Štítky článku: •  

Čínské zahraniční počínání — 2

Navazuji na čínský vztah k ostatnímu světu a nedostatek zkušenosti jakož i náklonnosti jednat se zahraničními partnery jako rovný s rovnými. Ošidný úkol s proměnlivým rozlišováním spojenců a protivníků, autentických či potenciálních.

mao-zedong.jpg (40,158 kiB)
Mao Ce-tung

Každý stát má ovšem právo, ba i povinnost prosazovat svůj národní zájem, což například vedení našeho bývalého československého státu zejména v letech padesátých, potupně satelitních, věru neuplatňovalo. „Sovětský svaze, ty obře, je nám s tebou tak dobře!“, že ano. Za pouhý jeden rok po únorovém vítězství 1948 došlo ke zrodu ČLR (Čínská lidová republika), pětina či dokonce čtvrtina všeho lidstva je na naší straně, naši bolševici si libovali. Mao Ce-tunga ale vbrzku začali citovat s menší pravidelností: jednak ten jeho radikalismus, a zejména neochota hrál druhé housle, podřizovat se kremelskému dirigentovi — čili přijmout roli podřízenosti, kterou Čína vyžaduje ve své části světa.

Po Stalinově zaslouženém přesunu do pekelného záhrobí se sovětsko-čínské vztahy nelepšily. Naopak, Chruščov Nikita Sergějevič v únoru 1956 na 20. sjezdu VKS(b) tuze popudil nejpočetnější soudruhy světa svým destalinizačním projevem, posléze — během krize týkající se Taiwanu a ostrůvků Quemoy a Matsu — svou neochotou dát Maovi k dispozici nukleární zbraně k zastrašování i případnému katastrofálnímu použití. Vztah SSSR — ČLR, států s nejdelší společnou hranicí kdekoliv na světě, dosáhl nejnižšího bodu vřelosti v roce 1969 čili krátce po internacionálním obrněném výprasku našich pomýlenců s lidskou tváří.

V sibiřských dálavách na řece Ussuri došlo ke střelbě a nejednomu zabití. Informace, získávané z takových vzdáleností, vytvářejí dojem o rostoucím vlivu čínských pilňáčků, zásobitelů všemožného požadovaného zboží.

V současné době vztah těchto dvou mohutných států je vyjadřován neutrálním epitetem „korektní“. V OSN svým vetem se společně a dosud úspěšně brání iniciativám, jež by vedly k odstranění syrského diktátora Assada[1]. Jak Rusko, tak Čína se musejí potýkat s podstatnou nepříjemností v podobě islamismu, jehož militantní ambice nijak neutuchají.

Ve vztahu k zemím třetího světa, z nichž mnohým se dostává neoprávněně lichotivého eufemismu developing — „zdárně se rozvíjejících“, z hlediska domorodých vládců má Čína jako partner několik plusů: na rozdíl od západních demokracií si nestěžuje na bující nedemokratické praktiky, jejím cílem není prosazování osvícených reforem, ale pouze vlastní hospodářské zájmy.

To vesměs znamená mít přístup k nerostům, potřebným minerálům, dalším zdrojům[2], a rovněž být odbytištěm čínského zboží. Využívat příležitostí k investicím, podílet se na náročných projektech, výstavbě průmyslu, též se zaměřením na infrastrukturu — silnice a železnice. Pozornosti k rozvinutí všelijakých aktivit neunikají latinskoamerické státy, s Brazílií patrně na prvním místě. Zvláštní pozornosti se těší vzdálená Austrálie, země důkladně již vyvinutá a přitom i mohutný exportér mnohých nerostů.

Čína využívá dosud setrvávající alergie v Třetím světě vůči dřívějším koloniálním vládcům. Její historická zkušenost z nedávné doby druhé světové války se ovšem týká Japonců, jejich hanebného počínání nejen při hrdlořezných orgiích v Nankingu.

Největší zájem Číny ovšem míří k západnímu, industriálně a také i značně jinak pokročilejšímu regionu, největšímu odbytišti vlastních produktů, prostředí s příležitosti k investicím, získávání nejznamenitější technologie, k imitacím, padělkům, všemožným nepoctivostem.

Nepřehlédnutelná jsou ohniska všemožného sváru. Samostatně a též úspěšně si počínající ostrov Taiwan, o polovinu menší než Česká republika, ale s víc než dvojnásobným počtem obyvatel, několikrát téměř vedl k rozpoutání nukleárního inferna. Teď už delší dobu nebezpečí pominulo, rozumné řešení nalezeno, ostrované se příliš hlasitě nedomáhají mezinárodního uznání své suverenity, ač suverénně si počínají a v Číně k její spokojenosti značně investují.

