Štítky článku: •  

Multikulturalismus a bruselské rasové zákony

V klasicky liberálním politickém proudu je nevyjasněný střet mezi zastánci přirozené migrace, kteří se kloní k názoru, že migraci není správné jakkoli bránit, a proudem striktně odmítavým, který o kousek lépe chápe, že dnešní masová migrace jednak neprobíhá v ideálně svobodném světě a navíc je po ideologické stránce živena západním neomarxismem.

1. Úvod

Konstrukce multikulturalismu v EU začíná ztrácet stabilitu a negativa začínají rapidně převažovat nad pozitivy. V tomto se tak-nějak shodnou jeho přívrženci i odpůrci; v čem se však zásadně neshodnou, jsou příčiny tohoto procesu. Nebudu pro vysvětlení této skutečnosti polemizovat o jejich argumentech. Zkoumal jsem podstatu multikulturalismu a dopracoval jsem se k závěru, že produktem nerovnoměrné a protikladné kulturně-společenské evoluce lidstva je multikulturalismus, který vzniká spontánně. V EU však multikulturní společnost spontánně nevzniká, EU buduje multikulturalistický systém, řídící se principy neomarxistické postmoderní multikulturalistické relativizace hodnot.

Tento systém je politický konstrukt a revoluční produkt sociálně-ekonomického inženýrství, v podmínkách kterého je mezikulturní i mezináboženský dialog pro evropskou kulturu, civilizaci a Evropanů negativním fenoménem asistujícím při jejich zániku. Pozitivním jevem by byl pouze v případě chápání diametrálního rozdílu mezi multikulturností, jejímž produktem je multikulturní společnost a multikulturalismem, jehož produktem je postmoderní multikulturalistická společnost. Absence chápání tohoto rozdílu má fatální dopady na evropskou společnost.

2. Multikulturalismus a jeho definice

Multikulturalismus je duchovní produkt ultralevicového neomarxistického hnutí zvaného Nová levice z 60. let dvacátého století, která vychází z učení tzv. Frankfurtské školy, reprezentovanou skupinou neomarxistických filozofů, tzv. kulturních marxistů jako Adorno, Marcuse, Lukács, Gramsci, na něž navázali Foucault, Derrida, Habermas a další. V kulturní válce, kterou Nová levice vyhlásila všem tradičním hodnotám a výdobytkům evropské civilizace dominovala postmoderna. Nebudu polemizovat o významu tohoto pojmu, v mém systému je souvztažně postmoderna projevem relativizace a relativizace je projevem postmoderny.

V postmoderní relativizaci je jeden objekt hodnocen subjektivně různě a zároveň různé objekty jsou hodnoceny subjektivně stejně, protože v pluralitě hodnot absentují jednoznačná hodnotová kritéria. V praxi to znamená systematický a nepřetržitý rozklad všech hodnotových struktur evropské kultury a civilizace do amorfně nestabilní podoby. Multikulturalismus je pak zákonitě nestabilním společenským systémem.

Nová levice a její pokračovatelé rozvinuli Marxův třídní boj na civilizační, kulturní, rasovou, menšinovou a komunitní úroveň, čili do podoby ideologie multikulturalistického komunismu. Multikulturalismus můžeme pak definovat jako společenský systém — multikulturalistický socialismus — řídící se ideologií multikulturalistického komunismu a s politickým režimem příbuzným se socialistickým zřízením, komunistickou ideologií a politickým režimem jako jejich definoval Marx a realizoval Lenin a jeho nástupci. Princip nesmiřitelného třídního boje v nové, multikulturalistické podobě je podobný vztahu buržoazie a proletariátu, jakož i mírovému soužití vzájemně nesmiřitelných a protikladných společenských systémů, socialismu a kapitalismu, které je inovovaně nazývané mezikulturní a mezináboženský dialog. Tento systém je nezávislý na dosažené úrovni vývoje společnosti na formách vlastnictví, proto jej lze aplikovat globálně. Multikulturalismus tedy není ideologie, ale společenský systém, řídící se ideologií multikulturalismu.

