Štítky článku: •  

Okno v kavárně je prima věc!

Nebudete číst pravé haiku, tedy japonskou formu lyrického útvaru, s počty slabik 5-7-5, s dělící pauzou a zařazovacím slovem. Zařazovací, nebo také sezónní slovo, vsazuje báseň do kontextu roční doby. Daktylotrochejský rytmus českého jazyka (střídání dvou a tří slabičných skupin s přízvukem na první slabice) je ale od japonštiny hodně jiný. Tak to prosím vezměte jako nějakou lyrickou prózu s náznakem haiku. Ostatně, pan Karel Steigerwald to také nedodržuje, tak co?

Káva alžírská, nebo vídeňská, arabská i turecká voní dálkami a člověk nemusí ani paty vytáhnout. A za sklem je krásně teploučko. A to defilé!

Holky mladé i zralé, různobarevně oblečené, jako vlajkosláva na parníku primátor Dittrich mezi Štěchovicemi a Davlí.

Teď, teď, zrovna jedna. S nohama dlouhýma jak „tejden před vejplatou“. Hned za ní druhá, co je má dlouhé až na zem!

A tahle? S prdelkou do jedné hrsti? A támhleta? Ta si nese to, co k ní patří, jak říkával pan Werich. A tahle? Joj! Ta kdyby zakopla a upadla, poskakovala by jako balón před brankovou čarou. Zde prdelka jako dvě míšeňská jablíčka, onde jako dvě těžké sladké hrušky, máslovky. A zde dvě Renety a tam dva Piecegoody. Tu věstonická Venuše, tam Twiggy, tu Matta Hari, tam Andrea Čunderlíková.

A mezi tím spousta děcek, kočárků a psů. A hromada kvetoucích pampelišek, jaterníků a podléšek, a nových listů na stromech. A líto mi je, že už nemám štafli, štětce a olejové barvy, které mi už kdysi a kdesi dávno ztvrdly na kámen. A plátna i s blindrámy, klínky a šepsem už dávno rozežraly myši.

Protože ty baráčky kousek přes ulici naproti se by mi po letech chtělo v tomto nízkém slunci namalovat. Tady to vidím: támhle je čistá titanová běloba, která svítí, až to bolí. Tuhle světlý okr, a tam neapolská žluť! Dva, tři tahy. A tuhle: rumělka trochu zlomená kostní černí. A támhleta skvrnka? Kobalt! Přímo z tuby. A semhle pálenou siennu s trochou ultramarinu, aby nebyla tak teplá. A tuhle? To je čistá Van Dyckova hněď! A nad ní permanentní zeleň se stíny z tupého chromoxidu. Tenhle baráček? Čistá coelinová modř! Támhle tyrkysový okap, hned se měnící na pruskou modř. A zde, pod hřebenem střechy, opatrný tah kraplakem, neboli alizarinovou sráží, která barví až moc. Tvary a barvy.

Včera se mi po mnoha letech vrátila chuť znovu malovat, ucítit znova vůni terpentýnu, vybírat ten nejšikovnější štětec a sundávat si brýle, abych neviděl jednotlivosti, ale vnímal celek.

Řadit za sebe slova mateřštiny je někdy tak jednoduché a někdy tak strašně složité.

Ale sedět za okny kavárny je prima věc! Tak společně s Vladislavem Vančurou: Jaro budiž pochváleno!

Ale kam plynou oblaka a proč hynou lidská srdce, to jsem doposavad nepochopil.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 723 × | Prestiž Q1: 6,46

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top