Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 11 min.

Smrt v náručí fanynky

Před čtyřiceti šesti lety našli profesního partnera a přítele Jiřího Suchého mrtvého v jeho ateliéru na Václavském náměstí. Vedle něj ležela půvabná studentka Jitka, častá návštěvnice divadla Semafor. Podle dostupných informací je otrávil unikající svítiplyn ze starých kamen. Šlo opravdu o nešťastnou náhodu, nebo o sebevraždu? A kdo byl Jiří Šlitr?

Opravdu zemřel Jiří Šlitr náhodou?

slitr1.jpg (47,512 kiB)
Kreslíř, karikaturista, ilustrátor a scénograf, hudebník, skladatel, zpěvák, autor i herec Jiří Šlitr

Geniální hudebník, malíř a komik Jiří Šlitr zemřel 26. prosince 1969. Usnul navždy v náruči mladičké semaforské fanynky Jitky Maxové a s ním navždy skončila jedna slavná etapa pražského divadla Semafor. Na místě tragédie nebyl nalezen žádný dopis na rozloučenou, podle příbuzných a přátel rozhodně netrpěl žádnými psychickými problémy. Vyšetřovatelé případ uzavřeli jako nešťastnou náhodu, vrahem se podle nich stal plyn, unikající z kamen. Bylo to opravdu tak? Zda způsobila smrt Jiřího Šlitra opravdu závada na plynových kamnech, to nebylo nikdy prokázáno. Šuškalo se, že v dramatické době konce 60. let začal být velmi nepohodlný. Jiná fáma hovořila o vraždě a sebevraždě, aniž by jmenovala, kdo byl vlastně obětí. Fámy vznikaly z řady důvodů. Především proto, že svítiplyn, který se tehdy používal, velmi citelně páchl. Plynové spotřebiče byly opatřeny řadou bezpečnostních prvků a celý závěr o technické závadě vyzníval tehdy příliš nevěrohodně, i když otravy CO ze svítiplynu byly prokázány v desítkách tisíc případů.

„Zdá se mi, že jsem motýl…

slitr2.jpg (36,879 kiB)
Smrtí Jiřího Šlitra skončila ze dne na den
slavná první etapa divadla Semafor

…který si vzal do hlavy, že lítat z kytky na kytku ho vlastně nebaví…“ Jakoby se v textu k písni, kterou zpíval v kultovním hudebním filmu „Kdyby tisíc klarinetů“ s Janou Malknechtovou, konečně přiznal, jak to s jeho soukromím ve skutečnosti je. Tenkrát to ale nikoho ani nenapadlo, přestože si populární hit pobrukoval v první polovině 60. let kdekdo. Na jevišti působil Jiří Šlitr jako božsky nechápavý, nudný patron s buřinkou, a tak není divu, že si o něm kdekdo myslel, že je takový i v soukromí, ale opak byl pravdou. Žil rychle, jakoby tušil, že mu osud vyměřil jen málo času pro pobyt na tomto světě. Miloval luxusní obleky, jezdil rychlým BMW a často pracoval až patnáct hodin denně. Složil více než tři stovky písniček, které dodnes patří ke klenotům české populární hudby.

sylva-danickova.jpg (25,514 kiB)
Šlitrova největší láska Sylva Daníčková

Vždy pečlivě střežil svou nezávislost, až tak moc, že se dokonce ani nikdy nestal oficiálním členem souboru legendárního pražského divadla Semafor. Stejná touha po svobodě ho provázela také ve vztazích se ženami, kterých se kolem něj vždy točilo dost a dost. Jeho největší láskou byla zřejmě Sylva Daníčková. Jejich bouřlivý vztah trval jedenáct let, během nichž se opakovaně rozcházeli a zase usmiřovali. Až po Šlitrově smrti vyšlo najevo, že měl z dalšího vztahu dokonce dceru Dominiku, kterou často navštěvoval. Nikomu ze svých přátel o ní ale nikdy neřekl.

Blues po česku

Rodák ze Zálesní Lhoty poblíž Vrchlabí, jenž se narodil 15. února 1924, prý projevoval hudební i výtvarný talent už od tří let. První zdědil po matce (hra na klavír), druhý po otci (profesor kreslení).

