Štítky článku: •  

Traktát o zločinnosti

Většina soudobých tzv. moderních společností se potýká s nárůstem kriminality a zločinnosti. Pokusme se nalézt důvody, které k tomu mohou vést.

Kniha The United Nations and Crime Prvention uvádí: „…od sedmdesátých let dochází setrvale k nárůstu trestné činnosti… Počet nahlášených trestných činů celosvětově vzrostl z cca 330 mil. (1975) na 400 mil. (1980) a odhaduje se, že v roce 1990 překoná ½ miliardy.“ Dnes, po dalších 22 letech je situace ještě horší.

Například časopis Philippine Panorama se pokouší nalézat zdroje tohoto nárůstu zde:

  1. Za většinu zločinů mladistvých může nuda
  2. Za řadou zločinů stojí domácí spory
  3. Závislosti (drogy) mohou způsobovat až 75 % zločinnosti
  4. Frustrace z extrémní chudoby proti obrovskému bohatství
  5. Negativní tlak vrstevníků
  6. Špatné pracovní vyhlídky
  7. Nedostatek účinných právních zastrašovacích prostředků
  8. Zhroucení rodinných hodnot
  9. Nihilismus (ztráta úcty k autoritám)
  10. Vzory násilí ve filmech a PC hrách

Ty faktory se bezesporu uplatňují, ale myslím si, že nejsou tím dominantním. Sociolog z Boloňské univerzity Pierpaolo Donati si povšiml důležitějšího faktoru: „…roste počet nahlášených krádeží, ale počet usvědčených osob setrvale klesá…“ Podle jeho studie dokonce z 50 % až na 0,7 %!

Encyclopedia Britanicca mj. uvádí: „…nárůst zločinnosti je charakteristickým rysem všech moderních průmyslových společností a neprokázalo se, že by rozvoj právní vědy či penologie[1] měl na tento problém významný vliv. V moderní urbanizované společnosti, v níž je dominantním faktorem hospodářský růst a osobní úspěch, nelze předpokládat, že počet zločinů dále neporoste…

Berme to jako premisu, nikoliv jako důvod k dalšímu sociálnímu inženýrství. A druhý fakt, který bychom při uvažování neměli opominout je, že v praxi až nějakých 90 % drobnějších trestných činů vůbec není ohlášeno a stíháno. (Viz závěr.)

Slušní lidé však touží po tom, aby kriminalita nebyla pouze omezena, ale zcela odstraněna! To je ovšem podle výše zmíněných důvodů v podstatě nemožné. Řada lidí spatřuje řešení v posílení počtu represivních složek státního aparátu (Policie), zlepšení jejich vybavenosti apod. Praxeologie nám však ukazuje jinou tvář těchto snah: „Na to, aby chytili zločince, není policajtů nikdy dost, ale na to, aby buzerovali za drobné dopravní přestupky je jich dost vždycky!“. Argumentem budiž, že ač máme na hlavu daleko více policistů, než řada jiných států, problém se však nezmenšil, ale spíše prohloubil.

Další argument: schválit přísnější trestní zákony, vychází také naprázdno. Pregnantně bychom tuto snahu mohli označit asi takto: Tyto tvrdší zákony jsou: „…velmi rázné, ale zároveň naprosto neúčinné.“. Jádro problému spočívá v tom, že zavedení zákonů je jedna věc a jejich uplatňování je věc druhá.

Australský kriminologický ústav spatřuje řešení v tom, že: „…ke snížení kriminality je klíčové zlepšení povědomí o veřejné bezpečnosti, tedy zlepšení postoje obyvatel k hlášení trestných činů.“.

Já s tím mám trochu problém: po letech udavačských praktik, domovních důvěrnic, uličních výborů, estébáckých donašečů a podobně, si trochu neumím představit takovou občanskou „uvědomělost“. Padni, komu padni. Ale viděl jsem na druhou stranu na vlastní oči ve Švýcarsku, že pro tamního řidiče není žádný problém, vidí-li jiného, který překročil povolenou rychlost, či jinak ohrozil svým chováním ostatní, zvednout ihned telefon a oznámit jej Policii. A také, že Policie ihned jedná. A také jsem viděl, jak se větrá norkový kožich volně položený na okenním parapetu do ulice a nikdo, NIKDO, si ho ani nevšimne.

Abych se vrátil původnímu tématu: Londýnské noviny The Independent se možná trefily do pravé příčiny velmi dobře: „Jak upadá důvěra v právní systém, stále více občanů má snahu si samo organizovat obranu své obce“. A také: „…stále více lidí má snahu se ozbrojit.“. Pak ale musíme zároveň konstatovat, že:

  1. Státní ochrana vlastnických práv a bezpečnosti osob zoufale selhává
  2. Státní amnestie na zbraně jsou ve výsledku kontraproduktivní

Stále výhodnější se jeví tyto záležitosti řešit privátními službami. Celé to vyvolává dojem, že se tzv. moderní státy bojí svých vlastních občanů, kteří by byli vyzbrojeni, zatímco podsvětí se ozbrojuje sice ilegálně, ale naprosto snadno a lacino (Kalašnikov AK-47 [Автомат Калашникова образца 1947 года] se nechá koupit během ½ hodiny a pokud jste tvrdí, dokonce pod 5 000 Kč, pokud víte kam jít…) A zase to Švýcarsko: každý dospělý chlap má doma ve skříni flintu i s náboji. A stát se ho nebojí.

Abychom se přiblížili k nějakému závěru, ocituji nejprve slova představitele protikriminální skupiny z časopisu Asiaweek: „Vysoké procento zadržených z podezření na kriminální činnost byli buď sami policisté, vojáci, nebo příslušníci justičních složek.“ (A jako bychom to neviděli sami za poslední roky u nás.) To je tristní konstatování. Jinými slovy můžeme totiž říci, že součástí tohoto problému (kriminality) je totiž vláda sama: „Jestliže ti, co sami přísahali, že budou podporovat zákon, jsou sami porušiteli těchto zákonů, je naše společnost ve velkých nesnázích.

V některých částech světa ještě otřásají vládami a ministerskými posty skandály (což však samo o sobě vede k podrývání důvěry občanů ke státním institucím). U nás se děje diametrálně odlišná praxe: i když je skandální jednání veřejného činitele třeba do nebe volající, drží se zuby-nehty svého postu a křičí nahlas: já nic, já muzikant. A není síla ani moc s tím něco udělat.[2]

Tak tedy závěr

Lidé nejenže ztratili důvěru ve schopnost vlád kriminalitu potlačit, ale nyní už zpochybňují i jejich rozhodnutí, že to jsou ochotny dělat.


[1] Nauka o výkonu trestu a jeho účincích i o nařízeních k jeho výkonu, o vězeňství

[2] Snad jediným a posledním v naší historii byl Jan Kalvoda z ODA, který uznal, že titul JUDr. používal neoprávněně, ač to možná nebyla jeho osobní chyba, ale rezignoval kvůli tomu ze všech funkcí. Ale to už je dnes asi opravdu jedno.


Jak vlastně mohou tyto vládní autority bojovat se zločiny, když jsou samy až po krk v bahně téhož?

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 963 × | Prestiž Q1: 10,96

+16 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top