Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 11 min.

Vzpomínáček — 19. září — Dana Zátopková a Emil Zátopek

Vzpomínáček je mnou připravený švédský stůl vybraných událostí, které se pojí k datu 19. září. Nelekejte se rozsahu, pro každého je tu něco. Nemusíte ho číst celý, stačí uzobnout jen to, na co máte právě chuť. Tady je dnešní menu: „První let balónem postaveným Montgolfierem, J. E. Purkyně vyslovil svou buněčnou teorii stavby živočišných těl, Česká vysoká škola technická v Brně, Mika Waltari, Emil Zátopek, Dana Zátopková, Jan Skopeček, 1. sjezd Československé strany živnostensko-středostavovské, Brian Epstein, Konstantin Eduardovič Ciolkovskij, sjezd Hlinkovy slovenské ludové strany, britská a francouzská vláda navrhly československé vládě odstoupení pohraničních oblastí Německu, František Nedvěd, Twiggy, Juan Domingo Perón sesazen vojenským pučem, V. Široký odvolán, 19. září 1967–1969, Ötzi, Jan Železný ukončil kariéru…“ Události dnešního dne jsou zajímavé. Čtěte dál.

Události:

vzpominacek-19-9.jpg (20,167 kiB)
Vzpomínáček 19. 9.

1783 — Byl uskutečněn první let balónem postaveným bratry Joseph-Michel a Jacques-Étienne Montgolfiery. Posádka byla složena z kohouta, kačeny a ovce.

1837 — Na sjezdu německých přírodovědců a lékařů v Praze vyslovil J. E. Purkyně svou buněčnou teorii stavby živočišných těl.

1899 — Císařským rozhodnutím byla v Brně zřízena Česká vysoká škola technická.

1908 — Narodil se Mika Waltari, finský spisovatel, novinář a dramatik († 26. srpna 1979)

1922 — Narodil se Emil Zátopek, český atlet a čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu († 21. listopadu 2000)

emil-zatopek.jpg (76,345 kiB)
Emil Zátopek

Emil Zátopek byl prvním člověkem na světě, který uběhl trať 10 km pod 29 minut (28:54,2 — 1. června 1954 v Bruselu) a trať 20 km pod jednu hodinu (59:51,8 — 29. září 1951 ve Staré Boleslavi).

Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Je to jeden z největších atletů všech dob.

Nejvíce se ale proslavil během olympijských her 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km, 10 km a dokonce i maratón, který tehdy běžel poprvé v životě.

V každé z těchto disciplin tehdy zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se ještě někomu kdy podaří. Zátopek, známý svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, byl v cizině přezdíván „supící lokomotiva“.

Emil Zátopek se narodil do chudé rodiny jako sedmé dítě. Ve svých šestnácti letech začal pracovat v Baťově obuvnické továrně ve Zlíně. „Jednoho dne ukázal závodní trenér, který byl mimochodem velmi přísný, na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme na běžecké závody. Protestoval jsem, že jsem moc slabý a nemám na běhání kondičku, ale trenér mě poslal na prohlídku a doktor řekl, že jsem naprosto zdravý. A tak jsem musel závodit. Když jsem se rozběhl, cítil jsem, že chci vyhrát, ale skončil jsem až druhý. A tak to celé začalo,“ vzpomíná Zátopek, který tehdy doběhl druhý na 100m trati. Od toho okamžiku se o běh začal vážně zajímat.

V roce 1944, tedy za pouhé čtyři roky, Emil pokořil československý rekord v běhu na 2000, 3000 a 5000 metrů. Byl vybrán do československého reprezentačního týmu na mistrovství Evropy 1946. Na pětikilometrové trati skončil pátý, když překonal výkonem 14:25,8 svůj vlastní československý rekord 14:50,2.

Zátopek poprvé vstoupil na mezinárodní atletické závodiště na LOH v Londýně roku 1948, kde vyhrál běh na 10 km (byl to tehdy jeho druhý závod na takovou vzdálenost) a na 5 km skončil druhý za Gastonem Reiffem z Belgie.

Následující rok se mu podařilo dvakrát zlomit světový rekord v běhu na 10 km a ve čtyřech dalších sezónách si třikrát vylepšil rekord. Držel také rekordy v běhu na 5 km (1954), 20 km (dvakrát v roce 1951), 25 km (1952 a 1955), 30 km (1952) a také v hodinovém běhu (dvakrát v roce 1951). Na mistrovství Evropy 1950 vyhrál běh na 5 a 10 km a na dalším ME byl znovu první na 10km trati.

