Štítky článku: •  

Vzpomínáček — 18. září — Jimi Hendrix a Josef Vinklář

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 18. září. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: „Mírová smlouva Habsburků s Janem Lucemburským, kapitulace Prahy, cenzura podřízena policii, František Gel, Greta Garbo, protržená přehrada na Bílé Desné, sjezd Československé strany socialistické v Brně, 18. září 1968 a 1969, Jimi Hendrix, Demokratická iniciativa, Josef Vinklář…“ Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

vzpominacek-18-9.jpg (19,810 kiB)
Vzpomínáček 18. 9.

1323 — Habsburkové museli odevzdat Janu Lucemburskému listiny, o které opírali své nároky na vládu v Čechách a vrátit některá (dosud držená) místa na Moravě (například Znojmo, Břeclav, Podivín).

Současně byla uzavřena mírová smlouva Habsburků s Janem.

1744 — Kapitulace Prahy, Prusové přes dva měsíce město okupovali a drancovali.

Současně postupovali směrem na Benešov, Votice, Tábor (padl 24. září) a České Budějovice (vzdaly se 30. září).

1801 — Císařským dekretem byla podřízena cenzura policii (policejní ministerstvo neslo název „policejní a censurní dvorský úřad“). „Revidující komise“ vytvořená v roce 1803 zkoumala všechny spisy, které vyšly od roku 1780 (vyřazeno bylo na 2500 knih). Knihy se třídily do čtyř kategorií: zakázané, povolené s podmínkou, trpěné a schválené.

1901 — Narodil se František Gel, český novinář († 17. října 1972)

1905 — Narodila se Greta Garbo, americká herečka švédského původu († 15. dubna 1990)

1916 — Zhruba po roce od otevření se protrhla přehrada na Bílé Desné, 62 lidí zemřelo (největší katastrofa spojená s havárií na přehradě v historii Českých zemí).

Protržená přehrada na Bílé Desné byla prohlášena za kulturní památku v roce 1996. Stalo se tak k 80. výročí protržení přehrady.

Byla budovaná od října 1912 do listopadu 1915, takže od dokončení až po její protržení uplynulo pouhých 10 měsíců. Zaplavila obec Desnou. V obci zahynulo 62 lidí, 33 domů zničila voda zcela a 69 bylo vážně poškozeno. V Desné je umístěn pamětní kámen, který tehdy přivalila voda.

Protržená hráz se šoupátkovou věží dosud stojí. V podzemní štole do sousedního údolí, v současnosti uzavřené, je významné zimoviště netopýrů. Dosud zde bylo zjištěno 11 druhů.

Tato katastrofa na dlouhou dobu zastavila stavbu sypaných hrází ve světě. Přehrada nebyla nikdy obnovena a její trosky jsou dodnes mlčenlivým svědkem této tragédie.

Nyní je na místě bývalé přehrady vyznačena krátká naučná stezka s několika zastávkami.

Já jsem v létě týden relaxoval v Jizerkách, tak jsem si na Protrženou přehradu udělal výlet a připravil pro Vás malý fotoblog.

1926 — Sjezd Československé strany socialistické v Brně upevnil pozici skupiny předsedy V. Klofáče a E. Beneše (vstoupil do strany v roce 1923) proti nacionálně radikální skupině J. Stříbrného a J. Trnobranského, která byla ze strany vyloučena. Strana se přejmenovala na Československou stranu národně socialistickou. Benešovo vítězství výrazně ovlivnilo další vývoj strany, která se stala oporou hradního demokratického tábora.

1968 — Předsednictvo vlády odvolalo J. Pelikána z funkce ústředního ředitele Čs. televize a Z. Hejzlara z funkce ústředního ředitele Čs. rozhlasu.

Prezident republiky L. Svoboda a předseda vlády O. Černík navštívili Automobilové závody Praga ve Vysočanech a poté hloubětínský podnik Tesla, odkud se v prvních sedmi dnech okupace vysílaly zprávy a komentáře včetně záznamů ze XIV. mimořádného sjezdu KSČ. Provázel je V. Kabrna a ukázal jim zařízení tehdejšího Svobodného vysílače.

Moskevský TASS přinesl zprávu, že sovětské velvyslanectví v Praze dostává množství dopisů od čs. občanů, kteří schvalují výsledky moskevských jednání. Žádný z nich však neuveřejňuje.

Rakouský spolkový kancléř Josef Klaus ve vládním prohlášení před Národní radou vyjádřil znepokojení nad zostřením mezinárodní situace v souvislosti s pobytem cizích vojsk na území sousedního Československa. Zdůraznil, že bude učiněno vše k zajištění integrity rakouského území.

