Štítky článku: •  

25. únor 1948

Dnes je to právě 64 roků, kdy došlo v Československém státě k uchvácení moci komunistickou stranou. Připomeňme si pro historickou paměť pár detailů. A je mi jasné, že mnohým se to nebude moc líbit.

Takzvaný „Vítězný únor“, termín používaný zejména komunisty a příznivci komunismu, je pouze synonymem k politickému převratu, který proběhl mezi 17. a 25. únorem 1948. Tímto převratem došlo pouze k přechodu od vnějškovité demokracie (a nedělejme si o První republice přehnaně idealizované představy) k absolutní totalitě. Pokud to s odstupem let můžeme nějak hodnotit, došlo tehdy k nahrazení řekněme „nepříliš spravedlivého“ systému systémem ještě horším. Nelze si s odstupem let namlouvat, že došlo k zásadnímu narovnání práv, nebo statutu dělníků. Ti totiž nezískali v podstatě vůbec nic. Nadále vstávali v 5 ráno a chodili do Poldovky, nebo Kolbenky pracovat. A že byla vymýcena buržoasie pro ně neznamenalo vůbec žádnou kvalitativní výhodu. Dřeli úplně stejně a uchvácená moc jim pouze poskytla zdání, že pracují na svém majetku. Nic nebylo od pravdy dále.

Celé to uchvácení moci komunistickou stranou mělo ve výsledku pouze národní ekonomický úpadek a nastolení politického teroru, který si v důsledku příliš nezadal s nacistickými praktikami. V některých ohledech je dokonce předčil.

Celý ten slavný únor totiž znamenal jen jediné: výměnu několika jedinců na mocenských postech. Pana A za soudruha B. A jen zavlečení státu do jiné sféry vlivu.

Historie a následky

K převzetí moci se komunisté chystali už během druhé světové války. Dokumentuje nám to nejen velmi úzká spolupráce se stalinistickým Sovětským svazem (a vzpomeňme Gottwaldova parlamentní vystoupení), ale i infiltrace do jiných politických stran (už sdružených v Národní frontě), infiltraci a čistky v silových složkách státní moci (policie, armáda) ale i dělnické organizace. Vinu můžeme hledat nejen na straně nerozhodnosti presidenta Beneše, nejen v poválečném radikalismu, nejen v neexistenci politické oposice, nejen v tom, že komunisté se poměrně hladce stali (vinou nacistického útlaku) jakýmisi hrdiny odboje, ačkoliv jimi v praxi často nebyli (falešní hrdinové typu Julia Fučíka, alias Horáka).

Ty výše zmíněné praktiky v bezpečnostních složkách a armádě vedly k politické krizi odstartované 13. 2. 1948 usnesením o Bezpečnosti a ve finále přijetím demise nekomunistických ministrů. V celé hře se nám ještě objevuje jen jediný den po (dosud nepříliš doložené) „sebevraždě“ ministra Jana Masaryka plně komunistická vláda (10. resp. 11. 3. 1948).

V rychlém sledu pak následovala nová ústava ustanovující „lidově demokratické“ zřízení (už v těch dvou slovech je nonsens). 30. 5. proběhly „volby“ s vynucenou účastí a s možností volit jen kandidáty Národní fronty, kterou už komunistická strana plně ovládala.

2. června odstoupil president Beneš ze zdravotních důvodů a 14. června byl presidentem „zvolen“ Klement Gottwald. Předsedou vlády se stal Antonín Zápotocký.

Přechod moci do rukou komunistů vedl k zásadní závislosti vnitřní i vnější politiky státu na rozhodnutích reprezentace Sovětského svazu, politickým soudním procesům, uvězňování, nuceným emigracím a jinému pronásledování oponentů.

Vláda monopolní komunistické strany trvala pak až do prosince roku 1989.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 281 × | Prestiž Q1: 20,18

+53 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top