Štítky článku: •  

Peníze a banky (1/3)

Už jsem kdysi velmi dávno psal o tom, jak vládci a státy postupně zničili skutečné peníze v tomto cyklu. Zde něco podobného z pera pana Turise. Tomuto dílu předcházely elementární příklady vzniku směny a kooperace na příkladu tří kluků, kteří ztroskotali na opuštěném ostrově.

Předmluva:

To, co dnes vnímáme jako peníze (eura, dolary, rubly, apod.), je až neuvěřitelně vzdálené od toho, co by skutečné peníze měly reprezentovat. Podobné je to i s bankami. V této epizodě budeme demonstrovat vznik a význam peněz/bank v tržní ekonomice, a řekneme si proč je státní regulace a monopolizace tohoto odvětví škodlivá.

Život našich tří uvízlých ostrovanů se mění k lepšímu. Úspory, kapitál a volný obchod se staly hlavním motorem této mikro-civilizace. Ostrované se již nemusí bát hladu, namísto toho hledají způsoby jak se zabavit, jak upéct a připravit ryby, nebo jak zvýšit produktivitu svých činností.

Aby se mikro-civilizace stala řádnou civilizací, potřebujeme nové obyvatele. Kroniky si již nezmiňují jak přesně se to stalo. Buď nastal příval imigrantů, nebo na tento muži osídlený ostrov zabloudila skupinka mladých jachtařek. V každém případě, ostrov má nyní stovky obyvatel a obyvatelstvo se úspěšně reprodukuje.

S novými lidmi přicházejí nové specializace a znásobuje se potenciál obchodu. Dělba práce dělá výrobu stále efektivnější. Na ostrově vzniká stále pestřejší paleta výrobků a služeb, které si lidé navzájem vyměňují. A tady se začínají objevovat první výraznější nepříjemnosti.

Zrod peněz

Jednu z těchto nepříjemností při obchodování zažila i Lucka, která vyrábí boty na míru. Mírovi, výrobci člunů, by se zrovna boty velmi hodily a Lucce jako protihodnotu nabídl dřevěný člun. I s pádly. No, jako na potvoru, Lucka nemá zájem o člun a i kdyby člun zrovna potřebovala, Mírovi nemá jak „vrátit“, protože cena člunu převyšuje cenu bot.

Takovým (ne) praktickým problémem byli obyvatelé ostrova vystavováni stále častěji a vznikl tlak na hledání řešení. Vše probíhalo spontánně, bez dirigenta s megafonem v ruce, stojícího na kopečku uprostřed ostrova. Tu a tam se řezník dohodl s kadeřníkem vegetariánem, že si budou za své výrobky a služby platit solí. Sůl přece potřebuje každý.

„Klasici“ se vypláceli starými dobrými rybami a paličáci stále preferovali barter. Začala evoluce peněz. Přirozený výběr. Horší platidla lidé s nostalgií opouštěli a ta lepší se prosazovala do stále širších vrstev společnosti.

penize1.jpg (1,475 kiB)
Mušlička

Konec napínání. Vítězem se staly ulity. Lidé je znali už déle a používali je jako ozdobu. Těchto ulit bylo na ostrově poměrně hodně, vypadaly identicky, ale bylo jich jen konečné množství, neboť šnečí vlastníci těchto ulit už dávno vyhynuli. A to byl jeden z klíčů jejich úspěchu. Ze začátku nebyl problém spatřit tyto škeble na povrchu pláží, později se musely vyhrabávat ze země a nakonec jejich dolování bylo tak nákladné, že se mu věnovalo jen pár nadšenců.

A tak vznikly peníze. Tvrdá, široce akceptovaná měna ostrova. Obchodování se urychlilo. Transakční náklady se snížily. Spořit si na důchod se dalo praktičtěji. Problém vyřešen!

Zrod bank

Stále se však dalo cosi vylepšovat. Ostrov je plný lidí, kteří s vidinou zisku hledají řešení problémů, případně vylepšení již známých řešení. A tady se objevil podnikavec Janek, který chtěl vylepšit manipulaci s penězi, čili s ulitami.

Všiml si, že v této mírumilovné ostrovní komunitě žije také pár kriminálníků a darebáků, kteří občas někomu ukradnou úspory ulit. Lidé potřebují řešit ochranu svých ulit před zloději.