3. Filozofie multikulturalismu a její nositelé

Nová levice pochopila, že socialistická revoluce a diktatura proletariátu je anachronismus, proto použila novou taktiku a zaútočila na kulturní a historické kořeny evropských států. Pokračovatelé myšlenek šedesátých let zaujali vlivná místa v ekonomice, politice, kultuře a začali podkopávat tradiční evropské hodnoty. Jejich filozofie je destruktivní kritika a eliminace všech hlavních prvků západní kultury, její antického, židovského a křesťanského dědictví, autority, morálky, tradice, rodiny, loajality, vlastenectví, národního uvědomění, konvencí atd. Vítanými spojenci jsou všichni, kteří jakýmkoliv způsobem odmítají výše uvedené hodnoty; nazýváni jsou i nový proletariát, protože ten „starý“ dělnický selhal. Řídí se přitom zásadami, jejichž počet není ani možné exaktně definovat.

Jedna zásada je však základní. Jen bílý člověk může být rasista a chovat se rasisticky; pokud je rasista a chová se rasisticky ne-bílý člověk, vždycky je to jen spravedlivá reakce na rasismus bílého člověka. Profesor Zeev Sternhell uvádí, že:

„Rasismus jako politická teorie a jako základ teorie dějin vstoupil do evropské politiky v druhé polovině 19. století. Jako politická síla vystoupil do popředí v podobě antisemitismu na přelomu století, aby se pak stal intelektuální základnou nacismu. V historii národů ho však najdeme od počátku dějin“.[1]

Revoluční definici rasismu představila jistá Dr. Helan Page, profesorka antropologie, kterou v roce 1993 rozšířila organizace American Anthropological Association. Definice byla obecně akceptována. Nepovažuji Dr. Page za nového Marxe, v mém rozboru jen zosobňuje všechny neomarxistické filozofy a intelektuály. Dr. Page definuje rasismus takto:

„Účelem je vytvořit ‚bělošskou‘ rasovou skupinu, která usiluje o legitimitu vlastního společenského vzestupu pomocí proměnlivého sortimentu ‚bělošských‘ kulturních praktik, které jsou definovány jako ‚bělošské‘ nejen na nějakém předpokládaném biologickém základě, ale hlavně na základě ‚ideologického belošství‘.“[2]

Já dokazuji, že rasismus jako politická teorie a jako základ teorie dějin vstoupil znovu do evropské a i globální politiky v nové, unikátní formě v 60. letech 20. století. Jako politická síla vystoupil do popředí v podobě globálního antibělošství a stal se intelektuální základnou multikulturalismu. Naplno se projevil po pádu komunismu počátkem 90. let 20. století. Souhlasím s p. Sternhellem, že v historii národů ho najdeme od počátku dějin. Dr. Page svým globálním antibělošstvím definovala paradoxně novou rasistickou teorii a systém, ve kterém jsou bílí lidé en bloc rasisti, čili multikulturalistická varianta třídního nepřítele, nezávisle na tom, zda tvoří v té které zemi drtivou většinu, nebo drtivou menšinu. Ne-bílí lidé tak prý mají při prosazování svého rasově-společenského vzestupu legitimní právo použít proti nim jakékoli prostředky, včetně násilí aby mohli nastolit novou, multikulturalistickou variantu diktatury proletariátu. Diktatura multikulturalistického rasismu ne-bílých lidí (proletariát) je varianta socialistického společenského systému, ve kterém jsou příslušníci všech ras a kultur sice formálně rovni, ale této multikulturalistické rovnost lze dosáhnout jen ukončením multikulturalistického třídního nepřítele, tedy bílých lidí (buržoazie), jejich kultury a civilizace podobným způsobem, jak to realizovali bolševici. Pokud bílí lidé vzniku oblastí diktatury multikulturalistického rasismu ne-bílých lidí odporují, je to paradoxně označováno jako projev jejich rasismu a zpátečnictví. Multikulturalismus tak reálné likviduje svobodu, rovnost a demokracii, přestože právě tyto hodnoty formálně deklaruje.

Komunistickou diktaturu znám, žil jsem v ní a holocaust Židů je nezpochybnitelný. Pokud virtuálně dosadíme na místo bílých lidí Židy, zjistíme, že Dr. Page teoreticky souhrnně navázala na politickou teorii komunistů a nacistů. Proč však tento pavědecký paskvil přijali jako politickou teorii, teorii dějin a praxi proti svým vlastním evropským obyvatelům i evropské země? Vysvětlení je pragmatické.