Aby unikl totálnímu nasazení, nastoupil po maturitě v roce 1943 jako úředník do továrny svého strýce, více než práci se však věnoval Rychnovskému dixielandu, ze kterého vznikl Czechoslovak Dixieland Jazz Band. S touto skupinou několikrát vystupovali i v pražském divadle E. F. Buriana v představení Cesta jazzu, existovali do roku 1949 a zachovala se dokonce jedna nahrávka At The Jazzband Ball, která vyšla na desce Český jazz 1920–1960 (i se Šlitrovým sólem na piano). Později někteří členové skupiny hráli ve slavnějším Pražském dixielandu

Po válce vystudoval práva a následovala dvě léta vojenské základní služby, nejprve v Milovicích, která mu přinesla setkání s textařem Pavlem Koptou. Z jejich společné autorské dílny pochází řada písní (Drožkář, Dnes naposled) a zřejmě i nejpovedenější české blues Černá Jessie, které bezkonkurenčně nazpívala Hana Hegerová. Druhý rok vojenské služby strávil již jako výtvarník Ústředního domu armády.

slitr3.jpg (18,831 kiB)
Hudební i výtvarný talent se prý u něj
začaly projevovat již ve třech letech

Kopta jej patrně dostal i na Barrandov, kde pak hrál na piano a tam se seznámil s Miroslavem Horníčkem, ještě před jeho spoluprací s Janem Werichem. Začal dělat pro Horníčkovy pořady Humor není pro legraci nebo Člověk mezi lidmi hudební doprovod.

Šlitr zatím také hudebně spolupracoval se začínajícím režisérem V. Svitáčkem na některých jeho snímcích (zpravidla reklamních). Intenzivně se pořád věnoval kreslení. Galerie hlavního města Prahy od něj tehdy odkoupila pár kreseb s pražskými motivy.

V roce 1957 měl pak svou první výstavu v Praze (další byly v letech 1959, 1961, 1964, 1968 a 1969). Šlitr v té době nebyl nikde zaměstnán, ale zároveň byl členem Svazu výtvarníků, takže pro úřady bylo vše v pořádku a on se mohl věnovat hudebním i výtvarným projektům. Dělal leccos, doprovázel Ljubu Hermanovou, hrál improvizace v kině během němých grotesek Chaplina, doprovázel také Jiřinu Steimarovou a Eduarda Dubského. Také byl členem Laterny Magiky (až do roku 1961), se kterou jezdil často i do zahraničí (jeho číslem byla skladba, kde díky filmové projekci obstarával všechny nástroje jenom on).

Členkou Laterny byla i herečka a konferenciérka Sylva Daníčková, která se stala Šlitrovou dlouholetou přítelkyní (ačkoliv se nevzali, byli partnery až do jeho smrti). S Laternou se pod vedením Alfréda Radoka zúčastnil i půlročního zájezdu na Světovou výstavu Expo 58 do Bruselu, kde se u klavíru střídal s Rudolfem Roklem. Hudbou Šlitr obstaral části Živé sklo a Finále a mimoto na Expu i vystavoval své kresby. K výstavě vydalo SNKLU obsáhlou biografii, Šlitrovo jméno zde sice nenajdeme, ale je alespoň na fotografiích ze zmíněného představení. S Laternou jezdil posléze i jinde po světě (Moskva, Londýn, Vídeň…).

Přestože skládal jako samouk, zpívají dodnes jeho písničky profesionálové i celé generace fanoušků. Když jej Miroslav Horníček v roce 1957 seznámil s Jiřím Suchým na koncertu Akord clubu v pražské Redutě, nemohl tušit, jak výrazně tato dvojice poznamená vývoj malých divadelních scén, a především specifickou atmosféru Semaforu. Jiří Šlitr stál u celé řady významných projektů a uměleckých činů 60. let. Jen velmi málo se vědělo o jeho soukromí.

Ačkoliv jejich první veřejná vystoupení s Jiřím Suchým nedopadla zrovna nejlépe (silvestrovská produkce písně „Potkal potkan potkana“ sklidila diváckou reakci: „Co jste to tam pustili za dva chuligány?“). V této době také poprvé Šlitrův hlas zazněl i na deskách, zatím v duetech se Chybí mi ta jistota a Tu krásu nelze popsat slovy. V roce 1963 ovšem získal 20. místo v anketě Zlatý slavík, o rok později byl už šestý. Zazářil v divadelním i filmovém Recitalu 64 a jako herec se objevoval i v dalších filmech.

Léta dozrávání

slitr4.jpg (26,089 kiB)
S Miluškou Voborníkovou (vlevo)
a Naďou Urbánkovou v divadle Semafor

Stejnojmenný hit se stal takřka přes noc hitem hned po premiéře první semaforské hry „Člověk z půdy“ v roce 1959. Mimořádně úspěšnou divadelní scénu Semafor (SEdm MAlých FORem) založil Jiří Šlitr právě s muzikantem Ferdinandem Havlíkem a Jiřím Suchým. Zrodil se tak pražský kulturní svatostánek 60. let. Následovala hudební féerie Zuzana je sama doma, po jejímž uvedení začalo být zřejmé, že základním kamenem tohoto divadla je rytmus. Hudbu Šlitr složil celkem k 21 semaforským inscenacím.