Janek si také všiml problémů při drobných nákupech. Když si někdo např. kupoval párátko na zuby, tak 1 ulita byla příliš velký peníz za takovýto kousek dřívka.

Janek viděl i další problémy, jako např. těžkopádné vyjednávání úvěrových podmínek mezi věřiteli a dlužníky, kteří byli navíc roztroušeni po celém ostrově.

Lidi také trápila těžkopádnost transakcí, když výrobci na jedné straně ostrova potřebovali vyplatit své dodavatele na opačném konci ostrova. I toho si Janek všiml.

Janek si myslí, že našel řešení na všechny vyjmenované problémy. Založil firmu a pojmenoval ji „Banka“. Janova Banka měla řešit tyto problémy a vydělávat na tom prachy. Pardon, Škeble.

Janek shromáždil úspory svých ulit, další Škeble si půjčil a nechal si postavit budovu s trezorem. Najal si bezpečáka a také lidi do kanclu a za přepážky. Banka se slavnostně otevřela.

První nabízenou službou bylo bezpečné uskladnění ulity za poplatek. Klienti vkladatelé dostali stvrzenky o uskladnění. Kdokoliv se stvrzenkou mohl kdykoli přijít k okénku banky a vyžádat si své Škeble zpět.

penize2.jpg (20,061 kiB)
Základní funkce banky

Banka začala také vydávat různé denominace stvrzenek na škeble. Objevila se stvrzenka na půl-škebli a 10 škeblocentů, která představovala nárok na desetinu škeble. Kupovat levné drobnosti bylo zase o něco jednodušší.

Banka pak vyrukovala s termínovanými vklady. Nabízela speciální účty, na které si mohl klient střadatel uložit škeble a vybrat si je mohl až za několik měsíců až let. Odměnou byl úrok, jelikož banka tyto uložené Škeble za úrok půjčila pro různé účely začínajícím podnikatelům, nebo spotřebitelům.

Banka začala zpracovávat platební příkazy od klientů za účelem přesunu škeblí z jednoho účtu na druhý. Odpadly tak situace, kdy musel například Vladko přinést igelitku s ulitami do místní vodárny pokaždé, když mu přišel účet za vodu.

Soutěž jako motor evoluce

penize3.jpg (6,812 kiB)
Poukázka

Jankova počínání si všimli i jiní ziskuchtivci a tak se postupně vyrojily další konkurenční banky. Fero otevřel Ferobanku. Jankovi se snažil konkurovat rychlostí vyřizování půjček. Monika otevřela Ostrobanku a svůj byznys-model postavila na zvýšeném množství poboček po ostrově, aby byla blíže k zákazníkům. Objevila se i jedna pochybná banka, která vydávala více stvrzenek, než kolik měla ulit v trezoru.

Někteří lidé se napálili, ale vznikl tlak na konkurenční boj v oblasti důvěryhodnosti. Marie založila agenturu, která kontrolovala množství a pravost ulit v sejfech bank. Vznikly pojišťovny, které pojistily vklady vkladatelů. Bankovnictví na ostrově se evolučně vyvíjelo, podobně jako to bylo u restaurací, výrobců cihel a v jiných sektorech ekonomiky. Zisk byl cukr, ztráta bič a bankrot peklo.

Kvalitní peníze jako uchovatel hodnoty

Dělba práce a nové technologie zvyšují produktivitu na ostrově. Na hlavu obyvatele se vyrobí stále větší množství člunů, cihel a jiných statků. Ale počet peněz na ostrově se zvyšuje jen minimálně, protože je velmi náročné najít a vyhrabat nové Škeble. Výplaty na ostrově tak dokonce mírně klesají, neboť nárůst počtu obyvatel převyšuje nárůst počtu nových ulit v systému. Ale díky stále lepší produktivitě ceny statků klesají více, než výplaty lidí. Jinými slovy, stejné množství ulit honí zvětšující se množství zboží a služeb na ostrově. To tlačí cenu statků směrem dolů a cenu peněz směrem nahoru. Kupní síla peněz roste.