Boj proti „rasistickému bělošstvu“ umocňuje nestabilita multikulturalistické společnosti, která tím směřuje k takové destrukci a chaosu, že nastolení totalitní diktatury je prakticky jediná možnost jeho zvládnutí, což zřejmě vyhovuje mocenským a ekonomickým ambicím korporativních kruhů EU. Protože cynismus evropských „elit“ je evidentní, považuji tento závěr za nejpravděpodobnější přesto, že nejsem fanouškem konspirativních teorií.

Moje obrazotvornost a ratio nejsou prostě schopny akceptovat možnost, že to celé je výlučně projevem naivity a stupidity. Pokud tedy v teorii Dr. Page virtuálně nahradíme Evropany Židy, zjistíme, že mezi ní a Dr. Goebelsem není podstatného rozdílu, jen do postavení Židů se dostali Evropané a bílí lidé obecně, jako viníci za všechno zlo na této planetě. V postmoderních multikulturalistických podmínkách se tak paradoxně agresory a pachateli rasistického útlaku reálně stali všichni ne-bílí lidé a jejich domovské země přesto, že nosí háv oběti. Jejich vztah k bílým lidem a k jejich zemím zmutoval na vztah nacistů k Židům a dalším tzv. méněcenným rasám a jejich zemím, na které si nárokovali právo okupace, kolonizace a genocidy jejich obyvatel.

Ne-bílí lidé si stejně nárokují právo na kolonizaci a okupaci evropských zemí a odpor Evropanů proti jejich novoarizační imigraci označují jako rasismus, diskriminaci, netoleranci, xenofobii atd., což paradoxně dokazuje, že teorie Dr. Page je stejně rasistická jako nacistická.

Postmoderní neomarxismus byl vytvořen, aby ochromil Západ před jedním nepřítelem, socialismem a komunistickou ideologií reprezentovanými SSSR. Nyní ho však v jeho multikulturalistické variantě proti Evropanům používají jiní nepřátelé. Dnešní multikulturalističtí ultralevicoví protiváleční demonstranti nosí palestinské šátky, aniž by si uvědomovali, jak groteskně to vypadá, když se objímají s náboženskými absolutisty, kteří chtějí znovu nastolit mocenské vztahy sedmého století. Jejich jednání je však v naprostém souladu s charakterem hodnot, které vyznávají. Multikulturalismus se definuje ne tím, za čím stojí, ale tím, proti čemu reálné je navzdory jeho rétorice: proti svobodě, demokracii, bílým mužům, Evropě a samotné představě objektivní reality.

V postmoderní multikulturalistické společnosti je tak téměř vše, co se prezentuje jako realita, orwelovské popření reality. Multikulturalisté jsou tak ultralevicoví extremisté, že označující všechny, kteří nesouhlasí s jejich jednáním a politikou, jako extrémní pravici, populisty atd. nezávisle na tom, zda jsou orientovaní levicově nebo pravicově.

Tobias Hübinette, jeden ze spoluzakladatelů švédské extremistické levicové organizace Expo napsal v roce 1996, že:

„Cítit a myslet si, že bílá rasa je podřadná ve všech ohledech, je s ohledem na její historii a současnost přirozené. Ať západní země bílé rasy zahynou v krvi a utrpení. Ať žije multikulturní, radikálně promíchaná a beztřídní ekologická společnost! Ať žije anarchie! [3]

Podle tohoto kréda, samozřejmě v podstatně komplikovanější podobě, postupují a jednají všichni budovatelé multikulturalismu, kteří tím považují genocidu stovek milionů evropských lidí za akt přirozený a oprávněný. Pokud multikulturalisté, Evropané, takto nenávidí a pohrdají svou vlastní rasou, kulturou a civilizací, jaký vztah si automaticky vytvoří imigranti z třetího světa? Logicky si vytvoří nenávist a pohrdání všem evropským, včetně Evropanů samotných, logicky budou považovat svou kulturu a sebe za nadřazené nad kulturou evropskou i nad Evropany. Jak se pak mohou integrovat do společnosti, kterou tak pohrdají?

