Štítky článku: •  

Rakovina práva

President Havel ve svém prvním Novoročním projevu pronesl něco ve smyslu: „Naše země nevzkvétá, tak jak nám tvrdili dlouhá léta soudruzi z KSČ". Já si po dvaceti letech od okamžiku, kdy se soudruzi na posledníchvíli zbavili politické zodpovědnosti za zvěrstva, morální a ekonomické škody na všech občanech této země dovolím jeho výrok parafrázovat: „Náš stát není právním státem - navzdory uplynulým dvaceti letům".

Náš právní systém se stal pouze vykonavatelem reglementární zvůle zákonodárného sboru, který chrlí v záchvatu úplavice tuny a tuny omezujících zákonů, jejich novelizací a novelizací jejich novelizací v šílené touze sešroubovat a zákonně ošetřit každý, každičký, akt občana, počínaje jeho zrozením, pojmenováním, přes konzumní „povinnosti", snad až po vyměšování.

Za těmito jevy zůstává skryt jejich společný kořen - falešná představa, že regulace pomocí zákonů je universálním lékem na řešení společenských problémů a navíc zřejmý pocit, že je nutné vše řešit velmi rychle - tedy situace připomínající „válečný stav".

Pokud mně je známo, nejsme ve válečném stavu k žádné zemi na světě. Jediný válečný stav, který v naší zemi vládne, je válečný stav legislativy proti občanům této země. My, z výše našeho majestátu vládců, králů, císařů, parlamentu, se ustanovujeme, že zakazujeme, přikazujeme, omezujeme... Připadá Vám to směšné? Proč? Takovýto systém náš parlament (s mlčenlivým souhlasem občanů) denně provozuje.

Usnesení Senátu č. 303 z roku 2006 diplomaticky praví, že se náš právní systém „vzdaluje klasickým ideálům tvorby souladného, přehledného a předvídatelného práva", a projevuje se:

  1. přebujele vysokým počtem změn (novelizací) právních předpisů, navrhovaných vládou a členy Parlamentu. Představují až 80% zákonodárné produkce.
  2. obcházením řádného legislativního procesu formou „přílepků", tedy novelizací zákonů přidaných až v závěru legislativního procesu k věcně nesouvisejícím zákonům
  3. měkkými pravidly legislativního procesu (snadnost pozměňovacích návrhů) a jejich další změkčování zavedením zrychlených postupů (přijetí v prvním čtení) a zneužíváním tzv. legislativní nouze.

Mé pojmenování tohoto stavu je: „Soustavné a systematické pošlapávání lidské a občanské svobody KAŽDÉHO JEDNOTLIVÉHO OBČANA tohoto státu"- a „přímý útok na základní Listinu občanských práv a svobod, která je nedělitelnou částí základní Ústavy tohoto státu".

Ne nadarmo se nedávno vyjádřil emeritní ústavní soudce pan JUDr.Vojtěch Cepl v tom významu, že výrok jakéhokoliv soudu ve smyslu, že: „neznalost zákona neomlouvá" je „plivnutím do tváře každému občanu této země".

Mám tendenci to formulovat ještě tvrději: fráze „neznalost zákona neomlouvá" je vrtění se neutřeným zadkem moci na obličejích všech občanů tohoto státu, neboť žádný, a opakuji ŽÁDNÝ občan, není s to sledovat tu zákonodárnou dysenterii.

Snad Seneca se dávno pregnantně vyjádřil, že: „Nejzkaženější stát má nejvíce zákonů". Neexistuje čtvrtý češtinský stupeň stupňování, ale kdyby byl, ihned bych jej vyhradil pro zkaženost českého práva.

Když jsme před dvaceti lety „zvonili klíči", přáli jsme si, aby ten komunistický režim šel konečně k šípku (nebo jinam). Po dvaceti letech můžeme konstatovat: namísto „reálného socialismu" tu máme „socialismus byrokratický", daleko více svazující občanské svobody, než ten předchozí; nadvláda a moc etátních úřadů nad občany je do očí bijící, státní a mocenský dirigismus se umocnil na čtvrtou - kde jsou prostá práva občanů, kde jsou úřady, které občanům slouží, místo aby jej perzekvovaly, kde je rozumově uchopitelné právo, KDE JE TA SVOBODA???.

