dokonce někde i velmi špatné, ale to neznamená, že jsou v ohrožení života (když už, tak v důsledku hladu z důvodu chybějící podpory, ale o tom za chvíli). Evropa je zachraňuje ne před smrtí, ale od marného života, který jim nechce zlepšit na místě…
  5. Unie a státy unie se nestarají o uprchlíky na Blízkém východě a nedostatečně podporují působící nevládní organizace a UNHCR.
    Na syrské uprchlíky UNHCR dostala v tomto roce 1,7 mld. dolarů a potřebuje dvakrát tolik. Polské MZV omezilo polovinu fondů, které polské Centrum mezinárodní pomoci mělo určeno pro syrské uprchlíky v Libanonu. Namísto pomoci 6 tis. uprchlíkům, pomáhá jen 3 tis. WHO alarmuje, že pro 200 tis. uprchlíků musí přestat dodávat stravu a pro 1.4 mil. lidi, kteří to potřebují nejvíce, omezila výdaje na jídlo ze 40 na 12,5 dolaru měsíčně…
  6. Uprchlíci a imigranti po 1. lednu 2016 nepřestanou do Evropy přicházet.
    V příštím roce můžeme očekávat minimálně dvojnásobek počtu imigrantů, tedy 2,5 mil. lidí (prognóza založená na údajích z posledních 4 let a aktuálního roku). Co tedy v následujících letech? Počet uprchlíků na blízkém východě, spolu s uprchlíky uvnitř každého státu, je přibližně 17 mil. K tomu je třeba připočíst rostoucí počet lidí v Africe: v průběhu 15 let se tam narodí minimálně 400 mil. lidí. Unie nemá program jak zvládnout přibývající imigranty v příštím roce a ani v následujících letech…
  7. Utrácení peněz na pomoc uprchlíkům v Evropě nemá význam.
    Podle Wojciecha Wilka, šéfa Polského centra mezinárodní pomoci, náklady na jednoho imigranta (jídlo + ubytování) v Libanonu je 48 dolarů měsíčně. Náklady na jednoho imigranta v Německu je 1000 EUR měsíčně — 20násobně více…
  8. Významná část syrských uprchlíků jsou syrští Kurdové, přes 400 tis. osob; nemusí být uprchlíky v Turecku.
    Mohli by se vrátit do Rodžavy, kurdské části Sýrie, kdyby nebylo turecké blokády. Turecko blokuje přesun lidí a zboží do Rodžavy, a EU to nekritizuje, finančně nepomáhá k obnovení Rodžavy, ani nepomáhá k vyzbrojení bojujících kurdských jednotek proti ISIS. Takže i když kurdská část Sýrie je poměrně bezpečná, nelze ji obnovit ani lépe zabezpečit před IS. Rodina toho utonulého chlapce, jehož fotka obletěla svět, pocházela právě odtud. Dokonce ani na pohřeb Turecko nedovolilo přejít přes hranici příbuzným a známým, jen otec a rakev…
  9. Většina těch, kterým státy unie zamítnou žádost o azyl, není deportována a neodchází dobrovolně.
    Z Německa je deportováno přibližně 10 tis. osob ročně, zatímco příkaz k deportaci má 170 tis. osob. Lidé čekající na deportaci dostávají podporu, ještě menší než žadatelé o azyl…
  10. Uprchlíci nejsou hloupí.
    V případě, že mají existovat v táborech, nebo i v rozpadlých domech bez práva jít do práce (Turecko to nepovoluje), bez škol pro děti a lékařské péče, nebo dostat azyl v Německu — volí riziko a útratu všech peněz, jen aby přišli do Německa. Sám bych to tak udělal. Vědí, že jejich šance na to, že zůstanou v EU jsou větší, než šance na deportaci, takže se jí vyhýbají…
  11. Unie nedělá nic aby přemluvila/přinutila bohaté státy Perského Zálivu na vynaložení prostředků pro blízkovýchodní uprchlíky nebo na jejich přijetí
    Šejkové totiž nepřijímají žádné uprchlíky, přesto, že mají obrovské finanční možnosti, možnosti rychlého postavení bytů a vytvoření pracovních míst. Raději budou zaměstnávat a využívat dělníky z Pákistánu, Malajska a Filipín, kterým nedali žádná práva. Z Aleppa do Monachil je 3100 km, ze Sýrie do Saúdské Arábie je to 200 km…
  12. Hospodářství Unie nepotřebuje stovky tisíc nekvalifikovaných zaměstnanců a nebude je potřebovat ani v budoucnu.
    Podle prognóz European Centre for the Development of Vocational Training, v příštích 10 letech se v 26 z 31 analyzovaných států, uskuteční omezení počtu pracovních míst nekvalifikovaných zaměstnanců, v průměru o 25 %. Když si chceme nainstalovat v Evropě gigantickou společnost, která je trvale nezaměstnaná, frustrovaná a náchylná na extremismus, tak pod vedením Německa jsme udělali vynikající začátek. Kdyby německé hospodářství fakticky potřebovalo velké množství nekvalifikovaných dělníků, kteří neumí německy, mohli hledat v Polsku či na Slovensku, kde nezaměstnanost je dvakrát větší než v Německu.

Z těchto 12 faktů, si každý může udělat závěry, jaké chce. Pro mě jsou následující:

  1. Když má Evropa peníze na pomáhání blízkovýchodním uprchlíkům, měla by to především dělat tam, kde je to nutné, čili na místě. Je to účinnější, levnější a zamezuje to přílivu uprchlíků do Evropy…
  2. Je třeba vyvíjet nátlak na Turecko, aby umožnilo obnovu syrského Kurdistánu a návrat uprchlíků. Je třeba vyvíjet nátlak na státy Perského zálivu, aby přijaly uprchlíky…
  3. Hromadné přijímání uprchlíků a přistěhovalců nebude pro EU žádným hospodářským přínosem, ale přinese společenské a ekonomické náklady. Takže je třeba uprchlíky zastavit a znechutit jim rozhodnutí vydat se na cestu do Evropy.

Buď přinutíme státy a politiky EU k smysluplným rozhodnutím, nebo začněme vyhledávat žádosti o emigraci do USA, Kanady nebo Austrálie.

Dr. Grzegorz Lindenberg — sociolog, mediální specialista, člen správní rady sdružení Evropa budoucnosti, autorizovaný přispěvatel euroislam.pl.

Zdroj: http://wyborcza.pl/

Překlad Mariusz Malinowski (do češtiny redakce Ss)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 694 × | Prestiž Q1: 10,25

+14 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

12 faktů nápomocných v diskusi o imigrantech

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top