Záměr připravit takový krutý osud svým vlastním lidem, Evropanům, je proto jen projevem charakteru hodnot ideologie multikulturalismu, což je kombinace rovnosti a tolerance, kamuflovaná multikulturalistickou formou třídní nenávisti, fanatismem, korporativními a jinými zájmy. Vznikla v zásadě syntézou podstatných znaků marxistického socialismu (neomarxismus), národního socialismu (nacismus), korporativního nadnárodního kapitalismu (ekonomismus), orwelowského systému, křesťanského idealismu a emocí užitečných idiotů každého druhu. Ideologie multikulturalismu je tak srovnatelná i s ideologií nacistickou, s vírou náboženských fanatiků a navíc i s posedlostí. Na výběr máme pak jen dvě možnosti. Buď multikulturalismus přijmeme bez výhrad jako víru, nebo ho úplně zavrhneme. Žádný racionální kompromis prostě neexistuje.

4. Univerzální princip multikulturalismu

Západní civilizace se od počátku 90. let 20. století nachází ve stavu úpadku. Západní národy ohrožuje demografický, kulturně-společenský a také ekonomický kolaps. Masová imigrace přistěhovalců s odlišnou kulturou i hodnotami a hlavně odkulturňování a odnárodňování jednotlivých národních států, které může vést až k jejich totálnímu zániku, tyto tendence tragicky umocňují. Multikulturalismus v tomto kontextu ochromuje odpověď evropské civilizace prakticky na všechny výzvy současného světa. Příkladem je apeasment k islámskému terorismu a islámu obecně.

Západ se jednostranně, bez evolučního pojetí dějin, neustále před islámem a vlastně před všemi kulturami omlouvá, ustupuje a platí reparace, či tribut za svou sebevědomou minulost. Evropané a bílí lidé obecně se začínají chovat stejně iracionálně a zbaběle jako bílí Američané k černým a ne-bílým Američanům. Pozitivní rasismus bílých Američanů byl v minulosti jednoznačně označován jako regres, zatímco současný pozitivní rasismus černých a ne-bílých Američanů je prezentován jako progres, vyrovnávající sociální postavení těchto rasových komunit (pozitivní diskriminace). Obecně to platí i pro vztah mezi bohatým „Severem“ a chudým „Jihem“. Euro-arabský dialog navíc naznačuje, že je to sofistikovaně řízený záměr.

Multikulturalismus je v tomto kontextu hybnou silou kulturní války proti evropské kultuře a civilizaci arogantně považující sám sebe za hodnotu, jejímž oficiálním principem je rovnost kultur, jejich vzájemné obohacování se a tolerance. Je to však princip, který v praxi popírá sám sebe. Důkaz: Multikulturalismus postupně degraduje všechna morální a ostatní hodnotová kritéria evropské civilizace na anachronismus a regres, jejich deformaci a opak vydává za progres.

Amorfní pluralita hodnot způsobuje rozklad všech kulturně-společenských hodnotových struktur evropské kultury a civilizace a její nestabilitu. Imigrantské kultury jsou však z velké části založeny na pevných hodnotových kritériích, struktuře a stabilitě, jejich příslušníkům je zcela lhostejné, co Evropané považují za regres, či progres a odmítají evropskou kulturu a civilizaci en bloc jako úpadkové.

Aby multikulturalisté dosáhli alespoň zdání fungování své utopické společnosti a proklamovanou rovnost všech kultur, použili excelentní trik. Dehonestovali na anachronismy a regresy všechny hodnoty, které dělaly evropskou kulturu a civilizaci velkou, silnou, respektovanou, obdivovanou, napodobení hodnou, obávanou, vzbuzující závist, často i nenávist příslušníků ostatních kultur a civilizací, které takové úspěchy nedosáhly.

Tímto trikem se však nedosáhlo rovného postavení imigrantských kultur s evropskou. Evropská kultura, civilizace a samotní Evropané se naopak stali zákonitě en bloc anachronismem a možností zpětného postihu, čili podřadní ke všem imigrantským kulturám a jejich příslušníkům. Tyto se staly pro ni zákonitě en bloc progresí a obohacením, přestože podle vzoru multikulturalistů pociťují vůči ní a Evropanům jen nenávist a pohrdají jí a Evropany vnímají méněcennými. Do evropské společnosti se tak reálně neintegrují imigranti, ale naopak Evropané jsou nuceni integrovat se do společnosti, kterou postupně formují imigranti a menšiny.