1969 — Ústřední rada českých odborových svazů prohlásila za neplatný dopis pěti odborovým ústřednám socialistických zemí z 24. 8. 1968, stejně tak dopis všem odborovým ústřednám světa ze stejné doby.

Rudé právo začalo otiskovat sérii článků pod názvem „Strategie a taktika pravicových sil na Slovensku“.

1970 — Zemřel Jimi Hendrix, americký kytarista (* 27. listopadu 1942)

jimi-hendrix.jpg (34,893 kiB)
Johnny Allen Hendrix

Legendární americký kytarista, zpěvák a skladatel, vlastním jménem James Marshall Hendrix. Narozen roku 1942 v Seattlu jako Johnny Allen Hendrix.

Byl černošsko-indiánského původu. Jako virtuóz na elektrickou kytaru bývá označován jako nejdůležitější instrumentalista v dějinách rocku.

Hendrix byl levák a na kytaru hrál od svých dvanácti let, především pod vlivem černošských bluesových kytaristů.

Na konci padesátých let hrával v Seattlu s R&B kapelami, mj. Rocking Kings.

Už v době vojenské služby se ve skupině King Casuals setkal s baskytaristou Billy Coxem. V r. 1961 působil v nashvillské skupině Imperials. V následujícím roce hraje v kanadské skupině Bobby Taylor & The Vancouvers. Po propuštění z armády (1962) se v roce 1964 usazuje v N.Y.C., kde spolupracuje se soulovým zpěvákem Curtisem Knightem. Ještě předtím se ale objevil jako studiový hráč v nahrávkách řady pop hvězd (Little Richard, Ike & Tina Turner, Albert King, Isley Brothers, atd.). Z této doby vyšlo později mnoho alb, ale už pouze pod Hendrixovým jménem.

V roce 1965 zakládá vlastní R&B kapelu Jimi James & The Blue Flames. V New Yorku ho objevuje manažer Chas Chandler a v září 1966 spolu odjíždějí do Londýna. Tam Chandler získává dva spoluhráče — bubeníka Mitche Mitchella a baskytaristu Noela Reddinga. Vzniká trio Jimi Hendrix Experience. První vystoupení se odehrálo v říjnu, v pařížské Olympii (jako předkapela Johnnyho Hallydaye). V prosinci vychází 1. singl s cover verzí někdejšího hitu skupiny The Leaves — Hey Joe. Zaznamenává překvapivý úspěch.

Na jaře 1967 se koná první britské turné a Hendrix získává pověst nejen svým výstředním vystupováním (zapalování kytary, hraní zuby…), ale především svojí hudbou (kombinace blues, psychedelie a tvrdého rocku) a mnohoznačnými texty. Následují 2 další hity — Purple Haze a Wind Cries Mary a velmi úspěšné debutové album Are You Experienced? (1967). V létě vystupuje na festivalu v americkém Monterey a v prosinci vychází úspěšné album Axis: Bold As Love (1967). Na podzim 1968 má další velký hit, původně skladbu Boba Dylana, All Along The Watchtower.

Špičky americké hitparády dosahuje dvojalbum Electric Ladyland (1968). Na konci roku 1968 se po manažerských neshodách trio rozchází, ale přesto ještě absolvují na počátku roku 1969 společné koncerty. V létě začíná Hendrix spolupracovat s bubeníkem Buddy Milesem a baskytaristou Billy Coxem. V srpnu 1969 vystupuje Hendrix na legendárním festivalu ve Woodstocku se skupině Electric Sky Church, která hrála ve složení: Mitchell, Cox, Larry Leeds — g, Juma Lewis — perc, Jerry Velez — perc. Na přelomu let 1969 a 1970 absolvuje trio Band Of Gypsys (Hendrix, Miles, Cox) koncerty v newyorské Fillmore East. Miles ale brzo odchází a s návratem Mitchella trio opět přijímá název Jimi Hendrix Experience.

18. září 1970 Hendrix v Londýně umírá, když nepřímý podíl na jeho smrti měla i trvající drogová závislost. Následně se na vrchol britské hitparády dostává skladba Voodoo Chile. V březnu 1971 vychází poslední autorizované album The Cry Of Love. Po smrti Hendrixe vyšly stovky alb nesoucí jeho jméno (navíc řada „pirátských“ desek) a diskografie je tudíž velmi nepřehledná.

1988 — Veřejně vystoupila tzv. realistická skupina kolem E. Mandlera (od podzimu se nazývala Demokratická iniciativa), která zaslala Federálnímu shromáždění dopis, v němž se zamýšlela nad stavem krize československé společnosti.

