Štítky článku: •  

Jediná možnost: Podvolení?

Je to pár dnů, co jsem dočetla nový bestseller Podvolení, jehož autorem je jeden z nejslavnějších francouzských spisovatelů, Michel Houellebecq. Shodou okolností a náhod román symbolicky již od počátku doprovází jisté události. V den, kdy měl být ve Francii slavnostně uveden na trh, byl spáchán teroristický útok na redakci Charlie Hebdo, několik dní po uvedení překladu na náš český trh Francií a celým světem otřásl další ohavný teroristický útok spáchaný islámskými teroristy.

Hlavním hrdinou románu je literární badatel Francois, odborník na tvorbu J. K. Huysmanse, vyučující literaturu na prestižní francouzské Sorboně. Příběh se odehrává v blízké budoucnosti v roce 2022. Autor v románu rozehrává velmi zajímavý a napínavý příběh, z jehož vyústění mohou mít mnozí čtenáři ambivalentní pocit. Francois je 44letý starý mládenec, kterému se průběžně rozpadají milostné vztahy. Pravděpodobně z důvodu vnitřní frustrace není schopen navázat trvalejší partnerský vztah.

Autor románu se snaží popisem životních peripetií Francoise, jeho kolegů a přátel vykreslit nálady a stav budoucí francouzské společnosti. Společně s Francoisem jsme svědky voleb ve Francii roku 2022, v kterých vyhrává koalice socialistů s Muslimským bratrstvem, a to přesto, že Národní fronta v čele s Marine Le Penovou dle odhadů a průzkumů dlouhodobě zaujímá vedoucí pozici. Veřejnost je totiž dlouhodobě „masírovaná“ médii, která stále varují před vítězstvím „nebezpečné“ Národní fronty.

Z tohoto důvodu se značná část lidí nakonec rozhodně volit protikandidáta, tedy Muslimské bratrstvo, ke kterému se přidávají do koalice socialisté a tím získávají většinu. Zde si všimněme jednání levice, která opouští své levicové ideje a přidává se k Muslimskému bratrstvu, jež prezentuje ideový směr založený na islámské ideologii, která s autentickými levicovými idejemi nijak nekonvenuje.

Velmi mě zaujalo, jak Houellebecq brilantně popisuje jednostrannou mediální masáž, zkreslování informací a značnou neobjektivitu, která celou volební kampaň doprovázela, a to především proto, že i v naší zemi jsme dlouhodobě svědky téhož. Autor tento tragický fenomén nazval mediální blackout.

Ve volbách tedy vyhrává Muslimské bratrstvo v čele s geniálním politickým stratégem Benem Abbesem, k němuž se přidávají do koalice socialisté. Ben Abbes se stává prezidentem Francie. Po volbách vítězové projeví zájem především o ministerstvo školství a ministerstvo sociálních záležitostí. V těchto oblastech začnou ihned aplikovat muslimské zvyky, muslimskou praxi.

Společnost se brzy začíná orientovat na patriarchální model. Ženy jsou z univerzity, kde Francois pracuje, propuštěny a „uvolněny“ pro péči o domácnost, stejně tak jsou propuštěni vyučující muži, kteří odmítnou konvertovat k islámu. Jejich „újma“ je však finančně značně vykompenzována, především z ropných zdrojů, protože Sorbona je nyní soukromá VŠ bohatě financovaná Saúdy. Ženy chodí na veřejnosti zahalené a dodržují islámské zvyky, mužům je v rámci islámského práva umožněna polygamie. Lidé se postupně podvolují a Francie se mění na islámský totalitní stát, všichni se zdají být spokojeni…

Pro čtenáře neznalého jemných nuancí v rámci této tématiky, může román vyznít jako autorova rezignace na současný proislámský trend, který se line celou Evropou. Ve skutečnosti samozřejmě o žádnou rezignaci nejde. Příběh je jednoznačně pojat jako kritická provokace k zamyšlení.

Houellebecq nekritizuje západní hodnoty, svobodu nebo demokracii, to v žádném případě. Spíš se snaží na příběhu hrdinů poukázat na to, že pokud si těchto hodnot nebudeme považovat, pokud je budeme dehonestovat a vysmívat se jim nebo brát je jako samozřejmost, tak o ně přijdeme. Snaží se vykreslit, jak je naše demokracie se svou módní nekonečnou tolerancí křehká a oslabená v momentu, kdy na ni zaútočí „určitá“ rafinovaná agrese.

Proti agresi v první signální je demokracie vybavena obrannými mechanismy, ale proti rafinované důmyslné agresi, to už je podstatně horší. Pokud rafinovaná agrese zaútočí na demokracii speciální metodikou, při které bude v demokratických společnostech z důvodu její dokonalé kamufláže připuštěna do veřejného diskurzu i do „soutěže hodnot“ a tím legitimizovaná jako rovnocenná s našimi hodnotami, má takřka vyhráno!

Podle mého mínění chtěl autor sdělit, že ani v demokracii nelze všechny ideje či ideologie považovat za rovnocenné a dávat jim rovnocenný prostor k jejich existenci a jen čekat, až se nějak projeví. Agresivnější ideologie ihned této situace využijí a zneužijí a opravdu se po svém projeví! Musí existovat mechanismy, které zamezí tomu, aby se v rámci demokracie postupně, pozvolna a plíživě rozbujela např. islámská ideologie, jenom proto, že je v metodice svého působení a prosazování velmi intenzivní a důsledná, a tak se postupnou mravenčí prací dostane k moci.

Závěrem chci říct, že příběh mě velmi zaujal zřejmě i proto, že je až příliš aktuální. Je to důvtipné memento pro nás pro všechny, kteří si přejeme i nadále žít v demokratické Evropě. Nenechejme si vzít naše civilizační hodnoty, které prožíváme a užíváme každý den s naprostou samozřejmostí, a za které můžeme vděčit především naším předkům.

Nenechejme si zničit během několika pouhých měsíců a let vše, co se kolem nás tak pracně a s tolika oběťmi stovky let vytvářelo.

Píše na Literárky.cz paní Michaela Julišová

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 678 × | Prestiž Q1: 6,09

+9 plus Známkuj článek minus –5

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top