Na LOH 1952 v Helsinkách vyhrál Zátopek zlatou medaili v běhu na 5 km, 10 km a v maratonu. Ve všech třech těchto disciplínách tak překonal olympijské rekordy. Na pětikilometrové trati zvítězil po úporném boji v posledním kole (57,5 s), v němž se dostal ze čtvrtého na první místo, když předběhl i Christophera Chatawaye, který zakopl o obrubník dráhy a doběhl tedy jako druhý. Třetí medaili získal, když se na poslední chvíli rozhodl zúčastnit se také maratonu. Běžel ho poprvé v životě a zvítězil. Jeho strategie pro maraton byla jednoduchá: držet se Jima Peterse, britského držitele světového rekordu. Po úmorných prvních patnácti kilometrech, kdy už Peters věděl, že přecenil své síly, se ho Zátopek zeptal, co si zatím o závodu myslí. Překvapený Angličan řekl Zátopkovi ve snaze ho zmást, že tempo je dost pomalé. Čech tedy prostě zrychlil, Peters závod nedokončil a Zátopek nastolil nový olympijský rekord.

Zátopek se pokusil obhájit svou zlatou medaili z maratonu v roce 1956, na tréninku si ale poranil tříslo a musel být na šest týdnů hospitalizován. Den po návratu z nemocnice už zase trénoval, svou formu už ale zpátky nikdy úplně nezískal. Nakonec doběhl šestý za svým dlouholetým rivalem a přítelem Alainem Mimounem. Ze závodu v roce 1957 odstoupil.

Zátopkův běžecký styl byl velmi charakteristický a hodně se lišil od toho, co se v tehdejší době považovalo za účinný styl. Otáčel hlavou, obličej měl pokřivený námahou, čemuž vděčí za přezdívku Emil Hrozný nebo česká lokomotiva. Když se ho lidé ptali na jeho umučený výraz ve tváři, prý odpověděl: „To víte, není to gymnastika nebo krasobruslení.” Navíc trénoval za každého počasí, a to i když sněžilo, a na sobě měl často těžké válečné kanady namísto speciálních běžeckých bot, tvrdil, že při závodě tak získá pocit lehkých nohou. Měl i speciální tréninkovou pomůcku. Běžel se svojí manželkou na zádech. Vždycky rád poradil jiným běžcům. Často například říkal, že při běhu je vždy třeba být uvolněný, je proto dobré se koncem palce lehce dotknout ukazováčku nebo prostředníčku. Tenhle nepatrný dotyk stačí k tomu, aby paže a ramena zůstaly uvolněné.

Jako hrdina ve své vlasti byl Zátopek významnou osobou v komunistické straně. Díky sportovnímu vytížení se však v politice příliš neangažoval, např. během svého působení v předsednictvu Československého výboru obránců míru, se schůzí tohoto orgánu účastnil jen poskrovnu. V rámci dobové politiky podporoval demokratické křídlo strany a po Pražském jaru byl odvolán ze všech důležitých pozic a za trest nucen pracovat v uranovém dole.

9. března 1990 Václav Havel Zátopka rehabilitoval. Zátopek zemřel po dlouhé nemoci v Praze v roce 2000 ve věku 78 let. V prosinci roku 2000 mu byla posmrtně udělena medaile Pierra de Coubertina.

Narodila se Dana Zátopková, česká atletka a olympijská vítězka v hodu oštěpem

dana-zatopkova.jpg (29,549 kiB)
Dana Zátopková

Emilova manželka Dana Zátopková (narozená ve stejný den jako její manžel) byla také výbornou atletkou, věnovala se hodu oštěpem. Vyhrála zlatou medaili na LOH 1952, a to jen několik okamžiků po jeho vítězství na 5km trati, a také stříbro na LOH 1960.

Mezi Emilem a Danou byl hravý vztah, když se Zátopek například pokoušel ukrojit si trochu z Danina vítězství a na tiskové konferenci prohlásil, že „jeho vítězství v běhu na 5 km jeho ženu inspirovalo,” Dana na to rozzlobeně reagovala slovy: „Vážně? Tak dobře, jen běž a zkus inspirovat nějakou jinou a uvidíme, jestli taky hodí oštěp padesát metrů daleko!”

Dana Zátopková roz. Ingrová je česká atletka — oštěpařka, olympijská vítězka. Byla manželkou jednoho z nejslavnějších českých sportovců Emila Zátopka. Zajímavostí je, že se narodila ve stejný den a rok jako on.

