Štítky článku: •  

Jak nás školství připravuje o sny?

Jednou mi volala mamka se zprávou, která mě pobavila. Můj ctěný bratr dostal ředitelskou důtku za to, že na biologii připravil herbář z „ukradených fotek“ z internetu, místo aby květiny vlastnoručně nafotil či nasbíral.

Připomnělo mi to mé zápasení s herbářem v době, kdy digitální fotoaparáty ještě nebyly in, takže jsme to museli dělat ručně — natrhat, vylisovat, nalepit. Tenkrát jsem byl za svou píli odměněn povinností celý herbář přepracovat, neboť jsem kytky odevzdal na ušmudlaném papíru. Byl jsem za to rád, neboť jsem člověk, který nemá nic lepšího na práci než dělat zbytečné věci, které mě nebaví a kterým se v životě budu vyhýbat obloukem. Navíc žádná práce nejde od ruky jako ta, jejíž důvod je „protože prostě musíš“. Můj ctěný bratr lepší věci na práci má, a tak si snažil práci chytře zjednodušit. A za to byl odměněn nálepkou zloděje.

Dětské sny

Pamatuji si, jak jsme ve školce při procházkách do lesa za jabloneckou přehradou plánovali, čím budeme, až budeme velcí. Astronauti, „dělači aut a formulí“ atd. Na základce (do páté třídy) jsme plánovali, jak jednou uděláme 100× lepší hru než NHL 99. V šesté třídě na gymplu při úvodním představování jsme své bláznivé představy potlačili a ostatním spolužákům a hlavně učitelům jsme se prezentovali jako budoucí podnikatelé, právníci či doktoři. Dětské bláznovství sice opadlo, ale stále byla cítit touha něčeho velkého dosáhnout. Být úspěšným.

Jak to dopadlo? Těch, co kráčejí vstříc svému dětskému snu nebo alespoň nějakému snu, je minimum. Většina „dospěla“ a smířila se s tím, že práce je ono nutné zlo, co musí dělat, i když je to nebaví.

Chybami se učíme

Je to školský systém, který zadupává sny dětí pod rouškou výchovy k dospělosti. Učitelé pouze tlumočí státní osnovy vytvořené hrstkou úředníků kdesi v Praze na ministerstvu a testují zejména ochotu žáků si obsah osnov zapamatovat a správně je přetlumočit.

Přirozená zvědavost, touha objevovat nové věci, zkoušet nové postupy jsou potlačovány, protože je dost dobře nelze testovat. Dítě se tak nemůže přirozeně učit z vlastních bezbolestných chyb, kterých by se zvědavostí, objevováním a zkoušením dopouštělo pod dohledem učitelů připravených pomoci.

Ovšem lidskou přirozenost nelze potlačit, obzvláště ne dětskou. Děti objevují a zkouší mimo školu nebo až v dospělosti. Chybám se nevyhnou, jen už nejsou bezbolestné a jsou na ně často samy. Své sny ztrácíme pod strachem z vlastního neúspěchu, který jsme si v sobě vypěstovali v průběhu školní docházky či v prvních letech po škole. Odvaha, podnikavost a hravá kreativita jsou ty tam.

Školství v krizi

Současné školství řízené státem se nachází v krizi. Nedokáže reagovat na dobu, technologie ani prostředí, ve kterém děti žijí. Výsledkem je vnitřní nespokojenost se školou až její pohrdání. Současný školní systém nerespektuje individualitu každého dítěte, což má zrcadlový efekt, kdy děti často nerespektují své učitele ani spolužáky.

Potřebujeme školy, kam se děti budou těšit, kde budou objevovat sebe, své sny, své okolí. Kde je nebudeme trestat za vlastní iniciativu a vlastní postupy, ale naopak je v tom budeme podporovat a pomáhat jim v situacích, kdy zjistí, že udělali chybu. Potřebujeme rozmanitou síť škol, které se budou lišit obsahem i stylem výuky, tak aby si každé dítě mohlo najít ten pro něj vyhovující.

Píše pan Honza Mikula na HonzaMikula.cz


Pozn. red.: Státní školství je strašlivým způsobem zkostnatělé a neprošlo žádnou podstatnou reformou už nějakých 160 let. (A pokud do něj nějaký ministr v nedávné době zasáhl, jednalo se spíše o deformu, než reformu; že, soudružko Inkluze Valachová.) Stát, zdá se, používá dále státní školství pouze jako nástroj výchovy dětí ke státismu (etatismu) a produkuje spíše poslušné otroky státního systému, než vzdělané a tvořivé lidi.

Osobně se kloním k tomu, aby stát měl v gesci pouze nejnižší stupně základního školství s náplní číst + psát + počítat. A raději ani to ne.

Státní školství nemá žádnou zpětnou vazbu, není schopno poměřovat výkonnost (a výsledný efekt) jednotlivých pedagogů. Nadále směřuje k maximální unifikaci, ať už se jedná o maturity, či počty držitelů toho či jiného titulu, jehož vypovídací hodnota je dnes prakticky nulová. Stát svým velmi drahým školstvím produkuje jen užitečné roboty. PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 371 × | Prestiž Q1: 4,82

+3 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top