2007 — Zemřel Josef Vinklář, český herec (* 10. listopadu 1930)

josef-vinklar.jpg (47,375 kiB)
Josef Vinklář

Josef Vinklář se narodil 10. listopadu 1930 v Podlůší do rodiny zedníka.

Od dětství žil v Praze na Smíchově.

Vystudoval měšťanskou školu a v roce 1945 absolvoval jednoroční učební kurs.

V této době se začal věnovat umělecké a herecké činnosti.

Vystupoval v Dismanově rozhlasovém souboru (1945), Divadle satiry (1945 — 1946), Divadle V + W (1946 — 1948), v pardubickém Východočeském divadle (1948 — 1950).

Pokračoval v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1. 8. 1950 — 31. 7. 1983; kromě vojenské prezenční služby v letech 1951 — 1953) a Národním divadle v Praze (1. 8. 1983 — 18. 9. 2007), kde hostoval (1981 a 1983) ještě za svého působení v Realistickém divadle a ve kterém hrál až do své smrti.

Od různých lyrických milovnických postav („Strakonický dudák“, „Romeo a Julie“) se jeho herecké působiště přeneslo k různým charakterním postavám, psychologicky složitých, rozrušených, psychicky složitých a často záporných s dravostí a výbušností („O myších a lidech“, „Bratři Karamazovi“, „Tartuffe“, „Jan Hus“, „Pohled z mostu“, „Idiot“, „Dva na koni a na oslu“, „Komik“, „Naši furianti“ či „Pygmalión“).

Vinklář skvěle dokázal vykreslit psychologické myšlení postav hlubokými expresívními kontrasty. Od své vrozené robustnosti, bodrého pohledu a vitality se odlišoval jeho zvláštně zastřený a bohatě odstíněný hlas, který se později z přirozené vitálnosti a svěžesti měnil na pomalý, klidný a promyšlený laskavý hlasový projev se skvělou výslovností. Ze tří manželství s herečkami Janou Dítětovou (1926 — 1991) a (2krát) Ivankou Devátou (* 1935) měl syny výtvarníka Jakuba Vinkláře (* 1955) a Adama Vinkláře.

Díky přátelství s dcerou Zdeňka Štěpánka Janou Štěpánkovou získal Vinklář první filmovou roli mendíka Martínka ve Štěpánkově a Vávrově historické komedii podle povídek Zikmunda Wintra NEZBEDNÝ BAKALÁŘ (1946). Zezačátku ztvárňoval různé menší epizodní roličky: pasáček (NIKOLA ŠUHAJ), Václav Jelínek (PŘEDTUCHA), Vláďa (VÍTĚZNÁ KŘÍDLA), Valenta (STŘÍBRNÝ VÍTR) atp.

Později mu režiséři svěřovali různé větší a titulní postavy mladých mužů se zápornými i kladnými vlastnostmi: voják Milan Pazdera (DNES VEČER VŠECHNO SKONČÍ), vojín Mirek (NEPORAŽENÍ), čert Lucius (HRÁTKY S ČEREM), kuchtík (PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU), Kubeš (SMYK), Jirka (105 % ALIBI), Poustka (ZÁMEK PRO BARBORKU), židovský mladík Vágus (TRANSPORT Z RÁJE), zrádný rotný Vrbas (ATENTÁT) nebo Franta (…A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH).

Jeho situace se změnila až po seriálu HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO a po navazujících čtyřech celovečerních snímcích (PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA, PĚNIČKA A PARAPLÍČKO, VRAŽDA V HOTELU EXCELSIOR a SMRT ČERNÉHO KRÁLE), kde hrál u diváků oblíbenou postavu inspektora Josefa Boušeho, kdy získával různé charakterní a velké postavy a opět kladné i záporné.

Takový byl jeho nacista Nowak (OÁZA), Viktor (ZRCADLENÍ), chamtivý řezník Tureček (HOP — A JE TU LIDOOP), kapitán Koloušek (VRAŽEDNÉ POCHYBNOSTI), lesní dělník (POD JEZEVČÍ SKÁLOU), básník Šimon (PAN VOK ODCHÁZÍ), masér Beznoska (PÁTEK NENÍ SVÁTEK a V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ), policista Kabát (TÍSŇOVÉ VOLÁNÍ), Ferdinand d'Este (EVROPA TANČILA VALČÍK) anebo soudce Pinraud (ANDĚLSKÁ TVÁŘ). Naposledy před filmovými kamerami stanul v roce 2003 v romanci LESNÍ CHODCI v roli vyšetřovatele. Od devadesátých let pro něho režiséři ve filmech našli jen málo příležitostí.

