Štítky článku: •  

Hans-Adam II. Liechtenstein: „Stát ve třetím tisíciletí“

Kniha Hanse-Adama II. Stát ve třetím tisíciletí (česky vydala Grada Publishing, 2011) vychází ze zkušenosti tohoto státníka s ekonomickým vzděláním, který je nejvyšším představitelem malé monarchie uprostřed Evropy.

hans-adam-ii-liechtenstein.jpg (21,255 kiB)
Hans-Adam II. Liechtenstein

Lichtenštejnské knížectví má jednu z nejvyšších životních úrovní na světě a daří se mu po staletí hájit vlastní nezávislost — v 19. století na Rakousku, ve 20. století na Hitlerově Třetí říši a i nyní zůstává mimo Evropskou unii.

Lichtenštejnsko je země s úsporným státním aparátem a nízkými daněmi. Referendum roku 2003 potvrdilo novou ústavu, která na jedné straně posílila pravomoci hlavy státu vetovat zákony (za což si země vysloužila kritiku Rady Evropy), na druhé straně dala lidu právo referendem monarchii zrušit a obcím dala ve světě ojedinělé právo na osamostatnění. Toto právo na secesi je i ústřední myšlenkou Liechtensteinovy knihy.

Kniha se v prvních osmi kapitolách zamýšlí nad faktory utvářejícími státy během minulých tisíciletí. Podává historicko-filosofický exkurz do různých podob státu. Zmiňuje, že ačkoliv anarchismus (hnutí za bezvládí) byl původně ve starověkém Řecku mírumilovným hnutím uznávajícím soukromé vlastnictví, později se zvrhnul v socialistické utopie. Jestliže má stát smysl (v oblasti poskytování právního řádu), je třeba klást si otázku, kde bere stát legitimitu, aby se nezhroutil (když stát legitimitu ztrácí, rozpadá se).

V minulosti státy často opíraly svoji legitimitu o náboženství (společná náboženská víra dokázala sjednocovat a evolučně mají lidé k víře sklony už tím, že nábožensky orientovaní lidé mívají více dětí). Průmyslová revoluce zbavila moci oligarchii spjatou s církví a oligarchie byla nucena postupovat moc demokraticky voleným sněmům. Důraz na individualismus a liberalismus vedly k nebývalému růstu životní úrovně.

Dvacáté století dalo vyrůst národně-socialistickým ideologiím, které poskytly státům novou legitimitu (tyto ideologie se pro oddané obyvatele staly — i psychologicky — jakousi náhražkou náboženství). Národně socialistické státy ale historicky selhaly a selhává i jejich měkká forma — moderní sociální stát.

lichtenstejnsko.jpg (1,938 kiB)
Lichtenštejnsko

V kapitolách 9 – 13 popisuje Hans-Adam II. svoji vizi státu pro třetí tisíciletí. Stát musí být legitimizován demokraticky (být servisní organizací z vůle lidí, nikoliv omezovačem práv lidí) a měl by být díky konkurenci založen na minimálním zasahování státu do hospodářství.

Pokud jde o formu demokracie, autor se vyslovuje pro přímou demokracii lichtenštejnského či švýcarského typu. Zastupitelská demokracie bývá často jen zástěrkou pro vládnoucí oligarchii, pak stát ztrácí legitimitu, i když je formálně demokraticky založený. Zásadní roli státu vidí Hans-Adam II. v poskytování právního řádu.

Doprava by měla být soukromá, včetně železnic a silnic, stejně jako školství (jen připouští jeho financování skrze stát prostřednictvím poukázek). Sociální politika by měla být ponechána soukromým osobám, příp. obcím. Stát by měl být servisní organizací, kterou by si občan nejen spoluutvářel demokratickou volbou, ale i doslova vybíral — nejen „hlasováním nohama“, ale i možností uplatňovat právo na secesi na úrovni obcí.

Přílohou knihy je vzorový návrh ústavy pro rozličné státy světa — ať již pro monarchie či republiky (návrh koneckonců připouští změnu z republiky na monarchii a naopak prostřednictvím referenda). V případě republiky je prezident přímo volený a odvolatelný, v případě monarchie určuje pravidla nástupnictví rodový zákon.

Monarcha či prezident disponují v návrhu právem veta při přijímání zákonů a má i právo zákony sám navrhovat parlamentu. Státu dává ústava pravomoc vybírat nepřímé daně a obcím (krajům) daně přímé. Stát má hospodařit bez dluhů, resp. s přebytkem, který by se distribuoval obcím podle počtu obyvatel.

Stejně jako v platné lichtenštejnské ústavě se obcím výslovně dává právo opustit stát, což je asi nejkontroverznější část knihy. Autor je ale o přínosnosti práva na opuštění státu hluboce přesvědčen a věří, že pouhá možnost povede stát k zajišťování co nejlepšího servisu svým občanům.

