Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Náš problém se jmenuje závist a nenávist

Obě ty věci jsou destrukčním momentem naší společnosti a brání činorodé a úspěšné spolupráci mezi jednotlivými skupinami občanů.

Jistě si vzpomenete na Rudohrádecký projev Milouše Jakeše, jak se (ač slovy, že jí to, pěkné holce, přeje) snažil vyvolat ten vjem nespravedlnosti.

Ono to je ale poněkud složitější.

Chudí nemají rádi bohaté a závidí jim,

ale jen některé a některým…

Jakoby zde panovalo přesvědčení, že zbohatnout se dá legálně jen v několika profesích (herec, popový zpěvák, fotbalista, hokejista). A ostatní jsou jen zloději a podvodníci. Nevím, kdo tento kult rozdmýchává, ale matně to tuším.

Dokumentovat to můžeme identifikací davů s některými úspěšnými a jejich hlasitou adorací, kterou vytrubují hlásnou troubou na náměstích (poskakujíce jako tupé stádo s tupými slogany), jako by potřebovali nějak parazitovat na jejich slávě.

Jakoby se zdálo, že úspěšným podnikatelům (kteří ani své úspěchy nemusí dávat najevo tak okázale) nerozuměli. Berou za oprávněné, že nějaký fotbalist má cenu mnoha miliónů €, ale nerozumí už společenské funkci podnikatelů. Přitom ten fotbalist jim neumožní větší množství a lépe placené práce. Umožní jim jen „přiživení se“ na pocitu „vysoké společnosti“.

Z toho se odvíjí oblíbené komunistické dogma, že zbohatnout se dá jedině krádeží a žitím na úkor chudých. Vykořisťováním. Ale kladu si otázku, čí byly ty peníze, které dostal ten, či onen fotbalist, či hokejist.

Jedná se vesměs o apodiktickou demonstraci nedostatečnosti intelektu, znalostního deficitu a přesně té tupé stádnosti.

Důvodem nedůvěry a odporu chudých k bohatým je tedy zásadní nepochopení a pomýlená identifikace jejich nepřítele podporovaná jejich skutečným nepřítelem.

Toto je samozřejmě odvislé od intelektuálního klimatu v dané oblasti. V Americe jsou úspěšní podnikatelé váženi více, než sportovní a umělecké celebrity, protože každý („správný“) Američan chce být bohatý a ví, že kdyby svůj neúspěch sváděl na ostatní bohaté, stal by se terčem nesmírného výsměchu.

U nás se to jeví přesně naopak. Jakoby každý Čech chtěl být chudý a sváděl to všechno na chudé/bohaté, kteří mu to neumožňují. A onanuje s důvěrou, že mu to všemocný stát z kont těch úspěšných nějak vykompenzuje. Ta slepá otrockost! Ta závislost a závist!

Dodal bych, že kdokoliv, kdo opravdu osobně zná lidi, kteří zbohatli díky svým podnikatelským schopnostem – což v případě velkého bohatství vždy znamená schopnost vytvořit fungující organizaci vytvářející něco, co si lidé dobrovolně kupují – ví, že jsou to z drtivé většiny lidé příjemní, šťastní a spokojení.

Jsou sebevědomí, protože vědí, že jsou úspěšní a svých cílů dosahují. Nemusejí nikomu závidět. Nemusejí čelit vyčítavým pohledům manželky, proč nemají to, co mají sousedi. Problémem není majetek, problémem je nedostatek majetku.

Většina lidí, ať si to osobně přiznává či ne, chce žít v materiálním světě. Těch, kteří se upřímně vydají na duchovní cestu a jsou schopni ji unést se vším všudy, je totiž opravdu velmi málo.

Pokusil jsem se na ní vydat, ale je to cesta opravdu trnitá.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 029 × | Prestiž Q1: 16,68

+37 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Náš problém se jmenuje závist a nenávist

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top