Štítky článku: •  

Proč nebrat dnešní odbory

Z diskuse pod včerejším článkem vyplynula poměrně hutná otázka: jaká je funkce odborů a jaká je jejich pozice v soudobé společnosti.

To, že se dnešní odbory snaží být jakousi paralelní politickou strukturou, která není pod kontrolou demokratické moci, ani neprochází nějakým sítem voleb je vcelku nabíledni.

Z historie odborů

Odbory se začaly formovat v průběhu 19. století sílícím hnutím především manuálně pracujících zaměstnanců. Základní požadavky směřovaly zejména k zvyšování bezpečnosti práce, omezení práce dětí a zkracování pracovní doby (povšimněme si, že mzdové požadavky se zde dosud neuplatňují).

pracovni-rad-1870.png (187,744 kiB)
Pracovní řád pro úředníky státu 1870

Jistým zlomovým bodem bylo americké Chicago 1. května 1886, kde zemřelo rukou ozbrojených složek státu několik lidí po­ža­du­jí­cích zkrácení pracovní doby na 8 hodin.

V Rakousko-Uhersku vznikaly první odborové organizace kolem roku 1870. Zajímavostí (a inspirací) může být vznik Odborových zprostředkovatelen práce.

Další zajímavostí je institut placené dovolené, kterou upravoval až zákon č. 262/1921 Sb., stanovující placenou dovolenou horníků a až v r. 1925 rozšířený i na ostatní zaměstnance (dělníci 6-8 dnů, soukromí zaměstnanci 2-4 týdny).

Další zajímavostí byl takzvaný gentský systém (Belgie 1901) určující po­vin­nost od­bo­ro­vých or­ga­ni­za­cí vy­plá­cet ne­za­měst­na­ným čle­nům od­bo­ro­vé or­ga­ni­za­ce pod­po­ru v ne­za­měst­na­no­sti (s určitou dotací odborů ze strany státu). V České republice uzákoněno 1921, resp. 1925.

O tom, že existence a vliv odborů donutil státy k významnému zlepšení pracovních podmínek námezdní síly netřeba příliš pochybovat, stejně jako o tom, že emancipace těchto složek společnosti byla nezbytná.

Současnost

Problémy s odbory se začínají kupit až v další budoucnosti:

Za komunistů zde existovala jediná monopolní struktura Revolučního odborového hnutí (ROH), která vznikla postátněním oborových odborových organizací z první republiky. Ačkoliv šlo o formálně nadstranickou organizaci, ve svůj prospěch ji velmi silně využívala už ze zákona vedoucí strana KSČ.

Dlužno však říci, že tyto monopolní odbory neplnily příliš odborovou roli v tom původním pojetí. Pracující (od námezdních dělníků až po generální ředitele státních podniků) se „odboráři“ stávali jaksi automaticky. A znám z té doby jen několik málo černých ovcí, které v ROH programově nebyly (a stávaly se tím i objektem zvýšeného zájmu StB).

Odboráři ROH si „dobrovolně“ platili členské známky ve výši 1 % mzdy. Schůzovali v pracovní době, využívali odborářské dovolené, půjčovali si peníze z Fondu kulturních a sociálních potřeb za podstatně nižší úrok, než účtovaly banky, ženy dostávaly kytičku k MDŽ (též se tento den příliš nepracovalo), a někteří dostávali před Vánocemi zdarma kolekci čokoládových figurek. Je pravda, že nižší i vyšší odboroví předáci byli formálně voleni a byli přizváni k některým rozhodovacím procesům při řízení státních firem, resp. národních podniků. Odbory se tak vlastně vyprofilovaly jako pomocná politická struktura.

Že v této činnosti nebylo prakticky nic odborového v tom původním smyslu, je vcelku jasné. A vzpomeňme zároveň budovatelské filmové agitky o pražském revizorovi MHD Andělovi.

Po převratu '89 se ROH rozpadlo na jednotlivé nezávislé odborové svazy, ale ta deformovaná podoba ROH bohužel setrvala. Odbory se dnes etablují v nejrůznějších firmách a podnicích (dokonce i státních) naprosto jinými mechanismy a jejich vliv se v podstatě zredukoval pouze na mzdové požadavky pracujících. Dokonce i ten, kdo po jejich „ochraně“ vůbec netouží, je často nechtěně vtažen do tohoto tanečku. Zákoník práce přímo nařizuje vyvíjet odborovou činnost i proti zájmům dílčích jednotlivců.

Ale nic, to je systémová záležitost. Chtěl jsem spíše zdokumentovat v podstatě asociálnost současné činnosti odborových centrál, svazů a odborů všeobecně. Evropská Unie k jejich existenci přímo vyzývá a přímo nutí dílčí vlády k jejich ekonomické podpoře. To je v tomto tvaru odborů dosti špatné, nesystémové a v důsledku pro pracující vlastně kontraproduktivní!