I aby šel příkladem, zakotvil toto právo nejen do návrhu v knize, ale přesvědčil i velkou většinu vlastních obyvatel, aby takové právo vtělili do nové ústavy. Žádná obec se od zakotvení práva do ústavy v roce 2003 nerozhodla oddělit od Lichtenštejnska, resp. požádat o připojení ke Švýcarsku či Rakousku. Sama tato možnost vede stát k tomu, aby byl „servisní organizací“ garantující svobodu a právo a nikdo neměl důvod chtít stát opouštět.

Hans-Adam II. zmiňuje, že inspirací k formalizování práva na sebeurčení mu bylo mírové oddělení francouzsky mluvící části švýcarského kantonu Bern a vznik nového samostatného kantonu Jura v roce 1974. Hans-Adam II. věří v konkurenci, nejen na trhu mezi firmami, ale i mezi státy, kraji a obcemi.

Když autor na jaře v Praze uváděl české vydání knihy, položil jsem mu dvě otázky. Zajímalo mě, kteří ekonomové a myslitelé jej inspirovali. Měl jsem za to, že v otázce školství mu byl inspirací Milton Friedman a v otázce práva na sebeurčení Ludwig von Mises. Hans Adam II. potvrdil, že Friedman, Hayek a Mises patří mezi ekonomy, kteří jej ovlivnili, že ale základní přesvědčení o ekonomické svobodě si utvořil během vyrůstání ve své zemi, která se díky hospodářské svobodě a uhájení svrchovanosti stala během dvacátého století z chudé zemědělské země průmyslovým státem s nejvyšší životní úrovní na světě.

Ve své druhé otázce jsem se jej zeptal, zda by Lichtenštejnsko podpořilo žádost České republiky o vstup do EFTA (Evropského sdružení volného obchodu), kdyby ČR vystoupila z Evropské unie. Hans Adam II. odpověděl, že jednoznačně ano a že by podpořil členství jakékoliv evropské země v EFTA.

Nemusíme souhlasit se všemi závěry a doporučeními lichtenštejnského knížete, stejně jako nám nemusí být ve všem vzorem USA či Švýcarsko. Kniha je však každopádně inspirativní, člověk málokdy potká ekonomicky vzdělaného státníka-libertariána. V mé knihovničce zaujala kniha Stát ve třetím tisíciletí od Hanse-Adama II. čestné místo hned vedle Umění vládnout od britské premiérky Margaret Thatcherové.

Autorem recenze je Petr Mach, předseda Svobodných

Anotace knihy

Úspěšný monarcha a podnikatel, hlava státu s nejvyšší životní úrovní na světě, se v této ojedinělé a velmi inspirující knize dělí o své názory a zkušenosti se správou věcí veřejných. Německé a anglické vydání knihy vzbudilo velkou pozornost. Autor stručně seznamuje čtenáře s historií a problémy současného státu a přináší návrhy, co by měl stát udělat, aby byl schopen plnit úkoly i v novém tisíciletí.

Za hlavní výzvy států kníže považuje: zabránění válek mezi státy a občanských válek, služba všem občanům státu, ne jen privilegovaným skupinám, maximální demokracie a vláda práva pro všechny občany a konkurenceschopnost ve věku globalizace.

Podle jeho názoru má stát plnit úlohu servisního centra, které slouží občanům. Pokud tuto úlohu neplní, mají mít občané právo to změnit volbami nebo i hlasováním o změně ústavy. Stát by si měl ponechat jen ty činnosti, které pro svůj chod skutečně potřebuje a ostatní by měl předat regionům a obcím nebo je „outsourcovat“ do komerční sféry, pokud to bude výhodnější.

Všechny činnosti musí být auditovány a kontrolovány, musí být pro občany průhledné a musí být prováděny efektivně. Pak se dramaticky sníží prostor pro korupci, nehospodárnost, byrokracii a nekompetentnost úředníků státní správy a samosprávy.

Podle Hanse-Adama II. by měl být počet poslanců v zákonodárných sborech co nejmenší. Názor, že větší počet poslanců zajistí lepší zastoupení voličů, je podle něj od počátku iluzí. Kniha je určena všem zájemcům o veřejné dění, politikům, politologům, ekonomům, studentům politologie, ekonomie apod. [Grada]


Lichtenštejnsko, úředně Lichtenštejnské knížectví, (německy Fürstentum Liechtenstein), je jeden z nejmenších států Evropy, který leží na svazích Alp (pohoří Rätikon) a v údolí Rýna. Rozprostírá se na 160 km2, má přibližně 37 tisíc obyvatel a je rozděleno na 11 samosprávných oblastí.

Hlavním městem je Vaduz a největší město je Schaan. Lichtenštejnsko sousedí se Švýcarskem (společná hranice 41,2 km), se kterým je úzce hospodářsky a politicky spojeno (mj. měnovou a celní unií), a s Rakouskem (společná hranice 36,7 km), a je vklíněno mezi území těchto dvou států, které spolu na sever i na jihovýchod od Lichtenštejnska hraničí přímo. Lichtenštejnsko je konstituční monarchií (knížectvím), jejíž hlavou je lichtenštejnský kníže. [wiki]

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 728 × | Prestiž Q1: 6,04

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top