Štítky článku: •  

Hotel S. ve městě N.

Čas od času mě popadne nerozum a pokusím se najíst v nějakém veřejném podniku. Naposledy mě to postihlo včera. Popravdě – nepovšiml jsem si, že je sobota a že všechny soukromé obchody s potravinami jsou již zavřené.

Navštívil jsem tedy restauraci hotelu S. ve městě N. Že jej nejmenuji plným názvem je pouze a jen zásluha nečekaně slušné a zdvořilé servírky, které jsem slíbil, že jim neudělám obratem z ostudy kabát.

l-d-funes2.jpg (9,987 kiB)
Louis Germain David
de Funès de Galarza

Vlastně jsem se v tom podniku neocitl poprvé. Prvně jsem tam zabloudil někdy na podzim loňského roku. Tehdy sloužil na place číšník středního věku s chováním sice vnějškově zdvořilým, avšak jen obtížně zastírajícím aroganci a zoufalou nechuť tu práci dělat.

Už tehdy jsem se opatrně podivil, že v době obědů zeje restaurace naprostou prázdnotou, ač je polohou na třetím největším náměstí města N.

V jídelníčku tehdy mé oko spočinulo na nabídce domácí hovězí polévky a dětské porci knedlíků s vejci. Od číšníka jsem se dozvěděl, že knedlíky s vejci obdržet nemohu, neb knedlíky (v poledne) nemají. (Samozřejmě je měli, protože o několik minut později je podal k omáčce manželskému páru, který společně se mnou „plně“ obsazoval asi 100 místnou restauraci.)

Ale zpět k věci: donesená polévka sice nebyla „z kostky“, ale o „vývaru“ se dalo hovořit spíše jen v mírné nadsázce. Korunu jí nasazovaly jakési nalámané špagety, nebo snad jiné bezvaječné těstoviny z pytlíku od pana Zátky.

Nakonec, odpustil bych to, nebýt toho, že ještě během konzumace (velmi vřelé) polévky přistál na mém stole hlavní chod (když nebyly knedlíky s vejci, volba padla na dětský přírodní vepřový řízek).

Pod tímto „dětským“ jídlem se skrývaly asi tři kousky tři milimetry vysokého, zcela vysušeného masa, okořeněné asi jako pro středně zdatného avarského nájezdníka a polité jakousi řídkou, mírně zabarvenou vodou. A samozřejmě: nezbytné „nebe“: kousek nezralého rajčete, kousek nezralé papriky a – jak jinak – Slávie: červené a bílé zelí bez stopy chuti. Já bych to prostě dítěti jíst nedal. Ani cizímu, natož vlastnímu.

O „opravný skok“ jsem se pokusil o Štědrém dnu. Tehdy však bylo zavřeno „dočista dočista“. Nu dobrá, nejsem nelida, chápu, že kuchař má rodinu a děti, číšníci mají děti, dokonce asi i pan hoteliér chtěl slavit Jéžiška raději v kruhu rodiny, než se otravovat se zatracenými hosty, že. Takže oprava se nepodařila.

Druhý „opravný skok“ vyšel tedy na včerejšek. Restaurant opět prázdný, pouze u prostředního stolu 2 ks personálu v družném rozhovoru.

Z předloženého jídelníčku jsem vybral sobě dětskou porci špaget (s omáčkou z „pravých“ rajčat). Nevím sice, co jsou to levá rajčata, ale nazvat to Pasta di Pomodoro si zjevně netroufli. Polévku jsem raději po minulé zkušenosti nechtěl…

A od toho okamžiku jsem nevyšel z údivu:

  • Nemohu Vám podat dětské jídlo!
  • „Proč? V jídelníčku je nabízíte!“
  • Protože nejste dítě!
  • „Ale já jsem malý člověk, tedy mi dětská porce postačí.“
  • Nejste dítě!
  • „Ale mně po resekci žaludku zůstal jen malinkatý kousek, takže velkou porci nesním – a beztak velkou porci, kterou bych asi nedojedl, nenabízíte!“
  • Nejste dítě!
  • „Ale já už ve svém věku znovu dětinštím! A ta dětská porce stojí odhadem 2/3 dospělé porce, tedy ji ničím nedotujete.“
  • Nelze.
  • „A co kdybych si objednal vegetářskou stravu, ačkoliv nejsem vegetarián?“
  • To by nebyl problém.

Dobře, nechtěl jsem se hádat, chtěl jsem se najíst. No, co naplat, náš číšník, náš pán, tak to tady chodí. Objednal jsem si tedy jakousi vepřovou pečeni na pivu a nějakém koření s domácím knedlíkem a zelím.

Ani jsem se nedobral závěru, jestli ten bramborový knedlík byl domácí, nebo z výrobny. To jídlo, které mi bylo předloženo, bylo zřetelně druhotně ohřívané v mikrovlnce. Střední část zelí žhavá až téměř karamelizovala a okraje byly chladné jako nohy mrtvoly. Talíř samozřejmě ledový. Maso možná mělo i tu deklarovanou gramáž, chuti však bylo nulové – ani stopa po pivu, nebo koření – a samozřejmě – přelité standardní šťávou z prášku. Prostě instantní humus.

Situaci „zachránila“ servírka už v první polovině kolečka knedlíku, kdy spatřila, jak nedůvěřivě očichávám předloženou stravu:

  • Mohu se zeptat, jak Vám chutná?
  • Rci: „Pravdu???“
  • Ano.
  • „Je to z mikrovlnky, maso je suché, šťáva je instantní a celkově se mi to nechce jíst.“

Nabídl jsem jí smířlivě sousto na ochutnání, ale nějak neměla zájem. Možná jí vadila olíznutá vidlička, možná moc dobře věděla, co jsem dostal.

Příbor jsem odložil. A nabídl, že tu malou část, kterou jsem omylem ujedl, jsem ochoten zaplatit. Po poradě s kuchyní mi servírka oznámila, že to nebude zapotřebí.

Jen pro to nevídaně slušné a uctivé jednání servírky jsem jí slíbil, že nenapíšu na plné pecky kde to bylo. Asi na stará kolena měknu.

Ale pořád jsme u stejného problému: gastronomie není „cochcárna“. A platit se má jen za to, co má nějakou hodnotu, nikoliv za to, co mělo nějaké materiálové vstupy. Nejste povinni platit za věc, která je bezcenná, protože výrobce jen zničil potraviny a spoléhá na to, že na účetním lístku to už je napsané. Ostatně, mnoho podniků se na jídelníčcích honosí heslem, že ceny jsou smluvní. Ale to neznamená alibi pro dodavatele, výrobce, kuchaře, majitele. Znamená to jen, že cena není nařízena státem, ale je tržní, tedy o ní v případě nespokojenosti můžete volně smlouvat, diskutovat a zpochybňovat ji.

Být tam hoteliérem, asi bych měl hodně špatné spaní.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 090 × | Prestiž Q1: 12,89

+23 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top