Štítky článku: •  

Rovné volební právo?

K trojici požadavků z minulého článku jsem chtěl připojit ještě jeden, a je mi jasné, že velmi kontroverzní.

V současných demokraciích je za normu považováno volební právo s těmito atributy:

  1. všeobecné – každý svéprávný občan od určitého věku smí volit, bez ohledu na původ, pohlaví, náboženské přesvědčení, rasu a podobně
  2. rovné – každý hlas váží stejně, neexistují privilegovaní voliči s větším vlivem na výsledek voleb
  3. tajné – volič nemusí zveřejnit, komu odevzdal hlas

Nebylo tomu tak vždy. V Českých zemích se volilo až do roku 1919 podle takzvaných kurií, přičemž o zařazení do jednotlivé kurie rozhodovaly majetkové poměry a společenský status. Váhy hlasů z jednotlivých kurií byly rozdílné. (Hlas z kurie velkostatkářské platil více, než hlas z kurie živnostenské, či kurie venkovské obce. Z voleb byly vyřazeny ženy – až na první kurii, ozbrojené síly a dělnictvo.)

Není bez zajímavosti, že volební právo žen bylo přijato např. ve Francii, Japonsku a Itálii až v r. 1945, v Maďarsku až v r. 1958, a ve Švýcarsku až v r. 1971 (na kantonální úrovni 1958 – 1990!).

S všeobecností a tajností voleb nemám žádný problém. S rovností – váhou hlasu – už se mi to nejeví tak jednoznačně. Naprosto chápu emancipační snahy všech složek společnosti podílet se na věcech veřejných. Zkusím jen nadhodit několik svých pochybností, zda změna k rovnosti byla správná.

Jako první mě napadá, jestli je správné, aby síla hlasu byla stejná např. u člověka, který s obtížemi absolvoval pomocnou školu a umí si tak maximálně spočítat: jídlo + chlast = slast a člověka vzdělaného, inteligentního, informovaného, schopného analýzy a syntézy.

Ale i když pomineme nerovnoměrnou distribuci inteligence v populaci (a navíc uznávám, že znám pěknou řádku blbců s vysokoškolským diplomem a naopak řádku lidí se „selskou“ moudrostí, kteří to se svou oficiální vzdělaností nedotáhli příliš vysoko), zůstává pochybnost další:

Měřítko závislosti voliče na státu a na veřejných penězích. Tady bych nalézal nejsilnější argument proti rovnosti hlasu. Vždy zde bude existovat riziko, že volič, který je „zavěšen“ na erární peníze, bude hlasovat pro takové směry a cíle, které mu tento „zdroj obživy“ udrží, či lépe posílí.

A zkusme si uvědomit, kolik lidí je dnes na přerozdělovací mechanismus napojeno:

Ano, máme zde starce, kteří strávili nějaký aktivní život, zplodili a vychovali děti a po celý život si (povinně) odkládali část svého zisku na důchodový účet. Kde je ten účet dnes? Rozpustil se v rozpočtu.

Ano, máme zde lidi, ke kterým se matka příroda zachovala macešsky a neobdařila je stejnou výkonností, jako mnohé jiné. Ale i z nich znám řadu takových, kteří se v mezích svých možností snaží být soběstačnými, prospěšnými a suverénními členy společnosti (už pro vlastní hrdost), ale i takové, kteří znají jen jedinou mantru: „Státe, dej“. Jakoby se zde často ztratila pokora těchto „žadatelů“ k donátorům. Již slyším námitku, že společnost je „povinna“ se starat o své slabé. Ptám se, jestli je to opravdu tak, jestli to má být celá společnost a nemá to fungovat jiným mechanismem?

Ale pomiňme tyto dvě kategorie, kde lze vznášet mnoho argumentů pro i proti.

Podívejme se ještě na jinou kategorii lidí: těch, kteří se přisáli na veřejné výdaje jaksi pragmaticky. Kteří se naučili bez většího zkoumání podstaty a zdroje jejich peněz je využívat jako samozřejmost, či snad dokonce právo.

Namátkově lze jmenovat všechny ty státní zaměstnance, počínaje poslanci, senátory, soudci, přes policisty, vojáky, všechny poradce, poradce poradců, tiskové mluvčí, úředníčky kdekterého velezbytečného úřadu atd. I zde by měla být řeč o jakési pokoře příjemců. A samozřejmě rozličné příjemce všemožných sociálních dávek.

Člověk živý čistě z rozpočtové sféry by podle mě neměl mít stejnou sílu hlasu, jako jeho živitel. Neměl by mít právo ovlivňovat věci veřejné, protože velmi pravděpodobně bude hlasovat tak, aby své statky udržel a zmnožil.

Jakémukoliv člověku živému z rozpočtové sféry bych raději zakázal volební právo úplně, protože kdyby jeho síla hlasu měla být pouze oslabena, musel by nutně zaniknout i institut anonymity volby.

S mírnou nadsázkou: odebrat mu právo volit sám sebe. A upevnit vědomí, že kdo chce sloužit občanům, nemá právo jim rozkazovat.

A pokud by kterémukoliv z nich volební právo scházelo, nikdo ho nenutí v rozpočtové sféře zůstávat!

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 225 × | Prestiž Q1: 20,75

+56 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top