Beijing má rozhodně víc starostí se Severní Koreou, svým oficiálně ideologickým marx-leninským spojencem, stalinistickým fosilem, s mohutnou armádou (1,2 milionu mužů a žen ve zbrani), a s nedostatkem zábran se hodně krvežíznivě vyjadřovat. Prohlášení generálů zlikvidovat USA jednou ranou.[3] (Andrew Salmon, North Korea boasts of defeating U. S. with „a single blow“, Washington Times, 30. 4. 2012).

Vicemaršál Ri zpřesnil informací podříznout krk komukoliv, kdo by pomluvil vládnoucí severokorejské osobnosti. Čína umožňuje dodávky severokorejských součástí raket scud novému režimu v Egyptě a Severní Koreu zásobuje vybavením pro interkontinentální rakety (ICBM mobile missile launcher) s doletem 5000 kilometrů, což Washinton pokládá za iniciativu nepřátelskou zájmům USA.

Zřetelnou ambicí Číny je vystrnadit USA jako dominující mocnost z Pacifiku.

Přibývá vlastnických nároků k ostrovům, ostrůvkům, atolům, s tím i k nálezům ropy, plynu, nerostů v tamějších mořích, s odvoláváním na prapodivná tvrzení o objevech mořeplavců před dvěma tisíciletími.[4] Vody Jižního čínského moře jsou nejpilnější lodní trasou světového obchodu. Jedním ze základních pravidel mezinárodního práva od nepaměti je princip „otevřených moří“ (high seas), jež na rozdíl od „pobřežních vod“ (territorial waters) nelze nikým vlastnit.

Vzdor univerzálnímu, nikým dosud nezpochybňovanému principu, Beijing světu oznámil, že provincie Hainan bude uplatňovat své právo kontroly lodní dopravy. Nejvíc povyku se prozatím dostává pěti neobydleným ostrůvkům Sensaku. V roce 1895 je Japonsko anektovalo jako tzv. terra nullius — „země nikoho“ a je tudíž k mání kterémukoliv zájemci. Mírová smlouva, uzavřená v San Francisku v roce 1951, je Japonsku navrátila, Čína protestovala, ale předem odmítla spor předložit k rozhodnutí mezinárodnímu tribunálu. Občasné protesty čínských patriotů pokračují do těchto dní.

Sporných majetků je několik. Například o souostroví Spratley v roce 1988 došlo k „local confrontation“ a řada států si na ně činí nárok — Čína, Japonsko, Taiwan, Jižní Korea, Vietnam, Malajsie, Indonésie, Filipíny. Souostroví Paracel, původně pod kontrolou Jižního Vietnamu, Číňané tam zaútočili v roce 1974. Scarborough Shoal („mělčina, písčina“), vzdálenost 140 mil od Filipín. Nároku se ale domáhá Čína, 750 mil vzdálená.

Čína oznámila, že od 1. ledna 2013 je jejím úmyslem zastavit a kontrolovat všechna plavidla v oblasti Jižního čínského moře. Což hrozí konfliktem zejména s Japonskem.

V září 2012, čínský armádní generál s mnoha hvězdičkami oznámil světu, že jeho vlast se připravuje na válku kvůli ostrůvkům Senkaku.

Mohutnící disharmonii o vlastnictví a právu pohybu na širých mořích, svou závažností a explozivním potenciálem převažují hraniční spory dvou sousedů s rekordním množstvím obyvatelstva a navíc i nukleárně vybavených: Čína a Indie, ovšem. Před padesáti lety (1962) se jejich vojska utkala na bojištích v Himálajích, maximálně vysoko, s nedostatečnou dávkou kyslíku pro ty, kteří ještě trvale nedodýchali.

Konflikt končil čínským triumfem a indickým fiaskem — pramálo z toho zapomenuto na obou stranách. Od té doby pokrok s přemnohými zabijáckými možnostmi se ovšem nezastavil. Srážka jaderně vybavených gigantů by hravě znicotnila hádanice o atoly miniaturního rozsahu.

Píše pan Ota Ulč 2013


[1] Psáno 2013!!!

[2] Zcela ukázkovým je angažmá Číny v mediálně málo známé Středoafrické republice, dlouhá léta zmítané nestabilitou, boji mezi křesťany a muslimy, v podstatě nefungujícím státem, zkorumpované a nečinné vládě apod. OSN je přítomna, ale v bojích se neangažuje. Země přitom oplývá nerostným bohatstvím: zlato, diamanty, ropa. A Čína se v tichosti hospodářsky angažuje, etabluje čínské firmy, a nebylo by divu, kdyby jí válečný chaos a bezvládí vyhovovalo. Domněnky, odkud pocházejí zbraně živící konflikt, se neodvážím. PeTaX

[3] Aktuálně (12/2015) se Kim Čong Un vyslovil, že Severní Korea disponuje vodíkovou bombou.

[4] Nepříliš známým faktem je pronájem části Sibiře Ruskou federací Číně na 49 let.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 809 × | Prestiž Q1: 5,33

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top