Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Čaje – a jak?

V mnoha podnicích nabízejí nápojové lístky mj. i čaje. Pravé čaje, ale začasté i tzv. odvary, neboli čaje falešné, různě „ovocné“, ale to už čaje ve skutečnosti nejsou.

Co mě rozčiluje je to, že zákazník, který si takový nápoj v restauraci, či kavárně objedná, dostane po nějaké době sklenici teplé vody (kolem 70 °C) a vedle ležící hygienicky balený pytlík s nějakou blíže nedefinovatelnou směsicí něčeho. V lepším případě je mu předem dovoleno, který pytlík by ráčil.

Vážení přátelé, takto se čaj nevaří! V drtivé většině (ale jsou výjimky) se čaj vaří tak, že se čajové lístky v předem vyhřáté konvici spaří vřící, 100 °C horkou vodou.

Nevím, kdo vymyslel tento naprosto chybný způsob přípravy čaje.

Čaj je to, co v Asii znali již celá tisíciletí a co si do srdcí Evropanů hledalo cestu teprve během 19. a 20. století.

Čaj se dokonce kdysi používal jako platidlo. Jeho lístky zalité vodou jsou známé jako lahodný nápoj a dnes můžeme koupit čajové mýdlo, čajové parfémy a spoustu dalších věcí s příměsí čaje.

Historie čaje

První zmínky o této blahodárné rostlině pocházejí již z doby před naším letopočtem. Nejstarší popisy pěstování a přípravy čaje pocházejí ze 3. století našeho letopočtu. K přípravě se používal zelený čaj lisovaný do různých forem a poté rozemletý na jemný prášek. Prášek se zalíval v kotlíku vroucí vodou a ještě chvíli se vařil. Později vznikly i jiné způsoby přípravy čaje. S postupem přípravy čaje, takovým jak ho známe dnes, se můžeme setkat až koncem 14. století v období dynastie Ming. Z této a pozdější doby pocházejí písemné záznamy o přípravě čaje přelitím lístků čaje přímo v šálku, ze kterého se čaj i pil.

Obchodními cestami se v průběhu 15. století čaj začal šířit do okolních zemí a později i do vzdálených kontinentů. S objevem čaje nastává i hromadné budování čajových plantáží. Rusové na Kavkazu, Britové ve svých indických koloniích a v jižní Africe.

Co je to vlastně čaj

Čajové lístky najdeme na čajovníkových keřích. Ty jsou celoročně zelené a některé odrůdy čajových keřů se svou výškou podobají spíše stromům. Květy čajovníků se podobají květům třešní. Keře potřebují celoroční dostatek vláhy. Kvalita čaje je mnohdy závislá i na nadmořské výšce, ve které se keř nachází. Vysokohorské výnosy sice nebývají tak vydatné, ale kvalita čaje je mnohem vyšší. Na lístcích čaje jsou ze spodní strany malinké stříbřité chloupky. Stejně tak nerozvinuté čajové lístky jsou jimi pokryty. Nejvyšší třídy čaje jsou mnohdy spojeny s vysokým procentem zastoupení právě nerozvinutých lístků ve směsi.

Základní dělení čaje

Dělení čaje probíhá v závislosti na způsobu zpracování sklizených lístků. Jistě všem známé jsou černé a zelené čaje, dále jsou to bílé, žluté, polozelené a několik dalších. Při zpracování je nejdůležitější procesfermentace. Dělení čajů pak závisí na tom, kdy fermentace proběhla a do jaké míry. Fermentace je ve své podstatě přirozený proces kvašení. Dochází při něm k oxidaci buněčné šťávy a přeměně chemických vlastností.

Zelené čaje

Jsou čaje nefermentované. Oxidační proces se potlačí díky pražení čaje na pánvích, nebo jeho spařováním. Následuje tvarování a dosušování.

Zelené čaje můžeme dále dělit na indické, čínské, japonské a vietnamské. Velmi oblíbeným zeleným čajem je například indický Darjeeling Arya, nebo japonský Sencha. Oba čaje mají svíravou chuť.

Černé čaje

Jsou naopak od zelených dokonale fermentované. Po sklizení se nechávají zvadnout a poté začne proces fermentace. Ten je podpořen rolováním lístků, čímž se naruší buněčná struktura. Následuje opět sušení a třídění.

Můžeme je dále dělit na indické, cejlonské, čínské a jiné. Známý je opět indický Darjeeling v několika třídách podle doby sklizně a také čínský Puerh s typickou zatuchlou chutí a nelibou vůní, avšak skvělými účinky.

Bílé čaje

Jsou fermentované zlehka. Fermentační procesy u tohoto čaje nejsou urychlovány. Kvalitu udává právě počet nerozvinutých ochmýřených lístků.

Známým typem čínského bílého čaje je například čaj Silver strawberry. Jeho chuť je nasládlá a jemná.

Žluté čaje

jsou fermentovány dodatečně. Výrobní proces je utajován, jelikož jde o čínskou specialitu.

Polozelené čaje

Jsou částečně fermentované. Po narušení okrajů lístku začíná proces fermentace, který je přerušen prudkým zahřátím.