Máme tu nepoužitelný právní řád. Máme tu chudobu právního vědomí, máme tu neúctu k zákonům. Ale čemu se divit. Nepléduji pro křesťanské desatero, byť zahrnuje rozumné pensum pravidel života slušného člověka. Možná by stačilo ustanovit jako Ústavu „Komenského desatero pravidel mravného chování" - je oproštěno od náboženského dogmatu.

  1. Ctnost se pěstuje skutky, ne řečmi. Neboť člověku je dáno život „tráviti ve styku s lidmi a v činnosti“. Bez ctnostných činů člověk není nic než „zbytečné břemeno země“.
  2. Ctnosti se nabývá častým obcováním s ctnostnými lidmi. Příkladem toho je výchova Alexandrova, kterou mu poskytl Aristoteles.
  3. Ctnostné jednání se pěstuje činnou vytrvalostí. Neboť náležitě mírné a ustavičné zaměstnání ducha i těla přechází v píli, takže se zahálka takovému člověku stává nesnesitelnou.
  4. Jádrem všech ctností je služba druhým. V lidské pokažené přirozenosti tkví ohavná „sebeláska“, která působí, „že každý si přeje, aby péče byla věnována skoro jen jemu“. Proto je třeba bedlivě vštěpovat, že „se nerodíme jen sobě samým, nýbrž Bohu a bližnímu“.
  5. Pěstování ctností musí začít od nejútlejšího věku. Dříve než se „nezpůsobové a nectnosti hnízdit začnou“. Podobně jako se vosk a sádra za měkka formují snadno, ale když zatvrdnou, „darmo jest předělávati je“, tak i u člověka nejvíce záleží na „prvním fortelu“, který se zakládá hned „při maličkosti dítěte“.
  6. Ctnostnosti se učí ctnostným jednáním. Jako se učí „choditi chůzí, mluviti mluvením, psáti psaním“ atd., tak se člověk naučí „poslouchati poslušností, zdrženlivosti zdržováním, pravdomluvnosti mluvením pravdy“ atd.
  7. Ctnosti se učí příkladem. „Neboť děti jsou jak opičata: všecko, co vidí, ať to dobré nebo to špatné, hned chtí napodobovati, i když se jim neporučí, a proto dříve se naučí napodobovati než poznávati.“ Proto je třeba „živých příkladů“ stran vychovatelů.
  8. Ctnostem se učí též poučováním, které má doprovázet příklad. Poučování znamená objasnění smyslu daného pravidla ctnosti, aby vychovávaní rozuměli tomu, proč dělají to (ctnostné), co dělají a proč se tak dělati má. Podobně jako „ostnem se hovádko k tahu neb běhu pobádá, tak pověděními jemnými k běhu ctnosti mysl zdárná se nejen tvrdí, ale i ponouká“.
  9. Je třeba střežit děti před špatnými lidmi a vlivy. Poněvadž dětská mysl se snadno nakazí, je třeba ji jednak vzdalovat od „tovaryšstva zlého“, jednak předcházet zahálce, neboť člověk, který zahálí, „zlého dělati se učí, protože mysl prázdná býti nemůže, nezanese-li se něčím potřebným, prázdnými, marnými a ničemnými věcmi sama sebe zanáší.“
  10. Ctnost vyžaduje kázeň. Poněvadž pokažená lidská přirozenost projevuje se ustavičně „zde a onde“, je třeba ji soustavně káznit, disciplinovat.

A zásadně nepřipustit dovětek Ústavního zákona, že: „podrobnosti upravuje zákon" - (který ve výsledku překroutí znění ‚Ústavního zákona‘ do naprostého opaku - a - prováděcí předpis ještě do třetího, naprosto jiného tvaru, který Ústava, ani zákonodárce nezamýšlel.

Požaduji: spravedlivý a pochopitelný právní řád. I soudci si oddechnou. Budou soudit ad hoc, podle svého svědomí - případně podle precedentního práva.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 338 × | Prestiž Q1: 27,84

+106 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top