Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Svobody ubývá před očima

Několik autorů článků, častěji však jejich komentátoři nevidí, či nevnímají, že cesty do pekel jsou vždy dlážděny dobrými úmysly. Schází převážně základní úvaha o tom, že vzdáním se 1 cm2 osobní svobody pro pofiderní kolektivní prospěch jeden každý přichází v budoucnosti o celý hektar osobní svobody. Ty postupné krádeže svobod jsou vždy zahaleny do líbivého pozlátka. Když se však pozlátko sloupne, zbudou jen ztráty.

Jednou z do očí bijících manipulací moci v této oblasti je třeba přesun odpovědnosti za dopravní přestupek, či následné škody z pachatele na majitele vozidla. To je přímo ukázková věc. To pozlátko je přesně to, že řada lidí je hluboce rozhořčena, když se majitel vozu odvolá na to, že vozidlo řídila osoba jemu blízká, proti níž nebude vypovídat. A několik mediálních masáží, které nám ukážou několik velmi, ale velmi zavrženíhodných příkladů.

Precedens vychází z tradičního práva, kdy vás nesmí nutit vypovídat například proti manželovi/ce, i když víte a na vlastní oči jste viděl/a, že krade dětem svačiny a nevrací pytlíky. (Nebo cokoliv jiného.) Svědčit samozřejmě můžete, když se Vám z toho činu zvedá bachor, čepec, kniha i sléz, ale nesmíte být nucen/a.

Když to pozlátko oloupeme, zbude nám jen neschopnost Policie zdokumentovat přečin, usvědčit pachatele přestupku (fotografií, včasným zásahem) a přesunout odpovědnost na někoho, koho mají bezpečně podchyceného v registrech, tedy majitele vozu. Snazší prostě je zkoupat nevinného. Tedy protiústavní presumpce viny. Ale lidé vidí právě jen ten staniol a hlasitě tleskají.

Zkusme se třeba na problém podívat tak, že majitel bytu bude odpovědný za každého, kdo u něj bydlí. Třeba dceru, syna, či cizího člověka. A ten člověk něco ukradne. Vinen je majitel bytu.


Podobně můžeme dokumentovat i proces s tolik problematickými obálkami s různobarevnými pruhy. Už nejsou jen modré, ale i červené a zelené. Nějaký úřad si usmyslí, že po vás něco chce. Nadatluje nějaký ten spisek, který vloží do obálky s pruhem a pošle na vcelku libovolnou adresu s tím, že pokud si spisek ve vlastním čase nevyzvednete, za 15 dní se pokládá za doručený.

Situace vychází z komunistického a kolektivistického předpokladu, že úřady vás všechny mají zdokumentovány a evidovány, tudíž jste tam, kde vás očekávají a pokud ne, zle matičko, zle. A zase to pozlátko: každý přece musí být doma a komunikovat s úřady. To je tak jednoduché, když vám média opakovaně předestřou, že jakýsi asociální(?) X.Y. si poštu trvale nevyzvedával a tudíž je jeho vinou, že si způsobil kolizi s úřady.

Když pozlátko oloupeme, musíme konstatovat, že podle státu sice musíte mít někde trvalé bydliště (Ale proč vůbec? Bezdomovci nemají.), ale žádný zákon vám neukládá se v něm zdržovat. A žádný zákon vám neukládá, že si poštu musíte nechat dosílat někam jinam, než se fyzicky zdržujete. Podobně vám žádný zákon neukládá mít poštovní schránku, ani vám neukládá (máte-li ji) ji pravidelně vybírat. Podobně vám žádný zákon nenařizuje, že musíte na zazvonění, či kopání do dveří otevřít. Jsou i nezvaní hosté. To stát pouze předpokládá, že musíte. Ergo: stát vás i s tím masivním množstvím rozličných databází není schopen nalézt, takže vám ten kus papíru pošle v zásadě kamkoliv a ztrestá vás presumpcí viny, pokud o tom cáru nevíte, jste na jiném konci světa, nebo o něm prostě vědět nechcete. I to je totiž právo každého člověka.


Dalším bezprecedentním příkladem je pokus Ministerstva životního prostředí prolomit ústavní zákon o nedotknutelnosti soukromého příbytku, což v podstatě bez souhlasu soudu nesmí ani Policie.

Pozlátko je zase velice líbivé: kdejaký darebák si v kamnech spaluje kdeco. Vzduch je v řadě sídel nedýchatelný a z komínů se valí různobarevné čmoudíky. Tak dáme pravomoc místním expoziturám MŽP a jejich úředníkům vstupovat protiústavně do příbytků a obydlí obyvatel, provádět stěry z komínů, případně jen skákat po ulici s drahým aparátem, který bude zcela neprůkazně (svědkem je jen jiný aparátčík) dokladovat, že jste spálili v kamnech použitý kondom.

Pokud jste svým komínem omezili svého souseda, je naprosto legitimní, když vám to bude mít za zlé a bude chtít náhradu za umazané prádlo, či astmatický záchvat dítěte. Ale když nic takového neděláte, je jen další presumpcí viny, když vám kdekterý ouřada poleze do baráku a bude se vám rýpat v popelníku (komíně, senkruvně, či hnoji). Ale že by šly chytat čmoudíky kolem Arcelor Mittalu, to je samozřejmě nenapadne ani náhodou. Ten totiž má právníky. Vy máte prd. Jinak řečeno: Arcelor se nelekne, ale vy se děste každého dne, hodiny, minuty a zvonku u branky.


Naposled použiji jednu aktuální situaci: Paní Y. Z. si za své peníze, na svém pozemku, nechala postavit od dodavatelské firmy domek. Podle svých potřeb. Dodavatel se holedbal, že stavba bez základů v takovémto provedení je mobilním domem, tedy stavbou, která nepodléhá stavebnímu povolení. To se paní Y. Z. zamlouvalo. Firma dodala hotovou stavbu (raději bych to označil jako dřevěný domek na podvozku) a jeřábem ji umístila na k tomu připravené patky. Vše bylo vcelku OK, než se do věci vložil místně příslušný stavební úřad. Z tzv. mobilního domu mávnutím pera vytvořil „výrobek, který plní funkci stavby pro bydlení“ a protože se mu znelíbily světlé výšky obytného prostoru, zařídil obratem zamítnutí stavby, resp. zahájení řízení o odstranění stavby na náklady stavebníka.

I zde je pozlátko a rub. Pozlátkem je to, že si přece každý nemůže stavět libovolné domy, které možná spadnou a pohřbí jeho rodinu i s celým tím rodem, což nelze připustit. Nebo že si bude vinou nenormativní výšky otloukat čelo o strop na účet státu.

Rubem je to, že paní Y. Z. je plně spokojena se stávající výškou, bydlí se jí tam fajn, jen nějaký zdivočelý úředník ví lépe, co paní Y. Z. potřebuje. A protože mu nevyhověla (možná že pár stovek do kapsičky by celou věc urovnalo) stojí dnes před problémem, kde vzít peníze na likvidaci nelegální stavby (za její peníze, na jejím pozemku) a před výběrem, které místo pod mostem si pro další život vybere.

Podobné je to u stovek a stovek dalších příkladů, kdy vám kolektivistický stát předhodí hezounký důvod v leskle potištěném staniolu a pod ním jen další uzurpaci moci a zabavení vaší odpovědnosti. Ale hlavně svobody.

Tak se tím staniolem nenechte udusit!

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 110 × | Prestiž Q1: 24,49

+78 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Svobody ubývá před očima

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top