Štítky článku: •  

Traktát o slovech sprostých

Někteří lidé mají mluvu vytříbenou, jiní hovoří tak, že by se i příslovečný dlaždič červenal. A proč jsou vůbec některá slova sprostá a jiná nikoliv?

Historicky bychom mohli asi doložit, že v době, kdy se společnost začala rozdělovat na společenské vrstvy došlo i k oddělování slovníků. Vrstva řekněme majetnější a zřejmě i vzdělanější se potřebovala oddělit od lidu prostého (dobově sprostného, nebo též sprostého) nejen šatem či obydlím. Činila tak i za pomoci vypouštění slov, která se podle jejich názoru k lepší společnosti nehodila. Nemalou roli sehrála jistě i religiozita té doby.

Do skupiny slov tzv. sprostých můžeme zahrnout především některá podstatná jména a některá slovesa. Ještě sem-tam nějaké adjektivum jsa z podstatného odvozeno. Takové číslovky, či spojky jsou o tuto možnost beznadějně ochuzeny.

Speciálním druhem lidstva jsou dnes tzv. „bydlelky“, či „snažilky“. Ty pokročily v eufemizaci slov tak daleko, že nejsou schopny objektivně a věcně pojmenovat jakoukoliv „choulostivější“ věc, nebo činnost.

Abych nezůstal jen u teorie: slovo „hovno“ je vnímáno jako sprosté, zdrobnělina „hovínko“ je ale už vnímána téměř roztomile a „nadělení“, nebo „vývoz“ je už typicky snažilkovské.

Obdobně můžeme pohlédnout na stupňování slov prdel, prdýlka a sedinka. Těch příkladů by šlo samozřejmě publikovat nekonečně mnoho.

Úsměvný je třeba příklad tchánova bratra. Vystudoval veterinu. Po vstupu do praxe byl povolán na nějakou vesničku na Domažlicku k nemocné krávě. Dobytče vyšetřil a pak se, tak jak jej ve škole učili, sedláka optal: „jak ta kráva lejní?“. Sedlák na něj tiše hleděl, kolečka se v mu hlavě točila jako o závod, až ozuby do sebe konečně zapadly: „jo ahá – ale jó, sere dobře!“.

Nebudu se vydávat za absolutního asketu. Jsou v životě situace, kdy je jadrný výraz naprosto na místě a působí jako ventil bolesti, či zlosti. Někteří lidé však působí jako Eyjafjallajökull. Soptí své ventily bolesti a zlosti v obrovských erupcích, často již zcela bezděky a zbytečně.

Ať je to jak chce, každé slovo je však jen skupinou hlásek sestavenou spontánně etymologickým vývojem. To, jestli je daná skupina hlásek sprostá a jiná nikoliv, je čistě společenská konvence. Dovolím si jakýsi závěr: žádné slovo není samo o sobě sprosté. Sprosté je někdy to, jak lidé o daném výrazu uvažují. Někteří perverzně.

I vhodně použitá vulgarita má v jazyce své místo.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 385 × | Prestiž Q1: 14,37

+28 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top