Když bylo Daně Ingrové šest let, její rodina se z Karviné vrátila zpět do Vacenovic u Hodonína. S atletikou se Dana poprvé seznámila při studiu gymnázia v Uherském Hradišti.

Její kroky ovšem nevedly automaticky k hodu oštěpem, který ji o několik let později proslavil. Za druhé světové války a krátce po ní se Dana Ingrová aktivně věnovala házené. Všesportovní nadání dokázala, když se roku 1949 stala v dresu týmu Slovácká Slavie mistryní Československa v házené žen.

Od roku 1946 se společně s házenou začala Dana Ingrová opět věnovat i atletice a shodou náhod se dostala k náčiní, které ji později proslavilo, tedy k oštěpu. Už o dva roky později jako mistryně republiky odjela reprezentovat Československo na XIV. olympijské hry v Londýně (1948), kde se umístila na sedmém místě. Krátce po olympiádě se Dana provdala za vytrvalostního běžce Emila Zátopka. Jejich svazek se později stal svazkem dvou výjimečných sportovců, olympijských vítězů, ale také lidí, kterým byly velmi blízké základní olympijské myšlenky a hodnoty.

Svého největšího úspěchu se Dana Zátopková dočkala roku 1952 na XV. olympijských hrách v Helsinkách. Ve stejný den vítězství svého manžela Emila v běhu na 5000 metrů zvítězila ve své disciplíně i ona hodem za hranici padesáti metrů (50,47 m). Další úspěchy pak na sebe nenechaly dlouho čekat. Mnohonásobný zisk titulu mistryně republiky, mistryně Evropy z let 1954 a 1958, překonání světového rekordu z roku 1958 (55,73 m), či zisk stříbrné medaile ze XVII. olympijských her v Římě v roce 1960, to vše dokazuje, že úspěch v Helsinkách nebyl náhodným vítězstvím, ale vrcholem kariéry vynikající sportovkyně.

Po ukončení aktivní sportovní kariéry roku 1962 se Dana Zátopková věnovala trenérské činnosti. V letech 1960 — 1972 byla rovněž členkou ženské komise Mezinárodní atletické federace. Dodnes se Dana Zátopková aktivně účastní českého olympijského hnutí. [V letošním roce oslavila již své 93. narozeniny!!!]

1925 — Narodil se Jan Skopeček, český herec

1930 — Konal se I. sjezd Československé strany živnostensko-středostavovské.

1934 — Narodil se Brian Epstein, manažer hudebních skupin Beatles († 27. srpna 1967)

1935 — Zemřel Konstantin Eduardovič Ciolkovskij, ruský a sovětský vědec, spoluzakladatel soudobé kosmonautiky (* 1857)

1936 — V Piešťanech proběhl sjezd Hlinkovy slovenské ľudové strany, na němž zazněla mj. kritika kursu československé zahraniční politiky, zejména vůči spojenecké smlouvě se SSSR.

1938 — Britská a francouzská vláda navrhly československé vládě, aby odstoupila Německu pohraniční oblasti s více než 50 % německého obyvatelstva.

1939 — Na základě paktu Ribbentrop-Molotov byl Rudou armádou obsazen Vilnius.

1941 — Němci dobyli Kyjev.

1947 — Narodil se František Nedvěd, český zpěvák, kytarista, skladatel a textař

1949 — Narodila se Twiggy, britská modelka

1955 — Argentinský prezident Juan Domingo Perón byl sesazen vojenským pučem.

1963 — Z funkce předsedy vlády byl odvolán konzervativní V. Široký a na jeho místo nastoupil J. Lenárt; z ministerských křesel byli rovněž odvoláni J. Ďuriš, J. Krosnář a F. Kahuda.

1967 — Předsednictvo ÚV KSČ přijalo usnesení o převodu Literárních novin do působnosti ministerstva kultury a informací. Zabývalo se též disciplinárním řízením s Pavlem Kohoutem, A. J. Liehmem, I. Klímou a L. Vaculíkem.

1968 — Prezident republiky přijal delegaci ÚV Čs. strany socialistické.

Dále zprostil J. Hájka funkce ministra zahraničních věcí na jeho vlastní žádost. Řízením ministerstva byl prozatím pověřen předseda vlády O. Černík.

Na návrh vlády odvolal rovněž Karla Hoffmanna z funkce Ústřední správy spojů.

Moskevská televize v komentáři o polarizaci světového veřejného mínění k událostem v Československu obvinila J. B. Tita z blahosklonnosti, kterou projevuje k čs. kontrarevolucionářům.