Tento fenomén jsem nazval Univerzální princip postmoderny a budování multikulturalistické společnosti. Oficiální multikulturní princip rovnosti kultur, jejich vzájemného obohacování se a tolerance je jen jeho utopická kamufláž. Postmoderna a multikulturalismus je vražedná kombinace, která spolu s rasistickou teorií Dr. Page tvoří rasistický politický konstrukt a základ multikulturalistické teorie dějin, kde jsou bílí lidé, jejich kultura a civilizace označování jako rakovinný nádor na těle lidstva, kteří svou historickou vinu mohou vykoupit pouze svým vlastním ukončením.

I od tohoto se odvíjí reálná multikulturní, menšinová, antidiskriminační, imigrační a integrační politika EU, i proto jsou práva imigrantů, menšin, komunit a zničení evropských národních států a národů její prioritní agendou, i proto je ustrašený apeasment evropské kultury a civilizace základem mezikulturního a mezináboženského dialogu. Na základě tohoto poznání umíme logicky interpretovat i ta nejnepochopitelnější rozhodnutí politiků a procesy v zemích EU, či v Západním civilizačním okruhu obecně.

Budování „multikulturní“ společnosti ve stále více centralizované a unifikované EU je tak zákonitě proces likvidace evropské kultury, civilizace a dokonce i fyzické likvidace, čili genocidy samotných Evropanů.

Nyní je již logicky pochopitelné, proč multikulturalismus nejen že akceptuje, ale dokonce iniciuje a podporuje hanobení bílé rasy, národů, křesťanského vyznání, kulturní identity, dějin a samotných Evropanů. Právě na této scestnosti je multikulturalismus založen, takový je skutečný charakter jeho hodnot, proto jsou multikulturalisté tak citliví na kritiku, proto ji vydávají za hanobení rasy, národa, náboženství, rasismus, diskriminaci, netoleranci, xenofobii atd. pokud jde o vztah majority k menšinám a bílých lidí k ne-bílým lidem, proto to nikdy neplatí i naopak.

Multikulturalismus tak ze své podstaty a charakteru hodnot cílevědomě podněcuje nenávist k Evropanům, vyvolává protievropské a antibělošské nálady, legalizuje šovinismus a extremismus menšin a komunit založených na rase, národnosti, etniku … a vyznání, čili legalizuje menšinový rasismus, diskriminaci, netoleranci … a christianofóbii prostřednictvím antidiskriminačního zákona a dalšími zákony s ním souvisejícími.

Nazval jsem je Bruselské rasové zákony tvořící základ komunitního systému práva založeného na privilegiích a speciálním zacházení s imigranty, menšinami a komunitami, který likviduje princip rovnosti občanů před zákonem.

Jak ukazuje praxe, rasismem, diskriminací, netolerancí, xenofobií, homofobií atd. může být již prakticky cokoliv. Bílý, psychicky a fyzicky zdravý, heterosexuální muž, pokud je navíc ještě i křesťanské kulturní identity, či dokonce křesťanského vyznání, představuje pro budování multikulturalistické společnosti největší hrozbu, proto mu byl přisouzen cejch viny bílého muže za všechno zlo na této planetě.

Averzi a odpor k této hanebnosti multikulturalismus demagogicky označuje jako evropský rasismus, diskriminaci, netoleranci (a nevyznávání evropských hodnot) … a islamofobii, ačkoli v principu jde o averzi a odpor evropské společnosti proti ne-evropským rasistům a extremistům, jakož i proti evropským multikulturalistickým rasistickým kolaborantům a extremistům. V multikulturalistické společnosti se tak orwelovsky stává důsledek příčinou, oběť pachatelem a šarlatánství vědou.

Budování multikulturalistické společnosti vychází tedy z teoretického principu, že všechny kultury jsou si rovny a pokud budou mít příslušníci všech ras a kultur vytvořeny rovné podmínky, budou se rozvíjet stejně, aniž by se musely asimilovat. Rasové a kulturní odlišnosti nenarušují, naopak, jsou přínosem při vzájemném obohacování se a formování integrované a rozmanité tolerantní společnosti. Tento teoretický předpoklad má však jednu závažnou chybu; v reálném životě nefunguje stejně, jako budování všech světlých zítřků.