Zkusme si představit nějakou jednoduchou firmu, která zaměstnává řekněme sto lidí s průměrným hrubým platem nějakých 10 000 Kč. Pokud uvážíme povinné odvody z mezd (tedy superhrubou mzdu, nebo jinak řečeno pokutu firmě za to, že dělníka zaměstnává) firma nakoupí nějakou námezdní práci v kumulované hodnotě 1,35 mio Kč.

Není třeba pochybovat o tom, že kterákoliv firma si námezdní práci kupuje. Nikdy to nebylo jinak (tedy až na komunismus, kdy se cena práce pokládala za abstrakt, nebo za bezcennou surovinu, ačkoliv ji vzývali jako Boha), protože práce má svoji cenu úplně stejně, jako mrkev, nebo vejce. A samozřejmě, Vy (nebo Vy) vnímáte, že má svoje limity, nad které už prostě jít nemůžete, nebo nechcete. Stejně, jako Vy si nekoupíte 1 kg mrkve za 25 Kč, nebo jedno vejce za 8 Kč.

Ale pozor! Teď nám do hry vstupují současné odbory! Výhrůžkou odmítnutí práce si vymohou na té pomyslné firmě například zvýšení mezd zaměstnanců např. o 20 %. Ani v té nejkrásnější pohádce se nemůže stát, že firma přehodnotí kumulované mzdové náklady a začne zbůhdarma platit vyšší cenu práce, než je reálný zisk z takto nakoupené práce. Firma se zachová velmi racionálně.

Prvním opatřením se může stát tlak na zvýšení efektivity nakupované práce, tedy utužení norem. To narazí na přirozenou lenost člověka (z dálky samozřejmě znovu sekundují odbory, které tuto snahu vnímají jako další vykořisťování [neznáme ten termín odněkud?]).

V nějakém časovém horizontu se stane jediné: firma postupně propustí a zahodí všechny ty, kteří jsou pro chod firmy postradatelní, nebo málo efektivní. Matematicky to můžeme vyjádřit takto: ochota firmy platit námezdní práci zůstává v konstantní hodnotě 1,35 mio, ale vlivem odborového nátlaku na cenu práce jí nezbývá jiné řešení, než se zbavit cca 17 % málo efektivních zaměstnanců. (1,35 mio / 13,5 k × 1,2.) V důsledku jsou tedy odborové organizace přímo odpovědné za nárůst oborové nezaměstnanosti. A ještě tvrději řečeno: v důsledku se mzdovými požadavky současné odbory stávají velmi asociálním nástrojem.

Z tohoto výpočtu můžeme učinit závěr, že existence odborů v jakékoliv firmě nutně vede ke zvyšování strukturální nezaměstnanosti, k neefektivitě a protežování jistých skupin osob nad jinými. Perličkou na celém tom dortu je to, že odboroví funkcionáři podle Zákoníku práce a Zavadila nesmí být (tři roky?) propuštěni. Aha!

Firma se bude zbavovat zaměstnanců tak dlouho, dokud neuvede do rovnovážného stavu deformovanou cenu práce s výnosy z této práce. Což ovšem neplatí pro státní úřady a instituce, protože tam nerozhoduje ekonomika ani efektivita, ale zcela jiné vlivy.

A institut minimální mzdy zavádí úplně stejně fungující mechanismus pokřivování ceny práce a v důsledku zase jen vyšší nezaměstnanost.

V praxi můžeme vidět, že snahou tohoto státu je (nejen daňovými nástroji, ale i politizovanými odbory) vstupovat co nejvíce do všech soukromých firem. Jde v důsledku o posilování role státu ve veškeré podnikatelské činnosti.

Jinak to celé také můžeme vnímat jen jako kupování voličů. A jaksi – a to už je přímo morbidní – se mzdy státních zaměstnanců pohybují už vysoko nejen nad dělnickou, ale už i nad středostavovskou sférou. A dokonce jsou státní zaměstnanci také odborově organizováni! Mají FKSP a podobné výhody, jako za dob neslavného ROH. Státy a státostrany si kupují svoje voliče na cizí náklady a zdá se jim to v pořádku. I toto jsou tyto deformované odbory! Zesílím ten výrok: toto je důsledek socialismu a socialistických odborů!

Všeobecná chudoba je jejich hlavní cíl, přičemž jejich peněženky rozhodně nejsou těmi postiženýmy. I když verbálně deklarují jedno, ve skutečnosti činí druhé.

Tak až se vy odboráři budete znovu bouřit, zkuste nejdříve počítat, kdo vám ve skutečnosti nejvíce škodí. Kdo zvyšuje nezaměstnanost, aby pak odpovědnost za důsledky této politiky hodil státu a všem nedobrovolným plátcům na hrb?

Vzniká z toho takové nepěkné a nefunkční perpetuum mobile.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 173 × | Prestiž Q1: 24,50

+80 plus Známkuj článek minus –2

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top