Významná byla také jeho práce pro rozhlas („Vánice“, „Maryša“ aj.), dabingu (propůjčoval hlas např. Jeanu Gabinovi) a televizi (inscenace IKARŮV PÁD, NOC PASTÝŘŮ, ZÁMEK V ČECHÁCH, HOSTINA apod. a seriály HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, SŇATKY Z ROZUMU, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, CHALUPÁŘI, ŽENA ZA PULTEM, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, DNES V JEDNOM DOMĚ, DOKTOR Z VEJMINKU, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, SANITKA, NÁMĚSTÍČKO, NÁVES, PŘÍKOPY i HRABĚNKY).

Natáčení čtvrté série „NEMOCNICE“ a premiéry divadelní hry „Malá hudba moci“ se již nedožil. Za své herectví obdržel titul Zasloužilého umělce (1987) a za umění dabingové Cenu Františka Filipovského (2000). Sepsal rovněž své memoáry „Pokus o kus pravdy“ (1993, 2004 a 2007). Jeden z nejvýznamnějších herců druhé poloviny 20. století Josef Vinklář zemřel na zhoubnou rakovinu v pražské nemocnici Na Homolce 18. září 2007 ve věku nedožitých sedmdesáti sedmi let.

Svátky:

Svátek mají Kryštof, Josef (Kopertinský).

Dnes má v občanském kalendáři svátek Kryštof, v církevním kalendáři tomu tak bylo již 25. července. O životě a působení jednoho z nejznámějších a nejpopulárnějších světců a pomocníků v nouzi nejsou celkem žádné autentické zprávy. Víme pouze, že existoval a byl popraven — všechna ostatní podání jsou jenom legendami. Přesto požívá tento světec přímo báječné úcty. Svědčí o tom i množství řemesel a živností, jejichž je patronem. Mimo jiné je také ochráncem automobilistů, mnozí z nich si upevňují do svého auta jeho plaketu. Připomeňme si ještě jednou jeho napůl pohádkový příběh:

Kryštof se zřejmě narodil ve 2. století v Kanaanu a od svých rodičů dostal jméno Reprobus. Byl to velmi statný muž a svou silou se podobal obru. Jeho síla jej vedla k tomu, že chtěl sloužit nejmocnějšímu panovníkovi světa: stále však nemohl najít toho pravého, až mu jeden starý poustevník poradil, aby přenášel na svém obrovitém těle lidi přes nedalekou řeku. Jednou přenášel Reprobus malého chlapce, avšak uprostřed řeky už nemohl nezvyklou váhu dítěte unést. Když došel zcela vyčerpán na druhou stranu, řeklo mu dítě: „Ježíš Kristus byl tvým břemenem. Nesl jsi víc než celý svět.“

Pak se nechal Kristus Reprobovi poznat a v řece jej pokřtil jménem Christophorus, což znamenalo „nosič Krista“. Kryštof se později dostal do zajetí lykijského krále, který krutě pronásledoval všechny křesťany. Aby mohl zajatého mučit, musel prý povolat na 400 vojáků, protože menší počet s obrovitým hromotlukem nic nezmohl. Mučení však ani potom neprobíhalo hladce, šípy se odrážely od jeho těla a jeden z nich prý vyrazil oko samotnému panovníkovi. Po několikadenních mukách padl Kryštof konečně k zemi a vojáci mu mohli stít hlavu. Úcta ke sv. Kryštofovi se šířila již od 5. století. Jedno přísloví dokonce tvrdí, že když se podíváme ráno na jeho obraz, budeme chráněni až do večera. Dříve se proto obrazy tohoto pomocníka v nouzi malovaly nad vchody kostelů.

V církevním kalendáři je dnes připomenuta památka na Josefa Kopertinského. Tohoto světce by si měli považovat studenti a školáci, protože je patronem za dobré zkoušky; ochraňuje také obuvníky. Je zajímavé, že byl hlavním patronem amerických pilotů za 2. světové války a od roku 1963 i astronautů. Františkán Josef Kopertinský se narodil 17. června 1603 v Kopertinu (Copertino, Itálie). Do církevního řádu byl přijat jen s největšími obtížemi. Od roku 1630 zažíval mimořádné extáze a levitace, které trvaly někdy celé hodiny. Potom prý dokázal uzdravovat nemocné. Lidé si jej začali velmi brzy všímat a vyhledávali jej. Církevní nadřízení jej však neustále překládali z místa na místo, do stále odlehlejších koutů. Josef vše s pokorou snášel, i když musel čelit u soudu žalobě z předstírané svatosti. Josef zemřel v klášteře v Osimu (Itálie) dne 18. září roku 1663.

Shaana

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 779 × | Prestiž Q1: 5,74

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top