Štítky článku: •  

Apel na lid České Republiky

Vážení spoluobčané, vcelku mlčenlivě proběhlo 21. výročí 17. listopadu a vkrádá se otázka, co všechno jsme za celou tu jednu generaci dokázali. Obávám se, že to, pro co jsme se před 21 lety v ulicích a na náměstích shromáždili a zvonili klíči, zda to, v čem žijeme je to, co jsme si před tolika lety představovali.

V několika bodech:

  1. Cílem prvým bylo odstranit politický monopol KSČ – můžeme dnes konstatovat, že záměr se nezdařil zcela, byť paragrafové znění článku 5 bylo sice z ústavy odstraněno, ale vlivová, faktická moc nikoliv. Politický pluralismus, který vzešel ze svobodných voleb v roce 1990 byl jen volbou mezi horšími komunisty a komunisty „polepšenými“. Nechvalně známé „převlékání kabátů“ některých jedinců, včetně estébáckých afér pánů Bartončíků, Sacherů, nebo Kučerů si všichni dobře pamatujeme. A byli samozřejmě další (a snad i horší).
  2. Cílem druhým byla likvidace Státní Bezpečnosti s celou její agenturní sítí, masou spolupracovníků a konfidentů – ani tento cíl se ne úplně zdařil. StB stačila v prvních dnech prosince 1989 skartovat většinu agenturních svazků a jestliže byla formálně zrušena v počátku roku 1990, nemůžeme pochybovat o tom, že mechanismy a metody práce jednotlivých činovníků pokračovaly a pokračují dále – a mám pocit, že do dnešních dnů.
  3. Cílem třetím bylo nastolení ekonomicky funkčního modelu hospodářství. A zde budu asi nejvíce kritický. Není asi pochyby, že model „ekonomické přestavby socialismu“ vytvořený PÚV KSČ vedl v důsledku jen k dalšímu propadu centrálně řízeného hospodářství, byť s několika korektivy ve smyslu otevřenosti vnějším ekonomickým tlakům – ani tento třetí cíl se nezdařil.

Situaci v roce 1989/1990 můžeme ideologicky vidět tak, že vcelku šlo logicky o odstavení nomenklaturního kádru od politické moci, ale nikdo si neuvědomil, bohužel, že je nutné tyto „kádry“ oddělit i od moci ekonomické.

Následně, v letech kdy byl ministrem financí V. Klaus se stalo několik fatálních chyb. Vyřkl tehdy několik výroků, které jednoznačně určily směr a mravní étos jeho ekonomické transformace. Jeden z nejhorších byl ten, že neexistují „špinavé peníze, ale jenom peníze“. Tento výrok – a řadu dalších, ke kterým se dnes VK nezná – můžeme dnes vidět i tak, že zdejší ekonomičtí intelektuálové čerpali své vize pouze z teoretických zdrojů jiných ekonomických vědců a modelů, ale sami byli naprosto bez zkušeností, neměli žádnou praxi s takovýmito teoriemi.

Dovedli sice interpretovat poučky učebnic, ale jejich uplatnění v netržním hospodářství nevedlo (a nemohlo) k zefektivnění, (nebo korektuře) zavedeného socialistického mechanismu, ale k pusté implementaci tržních mechanismů do netržního prostředí. Výsledkem byla masivní defraudace, nejen majetku státního, skrze nejrůznější fondy typu nechvalně známých „Harvardských fondů“ Viki Koženého, ale i k implementaci a následné prejudikci, že kdo má velmi mnoho peněz, může učinit prakticky vše. Kdo má peněz středně, může jen něco, a kdo má peněz málo, nebo žádné, je v podstatě před zákonem člověkem bezprávným, na kterého platí všechny paragrafy trestního zákona se všemi sankcemi.

Důsledek můžeme na příkladech vidět dodnes. Mohutné finanční skupiny (… nejmenuji – ale ptám se, kde k tomuto mohutnému kapitálu přišly a jakými metodami), si mohou dovolit prakticky cokoliv, kdekoliv za mezemi nejen základních vlastnických, občanských a lidských práv, kdekoliv mimo etický i právní rámec našeho státu.

Občan má dnes jedinou povinnost: platit, platit a platit – a držet hubu. A právo? No, skoro žádné. Dovolání se práva soudní cestou je nejen nákladné (a mimo finanční možnosti občana, tedy i to pokřivené právo je dostupné jen tomu, kdo na to má), ale zhusta kontraproduktivní, protože dovolávání se práva znovu narazí na finanční dispozice soudní protistrany. Tvrzení, že soudy jsou úplatné si pro tento okamžik nedovolím, ale tvrzení, že soudy rozhodují na základě jiných, než důkazních materiálů, je nesporné. Bohužel, nikoliv na základě precedentního práva – na základě toho, že jeden soud v podobné věci už vyslovil verdikt – tedy jinými slovy: soudní výrok by byl „předvídatelný“.

Shrnutě: KSČ a jejího vlivu jsme se nezbavili, v parlamentu dodnes tato strana straší, ba mimo jiné, blokuje křesla pro strany jiné, demokratické. Ostatní strany jsou exkomunisty prošpikovány skrz naskrz. Osobně se domnívám, že neexistuje bývalý, polepšený komunista. Komunista je cejch na úrovni tetování, jde vybrousit, ale nejde odstranit beze stop.

Evropská unie je socialismem a (ex)komunisty přímo infikována.

Vystavme si náš stát a jeho minimalistické fungování mimo model Evropské unie, vytvořme si silnou ekonomiku nezávislou na socialistických direktivách EU. Buďme sami sobě suverénním státem. Malým státem, který zajišťuje jen to, co se nevyplatí řešit na úrovni jednotlivého občana. Nic víc.

Už si to sakra po těch letech čuchání k cizím zadkům, docela zasloužíme.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 738 × | Prestiž Q1: 28,19

+109 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top