Herec Šlitr se zrodil až v roce 1962, v představení Jonáš a tingl-tangl. Suchý tehdy přesunul premiéru inscenace do Zlína, protože se obával reakce publika na Šlitrovy herecké kreace. Poté co po replikách, odříkávaných od klavíru s nenapodobitelnou dikcí zcela prkenným Šlitrem, publikum doslova bouřilo, Suchý podle svých slov pochopil, že bude muset hodně přidat, aby partnerovi stačil.

Ďábel z Vinohrad

Ačkoli byl vystudovaný právník (PFUK 1945–1949), svůj titul JUDr. využil pouze jako komický prvek v několika představeních a v roli advokáta ve filmu z roku 1968 Zločin v šantánu. Přeneseně se však užíval v přezdívce „doktor klavír“, kterým ho častovali kolegové (Horníček) a patrně byl i inspirací názvu alba „Jonáš a dr. Matrace“. (V Semaforu mu však přezdívali vcelku nelichotivě Rybín.)

V roce 1965 odmítl hudbou opatřit Suchého hru Sekta, ale složil jazzovou operu na jeho libreto Dobře placená procházka, kterou Miloš Forman natočil vzápětí jako film a po mnoha letech se tento projekt (ironií osudu v kombinaci s odmítnutou Sektou) dostal až na prkna Národního divadla (2007). To asi Šlitra skutečně nenapadlo, nicméně Procházce velmi věřil a snažil se ji udat i v zahraničí, zejména na Broadway ve vysněné Americe, což se mu ale nepodařilo (nicméně s úspěchem se hrála např. v Belgii).

V té době podle vzpomínek J. Suchého nebo M. Horníčka Jiří Šlitr začal zlehka podléhat úspěchu, a jak se říká, Praha mu začínala být malá. V roce 1966 se oba Jiří herecky „rozešli“, Suchý uvedl Benefici a Šlitr hrál v Ďáblovi z Vinohrad (odtud pochází jeho asi nejslavnější hit „Co jsem měl dnes k obědu“). Vzájemné vztahy tehdy skutečně ochladly (Suchý to zdůvodňuje hlavně tím, že sám začal pracovat na filmu Nevěsta a nepřizval Šlitra ke spolupráci), nicméně v tvůrčím procesu to nebylo znát a oba Jiří hráli i skládali společně dále.

Šlitr z divadla vyhodil kmenový orchestr F. Havlíka, protože chtěl pod dobovým vlivem Semafor více posunout k bigbeatovému zvuku, což Havlík odmítal.

V té době vystavoval své kresby ve Wiesbadenu, v Dortmundu, New Yorku. V roce 1967 se vydal na Světovou výstavu do Montrealu, kde uváděl Kinoautomat pro děti a pořad Stars of Prague. Další výstavy ho čekaly v Hollywoodu a Houstonu.

Během následujícího divadelního turné se vztah S+Š znovu zlepšil (dle Suchého se z nich právě v tu dobu teprve stali skutečně blízcí přátelé), což utužily události léta 1968. Šlitr reagoval okamžitě a ještě v době, kdy byl J. Suchý v zahraničí, nasadil obnoveného a politicky aktualizovaného Ďábla z Vinohrad. Ještě dál šla vzápětí dvojice ve hře Jonáš a Dr. Matrace, politická kritika byla i ve filmu Zločin v šantánu. Šlitr (i Suchý) navíc podepsal petici Ludvíka Vaculíka 2000 slov.

suchy-slitr-forman.jpg (24,410 kiB)
S Jiřím Suchým a režisérem Milošem
Formanem (uprostřed) v roce 1966

Koncem 60. let se výrazně podílel na televizních pořadech Plakala panna plakala (2 díly) a Grandsupertingltangl (3 díly), znovu se usmířil s F. Havlíkem a studiovou desku Jonáš a Dr. Matrace opět natočil Havlíkův orchestr. Celkově se jeho vztah k lidem zjemnil a zmizely ony lehce „hvězdné“ manýry, i když podle Havlíkova tvrzení začal tehdy uvažovat, že ze Semaforu odejde, protože se chtěl pokusit prorazit v zahraničí. Ostatně obě jeho hlavní profese, tedy skladatel a výtvarník, jazykové i kulturní bariéry snadno překonávaly.