Čaj obsahuje kofein

Čajové lístky obsahují stejně jako zrnka kávy kofein. Kofein se vyskytuje v dalších více než 100 druzích rostlin, ale s žádnou z nich se v kuchyni nesetkáme tak často jako s čajem nebo kávou. Kofein je tedy přírodně vyskytující se látka a patří do složek známých jako metylxantiny. Čaj i káva kromě kofeinu obsahují i jiné dimetylxantiny. Jsou jimi teofylin a teobromin. Jejich účinky jsou podobné kofeinu.

Čaj obsahuje 50 mg kofeinu ve 190 ml nápoje připraveného běžným způsobem. Káva dokonce dvakrát tolik. Přičemž denní konzumace 300 mg kofeinu se při tělesné váze 60 kg na člověku nijak neprojeví. Ale záleží na citlivosti organismu, jak daný jednotlivec kofein snáší. Takže pamatujeme na to, že 6 šálků čaje již hraničí s bezpečností a tedy i tady platí pravidlo, že nic by se nemělo přehánět.

Čaje nečaje

V mnoha čajovnách se setkáme s nápoji, které jsou sice nazývány čajem, ale neobsahují ani lístek tohoto keře. Jsou to nápoje připravované z květů různých rostlin (ibišek, růže, chrpa, rooibos), z plodů ovocných stromů a z koření (ovocné čaje) a nebo z různých trav (maté) a divokých keřů s příměsí bylin.

Příprava čaje

Příprava čaje je jednoduchá, ale i složitá. Některé čaje stačí zalít a po určité době lze nápoj začít pít. Některé čaje se dají zalévat několikrát a některé jsou po jednom přelití vyluhované. Jsou i čaje, které jsou nejlepší společně s některými dalšími ingrediencemi jako je kokos, cukr, mléko, citrón. Někdy se čaj po zalití ještě musí několik minut vařit a jsou čaje, které jsou naopak skvělé s ledem. Většina čajů se podává klasickým způsobem a to v konvičce se šálkem. Jsou však i čaje, které jsou podávány v konvičkách zahřívaných svíčkou, protože se pijí pomalu a čaj musí zůstat teplý. Vždy, když zajdete do čajovny, nás tedy může čekat překvapení v podobě neobvyklé konvičky, šálku a podobně.

Jaký čaj ochutnat

Výběr čaje v čajovně je kapitola sama o sobě. Vlastně se nedá doporučit žádný konkrétní čaj, jako ten nejlepší. Takže až budeme vybírat ten pro vás nejlepší, tak doporučení zní – vyzkoušejte všechny, každý má své kouzlo. A s čím a kdy čaj pít? Možná se mnou nebudete souhlasit, ale čaj se dá pít opravdu kdykoliv a s čímkoliv, záleží na chuti a náladě. Mě osobně chutná s rýžovým pečivem (japonskou směsí), nebo s praženým kokosem.

Slovo závěrem a doporučení

Na čaj choďte do čajoven a ne do hospod. V čajovně jsou opravdoví odborníci a vědí o čaji snad všechno a hlavně znají postupy, jak čaj správně připravit a podávat. Jestli si svůj oblíbený čaj koupíte domů, snažte se dodržet postup přípravy i rituál pití, který znáte z čajovny. Čaj by bez těchto postupů ztratil své kouzlo a hlavně chuť. Také si ale zapamatujte, že čaj obsahuje kofein a jiné látky, které mohou být ve větším množství škodlivé. Také nevěřte různým mýtům, že jsou čaje, které vás zázračně zbaví nadváhy. Na druhou stranu jsou čaje s blahodárnými účinky, ale ty jsou rozdílné pro každého z nás.

Texty o historii čaje čerpány z http://clanky.vareni.cz/caj-a-vse-okolo-nej/

Zoufalou ukázkou vaření „čaje“ byl můj vlastní otec: sáčky už tak dost mizerného čaje, jak už to jen vůbec v té době šlo, omočil v teplé vodě šálku tak dvakrát, třikrát a sáček odložil na misku. Tentýž sáček používal ještě celý týden, ačkoliv už sáček páchl jak šatna pubescentů před tělocvičnou a lezly po něm mušky octomilky.

Na druhou stranu přiznám, že nejlepší čaj, který jsem v životě pil mi přivezl kamarád ze své svatební cesty po CCCP hluboko v letech socialismu. Krabička byla naprosto odporná, připomínající spíše balení šroubů, nebo nábojů do Kalašnikova, než nějakou jedlou věc, ale obsahovala sypaný čaj takové kvality, kterou jsem ještě v žádné čajovně neviděl. Na vrchu přebalu bylo lakonicky vytištěno: № 4. Nic víc. Přátelé, řeknu Vám, to byla skvělá věc! Buď samotný, silný tak, že se loupala sklovina ze zubů, nebo s mlékem (ale to se nedělá tak, že se do hotového čaje v šálku nalije podíl mléka, ale po indicku, tak, že se uvaří v koflíku ultrasilný čaj s malým podílem vody, pak se do něj přilije mléko a několikrát nechá přejít varem a pak scedí). Ani není třeba jej sladit.

Meritem celého článku je konstatování: jestliže si (omylem) v nějaké „ne-čajovně“ objednáte čaj a přinesou Vám sklenici vlahé vody s pytlíkem vedle, rovnou jim to vraťte a neplaťte to. To není čaj, ale parodie na něj. Je to jakoby Vám přinesli kávu zalitou vodou z kohoutku.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 925 × | Prestiž Q1: 10,96

+16 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Čaje – a jak?

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top