A. Kosygin v poselství japonskému ministerskému předsedovi Satóovi sdělil, že sovětská vojenská intervence v ČSSR byla nevyhnutelná, neboť byla ohrožena národní bezpečnost SSSR (sic!).

1969 — Schůze předsednictva ÚV KSČ rozhodla o obnovení činnosti Čs. — sovětského institutu, který nahradil dosavadní Ústav dějin východní Evropy Čs. akademie věd.

Byla projednána zpráva o přešetření činnosti a politických postojů J. Hájka, F. Vlasáka, Š. Gašparika, J. Trokana, V. Prchlíka, M. Hübla, J. Smrkovského a M. Mikové.

Staronovým vedoucím sekretariátu prvního tajemníka ÚV KSČ byl jmenován Radko Kaska.

A. Poledňák byl odvolán z funkce ústředního ředitele Čs. filmu a na jeho místo jmenován J. Purš.

Rudé právo otisklo rozhovor s náčelníkem Správy vyšetřování Veřejné bezpečnosti J. Šturmou o vyšetřování 260 osob, které jsou ve vazbě od svého zadržení v srpnových dnech 1969.

1991 — Na ledovci v Ötztalských Alpách byl nalezen Ötzi, přirozená mumie člověka z doby měděné.

2006 — Svoji kariéru ukončil Jan Železný, světový rekordman v hodu oštěpem, vítězstvím na exhibičním závodě v Mladé Boleslavi.

Svátky:

Svátek mají Zita a Januarius.

V občanském kalendáři má dnes svátek Zita. Toto jméno je původu italského a dost nejasného. Jazykovědci je nejčastěji vykládají jako „štěstí“ či „úspěch“, protože se domnívají, že základem je slovo felicita(s). Patronkou tohoto jména je sv. Zita, jejíž příběh jsme si připomenuli již 27. dubna.

Pro nás je zajímavé, že jméno Zita nosila i naše poslední císařovna, manželka rakousko-uherského císaře Karla I. Narodila se 9. května 1892 v Pianore v rodině parmského vévody z bourbonské dynastie Roberta I. V roce 1911 si vzala za manžela arcivévodu Karla a po jeho nástupu na trůn byla společně s ním 30. prosince 1916 v Budapešti korunována. Byla to nejen krásná žena; svým intelektem vysoce převyšovala svého manžela i jeho rodinu. Podporovala mírová jednání a snažila se za pomoci svých příbuzných o ukončení světové války. Plány jí však zhatila německá strana, která chtěla vést válku až do konce.

Konec války znamenal pro císařský pár totální změnu jejich postavení: přišli o vše. Monarchie se zhroutila a oni museli do exilu. Její manžel se pokusil ještě ve dvacátých létech zvrátit výsledky 1. světové války, ale jeho restaurační pokusy v Uhrách skončily nezdarem. V říjnu 1921 byli Zita, Karel i děti deportováni na ostrov Madeiru, kde Karel I. dne 1. dubna roku 1922 zemřel. Zita se tedy stala poručnicí nejstaršího syna a pretendenta trůnu Otty. Odešla s celou rodinou do Španělska a později do Belgie (1929). Zde se věnovala výchově svých dětí a snažila se využívat každé příležitosti, která by mohla vést k obnovení monarchie. Nástup nacismu však veškeré její naděje pohřbil a v květnu 1940 musela dokonce poslední císařovna uprchnout před fašisty do Kanady.

Ani zde nepolevila ve svém úsilí, dokonce třikrát jednala s americkým prezidentem F. D. Rooseveltem o zastavení Stalinova postupu do zemí bývalé monarchie a o ustavení federace v čele s jejím synem. Její akce však byla příliš osamocená, a proto nakonec také bezvýsledná. Po válce se Zita věnovala charitativní činnosti a pomáhala zničenému Rakousku. V roce 1962 se přestěhovala do švýcarského Zizersu, kde žila v klášteře, kde také 14. března 1989 zemřela.

V církevním kalendáři má dnes svátek Januarius, jemuž dal jméno římský bůh Ianus, který měl dva obličeje. Dnes připomínaný světec je ovšem patronem Neapole, kde mu říkají San Gennaro. Stal se biskupem a kolem roku 300 byl odsouzen ke strašlivé smrti — měl být předhozen šelmám. Ty se jej však ani nedotkly, a tak byl spolu s ostatními zavražděn mečem. Januarius je pohřben v Neapoli a jeho tamní svátek patří k nejoblíbenějším lidovým veselicím.

Shaana

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 101 × | Prestiž Q1: 5,47

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Vzpomínáček — 19. září — Dana Zátopková a Emil Zátopek

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

top