Byl to vynikající kreslíř, karikaturista, ilustrátor a scénograf, hudebník, skladatel, zpěvák, autor i herec. A ve všech oborech, v nichž vynikl, byl samouk.

K jeho nedožitým devadesátinám vydalo Vydavatelství Supraphon soubor 4 CD, který obsahuje písničky, zpívané Jiřím Šlitrem sólově i v duetech s kolegy z divadla Semafor. Jeho významnou součástí je v kompletní podobě dosud nikdy nezveřejněné představení „Ďábla z Vinohrad“ z října roku 1968. „Reakce na tehdejší aktuální politickou situaci po srpnové invazi dodává nesmírnou sílu každé replice, textu i gestu účinkujících. Slyšíte neuvěřitelné souznění publika s interprety v mocném a omračujícím spiklenectví,“ upozorňuje Šlitrovy fanoušky producentka projektu Naďa Dvorská.

Jó, to jsem ještě žil

dominika-krestanova.jpg (43,002 kiB)
Šlitrova dcera Dominika Křesťanová
(o níž nevěděli ani jeho nejbližší přátelé)

Šlitr vášnivě rád maloval. „Sám jsem se sebe dřív nejednou ptal, čím chci raději být: zda hudebním skladatelem, nebo výtvarníkem,“ napsal jednou. Bez bloku a tužky nikam nevyrazil, kreslil pořád a všude, třeba v pět hodin ráno na ulici, v kavárně, v divadle… Vystavoval často už za svého života, a to i v zahraničí, mimo jiné i v americkém Houstonu, Hollywoodu či New Yorku. „Doma jsem našla jeho pas, kde má dokonce napsáno, že je absolvent Akademie výtvarných umění, že je akademický malíř, což je naprostý nesmysl. Nejspíš to bylo z toho důvodu, aby mohl víc cestovat,“ prozradila před časem jeho dcera Dominika Křesťanová.

Jak by to všechno bylo, se už ale nikdo nedozví, protože…

Šlitr odjel z domova se slovy, že potřebuje v Praze něco zařídit. Když odcházel naposledy z domova, zněla (údajně) jeho bytem píseň z představení Jonáš a Dr. Matrace „Jó, to jsem ještě žil“.

Na Boží hod roku 1969 snad pozval své známé na oběd, z něhož se vytratil s tím, že se za hodinu vrátí.

Když se dlouho nevracel, začala po něm pátrat rodina i hosté z oběda, rodina našla jeho auto před ateliérem na Václavském náměstí a bohužel v ateliéru potom i mrtvého Šlitra. Byl mrtvý, stejně jako jeho mladá fanynka, s níž strávil poslední chvíle života. Příčinou úmrtí byl unikající svítiplyn z kamen, kterými si v ateliéru přitápěl. Zda se tak opravdu stalo kvůli technické závadě, to se nepodařilo nikdy plně prokázat. Snad prý po poklesu tlaku plynu zhasl plamen a po obnovení dodávky již unikal jen smrtící plyn. Anebo plyn někdo úmyslně zavřel a znovu pustil?

Na závěr snad vzpomínka Jana Wericha:

„A já sám mám od něho obrázek, který jsem dostal poštou loni k vánocům. Bylo to den po tom, kdy jsem se dozvěděl, že Šlitr umřel. Otevíral jsem vánoční poštu a mezi ní jsem našel od Šlitra obrázek takového vousatého pána v buřince, vousy mu jdou až na podlahu, sedí na kanapíčku, a pod tím bylo napsáno a stále je napsáno: „Všecko nejlepší, pane Wérich.“ (s dlouhým é) „Šlitr.“ A tu už byl… to už tady nebyl, když jsem tohle otvíral. Bylo mně moc smutno, protože jsem byl na Šlitra fanda, když hrál, tak jsem se mu vždycky smál, tomu jeho nehybnému obličeji.“

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 764 × | Prestiž Q1: 7,68

+7 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Smrt v náručí fanynky

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)
PeTaX:
Děkuji za zpřesnění. Tyto informace jsem nikde nenašel. Sestavil jsem článek jen z toho, co je dostupné a ± oficiální.
Lynx:
Článek opakuje mnoho nepřesností. Takže rekapitulace: Šlitra zabil plyn z vařiče, ne z kamen, ta stála vedle a byla neškodná. Ergo nepřitápěl si. Na v…

V interní diskusi je 2 příspěvků | poslední příspěvek 28. 12. 2015 13:07 || Diskutovat interně

Facebook diskuse
top