Štítky článku: •  

Biblické desatero

Biblické desatero, neboli dekalog, považují židé a křesťané za příkazy (přikázání), které Bůh – Hospodin – dal lidem jako směrnici pro způsob života a provází nás celou civilizací po tisíce let.

mojzis-rembrandt-harmensz.-van-rijn.jpg (16,112 kiB)
Rembrandt van Rijn - Mojžíš

Podle Starého zákona zjevil desatero přikázání Jahve Mojžíšovi na hoře Sinaj na kamenných deskách. Je vyjádřením vztahu mezi Bohem a vyvoleným izraelským národem. Nejstarším zachovalým opisem je papyrus Nash z 1. stol. př. Kr.

Přikázání jsou v Bibli vyjmenována dvakrát; poprvé v knize Exodus, podruhé v knize Deuteronomium (Exodus 20,1–17 a Deuteronomium 5,6–18).

Desatero je považováno za „katechetický souhrn morálky“ a (nejen) v evropské kultuře je i mimo religiózní okruhy pokládáno za jisté „etické minimum“, neboli za jisté minimum „vztahu k bližnímu“.

Protože však v profánních kruzích už není dnes znalost desatera příliš rozšířená, podívejme se, jak vypadá katechetické znění:

  1. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne
  2. Nevezmeš jména Božího nadarmo
  3. Pomni, abys den sváteční světil
  4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi
  5. Nezabiješ
  6. Nesesmilníš
  7. Nepokradeš
  8. Nepromluvíš křivého svědectví
  9. Nepožádáš manželky bližního svého
  10. Nepožádáš statku bližního svého

Když pomineme první dva body, které mají význam opravdu čistě náboženský, celý zbytek desatera podvědomě vnímáme tak, že by se ty věci dělat neměly. I zloděj vnímá, že dělá něco nesprávného, lhář ví, že by lhát neměl, i ten člověk, který odloží matku do starobince a periodicky ji okrádá o důchod ví, že to není úplně morální.

Body přikázání se poněkud liší v textech i číslování podle jednotlivých tradic. Talmud používá poněkud jiné, pravoslavné a reformované církve také a katolické a luterské církve také. Evangelické církve využívají doslovného textu desatera z Bible, kdežto ostatní křesťanské církve se přiklánějí spíše ke katechetickému „výkladu“ sv. Augustina. (Zásadní antinomií je např. spor o to, zda den sváteční [den odpočinku] světit v sobotu, nebo v neděli.)

Ať je to jak chce, ten základní soubor pravidel chování se k „bližnímu“ je jednoduchý, srozumitelný a krátký. Ale přes zmíněné religiózní spory se napříč táhnou tři konstantní přikázání: nezabiješ, nepokradeš a nesesmilníš.

Na rozdíl od dnešního systému zákonů, který je psán nesrozumitelným jazykem. Ve výkladu jsou dnešní zákony ambivalentní (dvojsmyslné), je jich neuvěřitelné množství a nerozumí jim dobře ani právníci, natož laická veřejnost.

Že by to byl úmysl? Nebo hloupost? Nebo obojí?

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 319 × | Prestiž Q1: 14,64

+29 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top