Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Budoucnost EU

Politolog Petr Robejšek je českým emigrantem, který se prosadil v Německu. Proslul nečekaně přesnými prognózami vývoje ekonomicko-politických trendů (nejen) v Evropě.

Podívejme se, jak vidí budoucnost evropského kontinentu, projektu EU, a venkoncem i měnové unie, tedy eura. Takto předpovídal budoucnost už v roce 2002:

Ekonomicky zaostalí členové měnové unie nebudou moci vyvážet jak drahé a nekvalitní výrobky, tak levnou pracovní sílu; pokusí se vyvléci ze svěrací kazajky eura požadavkem zvýšené finanční pomoci, nebo hrozbou vlastního zadlužení. Ti, kteří se pojmy spořivost, nebo výkon příliš nezatěžují, pomocí společné měny přenesou zodpovědnost za své hospodářské problémy na bohatší členy měnové unie.

Doc. Dr. Petr Robejšek

Vidíme, že predikce se proťala s realitou naprosto přesně.

Z myšlenek, které stojí minimálně za přemýšlení, si zmiňme například:

  1. Německo je dosud ovládáno pocitem odčinit viny z druhé světové války (čehož Francie velmi obratně využívá). Zjednodušeně řečeno: Francie dělá Evropskou politiku a Německo ji platí. Postoj Německa by se dal popsat jako: „EU nade vše“. Francie je pragmatičtější: „Francie nade vše“. Ten stav je udržitelný pouze vinou toho, že Angela Merkelová je velmi slabou kancléřkou a její politický mentor Helmut Kohl ji naučil jedinému: schopnosti politicky přežít.
  2. Drtivá většina Němců touží po návratu marky a vyvléknutí se z potupného a drahého jha eura. Ostatně (podle nepotvrzených zpráv) nechala Deutsche Bundes Bank marky natisknout už před dvěma lety. Zatím odpočívají v trezorech.
  3. Obrovským tempem roste občanská nespokojenost prakticky ve všech státech EU. Ta témata jsou zřejmá: velkým problémem je migrace, snaha o umělý multikulturalismus, a vlastně i cena celého projektu EU. Jakoby politické elity Evropy prošly jakýmsi „brainwashingem“ a nyní stejné vymývání mozků používají i na své obyvatele. Stále rostoucí počet obyvatel se necítí být reprezentován svými vlastními elitami.
  4. Z toho plyne poměrně vysoké riziko: současné politické strany nedokážou adekvátně reagovat na společenskou poptávku. Nejen ve všech státech Evropského kontinentu, ale zejména v Německu lze očekávat nástup politika, který tuto společenskou poptávku naplní. A bez pochyby bude o hodně méně kultivovaný, než současní politici. To riziko je skutečně obrovské.
  5. Násilná Evropská integrace se dá vykládat jako pokus o potlačení geopolitiky. O pokus spřátelit nespřátelitelné. To, co předvádí EU není v podstatě integrace, ale přesně dezintegrace – vyvolávání a umocňování třecích ploch mezi jednotlivými státy. Téma Evropské integrace je vnucováno násilně a nedemokraticky a samozřejmě sklízí z této snahy to nejkyselejší ovoce. Z projektu EU se stal centralistický moloch, dokonce nejvíce byrokratický moloch, který se snaží vnucovat ty nejzhůvěřilejší socialistické poučky.
  6. Je jen otázkou času, kdy demonstrace a stávky přerostou v něco víc. Některý z temperamentnějších jihoevropských občanů vytáhne na demonstraci, či na barikádě pistoli. Typicky v Řecku se dnes rýsují všechny symptomy občanské války.
  7. Na vině (mj.) jsou zoufalé snahy např. o programy „jednotné zemědělské politiky“, které jen upevňují zemědělskou zaostalost a fixaci těch zemí, které nejsou konkurenceschopné, ale dotačními programy se jaksi opevňují ve své neefektivitě. Podepsali se na tom v sedmdesátých letech Kohl i Mitterrand. Plácali se po ramenou, ale ekonomiku nevnímali. Evropská unie si svoji tragédii zavinila sama. Podobně jsou na tom projekty řepky, biobenzínu a další nesmysly.
  8. Jakékoliv snahy o násilné udržení Evropské unie v tomto tvaru a podobě jsou jen oddalováním skutečného řešení. Každý den, po který se ten projekt uměle udržuje, je jen drahým a dražším zoufalstvím, které stojí obrovské peníze a nabízí pouze chiméry.

Budoucnost se může odehrát v podstatě podle tří scénářů:

  1. Evropská Unie a projekt jednotné měny se zcela rozpadne a může se vrátit až do stádia pouhé celní unie, zóny volného obchodu, nebo dokonce na úroveň bývalého Společenství uhlí a oceli. Řeči, že euro je tu na věčné časy jsou nesmysl.
  2. Evropská Unie se zbaví všech států, které na to „nemají“, markantně zeštíhlí a změní od základu mechanismy Bruselské byrokracie. Musí se konsolidovat. A je otázkou, zdali (Česko) nebude vyřazeno podobně jako Řecko, Itálie, Španělsko a další. Dokonce Belgie, nebýt faktu, že tam sídlí jádro EU, by z té konsolidované EU pravděpodobně vypadla.
  3. Evropa, resp. Evropská Unie se promění v bipolární systém, kde si sféry vlivu upevní Francie směrem k jihoevropským státům a Německo upevní svoji sféru vlivu ve střední a východní Evropě.

Zdá se, že to nebudeme mít jednoduché. A čím dříve si uvědomíme všechna ta rizika a zameteme se současným politickým systémem, tím lépe se ochráníme.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 3 181 × | Prestiž Q1: 23,99

+75 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Budoucnost EU

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top