Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku: •  

Vyšší zdanění a zákaz hazardu problémy gamblerů jen prohloubí

Gamblerství je problém, se kterým se lidstvo potýká od nepaměti. Za první republiky to bylo tzv. plátýnko, dnes jsou to hrací automaty, v budoucnosti pravděpodobně nejrůznější formy online sázení.

Způsoby, jak jsou lidé schopni prosázet celé výplaty, se s dobou mění, ale biologické příčiny závislosti na hazardu jsou stále stejné. Příroda zejména nás muže naprogramovala k bytostné potřebě si vydobývat respekt a uznání a k neutuchající touze po moci a zdrojích, které nám mužům zajišťují lepší vyhlídky u žen.

To příroda stvořila hazard

Ženy jsou přírodou zase neprogramovány k tomu, aby si své partnery vybíraly podle schopnosti postarat se o ně a jejich potencionální děti. Hodnotí tedy mužovu zdatnost, zda dokáže zajistit dostatek zdrojů. V dnešní době jsou hlavním zdrojem peníze. Muži o této ženské strategii podvědomě vědí a podle toho jednají.

Spuštění závislosti na hazardu se může lišit. U někoho to může být ztráta zaměstnání, u někoho vysoké dluhy a u někoho ztráta přítelkyně nebo odchod manželky. Všechny případy mají ale na pozadí touhu mužů po moci a penězích, které jim zajišťují přízeň žen.

Dnešní boj s hazardem

V současnosti mnozí politici i různá občanská sdružení bojují proti hazardu dvěma způsoby. Za prvé se snaží ve městech omezovat herny a kasina, což je případ třeba u nás v Jablonci. Nebo se snaží docílit vyššího zdanění hazardu. Když si oba způsoby rozebereme podrobně, zjistíme, že přes dobré úmysly navrhovatelů mohou nechtěně celý problém zhoršit a samotným závislým hráčům ještě více uškodit.

Při omezování heren teď pomiňme fakt, že zakážeme-li je kupříkladu u nás v Jablonci, hráči mohou začít jezdit prohrávat své peníze do Liberce, případně mohou vzniknout nelegální herny a kriminalita s nimi spojená, nebo lidé přesedlají na z mnoha důvodů nebezpečnější online sázení. Například z hlediska kognitivní psychologie je mnohem snazší prosázet velké peníze, když je člověk nemá fyzicky v ruce a je to jen jakési číslo na obrazovce, než když má v ruce opravdové mince a fyzicky je vkládá do automatu.

Konkurence je prospěšná všude

Zaměřme se nyní na skutečnost, že omezování heren vede k poklesu konkurenčního prostředí mezi hernami. Snížení konkurence obecně vede ke zmenšení tlaku na uspokojování zákazníků. V tomto případě hráči prahnou po maximální šanci vyhrávat a to co největší částky. Hráči upřednostňují maximální výhernost automatů. Pokud ovšem snižujeme počet heren a tím i konkurenci mezi nimi, snižujeme právě výhernost automatů.

Jelikož hráči hnáni biologickými pudy stále touží po vysoké výhře, musí v prostředí nižší výhernosti o to více riskovat, aby tím zvýšili šanci na možnou vysokou výhru. Větší riziko ovšem vede k větším prohrám a k ještě většímu emocionálnímu strádání. Paradoxně tak omezování heren vede k prohlubování problému a zvětšování závislosti hráčů na hazardu.

Daně jsou vždy škodlivé

Podobné je to i s daněmi. Hazard u závislých hráčů má ekonomickou hantýrkou řečeno fixní poptávku. Nehledě na cenu, hráči mají nutkavou potřebu hrát, ať to stojí, co to stojí. Je to podobné jako u drogově závislých. Ať stojí dávka 200 Kč, 1000 Kč nebo 5000 Kč, drogově závislí ji potřebují a koupí si ji za jakoukoliv cenu. Cena dávky je tak určena pouze nabídkou, tedy konkurencí na straně drogových dealerů. Čím více dealerů, tím nižší cena za dávku. Čím se státu daří více omezovat počet dealerů, tím cena za dávku roste.

A stejné je to i u hazardu, kde pomyslnou cenou je ona míra výhernosti. Pokud stát začne uvalovat vyšší a vyšší daně, tak v prostředí, kde se poptávka s růstem ceny nemění, promítají se daně v plné výši do ceny hazardu. Jinými slovy o výši daně se snižuje míra výhernosti automatu. Dostáváme se tedy do stejné situace jako u omezování heren. Vyšší daně z hazardu dopadají v plné míře na hráče v podobě nižších výher respektive vyšších proher, čímž zhoršují jejich situaci a prohlubují jejich závislost.

