Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Knihy duši neničí

Nedávno zde někdo zveřejnil článek o dětských knížkách Nikolaje Nosova – Neználek. Z článku vyplývalo, že zatímco první díl, který byl do češtiny přeložen, nesl znaky výborně vyprávěného pohádkového příběhu o „malíčcích“ ve vesnickém „Kvítečkově“, druhý díl, přes mistrné vyprávění, však již nesl znaky ideologické objednávky. Líčil tytéž malíčky zasazené do reálií „Slunečního města“, města blahobytu, socialismu a reálného komunismu. Třetí díl, který byl do češtiny přeložen, se jmenoval Neználek na Měsíci a nastavoval „neúprosné zrcadlo dekadentnímu a prohnilému kapitalismu“. Autor článku vyslovil myšlenku, že i přes výbornou vypravěčskou schopnost N. Nosova tyto knihy ideologicky útočily na dětskou mysl a pokládal je za škodlivé.

Přečetl jsem za život mnoho knih. Nemám je spočteny, ale odhadl bych to někde kolem 5 000. Četl jsem jako dítě Neználka i Káju Maříka, Brášku Lajdáčka i Karafiátovy Broučky, Němcové Babičku i Malého Bobše. Později mj. Bibli ekumenickou i Kralickou, Korán i mahájány buddhismu, Konfucia, Kanta i Hegela a Marxe. Čapka i Patočku, Václava Černého i Erazima Koháka, Havla i Kohouta i Mein Kampf. Četl jsem všechno, co mělo litery.

Nemyslím si, že by mě ty dětské knihy nějak zdeformovaly, či mi nasadily do hlavy nevyvratitelná dogmata jakéhokoliv učení, či filosofie. Ani „dospělácké“ knihy neudělaly žádnou škodu. Knihy v sobě ukrývají moudrosti i zkušenosti generací dávno mrtvých předků. Někdy zvrácenosti, někdy moudra.

Pokud si člověk uchová kritické myšlení a obezřetnost, nemohou mu „špatné“ knihy uškodit. Spíše upozorní na rizika jednoduchých pravd a dogmat.

Nechtěl jsem vlastně obhajovat jednotlivé knihy, jejich ideologická pozadí, či různé „ismy“. Ty knihy, v době kdy byly napsány, bezvýhradně popisovaly dobovou realitu. Nebo se to pokusím říci ještě jinými slovy: popisovaly mravní kodexy své doby a řád věcí.

Zkuste v následující citaci zaměnit pro soudobou ateistickou společnost obtížně akceptovatelné slovo Bůh za jakékoliv jiné. Třeba ten řád. A máte rázem velmi aktuální soudobý text.

F. Háj – Kája Mařík VIII. díl (Občanská tiskárna Brno 1943, vydání osmé)

…To není, jako když tvůj tatínek a já jsme vyrůstali na samotách. Lesy dětskou duši zušlechťují, ale lidé velkých měst ji kazí. V lesích každý strom vzácným darem božím. Tam každý úzkostlivě šetří kultur – mladých stromečků – těch drobných dětí lesních velikánů. Ve velkoměstech není lesů, ale je tam víc. Jsou tam lidé k obrazu božímu stvoření. Ti kultur svých nešetří. Soustavně je ničí, popřávajíce jim zábav, které jsou pro ně jedem, dávajíce jim knihy a časopisy, v nichž tryská v každé stránce na kolika místech posměch Boha, Stvořitele. Zapomněli, že Bůh se posmívat nedá a že krutými tresty ohlásí se v den, kdy nejmíň Jeho hněv byl očekáván. Nejdřív to ponesou sami na své kůži. Společnost lidská cítí to o chvíli později. Lomí farizejsky rukama, ruce spíná, naříká: ‚Jak jen se mohlo stát, že jsou dnes třináctiletí lupiči, šestnáctiletí zhýralci, zloději, vrahové, otcovrahové!‘ Pro pána krále, to je divení! A přece stačí krátká odpověď: ‚Odtáhli jste děti svoje od Boha a Jeho příkazů‘. Řekli jste jim: ‚Boha nepotřebujete!‘ Nuže tady jsou důsledky…

Myslím, že řád je přesně to, co soudobé společnosti chybí. Kde není řád, neplatí zákony, neplatí selský rozum, neplatí ani jednoduchá pravidla. A neexistuje mravnost v jednání.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 107 × | Prestiž Q1: 13,19

+23 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Knihy duši neničí

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top