Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Traktát o „vládě lidu“

Protože je zde nechutně přeRathováno, pokusím se k úvaze předestřít jiné téma a tím je stávající volební systém, který je zakotven Českým ústavním pořádkem.

Máme zde podle Ústavy dvě komory distribuované vlády lidu: dvěstěčlenný Parlament a jedenaosmdesátičlenný Senát.

Do obou komor se volí odlišným mechanismem. Na volbu do Parlamentu, Dolní sněmovny chcete-li, je užit v podstatě politický princip. Na volbu je aplikován princip poměrného zastoupení.

Když odhlédnu od detailu, že není umožněno volit „nikoho z nich“, je deformován dvěma principy. Jednak Listině práv a svobod odporujícím 5% kvórem. Listina jasně definuje, že soutěž politických stran „…musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil.“ To právo je tímto kvórem pošlapáno.

Druhý princip, který zavádí nespravedlnost je D'Hondtova vícekolová metoda přepočtu zbylých hlasů na mandáty. Nechci se pro přehlednost článku zabývat podrobnými výpočty D'Hondtovy matematické metody, kterou řada odborníků právem označuje jako disproporční. Faktem zůstává výsledek, že kombinací obého v podstatě dochází k jevu, že přibližně 1/5 voličů není zastoupena jimi volenými zástupci. To je silně znepokojivé! Podrobnosti studujte třeba zde.

Do Senátu občané volí čistým většinovým systémem, jak praví Ústava. Ovšem ten systém není úplně politický! Zpřesnil bych to tvrzení tak, že se volí jednou za dva roky 1/3 Senátu v jednomandátových obvodech. Tzn. každé dva roky se vymění 27 senátorů, a to velmi konkrétních a jednoznačných osob.

Senát je mnoha lidmi velmi zatracován jako zbytečný luxus. Já však jeho vznik chápu. Byl míněn jako pojistka proti příliš velké turbulenci ve volbách do Dolní sněmovny.

Napadá mě naprosto rouhačská myšlenka. Proč zrušit Senát? Proč nezrušit Poslaneckou sněmovnu, nejvyšší zákonodárný sbor? Má jen 80% legitimitu!

81 členný Senát by byl schopen zákonodárnou činnost vykonávat také. A bylo by nutné rozšířit čl. 22 Hlavy II Ústavy o neslučitelnosti moci výkonné a zákonodárné, což by bylo jen ku prospěchu.

A znovu mě to vede ke stejnému závěru:

Jestliže se změnil mechanismus volby presidenta, měly by se tomu uzpůsobit i ostatní mechanismy výkonu moci. Pokud to nebylo míněno jen jako populistické plácnutí do vody bez vnějškových efektů.

Umím si představit lecjaké způsoby organizace moci, ale vychází mi z toho nejlépe: vícekolově přímo volený president s v podstatě úřednickou vládou, kterou si sám vybere. A vedle něj malý zákonodárný sbor, který nebude až tak moc vystavěn politicky, ale spíše osobnostně.

A samozřejmě zrušení zákonodárných iniciativ pro všechny aktéry scény, kromě vlády. Vláda ať vytvoří návrh zákona a Senát jej buď pošle k čertu, nebo přijme.

Kromě přímé demokracie jeden z dalších modelů, jak by to zde mohlo fungovat.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 744 × | Prestiž Q1: 12,84

+22 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Traktát o „vládě lidu“

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top