Princip rovnosti občanů před zákonem neznamená, že všichni lidé jsou si objektivně rovni, stanoví pouze hodnotová kritéria rovnosti, přičemž samotná rovnost není hodnotou. Objektivní realita tak vyvrací teoretický princip multikulturní rovnosti příslušníků všech ras a kultur, na kterém stojí a padá budování postmoderní multikulturalistické společnosti, protože staví rovnost na piedestal hodnot.

Morální převaha hodnot evoluční multikulturnosti nad hodnotami revolučního multikulturalismu je tak jednoznačně prokázána. Kultury a civilizace, stejně jako lidé, nejsou si jednoduše rovné, což však neznamená, že v podmínkách evoluční multikulturnosti nemohou bez větších problémů fungovat k vzájemnému prospěchu, pokud jsou kompatibilní.

V tomto případě však platí princip dominantní kultury, která se stala dominantní nejen mocenskou a technickou, ale i duchovní převahou. Příkladem je řecké období Antiky a duchovní převaha Řeků ve starověkém Římě. Evropská kultura a civilizace vznikla a stojí na třech pilířích: židovské a křesťanské morálce, řecké moudrosti a římském právu, toto je kulturní dědictví evropské civilizace, které multikulturalisté systematicky ničí.

Multikulturalisté se nemohli smířit, prostě nemohli připustit, že základy jejich utopické společnosti jsou budovány na písku a její konstrukce se nutně musí zhroutit. Stejně jako komunisté, však měli po ruce multikulturalistickou variantu třídního nepřítele, rasistických, diskriminačních, netolerantních a xenofobních Evropanů, bílých lidí, jejich kulturu a civilizaci, historicky zodpovědnou a vinnou za všechna příkoří, vykořisťování a hříchy vůči ostatnímu světu.

Multikulturalisté proto inovovali svůj teoretický princip na tento výklad: Pokud se v multikulturní společnosti příslušníci jiných ras a kultur nerozvíjejí stejně jako majoritní bílá evropská společnost, problémy s integrací jsou prakticky neřešitelné a probíhá opak formování rozmanité tolerantní společnosti, tak to není v důsledku dosažené úrovně jejich kulturně-společenské evoluce, charakteru hodnot, schopnosti adaptace a kompatibility s kulturou evropskou.

Je to způsobeno výhradně tím, že nemají vytvořeny rovné sociální podmínky jako majoritní bílá evropská společnost v důsledku vrozeného rasismu, diskriminace, netolerance … a islamofobii jejích příslušníků a zkaženosti jejich kultury a civilizace.

Aby se příslušníci neevropských ras a kultur mohli bez překážek multikulturně rozmanitě a tolerantně rozvíjet, jediným řešením je odstranění zdroje rasismu, diskriminace, netolerance, xenofobie … a islamofobie, čili terminaci evropské civilizace spolu s jejími nositeli, Evropany a bílými lidmi obecně. Tento přístup se již několik desetiletí realizuje v praxi. Způsob dosahování cíle ideologie multikulturalismu vystihuje krácený komentář Lawrence Austera:

„Vládní statistika kriminality ukazuje, že v USA bylo v roce 2005 znásilněných černochy 37 460 bílých žen a dívek. Oproti tomu tato statistika ukazuje, že zde nejsou zaznamenány žádná znásilnění černošek bělochy. Když se v roce 1988 ukázalo pompézní obvinění Tawana Brawleyho a Al Sharpton, že několik bělochů uneslo a znásilnilo patnáctiletou černošku jako zcela lživé, časopis The Nation prohlásil, že na tom nezáleží, protože tato obvinění vyjadřují základní podstatu zacházení bělochů s černoškami v USA. Média šílela nad evidentně lživým obviněním, že bílí studenti Dukovy univerzity znásilnili černou striptérku, ale o tom, že stejný strašný zločin protrpí ročně 37 460 bílých žen, nebylo v mainstreamových médiích ani slovo.

