Štítky článku: •  

Traktát o rozpadlé rodině

Nejsem až tak moc konzervativní. Ale několik otázek stojí za přemýšlení. A je mi jasné, že za ten článek budu rozedrán na cucky a to z obou směrů. Ale to už je úděl s nímž jsem se smířil.

Včera se zde pan Hodina rozepsal o krizi institucionální rodiny. To téma je velmi zajímavé. A jedna metafora v tom článku mě velmi zaujala: „Dříve byli lidé zvyklí věci opravovat, pokud fungovat přestaly. Dnes je prostě zahodíme a pořídíme si nové.“ Ta metafora je hluboce pravdivá. A o tom, že každým rozvodem utrpí pro sobeckost rodičů především děti netřeba pochybovat.

Rozvodovost v tomto státě strmě narůstá. Krom malého poklesu v roce 1999 jde o vývoj od 10 % v roce 1950 až k současným 50 %. Ale nechci jen totéž téma opisovat vlastními slovy.

Plné 2/3 návrhů na rozvod podávají dnes ženy – prý převážně z důvodů nevěry. Rozhodně si nemyslím, že chlapi jsou svatoušci. Ostatně, ona je příroda k tomu tak trochu předurčila. (I když stojí za úvahu, kde se ti nevěrníci „realizují“, když nezadaných a ochotných slečen je po čertech málo. Skoro se mi chce říci, že u vdaných paniček. Takže ten poměr může být v praxi fifty-fifty.)

Nepochybuji, že rozvod neuváženě a předčasně uzavřeného manželství může být řešením v případě, že se jeden, nebo druhý – (všimněte si, jak jsem nestranný :-)) – dokáže nějaký čas naparovat jako páv a skrývat své špatné vlastnosti. A pak jednou protějšku ty šupiny z očí spadnou.

Co k tomu stavu například napomáhá? Zkusme dvě krajní modelové situace:

  1. Tatínek vytvoří doma naprosto nesnesitelné prostředí. Jakkoliv. Ať „vedlejšákem“, alkoholismem, agresivitou, či čímkoliv jiným. Nebo ho jen ta rodina přestala „bavit“.
  2. Maminka vytvoří doma naprosto nesnesitelné prostředí. Jakkoliv. (Viz bod 1.)

Ovšem rozuzlení těch dvou případů nebude stejné, byť se vnějškově podobají.

  1. Pokud se otec dětí stane pro matku nežádoucím a nežádaným elementem je buď silou (rozvodem) z rodiny vytěsněn, nebo rezignuje sám. Se značnou ekonomickou škodou.
  2. Pokud se matka dětí stane pro otce nežádoucím a nežádaným elementem je nucen z rodiny odejít, také s ekonomickou škodou.

Tomuto, na první pohled nestejnému výsledku, napomáhá úzus, že děti právem přináleží matce. V praxi v 98 % případů. A přitom znám spousty otců, kteří by byli schopni se o své děti postarat v míře stejně dobré, jako matka. To ovšem už rozvodové soudy (až na krajnosti) nejsou schopny rozeznat.

A znovu připomínám: rozpadem rodiny vždy nejvíce utrpí děti. Nedalo by se to formulovat tak, že náš osobní zájem a momentální příchylnost je nám bližší, než zájem dětí?

V tomto okamžiku je dobré si připomenout, že mezi láskou a nenávistí je jen uzoulinká hranice. A to – dámy prominou – zejména u dam. Končívá to velmi jedovatou nenávistí vůči bývalému partnerovi ať je vina kdekoliv. „Zájem dětí“ je použit jen jako zástěrka. A velmi často je cílem spíše ekonomická likvidace otce. Soudy poměrně ochotně schvalují navýšení výživného a obrana bývá obtížná. A paralelně pracují matky velmi často cílenou indoktrinací dětí proti jejich otci.

U mužů to pak většinou končí spíše lhostejností. K bývalé partnerce a žel, často i dětem.

Pokud už k rozvodu dojde a partneři jsou schopni se dohodnout, že se dohodnou, je to ještě ten lepší případ a soudy v podstatě nemají co řešit. Ať už je to střídavá péče, jistě ne ideální, ale možná. Zachovávající dětem oba rodiče v tak nějak v „nepoškozené“ formě, byť rodina šla do kopru.

K výše napsanému úzu vyslovím velmi radikální názor:

  1. Pokud rodinu (jakkoliv) rozvrátí otec, ať nese ekonomický díl odpovědnosti za své potomky. V míře přiměřené.
  2. Pokud rodinu (jakkoliv) rozvrátí matka, ať nese ekonomický díl odpovědnosti za své potomky. V míře přiměřené.
  3. Pokud se dohodnou, že se dohodnou, je to jejich věc.
  4. Soudy by měly rychle zapomenout, že dítě přináleží matce jako její majetek a nástroj k vydírání. Žel, mnoho jich to tak vnímá. Soudů i matek.

Rád bych viděl precedens, kdy rodinu prokazatelně rozvrátí matka, děti budou svěřeny otci a matka bude mít alimentační povinnost. Pak bych mohl mít pocit jakési spravedlnosti.

Ministr Pospíšil si vymyslel, že neplatící otce bude perzekvovat odnětím řidičského průkazu. To je přesně důsledek výše nastíněného problému a populistického a primitivního řešení.

Osamělé matky jásají: „konečně to tomu hajzlovi někdo pořádně nandá.

A já se ptám: Jaký užitek z toho budou mít ty jejich společné děti? Nejsou ty matky osamělé vlastní vinou? Pomůže něčemu, když člověk nebude smět z moci úřední odvézt jiné děti, či jinou partnerku, rodiče do nemocnice? Pomůže něčemu, když si nebude moci vydělávat na živobytí řízením? Neztíží to jeho styk s vlastními dětmi? Odpovězte si sami!

Vůbec nezlehčuji pozici osamělých matek. Některé to nemají lehké. Ale jako každá mince, i tato má dvě strany.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 090 × | Prestiž Q1: 16,93

+38 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top