Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Potenciální zbraň

Nehodlám hovořit o zbraních palných, či sečných, ani jiných konvenčních. Mám na mysli zbraně hromadného zásahu. Chcete-li, zbraně hromadného ničení.

Ani nehodlám rozvést polemiku, zdali se síla a účinek jaderné zbraně v roce 1945 neměl spíše demonstrovat před zástupci světových států a vlád kdesi na jakémsi vzdáleném oceánském atolu, než je shodit na Japonská města Hirošimu a Nagasaki.

Shlédl jsem nedávno bez velkého nadšení film Johna Carpentera s Kurtem Russellem v hlavní roli „Útěk z L. A“. Ostatně už sám protagonista mě mohl varovat před zbytečně utraceným časem.

V návaznosti na něj mě však napadly dvě souvislosti:

  1. Jednak vědomí letité snahy USA o určitou světovou hegemonii (Korea, Vietnam, Afghánistán, Jugoslávie, Irák…). Ne však, že by mu však bývalý Sovětský Svaz zdatně nesekundoval!
  2. Za druhé: stále sofistikovanější zbraňové systémy: po jednoduché uranové bombě bomba vodíková, po ní neutronová, hlavice s biologickou náplní, laserové systémy na orbitu a bůhví, co dalšího. Ponechávám na úvaze P.T. čtenáře, zda výraz zbraň nepochází původně od slov obrana a bránit se. A zda útočný systém (ve vlastnictví kohokoliv) má právo si tento výraz osobovat.

Pokud si uvědomíme (add bod 2), že drtivá většina moderních států je postavena na moderních technologiích, tedy informatice, počítačových systémech, mobilních telefonních systémech, satelitních přenosech a Internetu, musíme si uvědomit, že palec na těchto technologiích je ještě nebezpečnější, než pouhopouhá vojenská zbraňová ničivá síla. (Ostatně při útoku na Irák si Spojené státy ověřily, že primární ochromení těchto sítí vede k zásadní destrukci řízení a logistiky napadeného státu. Spíše ne z vojenského hlediska, ale spíše civilního.)

Jinými slovy chci říci, že pokud si uvědomíme, že drtivá většina organizace společnosti stojí na těchto technologiích, jejich vyřazení z činnosti je schopno ochromit selektivně ten, či onen stát, či světadíl.

Když pomineme některé specifické aplikace postavené ještě na jazycích Fortran, či Cobol (apod.) a na Internetu zcela nezávislé, musíme si být vědomi, že drtivá většina všech systémů běží (byť se zákaznickými programy) na platformě OS Windows.

operacni-systemy.png (26,078 kiB)
Operační systémy

OS podle zdroje DDWorld.cz (byť to nemusí být nutně jediná statistika)

Z grafu plyne, že i kdyby existovala nějaká jiná операционная система, či 作業系統, nemá dosud významné zastoupení.

I s vědomím, že držení licence operačního systému Windows je v soukromých rukou fy. Microsoft, musíme si položit otázku, kdy v dnešních již velmi málo svobodných USA může nabýt vrchu tzv. „státní“, nebo „vojenský“ zájem.

Pak stačí jediný „aktualizační“ balíček zamířený na tu, nebo onu jazykovou verzi, či místní lokalizaci, a malým kouskem software přijatým s naprostou důvěrou se dají rozvrátit i velmi rozsáhlé systémy domácí infrastruktury.

Z uvedeného konstatuji, že palec v „jaderném kufříku“ je vlastně velmi zastaralý a primitivní.

Tento kufřík je o hodně nebezpečnější…

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 974 × | Prestiž Q1: 8,85

+10 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Potenciální zbraň

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top