Hledání bílého obžalovaného je ze strany levých liberálů neúprosné a nekonečné; vzali toto obvinění jako fakt, protože i podle nich obvinění ze znásilnění odráží skutečnou povahu tíživých rasových a sexuálních vztahů v USA. V gnostickém, zvráceném světě liberální démonologie MUSÍ být bílí studenti vinni. I když je z mediálních zpráv o znásilnění bělošky černochem rasa pachatele jasná, nikdy nijak explicitně nezmiňují rasový aspekt případu. Nikdy se ani náznakem nezmiňují o skutečnosti, že bílé ženy jsou v USA terčem černých násilníků. V převráceném světě liberalismu tento fenomén prostě neexistuje“.[4]

Pro postmoderní multikulturalistickou společnost je typické, že zločin spáchaný ne-bílým kriminálníkem je prakticky automaticky posuzován jako důsledek nějakého provinění bílé oběti. Bílá oběť není pak návazně na presumpci viny bílého člověka vlastně obětí, ale nenapravitelný provinilec a pachatel, který spáchání zločinu ne-bílého člověka vyprovokoval a dostal vlastně zaslouženou odplatu za svou vinu.

Jelikož bílý člověk je nenapravitelný provinilec, samotné podezření ze spáchání zločinu se rovná spáchání zločinu a je posuzováno společensky mnohem přísněji, než spáchání skutečného zločinu ne-bílým člověkem. Pokud bílý člověk spáchal skutečný zločin na ně-bílém člověku, tak je to rasistický zločin spáchaný z nenávisti, který je společensky tak neúnosný, že je vlastně zločinem spáchaným na všech ne-bílých lidech.

Toto je přepis postmoderní multikulturalistické rétoriky, zbavené politické korektnosti a newspeaku do srozumitelného jazyka a popis jejích praktik. Principiálně stejné postavení jako bílý člověk v USA má i bílý člověk v EU ve vztahu k ne-evropským imigrantům, z nich zejména k muslimům či Romům.

Budování postmoderní multikulturalistické společnosti je tak prokazatelně obrovským podvodem na Evropanech a procesem postupné kanibalizace evropské kultury a civilizace multikulturalistickými evropskými kanibaly zevnitř a zároveň procesem jejího postupného požírání imigrantské kulturami zvenčí.

Multikulturalismus je proto amorální totalitní systém, jehož ideologie, hodnoty a politický režim nejsou slučitelné s další existencí evropské kultury, civilizace a samotných Evropanů. Ne-evropské kultury multikulturalismus neznají, proto jsou silné a sebevědomé.

5. Závěr

Jak vyřešit situaci?[5] Prvním krokem k obnově evropské společnosti je pochopení problému. Multikulturní postmoderna už dávno přestala být pokrokem, svou podstatou a vývojem se stala anachronismem, ohánějícím se pokrokem, dehonestující skutečné hodnoty na anachronismy stejně, jako svého času komunismus.

Poučeni historií nesmíme spáchat další omyly a selhání. Musíme rozvinout to, co je životaschopné, musíme odstranit tyranii politické korektnosti, newspeaku a Bruselských rasových zákonů z našich univerzit, z našich médií, z naší politiky a legislativy, abychom mohli pojmenovat problémy svobodně a bez paralyzujícího strachu před obviněními z rasismu, diskriminace, netolerance, xenofobie a dalších nesčetných zločinů.

Pokud se v této souvislosti nenajdou fundovaní, odvážní a odhodlaní lidé, usilující o záchranu evropské civilizace, jejího kulturního a biologického dědictví, čeká ji budoucnost, kterou je tak nadšený mistr Hübinette & spol.

Autor: Pavel Fendek | 10. 9. 2009 | euportal.parlamentnilisty.cz


[1] Zeev Sternhell: Hamanovi potomci: rasismus — intelektuální základna nacismu, Britské listy, článek z dne 17. 3. 2003 (internetová stránka blisty.cz)

[2] Dr. Helan Enoch Page: Definice rasismu, White Privilege and Racism (by Dr. Helan Enoch Page, Center for the Study of White American Culture, A Multiracial organization)

[3] Tobias Hübinette: Citát, Global Politician — Expo and Islamophobes. Fjordman, článek z dne 1. 8. 2008

[4] Lawrence Auster: Pravda o mezirasových znásilněních. Lawrence Auster: Traditionalist Conservatism. The Truth of Interrracial Rape in the United States. Front Page Magazine, článek z 3. 5. 2007

[5] Pavel Fendek: Soumrak evropské civilizace (OSA, smlouva o ochraně autorských práv z dne 1. 7. 2008)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 980 × | Prestiž Q1: 7,08

+6 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top