Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Traktát o potravinách

Jedním ze strategických zájmů „státu“, a jednou z jeho povinností vůči občanům, by mělo být udržet potravinovou soběstačnost. Aby i v případě, že se všechno podělá, se lidé byli schopni udržet při životě.

Státní strategie posledních 22 let je však v příkrém rozporu s touto tezí. Nemám nic proti tomu, když se v obchodech objeví francouzská vína, či švýcarské sýry a lidé si je koupí. Ale mám zásadní námitky proti tomu, že EU nám v podstatě zakázala pěstovat cukrovku a vyrábět z ní cukr a donutí nás jej kupovat kdesi v jižní Americe, když vinaři jsou direktivou EU nuceni omezit počet hlav vinných keřů, když jsme nuceni kupovat hovězí maso v Argentině, či kupovat vejce v Maďarsku, či Polsku. Opakuji: jsme nuceni. Totéž platí o mouce, hrachu, česneku atd.

Nedávno tu jeden pán zveřejnil čísla o kvantitě produkce masa v ČSSR/ČR. (Záměrně píšu o produkci, nikoliv výrobě, protože maso se nedá vyrábět.)

Maso 1989 1989/hlavu a rok 2012 2012/hlavu a rok Pokles na Korig.
Suma 1 487,3 tis. tun 99,15 kg 505,1 tis. tun 50,51 kg ø 36% ø 53%
Hovězí 518,8 tis. tun 34,59 kg 71,6 tis. tun 7,16 kg 14% 21%
Telecí 5,7 tis. tun 0,38 kg 0,5 tis. tun 0,05 kg 9% 13%
Vepřové 763,6 tis. tun 50,91 kg 262,9 tis. tun 26,29 kg 34% 52%
Drůbeží 199,2 tis. tun 13,28 kg 170,1 tis. tun 17,01 kg 85% 128%

Ve všech ukazatelích je vidět, že poklesy vlastní produkce jsou velmi závažné. Pokud uvážíme, že v roce 1989 měl stát 15 miliónů obyvatel a v roce 2012 jen kolem 10 miliónů, pak korigovaná čísla jsou v posledním sloupci. Vynecháme-li důsledek masáže nutričních terapeutů, že jedině kuřecí je zdravé (a pochybuji o tom), pak nalézáme, že jsme ztratili soběstačnost prakticky ve všech segmentech.

Nechci klást překážky volnému obchodu zbožím, ale v okamžiku, kdy někdo z moci úřední rozhoduje, že to, či ono sedlák pěstovat nesmí (nebo jej nějakým dotačním/daňovým nástrojem donutí to dělat/nedělat), zaděláváme si na větší a větší problémy.

Kdybychom řekněme už dnes vnímali, že jsme na hranici průšvihu, (EU se rozpadne, měny budou nejisté, výměna zboží bude nějak ztížena, či omezena), ocitneme se znova v systému omezeného, přídělového systému, kdy právo koupit danou komoditu sice formálně v nějakém množství bude existovat, ale reálná možnost bude klesat limitně k nule.

Kdybych měl (jako státník) načrtnout nějaký svůj politický program vzhledem k odpovědnosti za své občany a s ohledem k existujícím rizikům, neváhal bych ani vteřinu:

  1. Okamžité odpoutání od direktiv EU – hospodářskou svobodu, potravinářskou a zemědělskou samostatnost a sebevědomí, totéž v oblasti průmyslu
  2. Přijímání jen těch zákonů kolektivizované EU, které jsou pro nás výhodné, nebo neutrální
  3. Radikální snížení daňové zátěže ve všech sférách iniciativy místních občanů
  4. Okamžité zrušení dohledu a povolovacích procedur nad veškerým podnikáním
  5. Radikální zmenšení vlivu státu prakticky ve všech sférách občanského života
  6. Zásadní redukce moci všech státních úřadů na absolutní minimum
  7. Oddělení moci zákonodárné od moci výkonné
  8. Podřízení mocenských složek státu jinému kontrolnímu orgánu, než je vláda
  9. Radikální redukci psaných zákonů
  10. Velmi zásadní očištění soudní moci od jedinců, kteří tam už léta neměli být

Těch bodů bych samozřejmě uměl napsat daleko více, ale ponechme to jen jako symbolické biblické desatero. Jednoduše pochopitelné, nesložité.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 023 × | Prestiž Q1: 19,36

+48 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Traktát o potravinách

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top