Štítky článku: •  

Nejnebezpečnější aspekt státní moci

Vypadá to, že většina lidí, která vyvine alespoň minimální úsilí k hlubšímu zamyšlení nad povahou státní moci, dochází k nevyhnutelnému závěru, a to, že stát je pouze gigantickým gangem mafiánského charakteru. Původ státní moci je při dalším kritickém zamyšlení odhalen v pravém světle jako jedna velká nesmyslná bublina lží, pověr, nelogických smyček a politických rituálů.

Člověk, schopný tímto způsobem zauvažovat svou vlastní hlavou, má, z pochopitelných důvodů, problém najít alespoň jedinou principiální odlišnost mezi státem a mafií. Rozluštěním státem používaných eufemismů a nalezení pravých pojmenování přijde následně docela přirozeně (výpalné a zdanění budiž příkladem za všechny) k tomu, že zde podstatný rozdíl není.

Přesto, existuje jeden zásadní rozdíl, který dělá stát státem a nikoliv mafií. Na tomto, často nedostatečně zdůrazňovaném a někdy zcela přehlíženém aspektu, stojí většina jeho domnělé moci k vládnutí. Je zjevně důvodem, proč žádný pouliční gang nebo mafie nebyly schopny nabýt takové moci jako státy.

Tímto aspektem, který nakonec dělá (z definice) stát státem, je jeho domnělé morální právo vládnout ostatním a určovat pravidla. Na druhou stranu, z takového práva plyne domnělá morální povinnost občanů uposlechnout. Splnění této podmínky je nutným a nezbytným předpokladem k tomu, aby se dalo hovořit o státu. Tato skutečnost také odlišuje stát od mafie.

Organizovaný zločin ve formě mafie nazýváme mafií právě proto, že podmínka tohoto domnělého práva není splněna. Občané v praxi sice platí výpalné stejně jako daně a nemají na výběr, ale v případě mafie by nikdo neargumentoval, že mafiánská organizace má na výpalné morální právo. Platí, protože tak činí z pudu sebezáchovy. Při první příležitosti k neplacení přestanou platit.

U státu je tomu jinak. Lidé platí daně, jelikož cítí morální povinnost tak činit. Platit daně je „správné“. Neplatit daně je „nesprávné“ a jakýkoliv neplatič je označen jako kriminálník, stejně jako ten, kdo se uchýlil k vraždě nebo krádeži. Neplatič výpalného, na druhé straně, není nikdy v tomto smyslu označován za zločince. Byl by spíše označen za rebela, což automaticky neznamená, že je „dobrým“ anebo „špatným“ člověkem, tak jak je tomu u „zločince“ neplatícího státní daně. A to je zásadní rozdíl.

Vidíme, že víra občanů určité geografické oblasti ve státní autoritu je tím zásadním mocenským a existenčním nástrojem státní moci. Morální právo vládnout — politická autorita — neexistuje, a to lze logicky ukázat (nikdo nemůže delegovat práva, která sám nemá). Zločinecké organizace, které jsou schopny různými politickými rituály indoktrinovat populaci, že právo vládnout mají, se tak stávají státy. Domnělá politická autorita k vládnutí potom otevírá vládnoucí vrstvě nové, do té doby nevídané a nepředstavitelné, možnosti.

Těmito novými možnostmi jsou například: otevřeně okrást jednu skupinu obyvatel ve prospěch jiné a ještě si přitom připsat kladné body (státní školství, veškerá sociální schémata, podpora podnikatelů, podpora zaměstnanců a mnoho dalších); otevřeně a bez jakýchkoliv přetvářek pravidelně ožebračovat všechny obyvatele a připsat si kladné body (inflace); otevřeně a bez nutnosti přetvářky používat plody produktivní aktivity obyvatel k vyprovokování a financování téměř nepřetržitých válek a konfliktů a ještě tím zvýšit svou moc a příspěvky; otevřeně používat obyvatele jako nájemné vrahy jiných lidí, které sami nikdy neviděli, a způsobit, že se tím zvýší jejich poslušnost a hrdost k příslušnosti státu (armáda); atd.

Jakýkoliv pouliční gang nebo mafie by teoreticky mohly výše uvedené aktivity také zrealizovat, ale nikdy ne ve svůj vlastní prospěch a bez obrovských nákladů na fyzickou represi obyvatel (v případě, že by se jim takové konání nepodařilo udržet v tajnosti). A to z definice. Dokud je totiž mafie mafií, tak ať už provede cokoliv, bez ohledu na to, jestli šlo náhodou o něco v souladu s mými osobními preferencemi, tak to nikdy nebudu schvalovat. Vím totiž, že šlo jen o náhodu, a příště takové štěstí mít nebudu.

Schopnost překroutit realitu a přejmenovat mafii na stát má, z pohledu vládnoucí vrstvy, další obrovskou výhodu. Tou je možnost zavedení demokratických voleb, které jsou ve skutečnosti jen dalším dobře vykalkulovaným trikem, jak oblbnout nebohé obyvatele, upevnit moc, a navodit dojem, že si vládnou sami. Důkazem tohoto tvrzení nechť je následující úvaha:

novak-prdel-si-nedelame-n.jpg (31,716 kiB)
Kresba: Václav Novák, Nesvlíkej se z kůže

Pokud by za námi přišel zástupce místní mafie s volebním lístkem, kterým nám údajně dává na vybranou, kdo bude v čele gangu na následující období, kolik z nás by se začalo zajímat o „politický program“ jednotlivých kandidátů?