Až uslyšíte od politiků, kolik milionů a miliard navíc vybrali na daních z hazardu, uvědomte si, že tyto peníze nepocházejí ze zisků výrobců automatů, majitelů heren či vlastníků hazardních společností, ale peníze jsou ve skutečnosti vybrány od oněch nešťastníků, kteří nedokáží bojovat se svou vnitřní touhou po moci a penězích, a od jejich rodin, které už tak čelí velmi složité životní situaci.

Smutná pravda

Mimochodem na přeregulovanosti prostředí hazardu a omezování počtu heren nejvíce vydělávají právě herny, které nemusí čelit takové konkurenci, mohou snižovat výhernost automatů, a tím navyšovat své zisky. Vysoké daně jim zas tolik nevadí, neboť jak jsme si řekli, daně fakticky stejně platí samotní hráči.

Je to vlastně velmi smutné zjištění, ze kterého nemám radost. Bohužel ale současné politiky omezování heren a uvalování vyšších daní na hazard problém nejen neřeší, ale naopak ho nechtěně zhoršují. A rodiny hazardních hráčů, které už tak mají velké problémy, jsou na tom ještě hůř. Intuitivní řešení, které se nám zprvu zdá dobré, se při podrobnějším zkoumání bohužel ukazuje jako škodlivé.

Nejlepší prevencí je svoboda už v dětství

Přál bych si proto, aby se diskuze o boji proti závislosti na hazardu neomezovala jen na zákazy heren a zvyšování zdanění hazardu, ale aby šla ke skutečné biologické podstatě problému. Proto například často píši o svobodném vzdělávání a výchově, které považuji za nejlepší způsob, jak si dítě a dospívající může plnit své sny a objevovat sám sebe. To je podle mého názoru nejúčinnější způsob, jak si člověk vytvoří imunitu proti nekontrolovatelné touze po moci a penězích, která se tak snadno může přeměnit v závislost na hazardu i jiných škodlivých věcech.

Přestaňme v boji se závislostí na hazardu spoléhat na politiky. Ti nic nevyřeší a maximálně na nějaký čas schovají problém pod povrch. Ten se ale časem opět vynoří a to v ještě horší podobě. Bohužel nebo bohudík není řešení v rukou politiků. Je to odpovědností každého z nás.

Píše pan Jan Mikula na HonzaMikula.cz


Pozn. red.: K tomu prakticky nelze nic dodat. Chtěl jsem něco podobného napsat už dříve sám. Jen to doplním o několik drobností: jakýkoliv typ předanění a regulace bude mít stejný efekt, jako ve Spojených státech tzv. Volstead Act z roku 1919 a následně jako 18. dodatek americké Ústavy ze 17. ledna 1920, známý jako prohibiční zákon (lat. prohibitio, zákaz). Podle historických záznamů byl poprvé porušen už pouhou jednu hodinu po jeho přijetí.

„Účinek byl ovšem přesně opačný; místo snížení zločinnosti a abstinence se začalo pít ještě víc a zločinnost narůstala nevídaným tempem. Vznikly gangy zabývající se pašováním alkoholu do USA. Až na samotný zločinecký vrchol se prodral — dnes už téměř legendární — gangster jménem Al Capone sídlící v Chicagu. Volsteadův zákon způsobil, že lidé pili prakticky všechno, o čem se domnívali, že obsahuje alkohol, což mělo za následek mnoho otrav alkoholem.

Situace se zklidnila až v roce 1931, kdy byl Al Capone zatčen za neplacení daní a odsouzen do Alcatrazu — známého ostrovního vězení. Prohibice úplně skončila v roce 1933 v situaci, kdy v USA bylo 3× více tajných barů než v roce 1919. Protože prohibice byla zavedena ústavním dodatkem, musela být také Jedenadvacátým dodatkem Ústavy Spojených států amerických zrušena; jedná se o jediný dosud zrušený dodatek.“ [Wiki]

S omezováním hazardu to bude naprosto stejné. Vzniknou jen tajné herny, ze kterých už nebudou mít obce a stát vůbec nic a hráči budou hrát stejně dál. Tak to dopadá vždy, když si stát myslí, že napíše zákon a problém tím zmizí. PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 352 × | Prestiž Q1: 5,20

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Vyšší zdanění a zákaz hazardu problémy gamblerů jen prohloubí

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

top