Ponaučení

Chronologicky — jak a proč stát zadusil evoluci peněz a bankovnictví

Peníze přišly zdola. Nevznikly dekretem panovníka. Vědomě, či nevědomě, lidé po tisíciletí hledali způsoby jak nahradit nepraktický barter, čili přímou výměnu zboží a služeb. V některých, většinou uzavřených komunitách vznikaly komoditní peníze předmětů. K těm nejzajímavějším penězům tohoto typu patřily např. nože na území dnešní Číny, kůže zvířat v oblasti dnešního Ruska a Finska, nebo obrovské kameny Rai s dírou uprostřed z Mikronésie. A ano, jako peníze svého času sloužily i škeble a lopaty.

penize4.jpg (13,440 kiB)
Kameny Rai

Kameny Rai byly používány jako peníze na některých ostrovech Mikronésie. Některé kameny vážily několik tun a bylo nepraktické s nimi fyzicky manipulovat. Takové kameny zůstávaly na svém místě a při obchodních transakcích se měnil jen majitel kamene. (popiska obrázku)

S narůstající provázaností světových komunit a civilizací, rostla potřeba univerzálnějšího platidla. A tak se začaly prosazovat homogennější komodity, které měly globální využití, jako např. sůl. První písemné záznamy o použití soli jako peněz pocházejí z oblasti dnešní Číny z roku 2700 př. n. l. Solí se dalo platit i ve starověkém Římě. Vojáci tam dostávali tuto komoditu jako žold, tehdy tzv. „Salarium argentum“. Z tohoto pojmu se později odvozeno anglické slovíčko Salary (výplata).

S rozvojem metalurgie se ke slovu začaly dostávat vzácné kovy jako zlato, stříbro, měď. Jejich výhodou je vysoká trvanlivost a skvělý poměr kupní síly na jednotku objemu.

Člověku, který nemá co ztratit a žije z ruky do huby, se těžko ukrajuje z bohatství. Panovníci toto věděli a ze strachu před zlynčováním se báli zvedat daně příliš agresivně. To se časem změnilo. Nárůst globální populace, mezinárodní obchod, inovace v zemědělství a pozdější industrializace měly za následek vysoký nárůst bohatství v přepočtu na obyvatele. Panovníci si najednou mohli dovolit stále více a více ukrajovat bohatství svých poddaných, aniž by to nějak výrazněji otřáslo jejich mocí. Toto zdanění však časem narazilo na své limity a panovníci začali hledat nové způsoby jak převést bohatství lidí do kapes členům vládní moci a oligarchům.

V tomto snažení se začala objevovat první nařízení, která přikazovala používat pouze vybraná platidla, obvykle mince vydávané panovníkem. Vzácné kovy v těchto mincích panovník postupně ředil levnějšími kovy. Takto znehodnocené mince panovník pouštěl zpět do oběhu a ty hodnotnější roztavil, aby z nich mohl vyrobit ještě větší množství znehodnocených mincí, kterými financoval výdaje státu. Tento cyklus se opakoval. Efekt této činnosti byl takový, že v ekonomice přibývalo více mincí, než reálně vyrobených výrobků a služeb. Mnoho mincí „nahánělo“ málo statků. Kupní síla těchto peněz klesala, což se projevovalo rostoucími cenami zboží a služeb v ekonomice. Toto však již méně platilo pro panovníka. Ten se dostal k „novým“ penězům jako první a kupoval tedy ještě za staré nižší ceny. Nějaký čas trvá, než nové peníze protečou ekonomikou a začnou tlačit na ceny směrem nahoru. Panovníci takto „vyrobené“, či padělané peníze používali např. na financování válek a blahobytu jak svého, tak svých podporovatelů. Jednalo se o přesun bohatství ve formě kupní síly, směrem od lidí, k vládní moci. Ta peníze „ředila“ a utrácela je jako první.

penize5.jpg (7,311 kiB)
Římské mince

Příklad z historie: Římský Denár, který byl oficiální měnou Římské říše a původně vážil 4,55 gramu téměř čistého stříbra. Později, během Julsko-klaudijské dynastie kolem roku –44 byl obsah stříbra denáru snížen na 4 gramy a nástupem Nera to bylo už jen 3,8 gramu. Devalvace denáru pokračovala dokud nebyl nahrazen jinou mincí — Argenteusem, v letech 294 až 310. Denár v té době obsahoval asi jen 2 % stříbra.

Na obrázku: Mince emitované během vlády Nera (Římská Říše, 1. století).

Píše pan Ondrej Turis na slovenském MenejŠtátu.sk (pokračování)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 682 × | Prestiž Q1: 6,91

+6 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top