Pokud vím, že se bavíme o mafii, je mi jejich program ukradený. Z definice je totiž jakýkoliv mafiánský program nelegitimním násilím. Nyní si představme, že jeden z mafiánských lídrů má v programu jen a pouze to, co zcela do detailu odpovídá mým osobním preferencím. Nyní je zcela evidentní, že pokud ho zvolím, stávám se sám součástí této mafie. Svou participací se stávám jednoznačně jedním z těch, kteří upevňují moc takové organizace.

To je přesně to, čeho chtěli mafiánští lídři dosáhnout, a je zcela nepodstatné, jestli z mého pohledu volím jaksi definované „menší zlo“. Jakákoliv participace je totiž, v tomto příkladě konečně zcela očividně, oním samotným zlem. Odvolili bychom pravděpodobně pouze z pudu sebezáchovy s pistolí u hlavy, ale jaký význam má potom zvažování „menšího zla“? Všimněme si ale, jak markantně se pohled na situaci změní ve chvíli, kdy je mafie přejmenována na stát a politickými rituály je státu přiřazen status „legitimní“ organizace.

Víra v politickou státní autoritu způsobí velký rozdíl v percepci demokratických voleb. Rázem jsou demokratické volby v očích občanů něčím legitimním, správným a normálním. Nástrojem k zodpovědné občanské participaci ve společnosti. Víra v autoritu udělá z voleb něco, čeho se budou občané dobrovolně a aktivně účastnit. Jejich konkrétní volba je nepodstatná, důležité je, že otevřená účast ve volbách přestala být „kolaborací s nepřítelem“, ale stala se vznešenou politickou občanskou uvědomělostí, známkou vzdělanosti a zájmu o „politické dění“. Nic lepšího si vládnoucí elita nemůže přát.

Víra v politickou autoritu je, jak jsme si ukázali, jádrem státní moci. Zopakujme, že politická autorita je pouze iluzí a nemůže existovat, a její ospravedlnění není v jediném detailu o nic robustnější, než ospravedlnění moci mafiánského gangu nad určitým územím. Rozdíl v percepci povahy organizovaného zločineckého gangu a státu, způsobený vírou v politickou autoritu, je tím nejzákeřnějším nebezpečím. Na této víře je postaven celý státní aparát určený k násilí, zhmotněný v reálném světě.


Pozn. red.: Mimochodem právě proto státní moc neurčuje dolní mez volební účasti, ani princip „bílého lístku“ (nic z toho), která by jasně ukázala, že volby jsou nelegitimní, resp. že tzv. volební vítězství, které disponuje jen 14 % hlasů oprávněných voličů (jak je zde 25 let praktikováno), prostě není volebním vítězstvím, ale jen nejmenší možnou prohrou. Jinými slovy: žádným způsobem nelegitimuje takto vzniklou vládu k výkonu despocie nad zbývajícími 86 % oprávněných voličů, resp. ještě větší většině všech občanů.

Korunu tomu všemu nasazuje ještě systém zcela nefunkčních politických stran, jejichž náplní je pouze dosažení a udržení moci politických sekretariátů a snadný přístup k veřejným prostředkům (jejichž výši a užití si samy sobě určují). Volby se už nestávají ani soubojem nějakých politických, či světonázorových konceptů, nebo prosazování zájmů nějakých dílčích skupin, ale čistým divadelním představením, které po volbách dávají zcela nekontrolovatelnou moc velmi úzké mocenské skupině v podobě bianco šeku na další čtyři roky s naprosto nepředvídatelnými kroky a důsledky.

Pokud jde jen o daňovou otázku, pak je zcela nepopiratelné, že žádný z lidí, kteří vytvářejí nějaké hodnoty, resp. vydělávají si nějaké prostředky k živobytí, nepracuje proto, aby se měl dobře stát, jeho zaměstnanci, nebo v současnosti mocná skupina mafiánů. V prvé řadě člověk získává prací statky pro ryze soukromé účely ve prospěch svůj a své rodiny. Tedy jakýkoliv daňový únik je jen obranou proti násilí vykonávanému proti němu státem a je nejen legitimní, ale i mnohonásobně efektivnější, než odevzdat (ne)dobrovolně své prostředky státu a jen doufat, že z té globální loupeže mu přerozdělováním připadne větší část lupu, než mu samotnému bylo uloupeno. Peníze uchráněné před státem se z ekonomiky v žádném případě neztratí. Naopak. Budou investovány, nebo alokovány do takových oblastí, která bude mít skutečný multiplikační efekt a návratnost, což typicky stát neudělá. Stát tyto ukořistěné peníze pouze z části účelově promrhá, z části použije ke korupci svých budoucích voličů. (I když tomu třeba říká investice, skutečné investice to nejsou, protože neumí vyhodnocovat jejich návratnost, ani správnou alokaci.) PeTaX

Mises.cz: 22. října 2015, Přemysl Holub

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 034 × | Prestiž Q1: 7,50

+7 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top