Štítky článku: •  

Jak si stát úspěšně zabíjí své živitele

Vím, trochu parafrázuji článek kolegy Karla Kříže, ale těžko to říci jinak. Zdejšímu státu nesmírně záleží na tom, aby se kdokoliv nestal sebevědomým a samostatným jedincem, který ten stát v podstatě k ničemu nepotřebuje. Potřebuje nejvíce závistivé závisláky, kterým tu a tam upustí drobek z panského stolu. S těmi se pak dá úspěšně manipulovat.

Všechny civilizované a prosperující státy si považují drobné a četné práce malých a středních podnikatelů. Jejich státní rozpočty jsou až ze 70 % plněny ze zisků těchto riskujících a obětavých jedinců.

Ne tak náš stát, který by nejraději viděl všechny aktivní a práceschopné lidi nahnané do cizích montoven a fabrik. Potměšile šířená propaganda se snaží z jakéhokoliv podnikatele dělat zločince, zloděje a vydřiducha. (A samozřejmě nemám iluze, že všichni jsou svatí!)

Ale samozřejmě, žádný křičící odborář ještě nikdy v životě nezaměstnal žádného svého soukmenovce. Nedal mu nikdy vydělat ani findu! A stát nikdy nevytvoří ani jedno užitečné pracovní místo! (Pokud ovšem znovu všechno neznárodní.) A zahraniční investoři? Utečou v okamžiku, kdy jim skončí daňové prázdniny, zavřou firmy, které by jim mohly v budoucnu konkurovat a lidi propustí. Tu stabilní a dobrou práci vytvářejí především ti domácí, kteří vědí, že umí něco víc.

Tak to bohužel tento stát vnímá. Suverénní a samostatní jedinci jsou mu vrcholně nebezpeční, protože by ho téměř k ničemu nemuseli potřebovat. A pak, že tento stát přestal být komunistický! Pchá! Podnikatel je pro něj stejný vřed, jako byl předtím 40 let. Nebezpečná anomálie, zhoubný novotvar.

Byrokratická síla a snaha všechno uregulovat, ukontrolovat, upředpisovat, udanit k smrti a uřídit ze svých kanceláří je do očí bijící. Přesně, jak tuto zhoubnost vlivu státu glosoval Ronald Reagan: „Pokud se to hýbe, udaníme to. Pokud se to stále ještě hýbe, regulujeme to. Pokud se to přestane hýbat, dotujeme to.

Pokusme se to dokumentovat na příkladu ze života. Pro jednoduchost přiřkněme tomu človíčku jméno Ferda Mravenec, ačkoliv je to konkrétní osoba.

Pan Ferda Mravenec nechtěl otročit někde v Boboši, nebo LidoAuto, kde když se potřebuje vyčůrat, aby si odpíchnul odchod a ještě musí čekat, až se uvolní létající pracovník, který ho na lince zastoupí. Ostatně, cítil se na víc, než jen na vezmi-šroubek-utáhni-šroubek-pošli-to-dál. Nechtěl být jenom kolečkem v tom soukolí. (A navíc se mu moc v práci nechtělo mluvit cizím jazykem.)

Pokusil se otevřít si malou jídelnu. Že by v klidu ráno nakoupil, dopoledne něco uvařil, přes poledne to prodal, odpoledne umyl nádobí a šel domů. Vařit ho bavilo a měl by radost, když se talíře vrátí prázdné, lidé si pochutnají a jsou spokojeni.

Jenže ouha! Narazil na stát!

Neměl kvalifikaci kuchaře, protože hloupě vyštudoval slaboproudou elektrotechniku. A rekvalifikační kurz, který by z něj za tři neděle „udělal“ kuchaře pokládal za pitomost.

Nakoupil vybavení, v pondělí uvařil a otevřel.

Hned v úterý tam měl jakousi ouřední komis, která mu pod sankcí poručila vybudovat bezbariérový přístup. Ve středu další ouřední komis, které vadilo, že si nekoupil pákové baterie, či raději bezdotykáče a nemá v kuchyni kulaté rohy.

Pak přišla další komis, že mu chybí žulová zeď mezi místem, kde čistí zeleninu a místem, kde krájí maso.

Poslední komis vadilo, že má dřevěná prkénka a ne z umělé chmoty. Co na tom, že jeho děd i praděd měli v kuchyni dřevěná prkénka a nikomu to tyfus nepřivodilo. Nehledě k tomu, že sníst malý kousek dřeva nikoho neohrozí, protože jde o přírodní věc, zatímco jíst střepy umělé hmoty nikomu na zdraví nepřidá. (Zřejmě jste neviděli plastová prkénka po roce denního používání.)

Ani „Jídelna u Ferdy“ se to nemohlo jmenovat, protože na jídelnu se vztahuje o osmdesát předpisů více, než například na Občerstvení.

Souboj se státem prohrál v okamžiku, kdy nabízel k jídlu solidní domácí tatarku. Tak, jak se má dělat a ne nějaký Mu-mu-land z modifikovaných škrobů, jak ji prodává cizí firma Heliodor. Hrozící pokuta až milión.

Pes, když je šťastný, vrtí ocasem. Stát, aby byl šťastný, potřebuje vrtět lidmi.

Tak to Ferdu naštvalo. Všechny peníze, který do toho nacpal, nechal plavat. A šel na Pracák. Vybodl se na to. Už nikdy nezaměstná žádnou kuchařku, ani ficku, ani pikolíka. Nedá už vydělat domácím farmářům. Ztratil všechny iluze. A stát? Zmařil dalšího, kdo chtěl být trochu výjimečným.

A jestli neumřel, je tam dodnes.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 4 714 × | Prestiž Q1: 35,75

+219 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top