Člověk je obdařen řadou orgánů, které jej udržují při životě a umožňují mu zachovávat druh.

Kupříkladu zažívání: řada lidí žije proto, aby jedla. Jiní jedí proto, aby žili. To je základní rozpor, ale ve výsledku to má jediné: „civilizovaný“ člověk vyprodukuje denně něco kolem 200 g stolice (a není bez zajímavosti, že černoši až kolem ½ kilogramu a primitivněji žijící národy až 1 kg). Pokud je stolice normální, její měrná hmotnost je přibližně rovna jedné. Z toho můžeme vypočíst, že za průměrný věk (77,1 roků) člověk někde pohodí něco kolem 5,6 tuny tuhých exkrementů. Pokud bychom počítali dále, bylo by to lejno o celkové délce téměř kolem 8 km. To je úctyhodná délka.

Muži disponují schopností produkovat spermie. Průměrné množství ejakulátu je asi 5 ml. Při frekvenci souloží asi 3 týdně se můžeme dopočíst, že muži za svůj produktivní život „vhodně umístí“ dohromady asi 38 litrů ejakulátu. 1 ml obsahuje přibližně 50×10⁶ spermií (o hemživosti raději nemluvme). Sumárně to je tedy nějakých 1,64×10¹² potencionálních zárodků života. Přičemž obvyklá partnerství mívají 2–3 děti (a čím „civilizovanější“ společnost, tím méně), tedy „výtěžnost“ tohoto hýření přírody je někde na hranici neměřitelných čísel.

Abych nebyl jednostranný: žena v produktivním životě projde v průměru asi 550 ovulačními cykly, a (viz minulý odstavec), reprodukční efektivita je taky velmi nízká.

Když už se nimrám v takovýchto intimitách, častou pověrou je, že žena při menstruačním cyklu, kdy se zbavuje neužitečně vyprodukovaného vajíčka, výstelky dělohy atd. mohutně krvácí. Není to pravda. Obvyklá ztráta krve při jednom cyklu je měřitelná na mililitry, obvykle kolem 70, což je jen několik lžic. Za celý aktivní život to sice dělá něco kolem 37 litrů, ale s tím si tělo hravě poradí.

Většina buněk v lidském těle se obmění zhruba po osmi letech. I bez těch cyklů.

Tak opusťme naše konečníky, dělohy i pyje. Jsou to jen blbá čísla. Už brzy bude jaro.