Štítky článku: •  

Za rohem číhá nesvoboda

V jedné nepříliš vznešené, ale už značně načaté společnosti podnikatelského polosvěta jsem byl překvapen nevšední otázkou: „Hele, ty to musíš vědět, vám to určitě říkají, na kolik let byla východní Evropa postoupena Američanům?“ Když tazatel viděl můj nechápavý pohled, upřesnil: „No jak tenkrát na Maltě — nebo to bylo v Reykjavíku — nás Gorbačov zaprodal Amíkům. To bylo na třicet let, že?“

Naivní konspirologie, víra v to, že se dějiny posouvají dopředu pomocí zákulisních politických obchodů, byť jakkoli dětinská, vyrůstá z dnešního dobře pohnojeného podhoubí. Není třeba mít na nose brýle, aby jeden viděl, že se v české kotlině množí projevy nostalgie po totalitní minulosti: obdiv k autoritářství, k režimu pevné ruky, řeči o výhodách znárodňování a centrálního plánování, papalášské manýry, zkazky zpozdilého slavjanofilství.

Jako švábi ze škvír lezou na světlo boží ti, kterým se ještě nedávno přezdívalo „staré struktury“: vysloužilí profesoři marx-leninismu, absolventi vokovické Sorbonny, šmelináři, kteří honili veksla před Tuzexem a pak tvrdili, že to vlastně byl tak trochu ekonomický odboj, odchovanci pionýrského tábora Artěk, prognostici, prezidenti. Kdysi čestní hosté odborářských zotavoven na Picundě, dnes vesměs Putinovi pochlebovači. Na čtvrt století v sobě museli potlačit libý pocit vlastní důležitosti, který zažívali, když mohli sovětským soudruhům dolít stopečku vodky, dříve než podbízivým falzetem spustili nějaké rudoarmějské častušky: „Puskaj nas v boj vedjot tovaryš Stalin…

Příklon k Číně jejich problém neřeší: příliš vzdálená je kultura a jazyk těchto šampionů společenské stability, příliš zjevné jejich pohrdání horlivými poskoky. Je možné na nich něco trhnout, leč je obtížné obdivovat v nich staršího bratra. Proto se s takovou nadějí v hlase včerejší vekslák, dnešní podnikatel ve vztahovém byznysu ptá hostujícího čínského velmože: „Jak se řekne čínsky ‚Komandyr geroj, geroj Čapajev‘?“ Jenže nestojí Číňanovi za odpověď.

Rozumím skrytému smyslu té nesmyslné otázky ohledně tajných ujednání mezi Gorbim a Ronem. Pokud by to bylo na třicet let, mají to za pár. Oni už stříhají metr, už se nemůžou dočkat návratu starých dobrých časů. A že namísto Sovětského svazu budou sdílet osudy „Ruského světa“, to jim vadí ze všeho nejmíň. V komunismus věřili stejně málo jako později v demokracii. Červené karkulky opět roztouženě vyhlížejí noční vlky.

Příčiny, z nichž u nás dochází k preventivní normalizaci, jsou notoricky známé. Je to momentální ochrnutí Západu, který upadl do léčky vlastních hodnot, jež se dostaly do rozporu s hrubou realitou a které současné elity nejsou s to vrátit do rovnovážného stavu. Je to poněkud plytké pojetí politiky coby konkurenčního boje o voličské hlasy — pojetí, jež ve výsledku končí vyprázdněním samotného smyslu politiky.

Politický proces se formalizuje v takové míře, že postupně mizí jeho demokratický obsah. Z demokracie se stává jen způsob mocenského rozhodování a instituční fixace osobního soutěžení mezi lídry politických stran.

Další díl ze série esejů Kam kráčí Česko?, v níž přední intelektuálové hledají odpovědi na otázku, zda a jak se mění naše společnost.

Jefim Fištejn na Echo24.cz 

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 731 × | Prestiž Q1: 6,95

+6 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top